Kto chytá v žite
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406962/bmid_kto-chyta-v-zite-gLe-406962.jpg
4
4259
4259
Prvotina a najznámejšia próza významného amerického prozaika patrí ku kultovým dielam svetovej literatúry. Hrdina Holden Caulfield, ktorý prechádza životnou krízou, je priťahovaný i odpudzovaný fyzickými aj duševnými stránkami života. Súcit s nedospelými deťmi, ohrozenými pádom do priepasti dospievania, ktoré túži zachrániť, v ňom vyvoláva rozporné pocity, ktoré môžu podliehať rozličným interpretáciám. K tomuto Salingerovmu dielu sa hneď po jeho vydaní prihlásilo množstvo mladých čitateľov, ktorí v ňom videli predovšetkým dokument generačnej kritiky mladých proti starým a jeho stále nové vydania potvrdzujú, že je aktuálny dodnes.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Slovenský spisovateľOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Tak tohle bylo špatný. Vydržela jsem přesně dvě kapitoly. Asi nejsem cílová skupina podobné literatury, protože opravdu nechápu, co na tom má být tak super. Styl psaní mi připadal jako slohovka žáka páte třídy a neskutečně mě rozčiloval, takže jsem ani nějak nepochytila, o čem by to vlastně mělo být. K tomuhle se určitě vracet nebudu.
Pořádná literární jízda. Tahle kniha předběhla svou dobu o pořádnej kus, protože je i dnes nejen úžasně čtivá a svižná, ale téma knihy stále rezonuje. Hlavní hrdina Holden je zajímavý sympaťák. Snaží se trochu vybočovat, nedokáže zapadnout a občas si jen tak ze srandy nebo spíš ze zvyku vymýšlí dost propracované lži, jen aby mohl něco zajímavého říkat. Pálí mu to, ale ve škole mu to pořád nejde, a tak jeho nešťastní rodiče doufají, že ho alespoň z té poslední školy nevyhodí. Vyhodí. A tak Holden odjíždí ze školy domů. Chce vidět svou malou sestřičku, ale bojí se čelit svým rodičům, a tak se místo toho tak různě toulá popíjí, přemýšlí, kam se vrtnout a zažívá všemožná městská dobrodružství.
Kdo chytá v žitě je plné pocitů jednoho sympatickýho, i když trochu loserovskýho kluka, co neví jak si počít s životem. Každopádně to umí skvěle popsat a třeba to i čtenáře může donutit k nějakému tomu zamyšlení či si třeba vybavit dobu, kdy byl sám podobně zmatený. Skvělá úderná knížka.
Devět nočních drinků z deseti.
Patřím k těm čtenářům, kteří v literárním díle hledají především příběh. Ten Salingerův román téměř postrádá, ale přesto se mi velmi líbil.
Hloupoučký jazyk, kterým popisuje vzestupy a pády mladého Caulfielda v krátkém období několika dní, je velice čtivý, a zároveň dává čtenáři možnost zavrtat se do mysli hlavního hrdiny a všechny těžko pochopitelné problémy prožívat s ním.
Krindapána, abych ani ne 200 stránek beletrie četl skoro týden, to se mi už dlouho nestalo. Buď je to špatně napsané nebo špatně přeložené. Číst o tom, jak se 16letý tajtrlík vyrovnává s ostaními tajtrlíky a imbecily, to by se z toho jeden potentočkoval.
Mockrát jsem si při čtení vzpomněl na Bylo nás pět. Jenže tam to bylo aspoň místy vtipné a ten styl vyprávění tomu desetiletému hrdinovi odpovídal. Tady mi to ale k o polovinu staršímu hrdinovi prostě nesedělo.
Ve své době možná objevná a revoluční kniha (i když upřímně nevím proč), dneska překonaná.
Poslouchala jsem verzi od pana Třísky, nicméně jen pár hodin. Nyní mému 19 letému já obsah knížky moc neřekl, měla jsem si nejspíš vzpomenout o pár let dříve. Anebo o pár let později? Uvidíme.
V případě těchto knih je mi líto, že jsem se na ně vykvákla u maturity, zatímco jsem se mořila s nedůležitými hrůzami, a nečetla tohle, co by mi bylo v tu dobu bližší.
Po deseti letech reputaci napravuji, i tak jsem se ale s Holdenem dovedla částečně ztotožnit. O lidech si nemyslím v dnešní době nic moc dobrého, takže pohrdání jimi máme společné, jeho dětinské chování mi přišlo roztomilé stejně jako rádoby dospělácké námluvy a opíjení. Není tu znatelná žádná extra proměna, spíš poznání sebe sama u šestnáctiletého kluka.
Je pár knih, kde je hlavní hrdina nesympatický blbec - a má to tak být. Tohle je jedna z nich. Pro mladou generaci asi fajn čtení, pro mě už poněkud přežité.
"Tohle já nesnáším. Nezáleží mi na tom, jestli to sbohem říkám smutně nebo rád, ale když odněkud odcházím, tak si chci uvědomit, že odcházím. Když to člověk neví, je mu pak ještě hůř."
"Nelamte si se mnou hlavu. Ono to se mnou bude zase všechno v pořádku. Já teď zrovna prodělávám nějaký období. Každej někdy prodělává nějaký období nebo tak, ne?"
