Kuře melancholik - Ukolébavka
Josef Karel Šlejhar
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411477/bmid_kure-melancholik-ukolebavka-mgT-411477.jpg
4
1134
1134
Malému chlapci v Kuřeti melancholikovi nejdříve umírá matka a musí snášet nelehké soužití s otcem a macechou, kterým je lhostejný. Poté musí strpět nenávist cizích služebných a nakonec i surovost svých nových opatrovníků. Před smrtí je ke všemu stižen těžkou chorobou, ale ta je už bezděčným unikáním ze světa plného krutosti.Umírající chlapec v Kuřeti melancholikovi těsně před smrtí na chvíli pocítí jakési mystické vytržení; celá kůlna, do níž byl uvržen k dožití, se najednou rozzáří, dovnitř vniká mohutné světlo a „mrtvá hmota jakoby vzburcována k životu“. Agonie je ve Šlejharově podání stavem náhlé aktivizace duševní činnosti, která je posledním kontaktem se světem živých a po ní přichází uklidnění a smíření. Tato intenzivní duševní činnost je výrazem realizace svobody, které je „postava-duše“ schopna na rozdíl od nevědomého a pudově ovládaného zla postav s převahou tělesnosti. Ukolébavka Referuje o osudu umírající služky, jejíž pokrytečtí příbuzní předstírají péči o ni, aby z ní vymámili našetřené peníze – strašlivá bouřka se stává nebožačce ukolébavkou před smrtí, která je věčným spánkem, útěchou životem zničeného těla; rozbouřený živel zbavuje ženu pozemského utrpení tak, jako spánek zbavuje dítě únavy.... celý text
Přidat komentář
Túto knihu som si našla, lebo mi pasovala do výzvy, bola tu zadarmo na stiahnutie ako e-kniha,inak neviem, či by som sa na to dala.Mam z nej veľmi, ale že najviac rozporuplné pocity.Neviem ani,či sa mi páčila, alebo nie, v každom prípade, viem si predstaviť, že táto novela vznikla na základe skutočnej udalosti.Tajne som dufala, že to neskončí tak, ako som niekde vzadu v mojej šedej kôre mozgovej, aj tak vedela ako to skončí .A že to nebol happyend je všetkým jasné.Pred chvilou som napísala hodnotenie na Dextera, tak ma len tak napadlo, že tá nevlastná matka tohoto dieťatka z novely by bola super navnada pre Dextera.Dopriala by som mu ju ako chuťovku.Ved kto už chce týrať malé dieťa?No dosť,lebo mi je z toho nevoľno, aky vieme byt my ľudia zlí!
Příběh zajímavý, velice realistický a smutný, musela jsem si dělat menší přestávky, ale stejně jsem si nedokázala přečíst úplně vše. V příběhu se ocitáme na vesnici s malým chlapcem, jemuž umírá matka. Dostane se do rukou otcovy nové ženy, která se stala chlapcovou macechou. Od té chvéle zažívá chlapec pouze ústrky, šikanu nejen od macechy. A zbytek si přečtěte. Ale vážně. alespoň jednou to stojí za to.
Povídka s mimořádným názvem Kuře melancholik je natolik typicky naturalistická, až jsem měl pocit, jako bych četl samotného Zolu. I zde mne rušily některé nedostatky, které jsou dle mého názoru naturalistům vlastní a které tu nehodlám rozebírat, nicméně stejně jako Zola i Šlejhar umí napsat velmi silný příběh s použitím syrové estetiky, ale na rozdíl od Zoly jsou postavy v jeho próze více schematické a působí jen jako prototypy, loutky, které mají odehrát svou určitou roli. (Jak je tomu ostatně i u Émila, jen ne tak okatě.)
K naturalismu mám velmi ambivalentní vztah. Na jednu stranu je mi sympatická jeho estetika, na druhou stranu zásadně nesouhlasím s jeho myšlenkovou základnou. Takže v podstatě mi byl Šlejhar (či Zola) takový "guilty pleasure".
Ohromné a strašné, jak jednoduše autor skrze svět zpracovává postavy. Prožitek při i bezprostředně po četbě byl velice silný. Na několika desítek stran autor ukázal své kvality a strašné věci. Vřele doporučuji přečíst (s vědomím, že se nejedná o odpočinkovou četbu). Jediná věc, kterou bych vytkl, je černobílé vidění postav.
Kniha,i když vcelku krátká,se mi četla hůř kvůli jazyku,musela jsem se na čtení víc soustředit a několikrát se v textu vracet,ale po několika stranách už to bylo lepší.Obsah knížky ve mě vyvolal silné emoce.Zlo číhá všude a nejhorší je zlo tam,kde by měl člověk mít zázemí a lásku.Bohužel je to téma nadčasové.
Čtenářská výzva 2021. Ze čtení mi bylo popravdě dost blivno - ani ne tak stylem psaní (na ten jsem si po pár stranách zvykl), ale celkovým vyzněním. A hlavně při pomyšlení, že tohle se už dávno neděje (ale ano, denně a kdo si myslí něco jiného, tak lže sám sobě).
Zkrátka a dobře - kde jsou vousatý báby ze sociálky a OSPODu, když už by je člověk uvítal?
"Autor na malém prostoru v příběhu osiřelého nemocného chlapce sadisticky týraného svým okolím, shrnul myšlenku, že člověk postrádající běžné lidské vztahy a lidskou účast, postrádá to nejdůležitější, co činí člověka člověkem."
