Kytice
Karel Jaromír Erben
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226800/bmid_kytice-226800.gif
4
9397
9397
Sbírka baladických básní K. J. Erbena právem patří mezi klasická díla české literatury. Poprvé vyšla v roce 1853 pod názvem Kytice z pověstí národních. Balady jsou inspirovány českými lidovými pověstmi a jsou typickým příkladem folkloristicky orientovaného romantismu. Je to jediná sbírka básní, kterou Erben vydal. Již v době svého vzniku slavila Kytice obrovský úspěch a ovlivnila mnoho umělců. Nyní se můžete do těchto dramatických balad začíst i vy.... celý text
Přidat komentář
ono se to tváří jako jednoduché častuškové říkanky, ale jsou to krásné a temné horory. ne pitomě bukolickou babičku, ale tohle! tohle číst!
Po pěti letech jsem si ze stejných důvodu (škola) přečetla znovu Kytici a jsem nadšená! Myslela jsem si teda, že si budu pamatovat více balad, cirka v půlce jsem byla překvapená co všechno sbírka vlastně obsahuje. To nic ale nemění na tom, že jsem si i to i tak moc užila a těším se, až se ke knížce vrátím příště, protože jsem si jistá, že se to ještě někdy stane. Mám tady oblíbenější balady i ty méně oblíbené, ale jako celek je tohle fakt boží a já to neskutečně moc obdivuju.
Kdyby nebylo maturity, tak se k přečtení Kytice stěží dostanu. Musím říct, že mě zaujalo jen pár krásných balad jako třeba Záhořovo lóže.
Kytice je taková klasika. Poučná, ponurá, skvěle napsaná. Není to jen nudná maturitní četba :).
Dostala jsem to nové vydání Kytice z minulého roku, tak jsem si ho musela po letech přečíst. K tomu vydání - ty ilustrace jsou prostě úchvatné. Kytici jsem asi nikdy dřív nečetla celou, ale spoustu básní znám. Už jako dítě jsem četla opakovaně Vodníka, který mě děsil, ale stejně mě znovu přitáhl. Fascinuje mě, jak pár veršů, jejichž obsah není nijak děsivý, dokáže navodit tak tíživou atmosféru. Prostě, i když ty básně neznáte a nevíte, tak je člověk od začátku v takovém zvláštním napětí. Nejvíc se mi líbí báseň Vodník, Polednice, Poklad. A třeba báseň Kytice, i když je tak smutná, tak mě zároveň i dojímá... Určitě stojí za přečtení. Škoda, že už ji dnešní děti neocení, teda aspoň ty moje ne.
Nádherné verše občas lehce strašidelné. Velice se mně líbí že ty básně mají děj ikdyš mě trochu děsí že se říká že to má realnej podklad.
Myslím si, že neexistuje Čech, který by neznal Erbenovu kytici. Máme být na co hrdi. Je to literární skvost a při četbě jednotlivých básní i v dospělosti naskakuje husí kůže. Je to silný emocionální prožitek . Doporučuji,
(SPOILER)
Kytice
Balada o smrti matky, jejíž duše sestoupila do drobného kvítku, který děti nazvaly podle matčina dechu mateřídouška.
Svatební košile
Mladá dívka se pozdě v noci modlí a vzpomíná na svého milého. Prosí Pannu Marii a v tu chvíli se objeví její milý, který ji odvede na hřbitov. Na hřbitově ji chce vzít do svého hrobu. Dívka se však schová v márnici a díky svatým slovům přežije. Ráno se pak probouzí s bílými vlasy.
Polednice
Těsně před polednem se matka zlobí na svého plakajícího chlapečka. V okamžiku, kdy matka polednici zavolá, se otevřou dveře. Matka prosí o jeho záchranu, prudce jej k sobě tiskne a tím ho zabije.
