Krotitelka snů
Simona Monyová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/334409/bmid_krotitelka-snu-09w-334409.jpg
4
418
418
Také bojujete s nadváhou, nedostatkem času a neposlušností vlastních dětí? Váš muž si našel milenku, co připomíná tyčku k fazolím a vaše ňadra jsou důkazem, že zemská přitažlivost skutečně existuje? Život vám přistřihl křidýlka, a vy netušíte jak dál? Druhé vydání nejúspěšnějšího románu Simony Monyové vám ukáže cestu.... celý text
Přidat komentář
Velmi dobré. Kniha je napsaná příjemným a chytrým jazykem, hezky plyne a je velmi čtivá. Děj je odlehčený vtipnými postřehy hlavní postavy. V některých ohledech jsem měla potíže se s hlavní postavou ztotožnit (vztah k manželovi, podceňování zdravotního stavu) a některé zvraty jsou poněkud předvídatelné, ale to nijak neubíralo knize na čtivosti. Tleskám autorce za odvahu napsat knihu, která zdánlivě celou dobu směřuje k tuctovému klišé happy endu, ale ve finále se onen happy end neuskutečnil.
Knížky Simony Monyové jsou si dějově všechny dost podobné, krátké a dobře se čtou. Čas od času se k nim vracím. Velká škoda, že už nenapíše žádnou novou.
JJ stereotyp je povora ale běda když o ten stereotyp přijdete , tak pak zjistíte že Vás pálilo dobré bydlo .. četlo se krásně , některé situace vystřižené jako z naší rozvětvené rodiny .. jen ten konec byl takovej nedotaženej .. ale jinak krásná oddechovka co se četla sama ..
Nejprve přiznání, proč jsem se dala do čtení této knihy- abych se mohla s přáteli tady z DK dohadovat nad tím, co je a co není kvalitní a odpočinková literatura. Ano paní Monyová měla těžký a smutný konec- ale ruku na srdce, četly se až tak tyto její knihy před její smrtí v takovém množství, jak se na ně čtenáři vrhli po jejím tragickém skonu? Vidím to i u nás v knihovně. Těsně po tragédii se na její knihy pomalu děla pořadník a nyní už je opět kdykoli k dispozici. Přečtete si knihu jednou a pak už se k ní nevrátíte. Po přečtení jedné- dvou, tří knih vám už připadá, že jsou psané přes kopírák. Situace se opakují, sem tam použitý hrubý výraz vám roztáhne kouty u úst.... ale to je všechno. Otázku následné tragédie ale teď nechme trochu stranou- bavme se jen o knihách. Když knihy psala netušila, co ji bude čekat. Bohužel . Lidského života je vždycky škoda. O tom žádná.
Proč se její knihy čtou- ano jsou o životě, který žijí miliony žen. Někdy legrace, někdy vztek, někdy smutek - ale ve většině případů je život naplněn i pohodou, klidem , většina nás ví, proč a pro koho žije. Není to přece jen o obětech - žít pro někoho a dělat ze sebe služku- je to i o radosti něco pro toho druhého udělat, těšit se z úspěchů dětí a lidí kolem nás. Copak je život jen stres, strach a lítost? Tak to snad ne.
Sama jsem prošla stádii- rozvod, nemoc, podstatné zvýšení své tělesné hmotnosti, kdy jsem u šatníku brečela vzteky, neúspěch dětí ve studiu - protože když se mi kluci narodili, pochopitelně jsem jejich zrozením světu přivedla nové vědce a najednou jako nééééé????, ten svět to nepochopil????- no tohle.... ale na druhou stranu jsem pak zažívala nové vztahy, kdy se mi opět mohlo rozbušit srdíčko nad tím, že někde někdo je, kdo je rád, že jsem já.... najednou jsem opravdu stála v aule, kdy můj syn mluvil za ostatní studenty a držel v ruce ten mnou vysněný futrálek , kde mám - po pravdě hlavně JÁ , potvrzené, že je držitelem titulu, na který já nikdy nedosáhla, najednou jsem zas život milovala a byla ráda, že jsem , že i lidé kolem mě jsou spokojení a šťastní.
A přesně , tenhle pocit, že život není jen něco co máme za trest a naschvál nám do vínku dané, mi v knihách u paní Monyové chybí. Vždyť není všechno jen proti nám, jen pro náš vztek, jen nám ironicky naservírované. Jsou - existují v životě i situace, kdy jsme šťastní, kdy máme pocit uspokojení a pocit, že přinášíme i lidem okolo nás něco pozitivního a jim milého.
Jen ještě dovětek- omlouvám se těm, kteří mi už ohodnotili komentář, ale inspirovala mě k tomu debata k tématu. Pokud mi ten palec potom seberete- nebudu se zlobit, nebojte.
