Kříž u potoka
Karolina Světlá (p)
Kříž u potoka je román Karolíny Světlé z roku 1868. Patří mezi pět románů, které vznikly od poloviny 60. let 19. století a v nichž Světlá zachytila obraz krajiny a lidí v Podještědí, kam se uchýlila po smrti jediné dcerky.
Přidat komentář
Pěkná knížka, opravdu jedna z dobrých knih na seznamu povinné četby. Místy jsem sice měla problém se knihou prokousat, ale to zase najednou zmizelo a četba opět ubíhala.
Sice povinná četba, ale výjimečně velmi dobrá. Bez ohledu na starší jazyk se četla krásně, děj plynul tak nějak sám...
I přes starší styl psaní, se mi kniha dobře četla. Velice se mi líbil děj a jak barvitě to bylo popisováno.
Dílo popisuje osud několika generací . Dějová zápletka je dána kletbou rodu Potockých.Obsahuje mnoho romantických rysů ( tajemná a pustá místa, postavy stavěné do kontrastu, obětované štěstí ve prospěch mravní povinnosti apod.)
Myslím, že toto dílo má i v dnešní době stále co říci. Čtenáře, který si jej přečte jen zřídka neosloví. Ani mi nepřišlo, že by popisných pasáží bylo nějak moc, zprvu může dělat problém styl, jakým je kniha napsána, ale po cca dvou až třech stránkách už není problém. Mně se tento starší styl psaní nakonec i líbil. Příjemně strávené dva večery s Karolinou Světlou.
Nejhorší knížka z povinný četby :D Trochu nudná a navíc dvě Evičky mi udělaly pěkný zmatek :)
Hezký a dojemný příběh, kdy hrdá Evička jde za milenkou svého muže a také část kdy umírá Ambrož, který jako "starý mládenec" se zamiluje do Evičky, ale ona i přes to, že ji požádá aby odešla od svého nevěrného muže, s ním zůstává.
Štítky knihy
venkovské romány Ještědsko život na vesnici klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1981 |  Vesnický román |
| 1988 | Frantina |
| 1976 | Nemodlenec |
| 1998 |  Námluvy |
| 1979 | Černý Petříček |
Knížka, kterou jsem na gymplu po přečtení několika úvodních stránek odložila jako nudnou povinnou četbu a k níž jsem se o několik let později s pokorou vrátila a náramně si ji užila. Byť vznikla v 19. století, byť na dnešního čtenáře působí poněkud zastarale (přechodníky jsem si tady vychutnala dosytosti! :-)) byť by ji kdekdo mohl nařknout z idealismu a nevímčehoještě, mně se prostě líbila a Evičce se Štěpánem jsem držela pěsti. A i když mě trochu zklamal cukrový konec, vlastně jsem Karolíně Světlé děkovala, že to napsala právě takhle. Milé překvapení, fakt.