Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42447/bmid_krysar-esj-42447.jpg
4
6662
6662
Podkladem pro tuto knihu byla staroněmecká pověst ze 13. století o krysařovi, který je pozván do města, aby vyhubil krysy. Zdá se to jako prostý příběh. Avšak krysy, jakožto špinaví hlodavci nejsou jedinou špínou v městečku Hammeln, kde se celý příběh odehrává. Dyk v této novoklasicistní novele se zaměřuje (poukazuje) na spravedlnost, právo, pomstu, ale také na lásku.... celý text
Přidat komentář
Tak já jsem se do Krysaře pustila jenom proto, že mám ráda stejnojmenný muzikál a zajímala mě jeho předloha, respektive to, jak moc (nebo spíš jak málo) se jí Dan Landa držel. A nikoho nejspíš nepřekvapí, že mají tyto dvě díla společná v podstatě jenom jména hlavních postav, rybáře a závěrečný motiv.
Co se knihy samotné týká, nechci se tady nijak zeširoka rozepisovat, protože si myslím, že za to nestojí. Jako obvykle si nemůžu pomoct, abych i na starší literaturu nenahlížela moderní optikou a to je pak většina zážitku v háji. Takže asi takhle: je to krátký, není to úplně špatný, ale stejně už bych to znova nečetla.
Kniha ze "starší doby". Psaná zvláštním stylem a nebrat knihu ve škole jakožto povinnou četbu, tak si musím trochu domýšlet.
Na druhou stranu se čte sama, nejedná se o složité čtení a autor dokázal i přesto, jak je psaná, čtenáře donutit soucítit s Krysařem nad jeho životem a osudem.
Za mě rozhodně rozhodně dobrá knížka, z povinné četby nejoblíbenější.
Z knihy mám smíšené pocity.
Četla se sama a rychle - hodinová záležitost. Chvílemi jsem se ztrácela v ději. Myšlenka asi dobrá. Nevím, nechci knihu hanit jen proto, protože mě osobně moc nezeujala. Je zde mnoho kladných komentářů a proto by si na ni měl udělat každý svůj vlastní názor.
Další z knih, co jsme měli číst k maturitě, ale já se na to vykašlala a až teď jsem si k ní našla cestu a přečetla ji. Je to moc hezky napsaný příběh, jež prý vychází ze skutečné německé báchorky. Knížka obsahuje spoustu zastaralých slov, a tak je to občas docela oříšek. Je to opravdu až poeticky krásně psané dílo, velice čtivé, a po jehož přečtení vám bude smutno, a budete mít rozhodně o čem přemýšlet.
Kniha malá rozsahem, ale velká myšlenkou - přesně tak to mám ráda. Skvělé dílo.
Táto kniha je pre mňa zbierkou poviedok, ktoré sú na prvé prečítanie veľmi smutné až pesimistické. No vedú k zamysleniu sa nad určitými obdobiami života.
Kniha mne opravdu nadchla! Jakmile jsem si zvykla na spisovatelův osobitý styl psaní, byla to nádhera. Tolik literárních směrů smíchané do jednoho jsem ještě nezažila. Romantismus, novoklasicimus, symbolismus. Velmi i doporučuji jako maturitní četbu, jelikož se o tom dá krásně povídat. Příběh není dlouhý, ale obsahuje velmi mnoho.
Příběh o lásce, zradě, lidské hamižnosti, ale také o naději, která se může objevit i v nejzoufalejší situaci.
Jako něco málo jsem věděl o příběhu Krysaře. Ale opravdu mě to nebavilo.. Osobně povinná četba mě nebaví a u tohoto díla jsem usínal.. Nápad dobrý ale každý má jiný názor..
Kniha se mi líbila. Knihu doporučuji k přečtení. Knihu hodnotím na 5 hvězdiček, tj. 100 %. Jedná se o novelu, která má symbolický význam. Zaujal mne příběh včetně stylistické stránky jazyka. V knize se vyskytují krátké a úsečné dialogy, vnitřní monology jsou delší. Rovněž v knize nalezneme romantiku. Nad některými momenty jsem se musel více zamyslet a pokusil jsem se text interpretovat svým způsobem. Rovněž z knižního videa na knihu Krysař, kterou natočil youtube kanál NA POTÍTKU, jsem se dozvěděl informaci, která mne při samotném čtení nenapadla. Knihu jsem měl přečtenou během krátké chvíle, kniha se četla dobře. Zvažoval jsem také možnost, jak by vypadal příběh, kdyby ho Viktor Dyk převedl do románové podoby. Každopádně jsem byl spokojený s rozsahem knihy. Viktor Dyk dokázal na malém prostoru vystihnout všechno důležité. V knize nalezneme také biblické odkazy (např. Sodoma a Gomora, Ahasver aj.). Zajímavá byla také postava Magistera Faustuse z Wittenberka, o které jsem zpočátku moc nepřemýšlel, ale postupně jsem se pozastavoval nad jednáním této postavy.
Poslouchal jsem také audioknihu KRYSAŘ, kterou namluvil Jiří Dvořák. Audiokniha trvala 3 hodiny, držela se přesně podle knižní předlohy. Audiokniha se mi líbila a také ji hodnotím na 100 %. V audioknize se mohl vyskytovat hudební doprovod nebo hudební předěly, ale jinak se poslouchala příjemně.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Pro dva lidi je jen určitá míra lásky; ohraničená a nezměnitelná. Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován; vyčerpáš sám všechnu lásku, určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti.
