Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337927/bmid_krvave-jahody-pDc-337927.jpg
4
1414
1414
Skutočný príbeh Věry Sosnarovej, ktorá prežila dvadsať rokov v gulagoch. Tento neuveriteľný, ale kruto skutočný príbeh je desivým svedectvom Věry Sosnarovej, ktorá bola v roku 1945 deportovaná ako štrnásť ročná spolu so svojou deväť ročnou sestrou Naďou a ich matkou z Brna do Sovietskeho zväzu. V gulagoch na Sibíri prežívajú hrôzy stalinského teroru. Po nekonečne dlhých dvadsiatich rokoch sa jej podarilo so sestrou vrátiť späť do Českosloveska a po tridsiatich rokoch mlčania sa odhodlala vyrozprávať svoj životný príbeh. Prežila peklo na zemi. "Odpustiť môžem, ale nikdy nezabudnem." Věra Sosnarová Súčasťou knihy je doposiaľ nepublikovaný rozhovor s pani Věrou Sosnarovou v ktorom doplnila a objasnila niektoré udalosti.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Největší problém této knihy je ten, že se prezentuje jako skutečný příběh paní, která přežila Gulag. V tom je kniha nebezpečná, protože znevažuje svědectví těch, kteří gulagem skutečně prošli. Paní by mi bylo líto, kdyby napsala pravdu, která sice nebyla tak hrozná, jak popisuje, ale rozhodně to nebyla procházka růžovým sadem a už vůbec ne pro dítě jejího věku. To, že její matka udávala gestapu není vina paní Sosnarové a chápu,že v očích paní Sosnarové bude matka viděna ve zkresleném světle, ale rozhodně to není tak černobílé, jak je prezentováno.
Po kauze o této paní jsem chtěla znát její celý příběh. V SSSR se mohlo stát všechno a u nás po válce také. Muselo to být hrozné, člověk si to ani nedokáže představit. I kdybych přečetla tisíce příběhů, tak stejně nevím, co zažili za hrůzy. Nechápu, jak může paní někdo zatracovat a podezírat ji.
Knížka je napsaná čtivě a nehodnotím pravdivost příběhu. I kdyby krutost příběhu byla jen poloviční, tak je to hrůza.
Velmi čtivě napsaný neuvěřitelně smutný příběh. Sestrám jsem držela palce a jsem ráda, že druhá polovina jejich života byla o tolik lepší.
Než jsem knihu četla,pustila jsem si video s paní Sosnarovou i s panem Hradilkem. Možná to byla chyba. Příběh měl,dle mého, značné trhliny .
Řídit kombajn se naučila asi za dva dny ale mluvit rusky se nenaučila za 19 let? Taky mi přišlo, že je tu několik příběhů v jednom.
Nevím, zda jsem četl stejnou knihu jak někteří jiní hodnotitelé a "všeználci" na těchto stránkách, ale z určitých názorů je mi velmi smutno. Teď myslím především ty "kritiky", kteří tvrdí, že je to do velké míry smyšlené, od půlky nuda atd.
Vážení a milí, tato paní byla 20 let ve vyhnanství a i kdyby jenom půlka z jejího životního příběhu byla pravda, je to něco děsivého a pro nás v dnešní době nepředstavitelného! Tuto knihu by si měli přečíst všichni novodobí rádoby komunisté a vyznavači minulých dob. Pro mě bylo čtení této knihy o to těžší, neboť sám mám dvě dcery a nedokážu si představit, že by se jim podobná zvěrstva někdy v životě stala jako Věře a Nadi. A co je důležité si uvědomit - toto není fikce z nějakého thrilleru, ale realita, která byla a bohužel nikdo nevíme, jestli se nemůže někdy opakovat. Pro mě je to další velice silné svědectví hrůz 20. století a paní Věře a její (bohužel již zesnulé) sestře Nadi patří můj veliký obdiv. Stejně jako všem obětem všech podobných zrůdných režimů na světě.
Závěrem - jednu hvězdičku ubírám nakladateli či korektorům, v knize je velké množství překlepů a jazykových nedostatků, což trošku škodí celkovému vyznění tohoto díla. A trošku bych se zamyslel nad až bulvárním označením BESTSELLER na obálce knihy (u vyd. z r. 2019). Přijde mi to poněkud "mimo mísu" u knih s touto tematikou...
Tolik nahuštěný příběh trpkostí, zklamáním, nemohoucností, že číst bych to nesvedla, takže audiokniha. Osud, který ze svobody sice nuzné, do gulagu v té surové podobě byl ukrutný.
Utajenost - mistrně zvolená strategie dávala iluzi světu zcela jinou.
Válečná kořist - velké tabu doby.
Život v osudových variantách v dobách svobody a míru.
Zatím nejděsivější kniha, co se těchto historických událostí týče, kterou jsem četla. Obdivuji a smekám...
Nemělo by se nic podobného opakovat, ale jak víme- lidstvo je nepoučitelné...
