Kukačka
Natalie Daniels
Když se Connie seznámí s Ness, stanou se z nich nejlepší přítelkyně. Jejich rodiny spolu jezdí na dovolenou a o všechno se dělí, jako kdyby byly sestry. Život ale přináší problémy: Connie má potíže s dospívajícími dětmi, nemocnou matkou, v práci i manželství. Pomalu ztrácí vztah k realitě. Jednoho dne se probudí na psychiatrii a nic si nepamatuje. Navštěvuje ji pouze manžel; matka, někdejší nejlepší přítelkyně a děti za ní přijít nechtějí. Nebo nemůžou? Soudní psychiatrička Emma Robinsonová musí pracovat s Conniinou pamětí a obě pomalu zjišťují, co se stalo, když cizí hnízdo obsadila kukačka…... celý text
Přidat komentář


Kukačka je příběh dvou žen, které svede dohromady ztráta paměti. Někdy má člověk tolik tajemství, že se mozek sám brání a zatáhne oponu. Alespoň na chvíli. Connie udělá ve svém životě něco strašného a nějak si nemůže nebo nechce vzpomenout. Příběh se tedy "odehrává" na oddělení psychiatrie. Jsou to setkávání s rozpomínáním se na minulost, která se čtenáči postupně skládá. Soudní psychiatrička Ema je taky jen člověk, a tak se dostávají obě hrdinky do neprofesionálních, ale vcelku pochopitelných situací. Connie a její manžel, který se chce prostě zalíbit všem, dcera Annie a její problémy dospívání, nová sousedka Ness, se kterou si opradu rozumí. A pak neplánovaná chvilka jen pro Conni po dlouhé době, ukradený čas, kdy člověk nemyslí na všechny ty kroužky dětí, nákupní seznam na víkend pro rodinu nebo výběr rodinné dovolené. Potkat spřízněnou rodinu, se kterou člověk rád dokonce jede na dovolenou, to už je v dnešní době snad zvláštnost. Má to však i svá úskalí. Ač pro mě vyzníval příběh celou dobu jen jako čekání na rozsudek nebo smrt, nakonec Connie najde ztracenou sílu a je cítit nějaká naděje i pro ni. Na konci knihy si čtenář řekne, že to zase není tak nereálný příběh.
Hlavně v první polovině knihy jsou dokonale vystiženy pocity a myšlenky vdané ženy, matky jako je ztráta naděje, elánu, iluzí, zevšednění vztahu, ačkoli chvílemi zbytečně vulgárním stylem. Vím, že se tak dnes píše, ale mě se to prostě špatně čte. I tak jsem si říkala, zda ksakru nečtu chvílemi svůj deník. Kniha je na pomezí thrilleru a společenského románu a rozhodně stojí za přečtení. Položí nakonec otázku, zda se to náhodou nemůže stát i Vám.


Bohužel musím souhlasit s recenzemi níže. To, že se zde bude jednat o duševní a psychické zdraví jedince, mi bylo jasné už od začátku. Špatná medikace, srdce na kusy, jizvy na těle i duši... Smutný příběh zlomené ženy, které ji život naložil tolik ran, že to nebyla schopna ustát (upřímně, kdo by to ustál že?)
V pár momentech jsem cítila až depresivní pocit z toho, kolikrát ji byla vražena kudla do zad, ale i přesto nechybělo odhodlání k nápravě. Ale to je asi tak vše... Opravdu do půlky knihy vyprávění pacienta s psychiatričkou, při čemž vlastně jen obdivujete krásu přírody, či nějakých dalších dlouhých popisů... Od půlky už díky velice dlouhým slohům víte, kam to bude směřovat... V závěru zjistíte, že jste se nespletli... A konec... Vlastně jsem knihu pořád odkládala, moc dlouho jsem u ní nevydržela. Chtělo by to asi víc zajít do hloubky, nebo jak to nazvat... Řešíme duševní poruchu, nebo román o manželství?... Těžko říct...


Psychologické drama a položena otázka : může si vůbec dnešní žena dovolit nervové zhroucení ?
Není to ani detektivní příběh a ani homosexualita zde nehraje hlavní roli.
Kolik toho žena může snést, než se snaží odpoutat od reality ? Jak hlavní hrdinka, tak i její psychiatrička dostaly naloženo dost - a medikamenty to nevyřeší.
Nakonec jsou to jejich poraněné duše, které si umějí naslouchat a najít východ....
Připomnělo mi to titul "Tančím tak rychle, jak dokážu "....


Někdy vás zklamou ti nejbližší. A když tu tíhu zklamání nemůžete unést a máte špatnou medikaci, dopadne to podobně jak v této knize. Příběh k zamyšlení, ale zpracování průměrné.


Cekala jsem vic, prvnich 150 stran nuda, zbyle kapitoly byli ctivejsi, ale dej nikam negradoval, kniha k zamysleni s pozitivnim koncem o problemech v manzelstvi.


Dela111 o komentář níž naprosto vystihla i moje pocity z knihy. Rozhodně to není detektivka, rovněž název mi nepřijde zrovna šťastný, originál je daleko výstižnější. Knížka se četla dobře, ale na to, o jak závažné téma se jedná a jaké události se přihodily, by měla čtenáře víc zasáhnout. Já jsem z ní pří čtení necítila žádné velké drama či emoce.


Tak především tato kniha nepatří mezi detektivky. Toto žánrové zařazení je nesmyslné.
Kukačka je psychologický román o tom, že někdy život, nebo spíš blízcí, člověku naloží víc než je únosné a může se psychicky zhroutit. Svoji úlohu tu mají přípravky používané při léčbě úzkosti, nespavosti apod. Špatná medikace u těchto léků je nebezpečná.
Téma je zajímavé a vážné, ale autorka nejde do hloubky problému. Není tu živý, natož bohatý děj. Tři čtvrtiny knihy tvoří jednoduché povídání pacientky s psychiatričkou, která by sama potřebovala minimálně psychologa. Až poslední čtvrtina zachraňuje celou knihu.
Tento psychologický příběh se sice lehce čte, ale celkově je trochu slabší.

Pro mne naprosto nepřekonatelná kniha...velmi citlivé téma a v dnešní době i velmi aktuální...nadchl mě i spisovatelčin smysl pro humor...doporučuji!


Pekná kniha, smutné ako dokáže druhý človek ublížiť..zaujímavé čítať čo všetko dokáže ľudská psychika..odporúčam


"Prožít si své peklo" jiné hodnocení nemám. Z příběhu Connie doslova mrazí. Přečteno na jeden zátah.


Místy mě příběh bavil více, místy méně. Celkově však nebyl špatný, občas toho prostě může být na člověka moc. A o tom tahle knížka je.


Každý z nás má své problémy, každý je řeší jinak. Ale když se nakupí, bouchnou saze - vůbec netušíme, kterým směrem se rozletí....
Takové celkem neuvěřitelně uvěřitelné čtení
Ze zacatku jsem myslela ze to ani nedoctu,nejak jsem se do deje nemohla zacist,ovsem po par stranach me dej pohltil a nedokazala jsem prestat cist dokud jsem se nedozvedela co se stalo :) Za me davam plus ze tam nebylo moc postav,takze jsem se v deji neztracela v zaplave jmen :)