Napálený
Kevin Hearne
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/322929/mid_napaleny-tpM-322929.png
4
277
277
Kroniky železného druida série
< 4. díl >
Druid Atticus O'Sullivan by nepřežil déle než dvě tisíciletí, kdyby v sobě neměl pořádnou dávku keltské prohnanosti. Když se mu tedy na americký jihozápad přijdou pomstít bohové hromů a blesků, s menší pomocí navažského šibala Kojota je přesvědčí, že ho v arizonské poušti rozsekali na cimprcampr. Jenže mazanému Kojotovi není proti srsti ušít občas nějakou tu levárnu a Atticus brzy zjistí, že mu hodil na krk boj s krvežíznivými pouštními kožoměnci, kteří na sebe mohou brát různé podoby. Když už si myslí, že všechny lsti prokoukl, zradí ho ten, od koho by to čekal nejméně. Atticus přísahá, že jestli tohle přežije, už nikdy se nenechá napálit. Krásná poslední slova. Svižná a zábavná městská fantasy se v zahraničí dočkala bouřlivého úspěchu a potěší všechny ctitele dobrodružných příběhů, obzvláště pak fanoušky Simona R. Greena a Jima Butchera. Odezva na českém trhu: „Pokud hledáte oddechové a zábavné čtivo, tak můžete přeskočit přihořívá, přihořívá a rovnou hopnout na hoří. Nekomplikovaný a velmi čtivý příběh z žánru urban fantasy vám nejspíše připomene Simona R. Greena a jeho Noční stranu nebo historky Harryho Dresdena z pera Jima Butchera. Přičemž v potaz berte to lepší ze sérií obou zmíněných autorů. Kevin Hearne a s ním i Atticus OʼSullivan hláškuje a háže fórky častěji než kouzla a děj útlého románu uhání jak amfetaminy přikrmovaný gepard.“ - Jan Žlebek, Sarden „Kroniky železného druida jsou ten typ knihy, kterou otevřete, když nasednete doma na vlak, a ve chvíli, kdy v Chotěboři vysedáte, máte ji už dávno přečtenou. Není to dlouhé, je to akční, nenudí to a královsky se u toho pobavíte. K tomu si zopakujete trochu Shakespeara (i toho Atticus rád cituje), dějiny druhé světové války a irskou, potažmo severskou mytologii.“ - Jan Nohovec, Fantasya „Celý cyklus je označován za městskou fantasy s velkou mírou vtipu. Osobně bych neměl nejmenší problém s tím, označit to za nejlepší současnou humornou fantasy koketující s městským folklórem. A že tam dost brutálně masakrují démoni lidi a umírají i kladné postavy? No, Pratchett se s tím v rané éře Zeměplochy taky nepáral.“ - Boris Hokr, Knihožrout... celý text
Přidat komentář
V tomto díle to teda pan O'Sullivan dostal naostro hned z několika stran, místy jsem se docela orosil. Nicméně Kojot není žádné ořezávátko, a dokonce pracuje na udržitelné budoucnosti, koho by to napadlo?
Uvidíme, co bude příště, co by tak ještě mohlo prřekvapit?
Četla jsem jen první díl a ten mne moc nezaujal. Tento jsem zvolila kvůli Čtenářské výzvě a určitě nelituji. Rozhodně byl čtivější a vtipnější, také zde bylo dost věcí z Attikovy minulosti, takže suma sumárum dobré počteníčko - i kvůli Oberonovi.
Táto séria ma stále baví, aj keď každá ďalšia časť mi príde rozťahanejšia a trošičku menej záživná. Tu sa mi páčila zobrazovaná navažská kultúra a k nej patriaci kožomenci, ktorí boli v podstate hlavnými záporákmi. Postavy sú tiež fajn, aj keď Atticus stále nejak nedozrel (a to už má cez dvetisíc rokov). Aspoň že Granuaile to vyvažuje. Ale miestami mi to naozaj prišlo slabé. Atticus tvrdí, že sa do ničoho nechce pliesť a aj tak sa mu podarí zamotať sa snáď do všetkého, čiže v tejto časti okrem kožomencov rieši aj bohyne, upírov a podobne a napriek tomu sa mi zdalo, že väčšiu časť knihy sa toho veľa nedialo. Ale stále sa mi veľmi páči, ako sa v tejto sérii prepája mytológia rôznych národov so súčasnosťou. A aj keď to nie je dokonalé, je to príjemné, odpočinkové čítanie a na ďalšiu časť sa teším.
Samozřejmě mě i tenhle díl byl zase super, ale linie nadpřirozena kolem kojota a kožoměnců mě nebavila tolik, jako klasické pantheony z minulých dílů.
