Kuře melancholik
Josef Karel Šlejhar
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1531/mid_kure-melancholik-lNh-1531.jpg
4
1127
1127
Novela z vesnického prostředí o utrpení malého dítěte je pozoruhodnou ukázkou z tvorby vůdčího představitele českého naturalismu 2. poloviny 19. století. Jako všichni naturalisté i Šlejhar vychází z pojetí člověka jako tvora, pro něhož zlo, sobectví a násilí jsou přirozené sklony, vítězící nad city, obětavostí a pocitem soucitem. Na malém prostoru v příběhu osiřelého nemocného chlapce sadisticky týraného svým okolím, shrnul myšlenku, že člověk postrádající běžné lidské vztahy a lidskou účast, postrádá to nejdůležitější, co činí člověka člověkem.... celý text
Přidat komentář
Strašná lidská krutost...Je mi z toho smutno.Věřím,ze dřív bylo takové chovani macech běžné.Knížku budu mít v hlavě hodně dlouho.
Už před přečtením knihy jsem slyšela, že jestli chci pořádnou dávku deprese, tak tohle je jedinečná volba. Řekla jsem si, že to určitě nebude tak hrozné a že se proti tomu obrním. Což jsem se snažila. Nicméně neúspěšně. Příběh a asociace mezi dítětem, kuřetem a naturalistickým světem mi sebral poslední naději, že ve světě to takhle nefunguje. Že přece tak zlý být nikdo nemůže. Plně jsem se s dítětem i s kuřetem v jistých myšlenkách ztotožnila. Stále jsem doufala v nějakou pomoc, která dítě zachrání a vše se v dobré obrátí. V průběhu čtení jsem měla potřebu dovnitř proniknout a dítěte se zastat. Myslím, že dívčí i mateřské srdce nad tímto zapláče. Ovšem mohou existovat i lidé, kteří si své emoce schválně obrní a pak s jistotou řeknou, že je to nijak nezasáhlo.
Vydržím opravdu hodně, ale pokud jde o knihu, mohu v tomto případě asi poprvé v životě říci: „Tohle bylo i na mě moc.“ Syrový popis lidské krutosti a hlouposti. Pokud chcete ukázku pravého naturalismu, měli byste sáhnout přesně po této knize.
Pro tentokrát se zdržím hodnocení, protože by nebylo udělené na základě kvality knihy, ale zkreslené (snížené) negativními emocemi, které ve mně vyvolala.
Stačí se podívat na tento okolní hektický svět plným materialisticky uvažujících lidí a povšimneme si, že to, co se dělo kdysi, se děje i dne s a v to ještě mnohem větší míře. Sami s tím nemůžeme nic dělat, ale hlavně tomu my sami (pokud bychom se do takové situace dostali) musíme předejít. Kniha je relativně krátká, ale její obsah dá za víc než tisíc slov...
Neuvěřitelně smutná, silná a odpudivá kniha! Z jejího čtení si kromě lítosti nevzpomínám na jiné než negativní pocity. Zhmotněný cynismus a zlo, které ovšem bohužel nepatří pouze do 19. století.
Kuře melancholik je zoufalý výkřik duše spisovatele, výkřik nad společenskou nespravedlností, všudypřítomným zlem, protestní výkřik, který nenachází žádné východisko z nynějšího stavu.
V knize je popsáno život, či spíše umírání dítěte a kuřete, přičemž jejich popisem získává čtenář dojem rovnocennosti jejich postavení i jejich osudu, osudu naprostého odvržení od světa kvůli jejich nepřizpůsobivosti. Naivně nevědomé dítě (a kuře) nemá ani ponětí o tom, jak funguje společenský řád, jak "funguje" svět, nechápe smrt své matky a když její mrtvolu zakopávají do hrobu, dítě pláče ne kvůli matce, ale kvůli pro něho krásné rakvi, která takto skončí pohřbena a už se z ní nebude moci těšit. Dítě je i k prospěchářským polibkům své "nové" matky docela netečné.
Dítě, které si přisvojováním různých slov pro ně cizích dozví, že kuře je "melancholik" přijme toto slovo (stejně jako by asi přijalo jakékoli cizí slovo popisující kuře) za pojem hluboké nespravedlnosti, kterou společně s kuřetem pociťuje.
Kniha je krutá, zoufalá a až pronikavě přirozená. Josefu Karlu Šlejharovi se podařilo potřít snad veškeré rozdíly mezi lidmi a zvířaty (vždyť i gramaticky jsou kuře i děcko neutrálního rodu) a to jak vnější (častým přirovnáváním dítěte k různým zvířatům či přírodním jevům) tak i vnitřní, které si lidé často tak rádi a pyšně připomínají. A co víc, myslím, že se mu podařilo ukázat i to, že lidé jsou ještě horší než-li zvířata, lidé, kteří o sobě tvrdí, že jejich řád je řád etický, se nakonec prokážou za niternou součást tohoto řádu - ztělesněné zlo.
