Proklatý
Kevin Hearne
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406726/bmid_proklaty-S8m-406726.jpeg
4
378
378
Kroniky železného druida série
< 2. díl >
Druhá kniha série Kroniky železného druida. Attiku O'Sullivanovi, poslednímu druidovi, jsou čarodějnice celkem ukradené. Přesto se chce k místnímu konventu zachovat hezky a podepsat vzájemně výhodnou dohodu o neútočení, ale v tom se počet čarodějnic v arizonském Tempe přes noc zčtyřnásobí. A nové přírůstky nejsou jen špatné, jsou to pořádné mrchy s temnou nacistickou minulostí. Na místních středoškolácích si pochutnává padlý anděl, z Vegas táhne tlupa Bakchantek se zvláštním druhem smrtící dekadence a o Attikovu pozornost se pokouší rajcovní keltská bohyně ohně, takže na lovení čarodějnic si hledá čas jen horko těžko. I tak ale hodlá s pomocí upířího právníka, kouzelného meče a sousedova ručního protitankového granátometu vyčistit celé město a dát ježibabám jasně najevo, že s tímhle druidem se do křížku pouštět neměly.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2019
,
Laser-books (Laser)
Originální název:
Hexed, 2011
více info...
Přidat komentář
Druhý díl se mi četl lépe než ten první. Nedokážu říct přesně proč. Možná proto, že už jsem do toho byla víc ponořená. Trochu mi vadilo, že se děj často strhne od důležitého k nedůležitému. Konec hodně navnadil na třetí díl. :-))
Ve stjném duch jako první díl, dokonce vtipnější, humornější a ucelenější. Je nabitá akci a nejde přestat číst.
Tady už jsem věděl do čeho jdu, a proto jsem si to asi i víc užíval. Vše, s čím jsem měl problém u prvního dílu, platí i tady a předpokládám, že i po celou sérii. Jinak se knížka četla sama a několikrát dobře pobavila. Zaučování se zde moc nekonalo, asi si to pan spisovatel plánuje do pozdějších dílů. Příběh samotný není tak zapeklitý, spíš jde o sled různých krátkých povídek s jednotlivými protivníky. Nic víc. A na můj vkus moc málo pana právníka :)
Tuhle sérii můžu, je čím dál lepší. U dalšího dobrodružství Attikuse jsem se náramně bavila, dokonce jsem se musela smát nahlas. V této knížce rozhodně nezažijete nudu a poznáté mnohé bytosti. Tak hurá do ní.
!!! POZOR SPOILERY !!!
Stylem i obsahem mi to přišlo hodně podobné prvnímu dílu, takže v tomto ohledu se žádné velké překvapení nekonalo. Opět mi mírně vadilo, že ač je v úvodu nastíněn nějaký problém, hrdina se vždy zastaví, aby řešil něco jiného, problém (s velkým P) je odsunut ve vyprávění do pozadí, aby se později připomenul, ale hrdina opět někam odbočí. Nejvíc o tom vypovídá hned první kapitola, která byla jako ukázková uvedena jako bonus ve zkrácené podobě na konci prvního dílu: Leif přijde, oznámí, že chce pomoct, ale namísto, aby se ti dva dostali k věci, která upíra evidentně fakt trápí a chce o ní hrozně moc a naléhavě mluvit, začnou trousit hlášky a opravovat si syntax...
Na to, že je Attikus vlastně jen člověk, se opět ukázal jako nezničitelný hrdina (na rozdíl od /téměř/ nezničitelného upíra, který v tomto díle trochu víc vystrčil zoubky). Jako ano, dostane za / na ucho, ale je to vyprávěné tak, že to čtenáře za něj ani moc nebolí, a vždycky se pak rychle zahojí.
Asi víc než hlavní dějovou linku jsem si užila intriky irských bohů, to mne bavilo podstatně více. Sex, který byl hrdinovi dopřán, byl jen takovou třešinkou, a i když se autor z vrány snaží dělat děsivou bytost, poté, co spořádala omeletu, ve mně už navždy zahnízdila spíše jako taková v podstatě milá ženská.
