Kto chytá v žite
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406962/bmid_kto-chyta-v-zite-gLe-406962.jpg
4
4259
4259
Prvotina a najznámejšia próza významného amerického prozaika patrí ku kultovým dielam svetovej literatúry. Hrdina Holden Caulfield, ktorý prechádza životnou krízou, je priťahovaný i odpudzovaný fyzickými aj duševnými stránkami života. Súcit s nedospelými deťmi, ohrozenými pádom do priepasti dospievania, ktoré túži zachrániť, v ňom vyvoláva rozporné pocity, ktoré môžu podliehať rozličným interpretáciám. K tomuto Salingerovmu dielu sa hneď po jeho vydaní prihlásilo množstvo mladých čitateľov, ktorí v ňom videli predovšetkým dokument generačnej kritiky mladých proti starým a jeho stále nové vydania potvrdzujú, že je aktuálny dodnes.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Slovenský spisovateľOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Taky jsem knihu četl jako povinnou četbu, ale bylo to už před hezkou řádkou let (45). Přesto si ji docela dobře vybavuji, protože mě na rozdíl od jiných povinně čtených knih hodně zaujala. Měl jsem plné pochopení pro hlavního hrdinu a jeho smýšlení.
Tuto knihy jsme četla asi rok a půl zpátky jako povinnou četbu do češtiny, vím, že už tehdy se mi opravdu líbilo Holdenovo přemýšlení a tak celkový nápad knihy.
Akorát ke konci knihy už jsem měla někdy jeho pesimismu plný zuby.
Nicméně letos se mi kniha dostala do roky znova a to v rámci povinné četby do aj.
Moc se mi do toho nechtělo, protože jsem to už znala a taky jsem se bála, že podruhé už to nebude ono.
Nakonec mi přišlo, že druhé čtení v originále jsem si užila ještě víc. Nějak víc jsem se umělá vcítit do Holdena a navíc odpadl můj problém s českým překladem. Který podle mě Holdenovu mluvu a přemýšlení nevystihl až tak dobře.
Ať si klidně říkají, že potřebuje psychologa. Podle mě jsou některé jeho pohledy na věci poměrně pravdivé.
Například kam se poděly kachny v Central Parku :D
Vydat knihu v roce 2015 v překladu, který už má 55 let, je očividně zastaralý a v některých ohledech nedává smysl, obsahuje chyby, které by měla korektura odstranit, to je něco, co jen ukazuje na to, jak se na vydávání knih u nás kašle, jen když to nebude moc stát. A přitom je tahle klasika skvělá a ukazuje sílu formy a vyprávěného příběhu. Holden je postavou, s kterou je strašně snadné se ztotožnit, ale přitom ji chvílemi i nesnášet. Asi stejně jako někdy nejsme spokojení sami se sebou. Sebedestrukční příběh nahlížený zajímavým pohledem, kdy celou dobu můžete mít pocit, že je všechno v pohodě, ale ono není. Ani trochu. Jedinečná podoba ich-formy.
Dočetla jsem knížku a mám smíšené pocity. Místy jsem měla Holdena ráda a naprosto mu rozuměla, ale místy jsem ho nesnášela a neměla jsem ani chuť číst dál. Takový rozkol mezi "úžasná knížka" a "průměr" jsem dlouho neměla.. Moje hodnocení je 3,5*
Holden je pěknej syčák, ale má v jádru dobrý srdce. Padly jsme si do noty, tak dávám ty čtyři hvězdy, snad jen bych si přála víc uzavřený konec. I mně přese všecko chybí Stradlater a Ackley.
Knížka, která vás chytne za srdíčko ... dojímavé čtení očima kluka, který má víc citu než rozumu a spoustu čistých emocí na rozdávání, i když nám je servíruje jako sekanou :)
Četla jsem tuhle knihu v tom správném věku ve kterém mi toho mohla nejvíce předat.
Moc ráda se k ní budu vracet s nostaglickými myšlenkami.
Jedna z nejúžasnějších knih, kterou jsem kdy četl. Chtělo to druhý pokus, ale našlo si to místo v mém srdci.
To mě umrtvilo. Vážně. Jestli něco nesnáším, tak jsou to knížky, kterým neporozumím. A tahle knížka to byla, vážně. Vadí mi to asi tak stejně, jako když někdo v muzeu napíše na sklo červenou tužkou "KU*VA". Vážně. Já asi nejsem konzument pro tento typ knih. Mám z toho nervy v tahu. Vážně. Všichni kolem mě jsou ignoranti a imbecilové. Tomu nerozumím. Já vám to začala chvílemi i nenávidět :-).
Po pár stránkách jsem si říkala, že to bude asi nakonec zklamání, ale překonala jsem to, zbytek dočetla už nečekaně rychleji a nakonec..vlastně jo, je to všechno uvěřitelný a pár lidí ze svýho okolí jsme ve většině představ našla. Nakonec jsem ho pochopila.
