Kubula a Kuba Kubikula
Vladislav Vančura
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97863/kubula-a-kuba-kubikula-97863.jpg
4
655
655
Veselé příhody medvědáře Kuby Kubikuly, jeho medvěda Kubuly a podivného medvědího strašidla Barbuchy na jejich toulkách světem. Roztomilý příběh medvědáře a medvěda patří již mezi klasiku české literatury pro děti. Ani po letech od svého prvního vydání neztratil nic ze svého kouzla, osobitosti a vtipu, a tak by neměl chybět v žádné dětské knihovničce. Připomeňme si jen, že vypráví o medvědáři Kubovi Kubikulovi a jeho nezbedném medvědovi Kubulovi, se kterým se toulal po světě a kterého strašil strašidlem Barbuchou.... celý text
Přidat komentář
Patřím sice ke generaci, která už na těchhle knížkách zrovna moc neujíždí, ale mně se fakt líbila. Nejvíc jsem si oblíbil medvídka Kubulu, ten nebyl vůbec špatný :))).
Milá pohádková kniha nejen pro děti, ale i dospělé. Při čtení jsem si i lehce vzpomínala na večerníček. Četla jsem jako e-knihu, takže bohužel bez ilustrací.
Dovolte mi připojit svůj pobuřující komentář.
Myslím, že děti mají na výběr spoustu mnohem hezčích pohádkových knížek, než je tato. A dospělí, kteří mají rádi Vančurovu češtinu, mají k dispozici jiné jeho knížky.
Jako dítě jsem si přečetl kde co, ale tuhle knížku jsem si neoblíbil. Leda snad ilustrace, ty jsou výtečné.
Takhle pohádka mě v dětství minula, ale ráda jsem si ji přečetla. Příběh krásný, osobitá čeština byla fajn, ale strašně špatně se to četlo. Některé části pohádky nejsou úplně vhodné pro děti - např. připíchnutí psího chloupku doprostřed čela špendlíkem apod. Ale jinak jsem se při četbě bavila.
Po dlouhých letech, jsem se vrátila k četbě této knížky z dětství. Tehdy jsem jí příliš nerozuměla a i nyní, když o tom přemýšlím, je pro děti poněkud složitější. Přesně, jak to popsala předchozí čtenářka. Škoda, že to není převedeno do soudobého vyjadřovacího jazyka.
Knížku mi, když jsem byla hodně malá, předčítala maminka. Moc se mi líbily obrázky, ale pamatuji si, že jsem se bála toho strašidla, neměla jsem prostě moc dobrý pocit, to si pamatuji dodnes. Maminka se tehdy divila, jí se knížka líbila.
Četla jsem svým malým synům na dobrou noc. Dobře rozdělené na krátké kapitolky - 2 stránky, ale bohužel psán starými slovy, kterými děti nerozumí. Škoda, že není převeden do dnešní řeči, aby tomu děti porozuměli. Takhle je to moc nebavilo.
Vančurův košatý jazyk je samozřejmě krásný a starobyle znějící, to ovšem děti úplně neocení. Situaci tak zachraňují jedině obrázky a znalost televizního večerníčku... Celkový dojem: 70%
Lepe hodnotit nemuzu, syna pribeh nebavil a je docela pochopitelne proc. Pribeh je az prilis abstraktni, spise nez dej je to nekdy i krkolomna hra se slovy. Protoze se vyskytuji neologismy a vetna skladba je hodne zvlastni a nelogicka, tak se to i spatne predcita, clovek se u toho zakokta, dite ztraci pozornost, protoze netusi, co to melete. Barbuchu mel syn jako jedineho rad, libi se mu to jeho "bar, bar, bar", kdyz strasi. Dej ovsem absolutne o nicem a co me trochu vadilo, bylo mlaceni deti v pribehu. Tehdy samozrejme bezna vychovna metoda, ale v dnesni dobe se mi to predcitat nelibilo. Napriklad Marjanka je jeste nemluvici batole a dostane od tatika nalozeno, protoze nechce prestat plakat (chybel ji barbucha). Nojono, to byly holt casy...
"Za časů ušatých čepic bývaly náramné zimy a obráceně, tehdy, když tak zběsile mrzlo, šili čepičáři ušaté čepice. Je tomu doslova sto let, svět byl ještě mladý a šmahem se věřilo na pohádky. Teď nás na takové věci nikdo nenachytá, ale za těch starých časů se bál klekánice i pan učitel, a kdyby na něho v noci někdo zadupal, mazal by to domů a pelášil by ostošest. Tehdy nebývaly se strašidly žerty."
Tak začíná pohádka o medvědáři a jeho medvídkovi. Ten úvod mluví za vše. V době, kdy V. Vančura tento příběh napsal, musely být děti z knížky nadšené. Troufám si tvrdit, že dnes by děti nebavila a ani by jí nerozuměly. Musím se přiznat, že mě nadchly pouze roztomilé ilustrace Z. Milera.
Takže tak nějak, no.
Já nevím.
Je to takové.. ano.. a ne.
Myslím, že jsem tomu jako malá nerozuměla. Líbily se mi ty krásné obrázky Zdeňka Milera.
Ale to strašidlo mě děsilo..
Mám tu knížku, která byla vydaná v roce 1959.
Rozesmál mě příspěvek o knize a o pohřbu. Chápu tyhle dětské asociace, mám jich fůru. Já Kubu milovala, tedy, spíše Barbuchu.
Krásný návrat do dětských let. Už jako malá jsem se k ní pravidelně vracela a teď jako dospělá jsem si ji vychutnala zas. Krásné ilustrace, milý příběh.
Knižku jsem jako dítě neměla ráda,ale líbily se mi obrázky,ale určitě bych ji jako dárek dětem nekoupila.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Rozmarné léto |
| 1980 | Markéta Lazarová |
| 1989 |  Kubula a Kuba Kubikula |
| 2006 | Konec starých časů |
| 2013 | Obrazy z dějin národa českého |
Jedna z knížek mého dětství.