Kuřátko a obilí
František Hrubín
Krátká veršovaná pohádka s barevnými obrázky o malém kuřátku, které se ztratilo v poli a vyptává se obilí na cestu domů. - Pohádka učí nejmenší děti rozeznávat různé druhy obilí.
Přidat komentář
Nádherná pohádka od velkého mistra slova Hrubína (možná našeho největšího, ale o tom může být jistě spor). Pamatuji si ji ještě dnes, a to je hodně přes 60 let...
Knížka, která je čtena skoro každý večer před spaním. Syn (4) už ji umí skoro celou zpaměti.
Jak to bylo pohádko....
Jak to bylo pohádko? Zabloudilo kuřátko. Za zahradou mezi poli pípá pípá nožky bolí... Ve vysokém obilí bude večer za chvíli...
Tuhle pohádku jsem objevila až v dospělosti a po mnoho večerů mně i mým dětem dělala společnost. Krásná.
Klasika, kterou si pamatuju ze školy a která nestárne. Navíc syn, když ji předčítal, tak z ní měl opravdu velkou radost. Málo písmenek. :-) A já ty verše prostě miluju. :-)
No jo, vzpomínka na dětství, i u nás bylo bloudivé kuřátko jako doma. Jednoduché verše a pěkné ilustrace..úplně si vybavuju mámin hlas, když nám to jako dětem před spaním četla..bylo to naše oblíbené čtivo, napínavé :)
Klasická literatura pro nejmenší od Františka Hrubína ilustrovaná Zdeňkem Milerem. Provázela mne celé dětství, poté jsem ji četla bratrovi a po letech při předčítání dcerce jsem zjistila, že ji stále umím zpaměti. Základ knihovničky každého malého knihomola; tuto knihu většinou kupuji dětem příbuzných a známých jako jeden z prvních dárků do výbavy. Daleko předčí všechny minipedie, otvírací okénka a novodobé příběhy o krtkovi.
Veršované pohádky má má dcerka velmi ráda a skvěle si je dokáže zapamatovat. Taková klasika ani u nás nesměla chybět.
Po mnoha letech , určitě víc jak 40 , se mi tahle knížka dostala do ruky. A najednou jsem si to začala vybavovat a recitovat. Jak to bylo pohádko, i peripetie s ovsem, ječmenem a pšenicí mi naskočiy. Jo, dětský mozek se umí učit a pamatovat si trvale.
Tohle je samozřejmě nádherná věc, národní poklad, řekl bych.
Když už jsem dětem četl asi po devadesáté, napadlo mne, že by šlo báseň upravit a zakomponovat do veršů jiné zvířátko. Změny jsou minimální a hned je to trochu jiné. Vyzkoušeno se "štěňátkem" (s plyšovým psem v postýlce to bylo i malé divadlo):
"... kníká, kníká, nožky bolí,..."
a "oslátkem":
"... hýká, hýká, nožky bolí,..."
I ten konec se docela dá (s přimhouřenýma očima)
"... a tvá máma za vraty, chřup, chřup, chroupá čerstvé seno s ostatními oslaty..."
Dneska už se na tohle leporelo dívám trochu s odstupem, proto hodnotím kvalitu provedení - ať už pohádku, její smysl, hezké veršování, nebo ilustrace. Kdybych byla ve věku, ve kterém jsem jí jako dítko poslouchala a později četla, asi bych dala tak jednu hvězdičku. Tenkrát mi totiž bylo toho kuřátka strašně líto a pokaždé mě to rozbrečelo :)
Příběh, který bez ohledu na věk čtenáře, zapůsobí napříč generacemi. Je jedno, jestli jste vyrůstali za socialismu, nebo po něm... Jestli jste vnouče, rodič, nebo babička... Tohle je klasika předávaná po generace. Moje maminka mi ji vyprávěla (číst nebylo třeba, znaly jsme ji nazpaměť obě), teď ji obě vyprávíme mým dětem, dcera už ji umí sama a syn (2 roky) chce každý večer "pípá, pípa" - "o kuřátkovi". Nikdy nezapomenu, když jsem jednou se spolužačkami mířila na vysokou školu na přednášku a cestou v autě jsme k této knize zabrousily. Společnými silami jsme daly dohromady celý text a to jsme každá z jiného koutu republiky. Prostě klasika, která nesmí chybět v žádné domácnosti.
A to mám za to, že lustruju komentáře svých oblíbených - celou dobu jsem přemýšlela, jaké bylo dál pokračování za ... pípá pípá nožky bolí , které psal Čtec. No, nakonec jsem si ji v knihovně fakt půjčila (jakože pro vnučky) a Hrubína jsem zhltla při cestě domů a měla jsem děsně povznášející pocit, že to konečně vím ... A tak mámu zakrátko našlo malé kuřátko...Super návrat do dětství, úplně jsem sama sebe viděla, jak stojím v panelákové kuchyni v těch šílených punčocháčích,( kde pata těch hnědých vroubkovaných punčocháčů byla u dveří a já u okna ) a nadechuju se při návštěvě příbuzných, kdy mamka chtěla předvést " jak je ta naše holka ve školce bdělá" a spouštím svým dětským altem.... jaktóóóbylopohááááádkozabloudilokuřááááátko....a mezitím stihnu jednou rukou žmoulat do ruličky košilku a druhou se rochňat ve vlasech, protože jsem trémista- mimochodem to matlání ve vlasech, když mám nervy mi z dětství zůstalo do dnes .
Štítky knihy
pohádky leporela zvířátka leporela Albatros slepice poezie pro děti hospodářská zvířata
Autorovy další knížky
| 1966 |  Romance pro křídlovku |
| 1978 |  Špalíček veršů a pohádek |
| 1958 | Pohádky z tisíce a jedné noci |
| 1965 | Dvakrát sedm pohádek |
| 1990 | Dětem |
Hezky zpracované téma strachu dítěte. Krásná basnička pana Hrubína a doplněné ilustracemi pana Milera patří podle mě k našim národním pokladům. Knížku znám zpaměti, syn ji chtěl slyšet každý večer, tak sloužila jako taková naše "ukolébavka".