Je to příběh, kde trpí úplně všichni, chlapec, kuře a dokonce i rozlítostněný, do melancholie hozený čtenář. Inteligentní příběh, z kterého mi ovšem bylo zle u žaludku.
Bohužel jednostranná forma, jakou si pro tuhle zajímavou a pravdivou myšlenku Šlejhar vybral, je pro mě nestravitelná. Týrání, domácí násilí, příběh, v němž trpí i jediná živá bytost, kterou ten malej človíček má (i když je to jen obyčejné kuřátko). To na mě bylo silné kafe. Právě proto, že moc dobře vím, že se podobné příběhy prostě dějí nejen ve fantazii autora, bohužel to tak je i v některých životech. Ovšem nejde zavalit čtenáře sadismem a negativy bez nějaké vsuvky, která by to trochu odvedla na chvilku jiným směrem, aniž by se zlehčovalo těžké téma... ? Chrlení hlavně naturalistických zážitků, dokud neodeženu polovinu čtenářů od čteného? Divný přístup, který se mi prostě nelíbil.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy, ať útlá knížečka dala mi dost zabrat.
Kniha se četla zle, s tou starou češtinou jsem vyloženě bojovala a aby toho nebylo málo - verze co tu je na stáhnutí zdarma, byla plná chyb (chybějící písmenka, hlavně na začátku slova\věty, mezery uprostřed slova, překlepy). Čtení vyžadovalo soustředění.
Co se týče děje, nic tak depresivního jsem snad nečetla. Ráda bych hodnotila pozitivně, bohužel žádný pozitivní dojem z knihy nemám. Za mě spíš ne.
Vyborna kratka kniha o cca 60 strankach. Jedine co bych vytkla, ze starocestina, ale da se to zvladnout. Kruty pribeh o chlapci, ktery je tyran macechou. Dekuji ctebarske vyzve za tuto knihu, jinak bych si ji asi sama nevybrala. Byla opravdu dobra.
Knihu jsem si vybrala hlavně kvůli Čtenářské výzvě. Je opravdu tenoučká a člověk ji poměrně rychle přelouská, i když je psaná samozřejmě poměrně starší češtinou. Což musím ale říct, že pro mě byla pozitivní změna a některé výrazy jsem si oblíbila.
Celkově hodnotím knihu jako lepší průměr. Nic, co bych musela číst znovu, ale k nahlédnutí do minulých časů určitě fajn. Bohužel na mě ani nezapůsobila tak velkým dojmem jako na ostatní, které znám.
Neuvěřitelně smutný příběh a zároveň dva provázané životy mezi dítětem a kuřetem.
Podepisuji komentář D.V.Spudil, který nejvíc vyjadřuje moje pocity z příběhu. Taky Celestino. Naturalismus mi není blízký - asi proto, že zlo je sklon získaný nikoli přirozený. Příběh vylíčený autorem je věčný a nejspíš se v mnohých variantách stále bude opakovat. Bohužel.
Způsob zpracování obsahu se s mým pohledem na život míjí i přesto, že čeština je pěkná a lze se popasovat i s nadbytečnými přechodníky. Pokud do konce roku nenajdu jinou knihu do čtenářské výzvy, která by mě oslovila, pokusím se dočíst, ale zatím mi to přijde jako marná námaha.
Před mnoha lety jsem viděla filmové zpracování na motivy této knihy a pamatuju se, že mě ten smutný příběh tenkrát opravdu dostal. Proto jsem teď sáhla i k předloze, ale přiznám se, že takové emoce už se neopakovaly. Samotný příběh je opravdu moc smutný, krutý a depresivní, ale nemohla jsem se přenést přes tu formu - ta stará čeština se mi opravdu moc špatně četla. Kdybych neznala ten příběh prostřednictvím filmu, asi bych ji odložila a nedočetla. Tak jsem ale byla zvědavá, jaké bude vyústění této předlohy, protože ve filmu byly některé dějové odchylky. I když je kniha velice útlá, dala mi zabrat.
Příběh smutný, ale ne srdcervoucí. Přesto, že je to pár stran, než je člověk přelouská, zvládl by nějakou čtivou bichli. Za mě tedy spíše ne.
Ach Bože...
Tohle byla tak nebývale krutá a smutná knížečka, až je mi z toho nanic. Jak jen mohou být lidé tak bezcitní, krutí a libující si v utrpení malého chlapce, který právě přišel o maminku?! Jak ho jen mohli tak vykostit, udělat z veselého hošíka nemocnou, umírající trosku?! A na druhé straně nemocné, špatně vyvinuté kuře, které je stejně jako chlapec vyhoštěno svým rodem a hledá útěchu v náručí malého mučedníčka...To byla jen malá náplast na mou rozsmutnělou duši.
Rozhodně doporučuji, na knihu jen tak nezapomenu.
Nadherný a citlivý text! Bavilo me prostředí, vykreslení postav a ta "českost" :)
Část díla
Kuře melancholik
1889
Autorovy další knížky
| 2008 | Kuře melancholik |
| 1989 | Vteřiny duše |
| 1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
| 1972 | Zátoka smrti |
| 2017 | Cvrček mého krbu |
Četla jsem v rámci maturitní četby a musím uznat, že to nebyla zas tak špatná kniha, ale hned se nepohrnu k jejímu dalšímu čtení.