Řeka je časem jako přítel, který uklidňuje a těší. Řeka dává vše: rybáři ryby, duši klid, tělu čistotu. Řeka je však časem jako nepřítel a úkladný vrah.
Nač vzpomínati na hoře, jež je za námi, nač mysliti na dveře, které se za námi zavřely?
Můj absolutní knižní favorit. Ke knize jsem se dostala prvně v 16 letech, když jsem byla na činohře. Od té doby je stále Krysař mojí nejoblíbenější románovou postavou.
Jedna z knih, kterou jsem četla jen kvůli maturitě (pro jistotu dvakrát) a která se mi tuze nelíbila. Dyka jako básníka respektuji, Dyka jako prozaika nikoli.
Pravda, i Krysař se dá číst jako báseň v próze. Jenže mně nesedl napoprvé ani napodruhé.
Jeho legendická tajemnost a symboličnost (např. Agnes z řeckého hagné = čistá), obecná platnost námětů (dětská prostota jako jediná zůstává ušetřena zkázy, do níž upadá rafinovanost průměrných), tragédie obou hrdinů ani překvapivě aktuální, resp. nadčasové momenty (zištnost politiků, chtíč mladých žen) si mě nedovedly získat.
Netvrdím určitě, že je to špatná kniha. Ale není to kniha pro mě.
Tak díky čtenářské výzvě jsem se dostal ke knížce, kterou jsem měl kdysi číst jako povinnou četbu, ale tenkrát mě to vůbec nelákalo.
Je to zajímavý příběh, který nám ukazuje, že jsme stále v pokušení , a že naše rozhodování je často omezováno našá krátkozrakostí.
Ano často chceme totiž vidět jen to co se nám hodí a to ostatní o tom nechceme ani přemýšlet. proto na první dobrou souhlasíme s ledmi, kteří nás vedou, bohužel častokrát tím nesprávným směrem. Ano jsou zde ukázány neřesti v tom zahaleném smyslu, takže je nevidíte prvoplánově, ale jinak je to příběh, který plyne k neodvratnému konci.
Kniha, od které jsem dle její délky téměř nic neočekávala. Stihla jsem ji přečíst během celé mé cesty do školy (cca hodina a půl). Příběh mi před očima velmi pěkně plynul a i když už mi bylo z počátku trochu jasné, jaký zřejmě bude závěr knihy, nenechala jsem si ho zkazit. Postava Krysaře byla i v tak melancholické knize velmi příjemná a i přesto tajuplná, stejně tak celé prostředí města Hammeln.
Čteno jako povinná četba, nyní do čtenářské výzvy. Mám smíšené pocity. Asi budu číst brzy znovu.
Krysaře chápu jako příklad toho, co můžou s racionálně uvažujícím člověkem udělat touhy a city. U krysaře touhy vyhrají, když smířený s lakomstvím radních odchází z Hameln, aby se tam zase hnán láskou k Agnes vrátil. Co potom udělá, to už je naprosté šílenství. Myslím, že nespravedlnost, která na něm byla učiněna, neměla na jeho poslední skutek pražádný vliv.
Ke knize jsem četl krásnou interpretaci od Milana Blahynky, který přirovnává krysaře k básníkovi na okraji společnosti s mocí ovlivňovat lidi svou píšťalou - poezií.
Domnívám se, že básník pak může stejně jako krysař svou poezií pomoci (očistit město) nebo naopak uvrhnout lidi špatným směrem. Podtrhuje se důležitost a závažnost skutků významných lidí, kteří mají kompetenci ovlivňovat druhé. Zároveň můžeme vidět katastrofální následky, které má slepý pochod oveček, jenž je často hnaný sliby klamně uspokojujícími lidské touhy.
Líbila se mi myšlenka, ta temná stránka příběhu, ale to jednoduché, až trošku podle mého primitivní zpracování mě jaksi zanechalo na vážkách. Ovšem - je to novela a klasika, což se musí brát v potaz. Četlo se to hezky. Za mě neudělá žádný maturant krok vedle při výběru tohoto díla.:)
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Nemůže Vás překvapit, že je kniha psána jazykem minulého století, jelikož byla poprvé vydána v roce 1915.
Pro dnešního čtenáře může být tento zastaralý jazyk překážkou. Knížka, je ale tenká, a tak ji jistě zvládne přelouskat každý. A to nejen jako četbu k maturitě. Pro rozbor díla bych si ji ale nevybrala. Viz hodnocení níže.
Sama jsem se rozhodla knihu přečíst až po shlédnutí muzikálu Daniela Landy. A musím říct, že ač muzikál není moje hobby, je rozhodně lepší než kniha.
Kniha ve mne zanechala spíše celkový dojem, než že bych dokázala pečlivě odvyprávět veškeré dění a to i přes to, že má jen pár stránek.
Hodnocení
Rozhodně stojí za přečtení, ale vracet se k ní už nebudu. Mám totiž pocit, že se autor na můj vkus trochu zapomíná a nepochopitelně odbíhá od tématu. (mínus hvězda)
A ani skoky v příběhu mi celkově moc nevyhovují, stejně tak že některé scény nejsou dotaženy do konce a čtenář si musí domýšlet, co tím autor myslel. (mínus hvězda)