Kuře melancholik - Ukolébavka
Josef Karel Šlejhar
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411477/bmid_kure-melancholik-ukolebavka-mgT-411477.jpg
4
1135
1135
Malému chlapci v Kuřeti melancholikovi nejdříve umírá matka a musí snášet nelehké soužití s otcem a macechou, kterým je lhostejný. Poté musí strpět nenávist cizích služebných a nakonec i surovost svých nových opatrovníků. Před smrtí je ke všemu stižen těžkou chorobou, ale ta je už bezděčným unikáním ze světa plného krutosti.Umírající chlapec v Kuřeti melancholikovi těsně před smrtí na chvíli pocítí jakési mystické vytržení; celá kůlna, do níž byl uvržen k dožití, se najednou rozzáří, dovnitř vniká mohutné světlo a „mrtvá hmota jakoby vzburcována k životu“. Agonie je ve Šlejharově podání stavem náhlé aktivizace duševní činnosti, která je posledním kontaktem se světem živých a po ní přichází uklidnění a smíření. Tato intenzivní duševní činnost je výrazem realizace svobody, které je „postava-duše“ schopna na rozdíl od nevědomého a pudově ovládaného zla postav s převahou tělesnosti. Ukolébavka Referuje o osudu umírající služky, jejíž pokrytečtí příbuzní předstírají péči o ni, aby z ní vymámili našetřené peníze – strašlivá bouřka se stává nebožačce ukolébavkou před smrtí, která je věčným spánkem, útěchou životem zničeného těla; rozbouřený živel zbavuje ženu pozemského utrpení tak, jako spánek zbavuje dítě únavy.... celý text
Přidat komentář
Kdyby nebyla povinná četba, tak bych se k této knize vůbec nedostala. Kniha je krátká, ale přesto ve mně zanechala hluboké pocity. Závěr knihy byl hrozně smutný a dlouho jsem takhle smutnou knížku nečetla. Doporučuji maturantům i ostatním.
K této knížce jsem se dostal jako k povinné četbě k maturitě a shodou okolností jsem si ji i vylosoval. Poměrně poutavý a ne příliš náročný děj. Navíc je to kraťoučká knížka. K maturitě doporučuji. Akorát si nastudujte něco k naturalismu!!
SPOILER!
Příběh je velmi smutný, i když nemůžu říct, že jsem nic smutnějšího nečetla. Svým naturalismem mi Šlejharova novela připomíná povídky z venkovského prostředí od Maupassanta.
Obsahově je příběh velmi jednoduchý, chlapci zemře matka, otec si najde novou ženu a macecha pak dělá dítěti ze života peklo na zemi a spolu s děvečkou a čeledíny ho týrá psychicky i fyzicky, až ho utrápí k smrti. Otec pod vlivem své nové ženy se dítěte nezastane a ignoruje ho stejně jako všichni ostatní. Dítě je postupně izolováno od okolí a stává se na statku nejposlednější z posledních, jako slabé a nemocné kuře, které ostatní slepice odstrkují. Chlapec ho přijme za svého kamaráda, jedinou spřízněnou duši.
Šlejhar zde poukazuje na naprostou absenci soucitu, empatie, slitování a odhaluje zlo v jeho čistě krystalické podobě a nízké pudy, které ovládají člověka. (Odstěhovat nemocné dítě do kůlny plné krys a nechat ho tam bez pomoci zemřít jako psa). Archetyp zlé macechy se objevuje v povídkách, básních a pohádkách často. Viz. balada Osiřelo dítě, kde sirotek prosí, aby si pro něj mrtvá matka přišla, protože macecha ho týrá.
Útlá kniha, kterou člověk přečte za chvíli, ale pocit bezmoci ve vás zůstane velmi dlouho.
Větši drsňárnu jsem z české literatury asi nečetla. Už je to dávno, co jsem měla tuhle knížku v ruce, ale dobře si pamatuju tu směsici hrůzy, hnusu a slz, které mi tekly po tvářích. Filmové zpracování sice fajn, ale předloze nesahá emocionálně ani po kotníky. Jdu do knihovny, abych si tu citovou smršť mohla zopakovat...
Je to drsný příběh, tolik bezmoci a křivd v tak malé knížečce. Bylo mi z toho úzko. Brilantně vykreslená psychika dítěte a potřeba porozumění v podobě malého kamaráda - kuřete.
Právě dočtená kniha do povinné četby, od které jsem nečekala vůbec nic. Snad jen, že si s knihou jakožto melancholik budu rozumnět.
I když jsem ji četla krátkou dobu, nadchla mě její schopnost utvořit ve čtenáři skoro okamžitě nějaký postoj k postavám, ať už vztek, hlubokou lítost nebo smutek...
