Kubula a Kuba Kubikula
Vladislav Vančura
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513683/bmid_kubula-a-kuba-kubikula-SEo-513683.jpg
4
657
657
Medvědář Kuba Kubikula a medvěd Kubula se toulají po vesničkách a prožívají mnoho zajímavých setkání. Seznámí se s dětmi z kovárny, vymyslí si vlastní strašidlo, ale nastanou jim také velké potíže. Jestlipak se ze šatlavy vůbec někdy zase dostanou na svobodu?
Přidat komentář
Jako malá jsem zbožňovala večerníčky s Kubulou a Kubou Kubikulou. Jsou tak nějak příjemně strašidelné.
Podle toho jak je u nás doma tato knížka ohmataná se dá snadno usoudit, jak byla a je všemi milována. U nás doma patří do VIP řady knížek. Všem doporučuji zařadit do dětské knihovny. Přeji hezký požitek a radost.
Úžasná knížka, kterou mi doporučila moje milovaná maminka. Vůbec se nedivím, že se jí tolik líbí. Příběh plný kamarádství, nových setkání ale i loučení, při kterých kapají slzičky, kde dětská fantazie a víra předčí všechny dospělé i vědce.
Jedna z mnoha knížek mého dětství, na něž budu vzpomínat nejspíš i až budu mít svoje vlastní děti.
Pořádná psina .. i po letech. A taky je to, tak trochu krvák.
„Běda, Lízo! Jsme ve Vařečkách a Hrncích u katana purkmistra a ten nás moc odře. Děkujeme ti za buchty při popravě. Radní páni nás udí, abychom skomírali. Mám řádný strach. Už se blíží někdo se sekyrou.“
Já si z dětství pamatuji hlavně kreslený Večerníček, který je zpracovaný naprosto úžasně. Ovšem i kniha stojí za přečtení, a to nejen příběhu, ale hlavně kvůli nádherným ilustracím od autora Krtečka. Kniha se tak hodí nejen ke čtení, ale i k prohlížení. Jen pozor, aby se děti nebály hrozivého strašidla Barbuchy!
Jen je velká škoda, že už jsem vyrostla, a nemůžu si příběh užít tak jako před dvaceti lety. Přesto mi kniha pomohla se dostat do dětských let alespoň na chvilku, a za to jí patří velké díky.
Děti si však dobrodružství Kubuly a Kuby Kubikuly užijí a budou je jistě doslova prožívat.
Jestli je tu někdo, kdo neviděl večerníček a bude tvrdit, že jako první četl knížku, tak sním svůj slabikář z první třídy.
/REVIZE 22/11/15: "Jestli je tu někdo, kdo se se narodil v osmdesátkách, kdo neviděl večerníček..." Neboť mne jeden pán upozornil, že v jeho věku je dané konstatování nepravděpodobné. A já mám ráda svůj slabikář./
Každopádně to, že takhle roztomilé vyprávění pro děti vyprodukovat autor temné Markéty Lazarové, naivního Rozmarného léta a depresivního Pekaře Marhoula - klobouk dolů. Podle mne jedna ze dvou knih starého pána, které se dají číst.
Vždycky jsem byla zlobivá a Barbucha bylo super strašidlo pro zlobily. Jednou ho musel napolo spící rodič vyhánět zpod postele, abych byla ochotná v pokojíčku zase znova spát (podotýkám po sledování večerníčku). Fenomén dětského strachu je těžce výchovný - pak jsem byla minimálně měsíc hodňoučký dítě.
Příběh kompaktní, promyšlený, vypointovaný a dokonale dětský. Děkuji, pane Vančuro za skvělou čtyřku a kousek, na něž nikdy nezapomenu.
Malého Kubulu jsem jako malá měla moc ráda, jen mě trošku trápilo, že se v takové obrovské zimě s Kubou toulají venku sami.. A Barbuchy jsem se vyloženě bála. Ale přesto se mi knížka líbila, ráda na ní vzpomínám..
Četla jsem ji jako malá, Barbuchy jsem se bála, Kubulu jsem litovala a pořád jsem nemohla pochopit, proč v té zimě nejdou domů za maminkou, do tepla...., ale jinak se mi knížka líbila
Jako malý jsem si cestu ke knize nenašel a jako dospělý (při pokusu číst knihu dětem) jsem pochopil proč. Použité vyjadřování pana Vančury je pro děti prostě složité na vstřebání a nebýt povedených obrázků Zdeňka Millera, knížka by je nezaujala vůbec. Skončili jsme někde v polovině a nejspíš jí ani dočítat nebudeme.
Kniha mne bohužel jako dítě vůbec nebavila. Vančurův jazyk byl přece jen trošku složitější, ale nejhorší na tom byly děsivé a pro mně vyloženě nepříjemné ilustrace a Barbucha, což v mé fantazii přerůstalo v děs. Nikdy jsem si k ní nenašla cestu, bohužel.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Rozmarné léto |
| 1980 | Markéta Lazarová |
| 1989 |  Kubula a Kuba Kubikula |
| 2006 | Konec starých časů |
| 2013 | Obrazy z dějin národa českého |
Jako dítě jsem si jí nechávala předčítat pořád dokola.