Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/162634/bmid_krvave-jahody-wUA-162634.png
4
1405
1405
Krutý osud mladé Češky, která prožila osmnáct let ponižování a teroru v sovětských gulazích.
Přidat komentář
Na knihu jsem narazila opět díky Knižní šifře od nakladatelství Martinus. Přečetla jsem 5. vydání této knihy (rok 2017, moc pěkná grafická úprava titulní stránky, mimochodem). Kniha popisuje téměř dvacetileté bezpráví, příkoří a naprosto
nelidské zacházení s paní Věrou, není sestrou Naďou a dalšími. Nejednou mi bylo do pláče.
Na konci knihy jsem se dozvěděla,že existuje zákon na odškodnění vězňů a já se zaradovala, že alespoň malá satisfakce za léta bezpráví. Bohužel paní Sosnarova odškodněna nebyla. Ne, nejde o peníze, ale sama to vnímám jako bezpráví, které na ni, po letech utrpení v gulagu, páchá vlastní stát.
Já nemám slov... Obdivuji paní Sosnarovou i její mladší sestru za jejich odhodlání i po tom všem, co si prožily. O to víc mě rozčiluje česká byrokracie a že paní Sosnarová stále neobdržela ani korunu ze svého dle mého zaslouženého odškodnění!
Přečetl jsem 5.vydání této knihy vydané v roce 2017.Součástí knihy byly i ohlasy na ni v médiích.Udivilo mě,že hrdinka knihy,paní Sosnarová,nedostala za skoro 20 let strávených v Rusku, ani korunu odškodnění.Podle zákona má bývalý trestanec ze sovětských táborů dostat 12 000 korun za odsezený měsíc.Za 20 let by to dělalo tři miliony.Dle znění Zákona o odškodnění by musela paní Sosnarová předložit nějaký papírový důkaz,že 20 let v gulazích přežila.Bohužel žádný takový důkaz není,protože byl zničen,pokud vůbec existoval.Poslední možnost by byla postoupit celou záležitost k soudu.Dle mého názoru nemohou peníze nahradit všechna ta příkoří,která paní Sosnarová v Rusku přežila.Ona by si ale odškodnění, v plné výši, zasloužila.
Musím se přiznat,že jsem nedočetla. Zjistila jsem,že tuhle literaturu prostě už nemůžu číst. Pořád se to opakuje, pořád stejné, příliš kruté, bolavé a o to horší, že se to fakt stalo. Autor výborně příběh sepsal, čte se to dobře, ale pro mne už ne. Raději něco veselejšího prosím.
Téma je příšerné a o to víc děsivější, že je skutečné. Vyprávění je takové syrové, novinářské, je vidět, že je přepsané někým dalším. Ale to neubírá na celkovém vyznění.
Dechberoucí kniha, která popisuje až neuvěřitelný příběh nevinných sester, které protrpěly svoje mládí. Děj ve mně vyvolal lítost, strach, smutek, nepochopení, pocit hnusu, nenávist i víru.
Jedni slavili, druzí se báli. A nejen ti poražení. Osvobození většiny bylo za cenu uvěznění jiných. Dívky se ničím neprovinily, ale bohužel měli maminku Rusku, která utekla před občanskou válkou a Stalin ji chtěl zpátky. Sověti je odvlekli s matkou a potrestali tak krutě, že si to lze těžko představit. A to byl náš vzor, náš rudý bratr. Držme se od Ruska, Zemana a Babiše s komununistama co nejdál.
Tuto knihu by si měl přečíst každý. Největší čtenářský zážitek za poslední dobu. Doporučuji, kniha se čte skvěle.
Neskutečný osud. Nespravedlnost a bezpráví ani neumím vypsat své rozhořčení. Snad existuje peklo na druhou kde se všichni tihle šmejdi, stalinem počínaje a dozorci gulagů konče, pečou ve vlastní šáťvě. 19 let života v háji bez odškodnění, omluvy, prostě nic. Je mi z toho velmi smutno.