Dostal se mi pod ruku názor: " Ale pokud se někdo potřebuje vypsat z problémů, tak vždy bude svět zahlcovat tituly knih...
Podle mě - pokud se někdo potřebuje vypsat z problému, tak nemusí přeci zahlcovat svět svými trablemi , které po pár stránkách nic neříkají, maximálně otravují... a měl by to řešit u odborníků. Tohle je přece jasná ukázka toho, že ti odborníci by třeba pomohli a nemuselo to takhle- konkrétně zrovna u paní Monyové dopadnout, ne? Smiřme se s tím, že ti odborníci tady jsou, jsou vesměs studovaní a chtějí lidem pomoci. Proč se tady, v našich končinách, pořád bere to, že:" psychiatr- jen to ne." A přitom řada z nás by to potřebovala, jako sůl a bylo by nám lépe. Na názor okolí se nedívejme. Je to náš život a naše zdraví. A to vím o čem mluvím, neboť i já jsem plynule z dávkování Lexaurinu přešla v období "po rozvodu" do péče psychologa . A byla to doba, kdy jsem našla sama sebe a vážím si všeho, co mi život naservíruje mnohem, mnohem víc.
V rámci daného žánru se jedná o vydařené dílo. Ačkoliv románům pro ženy příliš neholduju, čtení jsem si užila a odpočinula si u něj, což má přesně tento typ literatury za cíl. Děj rychle odsýpal a konec mě celkem překvapil. Ale neodvažovala bych se tvrdit, že jsou scény vyskytující se v knize humorné, spíš tragikomické.
Před lety jsem přečetla Monyovou téměř celou. Připadala mi úžasně čtivá a vtipná. Teď jsem se k ní po letech vrátila a už mi tak skvělá nepřipadá. Podle mě má všechno na jedno brdo. Vždy se jedná o partnerský vztah a problémy v něm a skoro vždy (nebo úplně vždy? zatím jsem přečetla jen čtyři knížky) za všechno může chlap.
Pro mě první kniha této autorky, ráda si přečtu další. Nejdříve mě hlavní hrdinka dost rozčilovala ale pak se to zlomilo a já během jednoho dne doslova hltala celou knihu.
První knížka od Simony Monyové, kterou jsem přečetla. I u této knihy jsem se smála natolik nevázaně, že jsem vzbudila zájem mé náctileté dcery, a ta si ji následně také přečetla. Ano, Simona Monyová uměla vtipně podat a popsat i situace, které když zažíváte, vtipné moc nebývají. Ale jak dobře tohle všichni známe... Není nad to se zasmát vlastní hlouposti ;) Ačkoli ne všechny její knihy jsou vtipné, tahle k nim patří - a to i přes ne zrovna optimistický konec....
Moja prvá kniha od tejto autorky. Skvelé napísaný príbeh aj keď so smutným koncom.
Autorce se skvěle povedlo napsat příběh o mnohdy neradostných všedních problémech takovým způsobem, že se u toho člověk musí smát. A smutný konec jen dodává knize na opravdovosti a nutí k zamyšlení.
Život není peříčko a někomu toho naloží víc než dost - rozvod, starost o blízkou osobu, nemoc....Mnohé v knize jsem poznávala z vlastního života...Při čtení jsem se smála i prožívala smutek
Tato kniha od Monyové se mi moc líbila,četla se mi velmi dobře,konec mě překvapil,asi bych teď v letní náladě a době dovolené uvítala happy end,ale to už by asi zase bylo moc klišé.
Kniha mě bavila. Ale je pravdivá, buď máme postavu nebo děti. U většiny žen to jinak nejde.
Ten její boj s nadváhou mě pekelně štval. no máš zadek a má být ? Ještě podporovat anorexii. Krutou shodou náhod jsem knihu dočetla den před tím než zemřel můj kolega na stejnou nemoc jako měla Marie. Vydání z roku 1998 má hezký obal zepředu i ze zadu a ironií osudu se na přebalu píše : ....spisovatelka má spoustu plánů do budoucnosti.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Srdceboly |
| 2003 |  Tchyně a uzený... |
| 2006 | Sebemilenec |
| 2005 | Krotitelka snů |
| 2011 | Citová divočina |
Kniha nebyla špatná, hlavní postava vypráví svůj příběh života, který může potkat každého z nás, ale něco mi tam chybělo. Vždycky ty skoky mezi jednotlivými kapitolami mi připadalo, že mi tam něco uniklo. Nebo jestli to mělo být psáno jako formou deníku, kdy si ho autorka nepíše každý den.. Prostě mi nepřišlo, že by ten děj plynul tak hladce, jak jsem zvyklá u jiných knih. Knihu jsem přečtla za jedno odpoledne, takže opravdu takové nenáročné čtení na zkrácení dlouhé chvíle, ale ten konec mne moc nenadchl i když o tom ten život nejspíš je...