Šijóchán se opět zmiňuje o tom, jak je paranoidní a opatrný, ale nemohu si pomoct, dělá všechno pro to, aby na sebe upozornil a ztratil incognito. Kromě boje s hmyzím démonem na vlastním trávníku (soused Semerdjian tentokrát stoupl v ceně!) viz boj s padlým andělem na půdě školy, podivný rozhovor s knězem a rabínem a celkově i závěrečná bitva. O masakru v nočním klubu nemluvě. Druid na sebe prostě jen hodí kamufláž a voilá, vše je vyřešeno! A znovu: ta lehkost, s níž autor a jeho postava vnímají cizí smrt se mi vůbec nelíbily. Někdo tu scénu u Satyrnu popsal v komentáři jako tarantinovskou, ale asi Tarantino nebude mým oblíbeným režisérem nebo mu zkrátka nerozumím. Mně to vtipné nepřipadalo.
Mimochodem: Nejmenoval se vyšetřující detektiv z prvního dílu jinak? Docela by se mi líbilo, kdyby Attikovi šel po stopě takový protřelý a správňácký Corrado Cattani, který by se snažil přijít na kloub záhadě knihkupcových podivností a nakonec nakoukl do zákulisí magického světa. Něco mi ale říká, že Geffert nebude tento případ. (Policie je zde opět zase hlavně pro smích.)
Dala bych dvě hvězdičky nebýt
a) nástinu toho, o čem bude další díl, ale především
b) odkazu na Inigo Montoyu.
Což mne opět přivádí k tomu, že hrdina hláškuje i tehdy, kdy se to moc (či spíše vůbec) nehodí. Ačkoli tentokrát mi ty hlášky i rozhovory se psem přišly nějak víc vtipné. Hezká hříčka je i samotný název v originále, neboť tohle slovo je používáno i jako označení pro čarodějnice, takže název je takový hezky dvojznačný.
Pokud je Attikus paranoidní, já teď budu ještě víc a začnu si víc všímat toho, kde jsem zanechala své krevní stopy nebo vlasy. Zejména v tom druhém jsem beznadějně ztracena, protože ze mne padají celé chuchvalce a zmocnit se jich k zneužití magickými prostředky vlastně nebude až takový kumšt.
Trochu vniveč zatím vychází učení Granúlje na druidku, zatím jen holka bifluje latinu a rozlévá čaje. Škoda, že tohle Hearne nerozvedl víc, stejně jako historii čarodějnic, vychutnala bych si nějakou menší historickou vsuvku, která by čtenáře obohatila Attikovými zkušenostmi. Hearne má dobré nápady, ne, že ne, ale připadá mi, že většiny z nich si sám ani nevšimne a ponechá je ležet ladem. Kdyby šel víc do hloubky a některé věci rozpracoval, bylo by to o dost lepší, takhle je to pro mne jen taková odpočinková četba.
Chválím obálku (tady už spolužáka Filipa nevidím ani trochu), včetně tetování aktéra, který sloužil za předlohu.
Attika jsem si oblíbila už v prvním díle a ani tentokrát rozhodně nezklamal. Knížka je napínavá a hodně zábavná. Obzvlášť u dialogů s Oberonem jsem se skvěle bavila :-)
Co si budeme povídat, vyprávění o Attikovi je spotřební literatura.
Děj člověka nutí zhltat příběh co nejdřív. Tak jsem vděčný za tu iluzi hloubky, kterou z některých myšlenek cítím.
Plemeno Irský vlkodav je najednou v mých očích oblíbenější, než bylo. Navíc přemýšlím, že bych začal pěstovat bylinky... no... tak aspoň že toho tetování jsem zatím dalek.
Tak trochu lepší přebal než u prvního dílu, ale fakt jenom trochu. Příběh mi přijde o něco obsáhlejší a ucelenější. Rozhodně se drží kvalit prvního dílu a některé scény jsou skoro jak od Tarantina. Celkem mi vadí opakování a vysvětlování děje z minulé knihy, je to sice poměrně logické, ale na druhou stranu asi málo kdo začne číst sérii až od druhého dílu.
Je to hrozně fajn, čtivý a vtipný a dokonale vymyšlený a postavený dohromady. A přestože je tam hrozně moc různých prvků dohromady, nepůsobí to jako totální slátanina. Na druhou stranu mě ale tenhle díl nebavit tak, jak by mohl. Ten příští je ale o severských bozích, a to mě bere mnohem víc než konvent čarodějnic.
Další čtivě psaný díl, ale popravdě musím si dát pauzu nebo mi začne milý druid lézt s těmi svými vtípky krkem.
Mám pocit, že jsem bavila víc, než minule. Ja tady více hlášek a snad i víc akce. Sice to nená na 100%, ale čtyři hvězdy jsem dala, pro pobavení a zaujetí. A abych to nějak nezdržovala, hned se pouštím do další knihy v této sérii.