Novela končí tak, jak skončit musela - svět se tiše zbaví kuřete i dítěte, vždyť přece nebyly ničím jiným než nechtěnou kaňkou na společenských šatech jeho pusté zatvrzelé pseudokrásy, která vše pro ni ošklivé, tedy jiné, zanechá svému beznadějnému osudu.
V novele je popisován hlavně psychický stav týraného dítěte. Pro některé to může být těžké sousto, ale já si myslím, že by člověk měl znát tento druh lidského utrpení. Nejvíce mě zasáhlo, jak dokonce ani na konci příběhu, kdy je dítě smrduté a nemůže se už ani pohnout, není žádná z postav pohnuta ani tím nejmenším soucitem - vše co jsem tam četl, bylo znechucení a opovržení malou lidskou bytostí. Obvzlášt kruté se mi zdálo ještě zakončení, kdy si po podrobném popisování poslední agonie dítěte autor neodpustí věnovat poslední odstavec lidské zhýralosti.
52 stran čisté krutosti, zla a smutku. Na mě to sice bylo příliš černobílé (především postavy), ale uznávám, že málokterá kniha na vás dýchne tak smutnou atmosférou a zanechá tak depresivní a zhnusený dojem.
Týrání dětí a zvířat mi bude vždycky bytostně odporné, Kuře navíc poukázalo na to, že i netečnost a nevšímání si může být velké zlo. Kuře melancholik už rozhodně nikdy čistý nechci, i když se bezesporu jedná o kvalitní dílo...
Příběh na mě velice silně zapůsobil. Občas jsem se musela ve čtení pozastavit a zhluboka se nadechnout, než jsem mohla dále pokračovat. Až tak těžké bylo snášet utrpení malého dítěte.
Opravdu silný a smutný příběh. Do teď nechápu jak někdo může být tak krutý na nevinné dítě. Příběh mě neskutečně dostal.
Silná knížka co má opravdu krutý děj! Hezky zpracované, ale tohle už nikdy číst nechci.
Stará čeština plná přechodníků, jednoznačně dobré nebo zlé postavy a možná i námět (sirotek, přátelství s kuřátkem) mi nejdřív připomněly pohádku o Popelce. Ale tohle pohádka není, takže žádné kouzlo chlapce před lidskou krutostí nezachrání.
Ta kniha mi pripadala jiz od pocatku znacne prvoplanova. Stoji tu proti sobe dve naprosto protichudne sily, jakesi absolutnni dobro a absolutni zlo. Jako by nebylo mozne nalezt vubec nic mezi tim. Jiz od zacatku je take jasne, jak vse dopadne, neni zde zadne prekvapeni, zajimave preklenuti dobra a zla, naznak jineho reseni.. Jako by osud chlapce byl jiz od pocatku zpeceten. Pro me to byla pohadka s tragickym koncem. Kdyby byla ctivejsi, doporucila bych ji mladsim ctenarum. Tem starsim a narocnejsim zabrnka na city, ale mne nic noveho neprinesla.
Naturalisticky podaný příběh malého chlapce, kterého nikdo nechce. Kašle, zmítá se v horečkách. Jen aby už bylo po něm. Smrdí? Šoupneme ho na chodbu. Zoufalství a bezmoc. Příběh, který pokaždé přečtu jedním dechem. Mám ale obavu, že podobných Nechtěňátek je i dnes spousta.
Štítky knihy
zfilmováno venkov naturalismus domácí násilí týrání sirotci
Část díla
- Kuře melancholik 1889
Autorovy další knížky
| 2008 |  Kuře melancholik |
| 1989 | Vteřiny duše |
| 1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
| 1972 | Zátoka smrti |
| 2017 | Cvrček mého krbu |
Příběh o dítěti, o které nikdo nestál. Nikdo to nevysloví, ale všichni se ho chtějí zbavit. Postupně je naprosto vyčleněn z kolektivu. Chlapec se ale nebrání, nebojuje. Paralelně pozorujeme vývoj kuřat, z nichž je jedno slabší a ošklivější než ostatní a nedrží tempo. Nakonec je také vyčleněno z kolektivu. Je srovnáváno s chlapcem, oba mají stejný osud a nakonec se stanou smutnými společníky a jsou tu jeden pro druhého. Nakonec to skončilo tak, jak muselo.
Novela je to krátká, ale na rozsahu 60 stránek se autorovi podařilo vystihnout vše důležité. Nebyl důvod to natahovat.
Je to četba smutná, ale pravdivá. Podobná je naše společnost, ať v mírnější, či radikálnější formě. Silnější prosperují, slabší budou vytlačováni na okraj.