Kuře melancholik
Josef Karel Šlejhar
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409011/mid_kure-melancholik-cWB-409011.jpg
4
1127
1127
Novela z vesnického prostředí o utrpení malého dítěte je pozoruhodnou ukázkou z tvorby vůdčího představitele českého naturalismu 2. poloviny 19. století. Jako všichni naturalisté i Šlejhar vychází z pojetí člověka jako tvora, pro něhož zlo, sobectví a násilí jsou přirozené sklony, vítězící nad city, obětavostí a pocitem soucitem. Na malém prostoru v příběhu osiřelého nemocného chlapce sadisticky týraného svým okolím, shrnul myšlenku, že člověk postrádající běžné lidské vztahy a lidskou účast, postrádá to nejdůležitější, co činí člověka člověkem.... celý text
Přidat komentář
Krutost, beznaděj, bolest, smutek, utrpení, násilí, týrání, sobectví, surovost, bezcitnost, lhostejnost, nenávist... koncentrované zlo, kterému má vzdorovat slabé týrané dítě, které touží po lásce. A jediným přítelem se mu stane stejně slabé a nepřijímané kuře. Psáno zastaralým jazykem, což podtrhuje atmosféru příběhu. Stoprocentní naturalismus. Krásně napsané a dojemné.
Naprosto dokonalý, smutný příběh malého dítěte. Protože učím ve školce a mám k dětem moc blízko, probrečela jsem půl knihy. Samotný příběh je podle mě napsaný moc dobře, spojení dvou osamělých duší - dětské a zvířecí - mě silně dojal. Rozhodně už si ji nikdy nepřečtu, protože bych musela jít a tu rodinu nejspíš přerazit.
Kniha se mi četla ze začátku docela těžce, ale po několika stránkách jsem si na jazyk autora zvykla. Příběh malého chlapce a slabého kuřátka mě silně zasáhl, považuji to za skvěle napsanou knihu, příběh je surový a vy stále doufáte, že se situace změní k lepšímu, ale spíš je to horší a horší. Pár posledních stran, se mi přes slzy četlo dost špatně a vím, že už se k tomuto příběhu nikdy dobrovolně nevrátím, přesto je to skvělé naturalistické dílo, které ve mě zanechalo opravdu silné pocity.
skvěle napsáno. mrazilo mě v zádech od začátku do konce a veškerý děj na mě hodně silně působil. naturalismus jak má být.
Tahle knížka se čte strašně rychle. Sice je hodně smutná a prožívaná muka tam jsou popisována hodně živě, ale přesto krásná :-)
Silně zkoncentrovaný hnus, krutost, zloba... pro citlivého čtenáře něco odporného, co se týče námětu a toho, jak realisticky je kniha napsána. A proto je to geniální kniha, protože tohle naturalismus chce. Nečíst: před spaním, v těhotenství a jiných citově nevyrovnaných stavech!
Hezký, i když smutný příběh. Velmi krátký, ale musela jsem se trochu přemlouvat ke čtení. Ne, že by byl nudný, ale zkrátka jsem postrádala nějakou napínavou zápletku. Možná škoda, že jsem předem ze školy věděla, jak to dopadne. Ale stojí za přečtení. Jazyk díla je trochu zastaralý, ale i současný čtenář mu snadno porozumí.
Dílo bych hodnotila jako velice emotivní, které hluboce zapůsobí na každého. Stále jsem si v průběhu čtení opakovala, jak je tohle vůbec možné, stále jsem si říkala, že tohle není fér. Možná tím chtěl autor říct, že život není vždy fér, že i takovéto věci se stávají. Myslím, že na mne dílo zanechalo hluboký dojem a rozhodně patří k těm, které mne „dostaly“.
Velice emotivní kniha - dětská čistota, bezstarostnost a nevědomost v kontrastu s krutostí, bezcitností a lhostejností dospělých, která si vybere daň nejvyšší. Problematika týrání dětí. Téma velice aktuální i po tolika letech. Po přečtení podobných knih si vždycky kladu otázku, jak může člověk, nebo dokonce rodič něco takového dítěti udělat nebo tiše tolerovat.
Tak smutná kniha s nekutečně emotivním příběhem, až se mi chtělo plakat. Utrpení malého chlapce, který se nemůže bránit a vše prožívá se svým kamarádem - slabým kuřetem, kdy na konci oba umírají. I přesto mě příběh velmi zaujal a beru ho zrcadlo dnešní doby, kolik je na světě zloby a utrpení....Tak proč to nikdo nevidí?