Prostě kuře melancholik
Nečtu knihy tohoto žánru, ale knihu jsem si musela přečíst, protože jsme ji dostali jako povinnou četbu a musím říci, že přestože jsem od knihy absolutně nic nečekala, tak originálnější knihu jsem nečetla dlouho -, abych to shrnula, knihu doporučuji všem, kteří mají rádi knihy s určitým smyslem :)
Smutný příběh "částečně" osiřelého dítěte podaný tím nejsyrovějším způsobem, vlastním českému naturalismu. Znaje již konce, rozhodl jsem si přečíst tuhle tenkou knížečku a zjistil jsem, že nejsem zdaleka tak odolný vůči silným příběhům, jak si sám často namlouvám. Troufám si prohlásit, že kdo nepocítí při četbě tohoto díla alespoň část toho hlubokého lidského utrpení a smutku, ten není psychicky naprosto v pořádku. Ačkoliv jsem na ten příval byl výborně teoreticky připraven, nejednou jsem byl zaskočen intenzitou těchto emocí. Kromě citového přínosu (dá-li se to tak nazvat) však oceňuji také zdánlivě nesmyslné souvislosti v chování a myšlení dítěte. Stejně jako Šlejhar si myslím, že lidská duše je jakýmsi tajemným jezerem, po němž jdou vlny podle větru, někdy však i proti němu.
Příběh plný krutosti, nenávisti a opovržení, zároveň ale také plný lásky dvou malých a bezmocných bytostí. Kniha mě velice dojala, již dlouho jsem u nějaké četby neuronila slzu.
Ze začátku jsem vůbec netušila o čem ta knížka bude a pak z toho vznikl tak dojemný příběh... Strašně mě toho chlapce bylo líto. Ale jinak pěkná kniha.
Jedno z mála českých naturalistických děl. Musím uznat, že i když jsem nebyla přespříliš citlivá, po přečtení této novelky jsem asi půl hodiny jen seděla a plakala. Velmi silné, velmi realisticky popsané, a tak kruté.
Krutost, co se v tomto díle objevuje, mě sice zarážela, ale nezmění to to, že mě kniha nebavila a četla jsem ji z vlastního donucení. Kniha se mi špatně četla a myslím, že jednou mi to bohatě stačilo a ke Kuřeti se už v budoucnu vracet nehodlám. Musela jsem se přemlouvat a to ta kniha má pouhých 52 stran. Četla jsem ji jen proto, že se nachází v maturitním seznamu.
Šla jsem do toho, i když jsem už dopředu letmo věděla, co mě na těch pár stránkách čeká, že to nebude zrovna typ nenáročného a odpočinkového čtení ..a i přes to jsem se vnitřnímu pohnutí nedokázala ubránit. Krutost a bezohlednost byla vylíčena tak působivě, že se mi chvílemi ani nechtělo číst dál a věřit, že se vůbec něco takového může stát, byt' třeba "jen" v tak kratičké novele.
To ale nic nemění na tom, že Kuře melancholik musí nechat stopu snad v každém, at' je jakákoliv.
Další potvrzení, že naturalismus mě míjí... Chování okolí vůči bezbrannému dítěti se mi hnusilo přesně tak, jak nejspíš autor zamýšlel. K většímu čtenářskému požitku mi všach scházelo bližší určení postav, klučík se někdy choval jako dvanáctiletý, jindy zase jako tříletý, náhledy do jeho myšlenkových pochodů se mi zdály mimo realitu... A ke všemu ta jednostrannost všech zúčastněných (snad až na Katlu a vzpomínku na maminku byli skutečně všichni až do morku kostí špatní a prohnilí) a nevyhnutelnost špatného konce. Ne, Šlejhara si už víckrát asi nepřečtu.
Kniha mě fascinovala. Nelibuju si v hnusu, ale líbí se mi, že naturalismus popisuje vše takové, jaké to ve skutečnosti je.
Část díla
Kuře melancholik
1889
Autorovy další knížky
| 2008 | Kuře melancholik |
| 1989 | Vteřiny duše |
| 1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
| 1972 | Zátoka smrti |
| 2017 | Cvrček mého krbu |
Kniha poprvé vydána v roce 1889. Co se dnes po více jak sto dvaceti letech změnilo? Pochybuji, že jsou lidé schopni se někdy dostatečně poučit ze svých chyb. Spíše jsou nuceni je bez ustání opakovat jako Sisyfos tlačící v podsvětí svůj balvan do strmého kopce a neustále začínat od začátku. Jako by na své chyby zapomínali, nebo je přehlíželi, aby své myšlení nezatěžovali těžkými otázkami a přemítáním nad řešením.
Kuře melancholik je kniha, kterou by si měl přečíst každý, komu není lhostejný život ostatních lidí.