Je fajn, že se hlavní postava začíná brát o maličko vážněji a staví se k dění okolo sebe s o trochu větší zodpovědností. Také ubylo na můj vkus zbytečných sexuálních pasáží ve prospěch příběhu a akce. Čarodějky jsou super. Jen kdyby druid občas tak nezmatkoval a neokouněl co kde lítá ve chvíli, kdy mu jde o život.
Atticus je prostě můj kluk. Směsice všech možných nadpřirozených bytostí od upírů po bohy působí naprosto přirozeně. Autor pokračuje v typické hrdinské fantasy, kdy rvačka střídá rvačku a další rvačku. Kdyby byly odebrány, děj by zmizel. To mi trochu vadilo. Nějaké odkrývání tajemství, směřování hrdinů, aspoň náznak cíle? Ještě že ostatní složky odpovídaly mým nárokům - humor, dialogy, postavy. Ale stále se v tomto žánru jedná o špičku.
Pohodová oddychovka, atticus opět v nesnázích, což už mě nějak nepřekvapuje :-D spousta dobrých hlášek a parťák Oberon se ukázal opět nejlepším společníkem (škoda že neumím mluvit se psi, takový parťák by se mi hodil :-))
O salutaris Hostia quae
coeli pandis ostium.
Bella premunt hostilia;
da robur,
fer auxilium.
Tak tento příběh už má vesměs vše, co chybělo první knize. Je tu o hodně víc humoru, více akce a plno krve. Tady to dostává ten správný říz, rychle se to čte a člověk se úplně těší na další příběh. Proklatý je povedenější. Což zákonitě vede k otázce: Jaký bude další příběh. Neklesne jeho úroveň na roveň první knihy? Nebo to bude leště ulítlejší, než již vydané dvě knihy? Uvidíme, ale nejdříve se pojďme zaobírat tímto příběhem.
Citát: Vůbec se nehýbal, jak to umějí jen upíři a náhrobky zvířecích mazlíčků.
Příběh vesměs navazuje na první dobrodružství nebo vlastně spíš se zaobírá následky prvního střetu Železného druida s démony a vyššími bytostmi. Dokonce se tu již vyskytují první příznaky pravé erotiky, i když sex s Mórrígan není zas tak úplně košer. Ale je to sex, dobrá zpráva pro teen čtenáře. Hlavní hrdina oplývá ironickým humorem, jeho pes Oberon je taky tak trochu vtipálek a tak je o zábavu postaráno. Přidejte tucet zlých čarodějnic, několik nasraných démonů, dvě krásné Bohyně a příběh může začít.
Malá ochutnávka:
Druidův deník, 1. listopadu:
Co nejdříve koupit přitažlivé učednici nějaké škaredé beztvaré oblečení; možná jí i přesvědčit, aby si vyholila hlavu. Namluvit jí, že to dělají všichni zasvěcenci, co by se jednou chtěli stát hustým druidem......
Rozesmála mě scéna s železným elementálem, kdy je mu nutné jako oběť přinést několik vílek nebo víláků. Prý se v Tír na nÓgu strašně rozmnožují :-) Jako aby jste si zase nemysleli, není to jen sranda, v tomto příběhu zemře spousta nevinných lidí a dost těch zlejch a možná i vílek. Asi nejstrašnější je bitva v hudebním klubu. To je skoro ta scéna, kterou by jste v tomto příběhu možná ani nečekali. Ale je tu, je krvavá, má dobrou choreografii a ještě se u ní zasmějete – fakt nekecám. Tady není co vyčítat. Vybral jsem víc jak deset citátů a opět je vložil Kevinu Hearnemu na profil.
Citát: Hrnou se na nás nepřátelé; dej nám sílu, poskytni nám pomoc.
Druhý díl této série pokračoval přesně tak, jak skončil první díl. A to ve velkém stylu. Tento styl mi naprosto sedí a já si užil každou stránku.
Štítky knihy
upíři magie čarodějnice vlkodlaci démoni městská (urban) fantasy druidové keltská mytologieAutorovy další knížky
| 2012 |  Prohnaný |
| 2015 | Gaiin štít |
| 2019 | Útok obrů |
| 2012 | Proklatý |
| 2013 | Praštěný |
Právě jsem dočetla druhý díl a líbil se mi stejně jako ten první. Atticův humor je mi blízký a bez Oberona by to nebylo ono. Jsem zvědavá jestli budou i další díly stejně není.