Je to děsivý příběh o lidské zlobě, krutosti, hlouposti. Je to ale i příběh o tom, že v nejtěžších myslitelných časech se mohou najít lidé, kteří pomohou. Je to o touze po, pro nás tak samozřejmé věci, jako je domov. My dnes máme dosti vysoké nároky na to, co je to domov. Po 19 letech v Rusku, kde je člověk míň než onuce, může být domovem i kočka na prahu domu.
V kontrastu s tímto příběhem si musí každý z nás uvědomit, v jakém blahobytu a poklidu si většina v této zemi a době žila a žije. Hrdinka tohoto románu si protrpěla vše, co nabízí život v bezprávné a zaostalé společnosti, zejména krutost ubohých primitivů, kteří dostali malinkou moc nad ještě bědnějšími. Psychologicky obtížné avšak téměř povinné čtení pro ty, kteří potřebují povzbuzení pro boj s našimi každodenními "problémy".
Ubírám jednu hvězdičku za trochu strohý styl vyprávění, nebylo to pro mě úplně ono. Ale vřele doporučuji si zajít na přednášku paní Sosnarové a vyslechnout to všechno z jejích úst. Absolutně neuvěřitelný životní příběh.
Je vůbec možné přežít v gulagu skoro 20 let? A ještě o tom dalších 10 let muset mlčet? Žít 30 let ve strachu a nezbláznit se z toho,to mi hlava nebere... Všechna čest...
Docela maso co se mohlo stát po válce.Kniha docela utíká čte to samo bez nějakejch zbytečných zabíhání jinam.Za mě 100 procent.
Kniha jenom podtrhuje srdcervoucí líčení paní Sosnarové na její přednášce, které jsem se účastnil. Musím se přiznat, že jsem při čtení a vlastně i při poslechu nabýval vědomí, že snad čtu a slyším nějaký fiktivní příběh z nějakého dávno zapomenutého století. Prostě jsem nemohl pochopit, že se toto dělo. Ale ono se to opravdu stalo, teprve před pár desítkami let. Neskutečná bestialita člověka na jedné straně a neutuchající lidství a dobrota na straně druhé. Jsou to dva protiklady, který celý příběh paní Sosnarové provázejí. Povinná četba do škol!
No tak tohle byla jedna z nejlepších knih co jsem tento rok přečetla. Rozhodně každému doporučuji, často se hrůzy, které prováděl Stalinův režim opomíjejí a nejsou zmiňovány... tuto knížku by měli všichni maturanti mít povinnou, ať se dozvědí o historii 20. století více ... za mě 5 hvězdiček
Dopuručuji,aby si tento příběh přečetl každý,neuvěřitelná hrůza,paní Věra musí být neskutečně silná osoba,zaslouží si velký obdiv,ale bohužel čas a utrpení už jí nikdo nevynahradí!
Mně prostě vadilo, že v té knize nejsou žádné emoce. Kniha popisuje otřesné hrůzy, které musela paní Věra zažívat. Ovšem ten popis je pouze věcný, ze strany nezávislého pozorovatele. A to je to, co mi bohužel celou dobu hrozně vadilo.
Neuveriteľné, neuveriteľné a ešte raz neuveriteľné....... !!! Ako sa niekto mohol takto zachovať k dvom deťom, ktoré sa ničím neprevinili, iba ak tým, že sa narodili ruskej emigrantke ?!!!
Veľmi autentické rozprávanie, kde mi síce úplne nesadol autorov štýl, ale to v tomto prípade vysoko prevyšuje výpovedané svedectvo dvoch účastníčok ruských pracovných táborov. Najviac ma dostalo, že obidve dievčatá ani po tom všetkom, čo prežili, nestratili svoju vieru a aj vďaka nej sa nepoddali svojmu osudu.
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. stoletíAutorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Je to hodně silná kniha. Nechápu, jak to mohl někdo přežít. Já bych tam zaručeně umrzla. Asi proto, že byly ještě hodně mladé... Je to smutné, i když závěr je alespoń trochu pozitivní.