Ku-klux-klan: Tady bydlí láska
Katarzyna Surmiak-Domańska
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354390/bmid_ku-klux-klan-tady-bydli-laska-J7G-354390.jpg
4
394
394
„Když se do bílé polevy dostane byť jen jedna kapička jiné barvy, už nikdy nebude sněhobílá. S lidmi je to stejné.“ Takto učí královna Ku-klux-klanu malé děti, jak správně připravit vánoční dort. Co je to vlastně Ku-klux-klan a jak je vůbec možné, že myšlenky nepatřící do 21. století jsou stále živé a v rozkvětu? Děsivé obrazy hořících pochodní a bílých hábitů totiž nepocházejí ze středověku, jsou poselstvím dneška. Odpověď hledá polská reportérka Katarzyna Surmiak-Domańska přímo na sjezdu Ku-klux-klanu ve státě Arkansas, kde tuhle extremistickou organizaci prozkoumala zblízka. Protože právě tady se tahle „bílá organizace“ před sto padesáti lety zrodila, tady vycházely pohlednice připomínající lynče Afroameričanů a tady i dnes můžete v lesích potkat postavy s pochodněmi zahalené do bílých kukel.... celý text
Literatura faktu Historie Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2017 , AbsyntOriginální název:
Ku-klux-klan. Tu mieszka miłość, 2015
více info...
Přidat komentář
Kniha je čtivá a popisuje vývoj kuklux klanu i jeho současný stav. Zajímavé čtení. Doporučuji.
Poutavě napsaná knížka, která dokáže člověka vyděsit ale i nadchnout. Troufám si říct, že člověk musí brát tuto knížku s nadsázkou i když se jedná o reportáže.
Oceňuji pohled jak na současný KKK, tak zmínky o historii, která dodá čtenářovi porozumnění.
Velmi zajímavé a mírně děsivé počtení o té části Ameriky, kde se víra v Boha snoubí s obezitou a až příliš často s rasismem.
Možná bych ocenila více ze současných výpovědí než z historie (i když nutné přesto velmi poučné části), ale vím, že čtenáři se nemají odrazovat přílišnou tloušťkou knihy. Velmi doporučuji.
Reportáž o Kukluxklanu mě nenechala chladnou, navíc byla skvěle napsaná a téma autorka zpracovala z reálných rozhovorů s lidmi, kteří do klanu patří. Sice je to téma veskrze americké, ale v dnešních dnech dostává naprosto jiné obrysy, hlavně kvůli imigračním vlnám. Odnesu si z ní mnoho zajímavých informací, třeba o tom, jak důležitý byl pro KKK marketing nebo o dnešní době, kdy je v klanu dost válečných veteránů. Autorka se snaží nastínit situaci a dost ocenuji, že připojuje i příběhy, kde bylo právo na straně "bílých". Skvěle a poutavě napsané, kratší kapitoly mi dost vyhovovaly. Absynt jede!
Neuvěřitelné, šokující, děsivé. Snad každý je smířený s minulostí a ví, co se dělo. Ovšem šok z toho, že tohle smýšlení a praktiky stále přetrvávají, je neuvěřitelné. Výborná kniha, kterou jsem přečetla během jednoho dne.
Velmi zajímavá kniha. Člověk se dozví spoustu zajímavých věcí a možná si i potvrdí názor na to, čeho jsou některé národy schopné.
Jako "reportérská kniha" to vůbec nebylo špatné. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací, ale taky jsem si potvrdila to, co už jsem dávno věděla. (Na Američany mám svůj názor...) Místy jsem přemýšlela, jestli je vůbec možné, že je to pravda. Šílené...
Ufff...častokrát velmi nepříjemný čtení. Ať už s ohledem na minulost tak současný "světonázory" dotazovaných. Na každý pád, pokud je pro někoho historické dědictví, založené na pronásledování, mučení a vraždění, hodno úcty a respektu (nebo dokonce zachování/obnovení!!), tak si zaslouží leda tak zhoupnout na oprátce.
Můžou se tvářit sebevíc mile, ale pod povrchem (prostěradlem) vře odkaz plný nenávisti ruku v ruce s adorací Hitlera, a tohle prosím nebrat!
Jak po stránce historické (vývoj KKK od sranda klubu po frakce náboženských fanatiků/teroristických buněk) tak i po reportážní (figurky jako z Ionesca nebo Monty Pythonů) výborné.