Určitě lepší než předchozí díl. Zase je to hezky svižné, zábavné. Nové postavy doplňují ty staré známé. Tahle série je fajn, zábavná, člověk se jakoby dozví nové věci. I když je to fikce a fantasy, je příjemné mít pocit, že se dozvíte něco nového a ne jen číst předvídatelné zápletky.
(SPOILER)
Krása velmi příjemné a lehké čtení dávám 5 z 5.
Doporučuji po přečtení této knihy pokračovat s povídkami Gain štít. V časové lince se odehrávají převážně po titulu Napálený a v následujícím díle Nahraný je na ně odkazováno.
OBSAH / SPOILER
Po tom, co se v minulém díle partičce podařilo odpravit Thóra je jasné, že Atticus bude muset zmizet. A tak nafinguje s pomocí Kojota svou smrt. To samozřejmě není zadarmo. Kojot je pěknej podfukář, a tak z dohody nakonec vytříská víc, než by se Atticusovi líbilo. Kromě vytvoření zlatého dolu bude muset bojovat s kožoměnci, na oplátku získá klidné místo v rezervaci, kde bude moci vyučit Granuaile na druidku.
Lief po tom, co mu Thór v podstatě urazil hlavu a Atticus ji nahrubo splácal, není jako dřív. Upíři dokáží přežít téměř všechno, ale jak se to podepíše na změně povahy, to pro mne bylo velké překvapení.
Já jako fakt nevím, ale průměr drží dobře, protože některý ty hlášky a odkazy na jiná díla/filmy/postavy atd. mi prostě krásně sedí. Ale asi si dám zase nějakou pauzu, než otevřu další díl.
Kojot... a Kojot? No těpic!
Vynikající navažské nadpřirozeno. Výborná atmosféra. A ten zrádce... Njn.
Tak tenhle díl mě bavil zase o něco víc. Bylo tam vícero zápletek a baví mě, když se nevyřeší všechno hned najednou. To s tím Zdeňkem byla paráda, ten Lief je pěkně fikaný, má u mě bod.
Jsem příjemně překvapená, i když už je to čtvrtý díl, série si drží vysokou laťku. Děj má spád a Kojot tomu dává zase jiný nádech.
Asi jsem si vážně na autorův humor postupně zvykl, protože v tomto díle (a hlavně v první třetině) jsem si rozhovory druida s Oberonem hodně užíval. Boj o klobásy nikdy nebyl zábavnější. I příběhově to podle mého bylo stejně kvalitní jako minulý severský díl. Pokud by někdo chtěl doporučit zábavnou odpočinkovou fantasy, tak bych mu druida s klidem doporučil.
Příjemné, oddychové čtení. Pokud má mít tahle série 9 dílů, tak jsem zvědavý, jak si s tím autor poradí.
Snad se to nebude ubírat stávajícím směrem – tedy zpomalováním hlavního děje. Vždyť se tam skoro nic nestalo – skrývání/útěk/splácení závazku vůči Kojotovi/získávání nových identit a rozbratření s "panem upírem" – není to trochu málo?
(A zklamala mě korektor. Takových nesmyslných vět a překlepů...)
Mnohem lepší, než předchozí díl i když jiné než první dvě knihy. Takové trochu vážnější, nebýt Oberona, tak humor skoro vymizel. A přestává se mi líbit jak moc se pan druid míchá do jiných božstev, když od začátku tvrdí, že se do ničeho nechce plést.
Čekala jsme určitou stagnaci, ale nakonec jsem se i trochu zasmála, chvilku bála a nakonec uznala, že to zas tak špatné nebylo. Určitě si přečtu pokračování.
Pořád jsem se nemohla začíst, až byl najednou konec. Attikovy divoké eskapády se na sebe vrší exponenciálou, až je jich nakonec nějak moc. Druid pořád srší humorem, jemnou filozofií (a grandiózní užvaněností), ale navzdory spoustě zajímavostí, podaných nenásilně v textu, mi řetěz dobrodružství v této knize už připadal kapku přehnaný.
Mimochodem přesně od daného týpka jsem zradu čekala, od koho taky jiného. Ale pořád super čtivo.
Štítky knihy
mytologie magie čarodějnice městská (urban) fantasy druidové keltská mytologie fantasy
Upřímně, za mě nejslabší díl. jako hodně jsem se o Atticuse bála, velmi často byl na pokraji smrti. Ale jinak už to začíná být vše na stejné brdo. Co mě hodně překvapilo je zrada upíra Leifefa i za cenu ohrožení života Oberona. Kojot, je Kojot, myslím, že jeho akce se daly čekat, Ale zase na jeho obhajobu byl vždy po ruce, když ho Atticus potřeboval a zachránil mu prdel. Nicméně, to nic nemění na tom, že pokračuji dalším dílem. Doufám v hodně překvapení a zvratů :-)