Krverůž
A.G. Howard (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/334581/bmid_krveruz-VYE-334581.jpg
4
217
217
Moderní převyprávění gotického příběhu Fantoma opery, aneb když se neopětovaná láska změní v šílenství… Sedmnáctiletá Rune je velmi nadaná operní zpěvačka, která ale kvůli svému talentu velmi trpí. Její matka ji pošle na uměleckou konzervatoř do Francie v naději, že jí odborníci budou schopni pomoci. Avšak proslýchá se, že v budově školy straší fantom ze známého románu. V KrveRůži se Rune seznámí s maskovaným Thornem, nedostižným houslistou, který ji učí zpívat ve snech, jež se zdají skutečnější než realita, a který ví, kdo dívka je a co provedla. Oba po nějaké době zjistí, že je pojí cosi nadpozemského, a zamilují se do sebe. Když ale vyjde najevo, komu Thorn slouží, bude se muset rozhodnout: Zničí Rune, nebo bude čelit zlobě fantoma této opery, jedinému otci, kterého kdy poznal?... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
RoseBlood, 2017
více info...
Přidat komentář
Větší slátanina už to asi být nemohla, což jsem u této spisovatelky po přečtení Šepotání fakt nečekala. Absolutně nic zajímavého se celou dobu nedělo a pak na konci shrnuto do jedné strany. A co asi vážně nepřekousnu, tak byly telepatické rozkazy kocourovi, vztah-nevztah mezi hlavními hrdiny, který nejen, že nebyl vášnivý, ale podle mě v podstatě ani neexistoval a to, jak kocour odemyká zámek pout drápkem. To už bylo i na mě moc. Nikdy víc.
Jako přečetla jsem to, ale... Na Šepotání to nemělo. Příběh Fantoma Opery mi nic moc neříká a knížka mi přišla až zbytečně zdlouhavá a hlavně zbytečně složitá... než jsem přišla na to, o čem to je.. Znova to už asi číst nebudu...
Dávám tři hvězdy. Ne proto, že by kniha byla více špatná než dobrá, ale protože jsem v té samé době četla knihy, které jsem ohodnotila za čtyři a přece jen mne zaujaly víc. Série Šepotání mne opravdu nadchla a bavila, toto bylo slabší. Kniha má spoustu krásných momentů, není nudná, ale chyběl mi tam nějaký emotivnější náboj. Láska, po které touží každá žena, po spřízněné duši, ta se tam najít dá, ale zmínky o auře a čakrách... no, to prostě zrovna mne úplně nenadchne.
Hlavní hrdinka byla fajn. Ostatní také, vše živě běželo před očima, ale asi jsem už ve fázi, kdy čekám o něco víc. Ale pokud autorka vydá další knihy, určitě si je přečtu.
Příběh mohl být lépe promyšlený, a i postavy byly takové nijaké. Nikdo nedostal možnost se pořádně projevit. Autorka má velmi osobitý styl psaní, který se hodí k sérii Šepotání, ale k tomuhle už tolik ne. Nápad je ale hodně dobrý a některé části mě hodně bavily.
Za mě teda perfektní, možná mi tahle kniha sedla i trochu více než série Šepotání (a to jsem z ní byla také nadšená!). Kdybych mohla, dám snad i více hvězdiček, tohle mi fakt sedlo, skvělý námět a skvěle zpracovaný. Rozhodně jsem se nenudila a věřím, že se k ní za nějaký čas ráda vrátím. :-)
"Duch hudby opravdu existoval."
Má láska k Fantomovi opery nezná hranic. Děkuji, Anito, že jsi tento příběh tragické lásky opět oživila v této nadpozemsky krásné knize. Ještě teď, pár hodin po dočtení, se ve mne mísí tolik pocitů, že se to nedá ani slovy popsat. Neustále mi v hlavě zní mé oblíbené melodie z muzikálu, které mě provázely celou knihou. Jako by mi je poslal sám Anděl hudby. Jedna z nejkrásnějších knih co jsem kdy četla...
SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje.
Na sérii Šepotání to nemá, ale dalo se to číst a bavilo mě to. Jen mi přišlo, že je tam moc prvků - fantom opery, energetičtí upíři, aury atd.