Novela, která mistrně nastavila obraz a zrcadlo lidské zlobě, malichernosti, marnivosti, požitkářství, povrchnosti, lhostejnosti, duchovní prázdnotě atd. na straně jedné a lidské bezvýchodnosti na straně druhé. Ale východisko z bezútěšného života by tady bylo.. Pokud uvažujeme, že zlo je pouze nedostatkem dobra (zlo se rodí z nedostatku dobra), jak hovořil Sv. Augustin, tak jediným možným východiskem jsou nám křesťanské hodnoty, jen tehdy se můžeme stát více láskyplnými a více dobrými.. Slabým, nemocným nebo hendikepovaným bychom měli nezištně pomáhat, ne je vylučovat se svého středu, jak to Šlejhar zobrazil ve svém až skoro mysteriozním díle (ukázal, že malý nevinný klouček, který osiřel, je v podstatě bezbranný, odkázán pouze na dobrodiní ostatních lidí. Pokud se však nikdo takový dobrý nenajde a zvítězí "ti zlí" nebo lépe řečeno duchovně prázdní, samo malé dítě nic nezmůže..). Jak sám autor píše: "Jsi tedy sám, vykostěn a zavržen, hochu ubohý. Tam, kde jsi býval chloubou a útěchou duše mateřské, nedopřáli ti v strastech tebou nezaviněných jiného útulku než v kůlně na slámě. Týrali tě, rvali, posměchem zavrhovali, mořili hladem a bitím, a když jsi klesl pod tolikerými útrapami, budíš jejich ošklivost. Proto takto dovršili dílo své. Jsi tedy sám, zápase se smrtí a objat mrákotami. Jedinými svědky tvé agonie a tvými těšiteli jsou ty neživé, zející předměty, dokola rozestavené. Tu jest tvůj celý svět. A ostatní svět se svými předstíranými zájmy, s tolikerou šalbou a nenávistí, s tolikerým sebevědomím a zlolajnými úmysly, útisky slabých a silných vynášením, se všemi svými snahami podlé troufalosti a zatvrzením srdcí - již s tebou nemá nic společného. Teď honosí se a raduje se, že se tě pozbavil, že tam víc nebudeš překážeti, že nebudeš na závadu pusté smyslnosti. Ale anděl smíru kyne ti v mukách tvých. Spěješ k oné svrchované, vyrovnávající pravdě, jíž ještě nikdo nepřelhal, a ta přinese ti úklid věčný a zadostiučinění. Tvá mroucí dušinka nezatouží zpět do oněch kalných míst neb sféry jiné, nekonečné jasem a blaženstvím, nedozírno ráje za to ti kyne. Anděl smíru ti kyne, již tě jímá ve své peruti sladké a konejšivé..."
Emočně velmi silné dílo.. Líbí se mi hlavně paralela mezi kuřetem a malým chlapcem, který je prakticky stále také ještě takové "malé kuře". Obecně je to maličké žluťoučké kuřátko symbolem jara a rozkvětu, a přece jej autor použil jako něco nežádoucího, nechtěného a prakticky "zavražděného" .. Mistrně popsal ty silné momenty a situace, které člověka zasáhnou přesnou a čistou ranou .. Ač poměrně krátké dílo, pro mě veledílo :)
Pár lidí z mého okolí tuto knihu četlo, ale nikdo mě neupozornil na její brutálnost, drastičnost. Je psána poměrně snadným jazykem a tak se rychle čte, děj poměrně rychle plyne k něčemu, co čtenář od počátku tuší, ale doufá, že k tomu nedojde (alespoň já jsem doufala).
Příběh je silný, takže bych knihu asi nedoporučila úplně každému.
"Víš, je to nějaký melancholik, a proto je nemohou ti druzí vystáti."
Pro mě jedno z nejkrásnějších a nejsilnějších českých děl. Již samotný název novely považuji za mistrovský.
Ne, všichni naturalisté se nevyžívají v záměrném znechucování svých čtenářů... Zlo i nenávist mohou být základem pro něžnou knihu. Kuře melancholik toho budiž nejlepším příkladem.
Autor je pro mě pravý naturalista. Věřil jsem každému slovu. Podařilo se mu na několika desítkách stran projevit ve čtenáři tolik druhů emocí, že kdejaký několikadílný román by mohl závidět.
Tenhle příběh mě hodně zasáhl, až příliš realisticky je popsána krutost lidí, která je i v téhle době hodně rozšířená..
Tato kniha nespravedlnosti (a přechodníků) plná až po okraj mne několikrát rozbrečela, naplnila hněvem a soucitem a nakonec mne téměř zabila.
A právě proto jsem si ji zamilovala.
Štítky knihy
zfilmováno venkov naturalismus domácí násilí týrání sirotci
Část díla
- Kuře melancholik 1889
Autorovy další knížky
| 2008 |  Kuře melancholik |
| 1989 | Vteřiny duše |
| 1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
| 1972 | Zátoka smrti |
| 2017 | Cvrček mého krbu |
Kniha, která má 50 stránek a já jí četla měsíc. Na jednu stranu se mi docela líbila, ale na druhou jsem se do čtení musela hrozně nutit. Zní to blbě, ale nevím jak to vysvětlit, mám z ní hrozně smíšené pocity. Třeba si jí jednou přečtu znovu a už se rozhodnu jestli se mi líbí nebo ne. :)