Květy z půdy
Virginia Cleo Andrews
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249528/kvety-z-pudy-249528.jpg
4
1023
1023
Květy z půdy série
1. díl >
V téměř idylickém prostředí šťastné americké rodiny středního stavu.Úspěšný muž,okouzlující manželka,čtyři krásné děti a k tomu odpovídající dům,automobil,skvělé perspektivy.Jediná tragická sekunda na dálnici,přinášející smrt otci,mění život této rodiny v absurdní příběh. 1. vydání
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1993 , Ikar (ČR)Originální název:
Flowers in the Attic, 1979
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) No tak já to vzdávám..............v žádném případě to není proto, že by mě nebavilo to číst. Napsané je to přesně tak, jak bych si přála - detailně ale né zdlouhavě, velmi čtivě, tak nějak tím okouzlujícím staromodním stylem. ALE ten příběh - jako na to nemám....je to pro mě prostě too much, po všech směrech. Tolik bolesti a utrpění na naprosto nevinných lidech, jen samá depka, smutek a zoufalství. To prostě ne....možná si přečtu pro zajímavost poslední díl o jejich prarodičích, ale tím to pro mě hasne. Je mi to líto, jelikož se to opravdu moc dobře čte a je to určitě v mnoha směrech kvalitní kniha.....jenomže číst něco takového je pro mě prostě nepříjemné. Zkusila jsem to, a to stačilo.
Poutavě napsaný příběh 4 sourozenců. Krutý a neuvěřitelný. Ani se mi nechce věřit, že by to snad mohlo být napsáno podle skutečnosti. Jak jednoduché je nechat se zlákat bohatstvím a penězi, nakolik musí být takový člověk duševně chorý, aby toto udělal svým vlastním dětem.....
Knížku (respektive všechny díly) jsem četla ještě na střední. Byl to poutavý příběh, hezky napsané / čtivé. Sice bych si ji s odstupem času ráda přečetla znovu, ale tuším, že dnes bych ten příběh vnímala úplně jinak :)
Knížka není žádné složité čtení, ale konec je překvapivý a tak jsem zvědavá, jaké bude pokračování společného života sourozenců.
(SPOILER) Tuhle knihu jsem četla, když mi bylo asi 15, což znamená před13lety a dodnes si jí pamatuji jak kdybych jí četla včera.Za mě je to hodně emotivní příběh, který prostě pohltí a všechno co se tam stane se tak nějak vryje člověku pod kůži. Autorka má dobrý vyprávěcí styl a člověk to prožívá s postavami. Je to tedy pentalogie a já si nejvíc pamatuji první 3 díly možná ještě 4, vím jak to skončí to každopádně, ale ten páty, který byl vyprávěný z pohledu té zrůdné ježibaby tak ten si asi pamatuji ze všech nejméně.Určitě doporučuji přečíst protože pokud si něco jste schopni pamatovat tak dlouhou dobu tak to zkrátka musí být doopravdy dobré.
Přestože je kniha fiktivní, tak na člověka dýchne tíživá atmosféra, kterou si musí dětští hrdinové projít. Silný příběh čtyř sourozenců, kteří stále věří v lepší dny poté, co jim zemře otec a matka jim slibuje lepší budoucnost. Postupně poznávají pravdu o svých rodičích a prarodičích a nakonec není nic tak růžové, jak jim matka naslibuje.
Tak na tuto knihu určitě nezapomenu, je skvěle napsaná až realisticky. Je prostě skvělá, i ty další díly jsou čtivé a mé emoce se střídaly jako na běžícím pasu. Prostě jsem se do té knihy vžila a žila jsem s ni až do konce celé té série, prostě je to neuvěřitelné jak sem se do nich všech pět začetla. Jako kdybych tam byla, žila ty postavy a vše co bylo kolem nich. Škoda že mě zrovna chyby tento první díl do mé série, určitě si je někdy přečtu znuva.
Tato knížka je naprosto boží! Příběh byl napsán velice poutavě, atmosféra byla dosti děsivá, vylíčení postav bylo perfektní a ta krutost mě až překvapovala. Realistický příběh, na který jen tak nezapomenete.
Ani nevím, co napsat. Neskutečně krutý a silný příběh. Snad stokrát jsem knihu chtěla zahodit, že nechci číst takové hrůzy. Pak mě ale přepadl pocit, že nemůžu dopustit, aby tam ty děti na všechno byli sami...že prostě musím dočíst!! Jedna z knih, která vás poznamená, vyryje se pod kůži, a už ji navždy budete mít v sobě. Krása i hrůza zároveň....
Velice zajímavá kniha, nic podobného jsem nikdy nečetla. Nedala se odložit, stále mě to nutilo číst dál a dál a pořád jsem si říkala, že už to musí skončit a ono ne.
Po letech jsem se vrátila k tomuto příběhu čtyř dětí....