Je to zvláštní knížka, o tom žádná, ale četlo se mi to dobře. Je prostě jiná a svá, určitě nebude bavit každého. Pokud ale máte rádi příběhy, ve kterých se fantazii meze nekladou, dejte jí šanci.
SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje.
Mě se kniha se svým lehce šílený a morbidním námětem líbila. Zamilovala jsem si Krverůž a hlavně motiv přátelství a lásky, který se táhl celou knihou. Jediné, co mi na dějí vadilo, že autorka trochu splétala moc věcí dohromady. Fantom opery+ energetičtí upíři? Čakry? Saint Germain?
U Šepotání to byl prostě svět Alenky, být netradičně pojatý, ale pořád jasná Říše divů. No, uvidíme, kam se Anita bude ubírat.
Mně se kniha moc líbila od začátku, měla nádherně ponuře romantický nádech, četla se výborně. Oblíbila jsem si mnoho postav, hlavně Runiny přátele, ale například i Roxie s Kat, které tomu příběhu dodávaly šťávu. Romantické scény samozřejmě dokonalé, jenom už jsem v půlce knihy skřípěla zuby, když jsem viděla slovo smyslné. Akční scény byly velmi věrohodné a Rune jsem dobře chápala. Zřejmě jediné, co bych vytkla je, že autorka to možná s fantomem, Saint Germainem a upíry trochu přehnala, takže v kombinaci s lehkým, návykovým stylem to zavinilo, že jsem si ke konci knihy nepamatovala informace na začátku.
Série šepotání mně okamžitě vtáhla do děje a tak jsem se těšila na další knihy této autorky. Nečekala jsem od knihy tolik, jako od šepotání, ale i tak mně zklamala. Přišlo mi, že se toho v první polovině moc nedělo a celý děj mně moc nezaujal.
3,5/5
Knížka nebyla nijak strhující ale nebyla ani špatná a na to, co jsem čekala, že dostanu, jsem byla celkem příjemně překvapená. Někde jsem četla, že předchozí knihy autorky měly neblahou vlastnost a to, že byly plné a to doslova plné překlepů a zkomolenin.
A ano, i zde to bylo, ale díky bohu si to šotci užívali, a to ve snesitelné míře spíše na začátku a uprostřed, a na konci, když byl člověk vtažen do děje už neobtěžovali.
Ale pár věcí by mě zajímalo a to, třeba, zda bude další díl, podle toho konce to ani nevypadalo, že by se chystal.
Po té, co jsem se prohltala sérií Šepotání jsem čekala něco podobného.
Něco bylo, to nemohu popřít, ale kniha mě nezaujala tolik.
Téma na Fantoma opery bylo zajímavé a vše okolo Krverůže jako školy bylo zábavné prozkoumávat.
Rune mi přišla jako správná hrdinka, která se stále vrhala do všeho po hlavě, což se mi líbilo, ale po čase by jí mohlo dojít, že je Fantom vždy o krok na před.
Ďábel byl moje nejoblíbenější postava, protože mi přišlo, že nedělal společnost Rune ale mě jako čtenáři.
Přišlo mi milé i to, že na začátku každé kapitoly byl citát z nějaké opery, či z něčeho jiného.
Pro mě má kniha místo v poličce, ale více než tři hvězdičky dát nemohu.
Strašně dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Asi tak do poloviny knihy. Pak jsem zbytek dočetla během jednoho dne.
Nebylo to špatné, ale zase nic extra. Fantoma opery naprosto miluju a hádám, že v tématu bylo strašně moc potenciálu, který spisovatelka nevyužila.
Ale přečtení nelituji.
Krverůž
Tak tohle bylo opravdové zklamání. Co od autorky čekat jsem netušila, ale že to bude až tak špatné, jsem nečekala. Že to bude běh na dlouhou trať jsem ale věděla už po pár větách. Přítomný čas z první osoby, fujky. Trnovy kapitoly mě bavily (především z jeho dětství), ale i ty byly postupem času horší a horší.
Pokud má někdo taková témata rád, tak proč ne? Ale pro mě to není. Doufám, že Šepotání mě nezklame, trochu se bojím.