Knihu jsem si pořídil protože mě zaujal případ vraha Johna Lennona , který byl prý touto knihou inspirovaný k jeho zavraždění, musím říct že po přečtení prvních čtyřiceti stran jsem měl chuť třísknout knihou o parkety, a to protože charakter hlavní postavy, a styl tohoto psaní mě docela otrávil, a když jsem četl monology kterýma se hlavní postava zaobírala, tak jsem se zprvu ani nedivil že se vrah inspiroval touto knihou, věta typu:
Člověk by neměl vůbec být posera, když má někomu vrazit jednu pod zuby a chce se mu do toho, tak to má taky udělat, jenže já na to nejsem, já bych radši vyhodil někoho oknem nebo mu usek hlavu sekyrkou, než abych mu vrazil jednu pod zuby, nenávidím rvačky.
Jenže pak jsem překročil pomyslnou laťku, a uvědomil jsem si že kniha má určitý kontext, a určitý smysl, který by kde kdo mohl pochopit špatně, a vzít ho za špatný konec, čtení mě začalo bavit, a tak nějak jsem pochopil, že kde kdo z nás byl, a nebo je v určitém věku jako Holden, ta jeho krize v mladém věku, a obyčejná nevinnost postavená před dospělým světem.
Knihu jsem si vybral k maturitní četbě. Než jsem ji začal číst, podíval jsem se sem na komentáře, co jiní čtenáři o této knize mohou říci. Opravdu mě překvapily komentáře, které nebyly pozitivní, slyšel jsem totiž jen samou chválu. Takže jsem se docela lekl, co se to chystám číst.
Knihu mohu jen doporučit! Zábavná četba díky ironii, dokonalému popisu. Prostě jak to vidí sedmnáctiletý kluk, který se zdá na svůj věk až moc vyspělý, na druhou stranu je dětinský. Dávám zasloužených pět hvězd.
Velký čtenářský zážitek a upřímná radost během čtení!
Obdivuji Holdena a všechno na něm - jeho názory, životní postoj, (nechuť k postarším týpkům se špatně zavázaným županem). :-DD a....Wau! To, jak mluví o nás holkách či dětech a žitném poli, z toho cítím, že je to nesmírně dobrý člověk. Bohužel vnitřně zlomený a nešťastný - a já s tím nemohu nic dělat. :-(
P.S. Holdene, na rande s Tebou bych šla fakt ráda!
„Zkrátka a dobře, já si v jednom kuse představuju, jak si spousta
malejch dětí na něco hraje na takovým velikánským žitným poli. Tisíce a
tisíce malejch dětí a nikde nikdo – jako nikdo dospělej – kromě mě. A já
stojím na okraji nějakýho šílenýho útesu. Mám na starosti to, že musím
chytnout každýho, kdo by z toho útesu moh spadnout – já jen jako, že když
utíká a nekouká kam, musím se já odněkud vynořit a chytit ho. A to bych
dělal pořád. Prostě bych chytal děti, co si hrajou v žitným poli a tak. Já vím,
že to je šílenství, ale to je to jediný, co bych dělal doopravdy rád."
nebylo to špatné, ale zároveň nerozumím, proč se kniha tak často objevuje v žebříčku TOP x knih k přečtení.
Musíte k tomu přistupovat s rezervou, připravit se na to, že Holdena nebudete mít rádi a že mnohokrát nebudete chápat jeho pochody. Ale stojí to za to.
Slyšela jsem na ni pět samou chválu, ale zklamala jsem se. Vůbec mě nebavila. Jméno hlavního hrdiny znám jen díky filmu Hodná holka s Jennifer Aniston, jinak už bych ho dávno zapomněla.
Já pořád nevím, co si mám o té knížce myslet.... každopádně nejprve mě to moc bavilo postupem času mi přišla kniha čím dál víc stejná.... moc nechápu ten posun o kterém se mluví, protože já ho tam neviděla. Kniha se četla rychle a snadno.
Tato kniha hrozně klame tělem.... je sice docela tenká, ale čte se jako kdyby stránek měla minimálně třikrát tolik.... příběh sám o sobě celkem nezajímavý.... občas si z toho člověk vytáhne nějaké to moudro...
těšil jsem se a nakonec nic moc. Holdenův příběh mě dvakrát nechytl, nicméně některé jeho myšlenky tam jsou pozoruhodné..
Zkrátka a dobře jsem vlastně skoro rád, že tu atomovku vynalezli. Jestli ještě někdy bude válka, tak se na ni posadím. Rovnou na vršíček. Přihlásím se dobrovolně, na mou duši, že se přihlásím.
Napoprvé jsem knihu nedočetla, štval mě jazyk Holdena. Na podruhé, o pár let později, během střední školy, jsem si knihu zamilovala a četla hned několikrát. Dejte Holdenovi šanci.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1971 |  Devět povídek |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Knihu jsem četla, když se mnou mlátila puberta a byla jsem jí fascinována. Teď z pohledu zkušené čerstvé čtyřicítky se za knihu stydím a je pro mě literárním blábolem. Stejnou zkušenost s knihou má i můj manžel. Nedivím se, že tento paskvil nebyl v "osnovách" studia anglistiky. Pokud jste knihu četli ve věku do 18 let a nyní je vám 30+, doporučuji otevřít ji znovu. Budete také znechuceni.