Nezklamalo mě to. Příběh je pro mě stále silný a zase jsem se začetla...
Matka obětuje své vlastí děti za své osobní štěstí. Ke svým psycho rodičům se vrátí jen proto, aby mohla dále žít v přepychu.
Knihu jsem četla kvůli skvělým ohlasům u příbuzných a popravdě, pokud bych tisíckrát neslyšela, jak úchvatné to je, jistojistě bych ji odložila před dočtením.
První polovina pro mě byla celkem utrpení, neměla jsem větší sympatie snad k nikomu z dětí navzdory jejich těžké situaci. Závěrečná gradace byla vážně ohromná, ale jednalo se o pár desítek stránek. Čtivě to bylo místy moc, místy vůbec. Příběh silný, ale... čekala jsem mnohem krásnější, provázanější a vlastně i citovější příběh.
Na další díly jsem upřímně nachystaná jelikož by mi nebylo odpuštěno, kdybych je nečetla. Tak uvidíme..
To už je hodně let co jsem četla tuto pentalogii ... pořád mám v hlavě zafixované jaký to byl mazec.
Určitě doporučuji ...napínavé , šílené, dobré.
Květy z půdy je velmi emotivní a pozoruhodný příběh, co se mnou citově zamával. Viděla jsem film a později si přečetla i knihu, jež mě rozhodně nezklamala. Autorka píše velice působivě a je neuvěřitelné, že se tento strhující příběh čtyř vězněných a týraných dětí skutečně odehrál. Myslím, že si zaslouží mnohem více zviditelnit. Kniha mi připomněla příběh Anny Frankové, která se též několik roků ukrývala a trávila čas v uzavřeném prostoru, kde se zrodil její slavný deník.
Začátek mi šel pomaleji, pak jsem se začetla. Ale nepřečíst si, že je to podle skutečné události, považovala bych to za přehnané a asi nedočetla.
Hmmmm... co k tomu dodat? Nevím co se týče pravdivosti příběhu (to asi ani nejsme schopni dohledat), nicméně tuto knihu lze popsat jako velice detailní a propracovanou. I když mi občasné pasáže přišly nepříliš dobře napsány, nějak jsem to vypustila a pustila se naplno do rodiny propletené temnou energií peněz a starých nenávistí. Já osobně měla z knížky velice těžké, ažli melancholické pocity, avšak hlavní je že mě to chytlo a pentalogii jsem za krátkou dobu přečetla. Sice nemohu potvrdit že mi kniha přišla vyloženě dobrá, nebo špatná, ale rozhodně na mě působila silně a stráveného času s knihami nelituji
Za mě teda ne. Zas jsem se jednou nechala zlákat anotací, abych byla po většinu z více než 300 stran rozmrzelá a zklamaná – protože pokud mě příběh vtáhne až v poslední kapitole, je něco fakt špatně.
„Nevadí“ mi čtení o krutosti, násilí, bolesti, týrání dětí, ať už se jedná o smyšlené příběhy či převyprávění těch skutečných (i když je vyloženě nevyhledávám), ale TOHLE bylo tak neskutečně utahané, po většinu stran nezáživné a občas i nelogické a vzhledem k tomu, že se nikdy pravdivost neprokázala, tak ani ne tak moc dobře vymyšlené. (Nikomu se nikdy nepodařilo dohledat, z jakého údajného případu autorka čerpala, údajně jí o tom řekl její ošetřující lékař, když byla jako teenagerka hospitalizovaná v nemocnici. Eh.).
Popis let, která děcka strávila ve "vězení", byl buď hrozně nahuštěný, nebo naopak šíleně rozmělněný, styl vyprávění nebyl nijak oslňující (ich-forma z toho udělala snad ještě nudnější dílo) a překlad tomu podle všeho taky moc nepřidal.
Matka se chovala jak lobotomická hrdinka z červené knihovny, jen bez svého prince, který by ji mohl jakkoliv usměrňovat. Babička, jejíž zlá aura bije do očí svou prvoplánovostí, se celou knihou zjevuje víceméně nahodile, abychom měli po neskutečně nudných scénách v prašném a dusném půdním prostředí nějaké to rádobyvzrůšo a konflikt (ten dehet byl totální WTF). Jediná snad opravdu zajímavá postava – dědeček – se zajímavou stane někde na poslední třech stranách a v knize funguje téměř jako Columbova manželka. A vzhledem k tomu, že k „šokujícímu“ krvesmilstvu se okatě schylovalo snad od chvíle, co byla děcka zavřená v pokoji, mě vývoj jejich vztahu nechal naprosto chladnou.
Do pokračování se s jistotou nepustím.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Květy z půdy |
| 1993 | Lístky ve větru |
| 1995 | Nemilovaná |
| 1994 | Svítání |
| 1993 | Vykoupení ohněm |
Krásné