Věra Sosnarová - žena s velkou fantazií. To asi tak na úvod. Nejedná se o autentický příběh, ale o smyšlenou fikci inspirovanou vyprávěním Věry Sosnarové. Když upustíme od pozadí jak a proč tato kniha vznikla, tak to není úplně špatné dílo. Začátek dobrý, prostředek též, ale ke konci už nuda.
Přečetla jsem za 1 neděli a jedním dechem. Samozřejmě jsem musela dýchat a položit knihu u scény znásilňování ve vagonu. A napadlo mě, že je to celkově velmi, velmi podobné knize V šedých tónech. My si to přečteme, ale vlastně si ani neumíme představit, že bychom něco takového měli zažít.....odvíjí se to v hlavě jako film. Naštěstí pro nás. Dávám 5 hvězdiček a smekám.
Krvavé jahody se četli dobře a osobně pro mě bylo dobře že to bylo od nás z Československa . Začátek měl šťávu a postupně to nějak upadalo až byla chvílemi řekl bych nuda . Knihu sem četl i přesto že příběh je s největší pravděpodobností vymyšlený co se týká paní Věry sosnarove aspoň tedy co tvrdí určitý svědci a historici tak nevím už kvůli tomu to nedávám moc vysoké hodnocení četl jsem to už s vědomím že je to výmysl a čirá fantasie v románu ale jak sem psal kniha se dala číst
Musím přiznat, že jsem četla na podobné téma několik knih, které mě vtáhly ještě mnohem více. Čím to? Silné pasáže střídaly části, kdy vyprávění bylo dost nezáživné a malinko jsem se nudila. Ale jako celek ano, dobré, knížku si budu pamatovat. Tyto události jsou hrozné, strašné, a číst by to měl každý.
Na tuto knihu plnou hrůz, bezmoci, bezpráví - nikdy nezapomenu. Přečteno jedním dechem. Jediné "pozitivum" z celé knihy vidím v tom, že jako sestry nebyly rozděleny a toto utrpení přežily společně.
Dávám sice plný počet hvězd, ale kniha je povětšinou hodně děsivá. Nechápu, jak může jeden člověk přežít tolik hrůz a nezbláznit se z toho. Tohle by měla být povinná četba pro všechny nespokojence. A pro ty co tvrdí, že za komunistů bylo líp.
Osud dívky násilím odvezené do gulagu na Sibiř jenom proto, že jejich matka před lety prchla z Ruska. Nepředstavitelné hrůzy a utrpení vydržela téměř 20 let, teprve tehdy se spolu se sestrou mohly vrátit do Čech.
Tato kniha mě jenom udivovala, když se stala nějaká "pohroma", tak jsem nečekala, že se může stát ještě něco horšího. Brala mi dech, dojímala mě..
Kniha ve mě zanechala hluboké stopy,co člověk všechno dokáže vydržet,přečetla i má 17 letá dcera. Ale po čase jsem se dočetla,že ne všechno je pravda,nemyslím tím,že by se ty hrůzy neděly,to vůbec nezpochybňuji,ale že některé skutečnosti si autorka přidala z vyprávění jinÿch. Tak nevím jak mám knihu hodnotit,jsem z toho nerozhodná,proto nebudu dávat hvězdičky.
"Na světě je tolik krásných lidí a nikdo o nich neví."
Jedna z myšlenek hlavní hrdinky ve chvíli, kdy jí zrovna nebylo nejlépe, což bylo často.
Obyčejná věta zapůsobí, pokud k ní máte co říct i vy. Vztahovačnost v tomhle kontextu rozesmutní ještě víc, protože desítky takových lidí potkáváte denně, stovky třeba zprostředkovaně znáte, o tisících jste se učili a ještě víc nepoznali.
Můj problém je v tom, že si tyhle myšlenky "hrozně beru." Akorát to nepovažuji za problém v negativním slova smyslu.
Na mě příběh zapůsobil. Audio čte paní Hana Maciuchová. A čte ho tak sugestivně, až jsem měla dojem, že jí některé pasáže nešly číst bez pohnutek. Stejně špatně se poslouchaly. A obsah - to byla třetí facka. Pořád říkám, že audio knihy jsou jakousi nadstavbou, pokud obsahují silné příběhy.
A jestli se to stalo, nestalo, přesně takhle, je jedno. Podobné věci se děly a tohle je dobře napsaná kniha.
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. stoletíAutorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Tedy, dlouho jsem nečetl tak silný příběh. Komunisti si s nacisty v ničem nezadaly. To vím i od táty, dědy a taky kamaráda, jehož děd sloužil v RAF a když se vrátil do Čech protože chtěl domů tak ho tady nenechaly normálně žít.
Najde se určitě dost lidí, kteří budou tento a jim podobné příběhy bagatelizovat a tvrdit o nich že to je nesmysl, ale komanči už takoví jsou.
Za mě plný počet.
Ještě musím dodat, že vše co jsem si do teď spojoval s bezprávím za dob totality se více méně spojovalo s tím, jaké příkoří a bezpráví se dělo mužům... Je silné kafe číst o tom jak se zacházelo s ženami. I když nevím proč mě to překvapuje. Příběh Milady Horákové je mi znám...