Pečiho literární vrata tentokrát o černoši a běloši. Pani polská reportérka se vydala na každoroční sjezd jedný z mnoha odnoží ku klux klanu, aby zmapovala, co se jim to honí v těch jejich vybělených mozcích.
Jak už je u absyntu zvykem, jedná se o knihu dobrou. Černoši měli v Americe težkej chleba, protože dřív žádnej chleba neměli. Pani polská reportérka stručně popisuje dějiny černoši, včetně oblíbeného triku bělochů: “čau, stavíš se na lynč nebo si už jedl?” - “měl sem jen snídani, to víš, že zajdu!” Takto bohužel přišlo o život několik černoši.
Ku klux klan má dlouhou historii a pani polská reportérka se věnuje i ji. Krom toho se setkává se spoustou účastníků sjezdu a popisuje jejich osudy, ze kterých plyne pouze to, že ti lidé nejsou velmi chytří, potažmo jsou velmi chytří a snaží se využít klan pouze k tomu, aby si namastili kapsu.
Chybí nějaká zásadní nová informace, kterou prozatím knihy absyntu přinesly. O KKK toho moc nevím, ale takhle nějak jsem si to představoval. 7/10
Jeden by neřekl, že tak mocná země jako je Amerika bude mít tak nemocné obyvatele s tak nemocnými názory. Že nejvíc budou imigranty pronásledovat imigranti. Že se jakási kolektivní vina z ozvěn minulosti bude promítat do současné spravedlnosti. Že rasismus je tak strašně živé a aktuální téma. A že ego plodí to nejhorší zlo. Samozřejmě tím nechci křivdit Američanům a tvrdit, že jinde je tomu zásadně jinak - to si nemyslím, obzvlášť po událostech kolem posledních voleb.
Autorce děkuji za osvěžující reportáž, které sice chybí širší kontext, ale která mi právě takto vyhovovala. Za reportáž, která se ubírá v poklidném tempu a ve které jsou rozhovory vedeny tak, jako byste si povídali s vlastním sousedem, čímž je děsivá. Zase jsem přišla o velký kus ideálů...
Perfektní kniha, která se místy nečte úplně lehce. Autorce se dle mého názoru velmi dobře podařilo nahlédnout do hlav některých současných členů KKK. Skvělé jsou také odkazy na filmy s tématikou rasismu v USA.
Existují lidé, kteří popírají možnost rozdílu, staví se do rolí nadlidí, do role těch, kteří mají větší právo na život. Ovšem když se podíváte blíž, pochopíte, že každá mince má dvě strany. Nic není jen černobílé. Argumenty soudobého ku-klux-klanu jsou zavádějící, ale i přesto chápete, že světem hýbe strach, strach z jiného a v jejich očích nenormálního...
Tak nevím, jestli to bylo tím jak je to napsané, ale přišlo mi, že všichni kdo žijí v pásmu, kterému se říká "Biblic-belt", se chovají, jak kdyby měl každou chvíli nastat konec světa a planetu obsadit černí emzáci z planety Malcolm X ze souhvězdí Martina Luthera Kinga. Hned v úvodu nás reportérka seznámí se skladbou jídla ve Walmartu, které tvoří především přesolené a přeslazené chuťovky a kde nákup avokáda působí jako nákup Van der Graafova generátoru. Následně se přidává závislost na alkoholu a na drogách některých hlavních protagonistů, stejně jako jejich nelehké, ale tak nějak jižansky samozřejmé dětství plné násilí, alkoholu, country, dědečkovsky prostém vyprávění o starém dobrém lynčování a nejrůznějších předsudků, včetně toho o zaručeně árijském Adamovi. Je to začarovaný kruh, kde i ti, co se snaží o jakousi smířlivost působí často jako svým způsobem náboženští fanatici, ale to je holt specifikum Jihu, zvláště uvážímeli jeho dějiny a klima tamního maloměsta.
Jako kdyby se Cormac Mccarthy spojil s Trumanem Capotem ve společné snaze podat svědectví o přetrvávajícím problému rasismu (zde především na Jihu USA) a zároveň tak podali svědectví o tamní společnosti, v níž se oblečení značky KKK dlouhodobě drží na špici prodejnosti.