Tak "DJ" Salinger šel dost mimo mě. A) jsem moc stará já, B) je to moc starý překlad, C) je to dnes už zastaralá snaha popsat svět realisticky mladýma očima. Nejspíš to bude mix všech variant - na nějaké vciťování do věčně deprimovaného zbohatlického floutka jsem neměla náladu a překlad (s výrazy jako nášvih, psina, prokrindapána, flinkat se) mi to právě neulehčoval. Chápu, že to měla být sonda do duše rozháraného dospívajícího mladíka, který ještě nepoučený životem začíná brát rozum sledováním druhých (které hodnotí jako šašky, tupce a imbecily, protože on je přece něco víc, jakkoliv nesnáší prestižní školy), jenže i tak bych očekávala nějaký ucelený příběh, nejen krátké a značně nahodilé epizodky a vzpomínky. Děj se vlastně táhne odnikud nikam, až vyšumí (s hrozbou smrti z rukou otce) úplně... Bolestínství, egocentričnost, naivitu i povýšenost jalových let se tady autorovi zachytit podařilo. Pro dnešního čtenáře bych ovšem rozhodně doporučila spíš moderní alternativu Ten, kdo stojí v koutě, jejíž zcela nepopiratelný předobraz bych hodnotila 2 hvězdami, nebýt několika celkem trefných postřehů.
Kniha mě vůbec nezaujala, doufala jsem, že je to mým nízkým věkem ale po pár letech jsem přišla na to, že to tím není.
Není to tím, že bych nedokázala pochopit tu dobu nebo slang, ale tím, že hlavní postava má v rukávu asi tři hlášky a ty omývá stále dokola. Pořád jsem čekala, kdy začne nějaký příběh ale nezačal. Hlavní postava mi po čase přišla značně otravná.
Tento román už je sice starší a možná jsou tu i lepší romány , které dávají smysl všem , nemyslím si ale , že by se měl považovat za něco , co není aktuální. Holden je ve věku , kdy mladí lidé částo přemýšlí nad smyslem života , hledají někoho, kdo by pro ně byl dobrým vzorem a ukázal jim , že můžou z adolescence vkročit do dospělosti beze strachu či nechuti. To ale Holden u lidí ,jako byli jeho učitelé či rodiče nenašel a proto se myšlenkami stále ubírá na svou mladší sestru , která je ještě ve věku, kdy jsou děti většinou nevinné. Chce ji zachránit , chce ji zachránit od světa dospělých ,od streotypů, lží a předsudků. Není to zrovna veselé dílo ,ale je to dílo realistické , které pojednává o tématech nad kterými se lidi dokážou jen málo zamyslet. Sakra, ještě aby nebyl postava ‘pesimistická’ když prožívá deprese. Pokud jsem někoho od téhle knihy odradila mým komentářem ,tak to účel nebyl. Román si rozhodně přečtěte.
Asi stárnu. V mládí se mi tahle knížka líbila a jistě bych jí dal tak čtyři hvězdičky. Nyní po třiceti letech jsem se od začátku nudil a hlavního hrdiny Holdena jsem měl brzy plné zuby, což se do konce nezměnilo. Stejně mě štvala i geniální sestřička Phoebulka, i když za to nemohla. Navíc mi prostředí amerických škol přijde čím dál víc afektované a kýčovité. Dnes pro mne kniha nemá cenu, takže ty dvě hvězdičky jsou za hezkou vzpomínku z mládí, kterou jsem si teď bohužel pokazil. Některé knížky bych asi neměl znovučíst, ale jen na ně vzpomínat.
Ještě poznámku: V šestnácti jsem byl taky pěkný hajzlík, ale VŽDYCKY mne něco bavilo a mněl jsem spoustu lidí rád.
Myslím, že v době, kdy tady kniha vyšla, to mohl být trhák. Ale na dnešní dobu tak nějak nuda.
Bolestivě nedospělý teenager bloumá New Yorkem poté, co ho vyhodí ze školy, utrácí, pije, toulá se bez sebemenšího ponětí, co se svým životem dělat dál, a co je horší, bez ponětí, že by s ním něco dělat měl. Téměř všichni lidé jsou v očích Holdena falešní, nudní, omezení, pod jeho úroveň. První třetina knihy vypadala stravitelně, dokonce jsem měla podezření, že se mi přese všechen slang a dětská moudra bude zčásti líbit, ale jakmile si mě autor hezky zatáhnul do příběhu jako do pavučinky, pustil Holdena ze řetězu. Obvyklé výroky jsou tedy: "a dostal jsem z toho depresi", "nemohl jsem snést, jak jsou falešní", "odejdu", "poručil jsem si whisky se sodou, ale číšník mi přinesl colu".
To jediné a jediný, koho má Holden rád, je jeho mladší sestra. Jinak je to nesnesitelně pesimistická postava, a to jsem zvyklá na leccos. 2 hvězdičky za to, že je to alespoň vcelku krátké a že mám alespoň představu o tom, jak může mysl spratka fungovat.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1971 |  Devět povídek |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Kniha o klukovi, kterého spousta věcí štve, nemá žádné vyhlídky do budoucna, prostě se chce jenom tak svobodně bavit, zamilovávat se do holek, smát se a dělat voloviny, které jsou mu zrovna po chuti. Kontinuita povahy protagonisty je mlhavá. Osobně to vnímám jakožto střep, který se snad dotkne jen tohož, kdo je stejného tvaru. Osobně v tom zla shledávám méně než hloubky. Nevím, proč to Chapmana inspirovalo k zabití Lennona. Na druhou stranu možná právě v té bezprostřednosti chování a postoji k světu se určití lidé viděli a řekli si, že Holden je sympaťák, že je jako oni. Já v tom uzřel , jistou duševní rozmazlenost a nedisciplinovanost, což jsou taky osobností rysy hlavní postavy. Těžko říct. Možná jsou tací, kteří to nevzali jako své nedostatky, ale jako prostou nesynchronizaci se systémem, do kterého byli vrženi a ve kterém nedostahují výsledků, které si podle vlastních soudů zaslouží. Těžko říct. Jenom tak plácám.