Kuřátko a obilí
František Hrubín
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354813/bmid_kuratko-a-obili-LxB-354813.jpg
5
243
243
Krátká veršovaná pohádka s barevnými obrázky o malém kuřátku, které se ztratilo v poli a vyptává se obilí na cestu domů. - Pohádka učí nejmenší děti rozeznávat různé druhy obilí.
Přidat komentář
Tak nevím proč, ale tahle knížka mi vždycky naháněla hrůzu... Pípá, pípá, nožky bolí... Mám husí kůži...
Jéé... Na co tady nenatrefím.. :-) Moje dětská srdeční záležitost, velmi milé povídání o kuřátku, na které taky moc ráda vzpomínám..
Nedávno jsem ji v MŠ četla - dětem se pohádka o ztraceném kuřátku tak líbila, že se ji učily nazpaměť a dramatizovaly si ji ;-) Za mě 100% a 5* :)
Moje nejoblíbenější leporelo vůbec...mám schované to svoje původní přes třicet let staré. Když teď verše čtu synovi, oživují se mi vzpomínky. Víc takovýchto nesmrtelných knížek, nádhera!
Toto je má srdeční záležitost z dětství. Moje první setkání s poezií, které si pamatuji. Četla jsem ho tehdy v populárním "Špalíčku", ilustrovaném J. Trnkou. Smutek malého kuřátka, které hledá svou maminku, si pamatuji dodnes. Líbí se i mým dcerám a ráda ji s nimi čtu. No a verše Františka Hrubína mám také ráda dodnes, to mě také neopustilo, i když teď samozřejmě už preferuji jiné básně :-)
Štítky knihy
pohádky leporela zvířátka leporela Albatros slepice poezie pro děti hospodářská zvířata
Autorovy další knížky
| 1966 |  Romance pro křídlovku |
| 1978 |  Špalíček veršů a pohádek |
| 1958 | Pohádky z tisíce a jedné noci |
| 1965 | Dvakrát sedm pohádek |
| 1990 | Dětem |
Podivuhodná knížka, která - a to by mne nikdy nenapadlo - mi posloužila hned třikrát. Asi je opravdu kouzelná a jakožto každá správná kouzelná věcička plní tři přání.
Poprvé to bylo v dětství, kdy jsem básničku poslouchal se zatajeným dechem, ani nedutaje, jako by to byl život sám, jako by šlo o život ne kuřátku, ale mně... a vždy znovu jsem si oddychl, když (pozor spoiler!!) kuřátko znovu našlo maminku :-)
Podruhé, když jsem básničku-pohádku četl vlastním dětem před spaním a mé malé holčičky prožívaly totéž, co já v jejich věku.
A potřetí, ještě později, se mi hodila - a to tedy považte - jako milostná poezie. A k mému úžasu a štěstí ta podivuhodná básnička neselhala ani v tomto případě. To byste koukal, milý pane Hrubíne :-) ... a záviděl ... to mi věřte...
Jak to bylo, pohádko?
Zabloudilo kuřátko
za zahradou mezi poli
pípá, pípá, nožky bolí ...
Ovšem trvalé štěstí žádná básnička, ani ta kouzelná, nezaručí... to se o lásku musí den co den svědomitě pečovat... jako o to maličké na kosť zmoknuté kuriatko...