Další kniha, která dobře ukazuje, že Spojené Státy jsou zemí neomezených možností a rozporů.
Polská reportérka Katarzyna Surmiak-Domańska udělala bezva věc – namísto aby věřila mainstreamovým médiím, sedla na letadlo a odletěla do USA, aby se setkala s dnešními členy KKK (mj. křesťanskými fanatiky) a zjistila, co je motivuje, aby jimi byli.
Zaujatým pohledem autorky se v pozadí s citelnými kulturními rozdíly dostáváme na celostátní sjezd KKK a do domovů rodin, a vracíme k více i méně známým historickým událostem kolem klanu a války mezi bílými a černými.
Ďalšia skvelá absyntovka, nečíta sa ľahko, ale veľa som sa dozvedela o KKK, odporúčam
Tahle kniha je o černoši a běloši, ještě předtím, než vznikl basketbal. A není to příjemný čtení, protože před basketbalem mohli černoši v americe běhat leda tak po poli.
Jak mě, tak očividně i Katarzynu Surmiak vždy zajímalo, jak je to s tou white pride v Americe. No a zatímco já si to v klidu přečetl na záchodě, Katarzyna tam musela jet to napsat. Pali vs. autorka 1:0.
Reportáž je to příjemná a svižná, především proto, že Katarzyna hledí na amíky očima správně nadutýho evropana, kterej pohrdá všema těma wallmartama a obezitou, což někdy v knize zmiňovala kupodivu až moc. Nicméně, šokující informace, že všichni jí hranolky a nikdo nechodí pěšky jsem už jaksi věděl, takže hodnoceno čistě investigativně, knížka docela klouže po povrchu, srovnává různý zdroje a základní historický informace a tak zhruba rozkresluje podstatu toho, co se dělo. Což je fajn. Ukázalo se totiž, že Morgan Freeman nebyl první černoch všech dob.
Víc kniha nabízí pouze dialogy a osobní příběhy několika členů KKK, které v mnohých případech nejsou vlastně až tolik zajímavé, respektive to co blekotají je taková klasická ukázka toho, co má většina white trash nasráno v mozku. Co je tedy na knížce nejlepší je asi to, že dokáže evropanovi, kombinací výše zmíněnýho, trochu objasnit, proč vlastně white trash existuje a jak je možný, že si myslí to co si myslí a co to vlastně znamená pro černoši, když teď nějakýho zastřelí policajti. No prostě klasický americký problémy. Mě nějakej širší kontext chyběl a teď už se nedivím, že před pár desetiletími pochodovalo 40 000 KKKáček Washingtonem.
PS: Na mnoha místech knihy se vyskytuje David lynč.
Štítky knihy
křesťanství rozhovory polská literatura USA (Spojené státy americké) rasismus extremismus reportáže Ku Klux Klan historie a fakta
Ku-klux-klan: Tady bydlí láska
Mé druhé setkání s edicí Prokletí reportéři bylo bohužel zklamání. Tato kniha mi místy přišla nedůvěryhodná, senzacechtivá a útržkovitá.
Reportáž by samozřejmě měla být poutavá a místy strhující, to kniha splňuje, ale občas do ní autorka propašovala své názory na obezitu / vzhled obyvatel města Harrison / vzdělání apod. To mi vadilo, protože tímto narušila objektivitu vyprávění. Tak jsem okamžitě ztratila důvěru v další "fakta". Mám dojem, že si tímto způsobem chtěla získat sympatie u čtenáře, věřím, že s jejími jízlivými poznámkami se ztotožní mnoho Evropanů (já také). Přesto u mě sympatie právě tímto způsobem ztratila.
Druhý velký problém jsem měla s celkovou strukturou knihy. Je v ní tak nějak trochu od všeho. Historie, vývoj konkrétního klanu, v němž dělala rozhovory, vývoj jiných klanů a podobných sdružení, soudní případy a všechno tak různě na přeskáčku. Jde o velmi rozsáhlé téma, které by si zasloužilo větší rozsah. Nebo jít na druhou stranu jenom do hloubky a věnovat se současnosti konkrétního klanu.
Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale po dočtení se cítím ochuzená. O čas i informace. Mám zhruba představu o současnosti jednoho KKK a o vývoji celého hnutí, ale celkově vlastně nic, o čem bych mohla vyprávět někomu jinému.