Zlatý kolovrat
Král se zamiluje do Dorinky. Král nabízí maceše zlato a stříbro za její nevlastní dceru. Při cestě na zámek macecha se svou vlastní dcerou zabijí Dorinku v lese. Král se ožení s vlastní dcerou a řekne ji, aby předla na kolovratu. Doru mezitím v lese najde stařeček se synem. Syn jde tedy na hrad a vymění zlatý kolovrat za nohy, zlatou přeslici za ruce a zlatý kuželík za oči. Chlapec vše donese stařečkovi, který pokropí Dorinku živou vodou. Kolovrat však králi vše prozradí, a macechu i její dceru roztrhají vlci. Dorinku si pak vezme za ženu.
Lilie
Mladou dívku pochovají do lesa. Na jejím hrobě rozkvete bílá lilie, kterou si dá bohatý pán přesadit do své zahrady. Když zjistí, že dívka v noci žije, vezme si ji za ženu. Jednou musí odjet ke králi, a tak svěří svou ženu své matce do péče. Ta však na lilii pustí světlo a tím zahubí jak lilii, tak mladou ženu.
Poklad
Na Velký pátek spěchá vdova s dítětem do kostela, když tu po cestě uvidí vchod do skály. Jakmile vejde, zaslepí ji obrovský poklad. Oslepena touhou po bohatství odloží dítě a začne nabírat poklad. S plnýma rukama se rozhodne, že poklad vynese a pro odložené dítě se vrátí později. Když se však vrátí, cesta je zavřená a dítě ztraceno. Přesně za rok na Velký pátek jde vdova opět do kostela a opět si povšimne vchodu do skály a na tom samém místě, objeví své dítě.
Štědrý den
O půlnoci v jezírku, uvidí dívky svou budoucnost. První se dívá Hana a vidí svatbu s mladým mužem. Po ní jde Marie a uvidí svůj pohřeb. Hana se opravdu do roka vdává a Marie umírá.
Holoubek
Žena zabije svého muže. Na nebožtíkově hrobě začne žalostně zpívat holoubek. Žena to psychicky neunese a utopí se v potoce.
Záhořovo lože
Poutník potká Záhoře. Záhořovi řekne, že jde do pekla. Poutník slíbí, že až se bude vracet, musí mu říct, jak to v pekle vypadá. Poutník řekne, že když se nezačne kát, bude dán na Záhořovo lože. Po devadesáti letech se poutník, nyní už stařec, vrací zpět k Záhoří. Stařec mu sdělí, že mu bylo odpuštěno a že může v klidu odejít. Po těchto slovech se muž promění v popel a stařec padne mrtev k zemi.
Vodník
Matka říká dceři, aby nechodila k jezeru. Ta však neposlechne a je nucena se vdát za vodníka. Po čase spolu zplodí syna. Vodník svolí, aby dcera navštívila matku, ale pro jistotu si nechá jejich dítě v jezeře. Matka nechce pustit dceru zpět. Vodník zabije jejich dítě ze vzteku.
Vrba
Muž má ženu, která je přes noc jako mrtvá, protože je zakletá do vrby. Muže to dopálí a vrbu nechá pokácet. Jakmile však vrbu pokácí, žena padne na místě mrtva.
Dceřina kletba
Dcera na oprátce vyčítá matce smrt svého dítěte a před smrtí pak vyřkne nad matkou kletbu místo rozloučení.
Věštkyně
Balada o věštkyni, která předpovídá budoucnost českého národa. Je to balada čistě vlastenecká.
Karel Jaromír Erben napísal také silné, mrazivé, horrorové básne, že mu ich môže závidieť aj sám Edgar Allan Poe.
Není větší klasiky v naši poezii, než Erbenovy Kytice.
Každý na ni v hodinách češtiny narazil. Všechny žáky otravovalo naučit se zpaměti Mateřídoušku. Já umím ještě kus Štědrého večera a vlastně ani nevím proč.
Nedávno jsem měla možnost poslouchat úryvky v audio podobě, protože Kytice je na seznamu povinné literatury pro 7. ročník ZŠ. Kvalita podání donuceným žákem byla opravdu žalostná.
Premyslela jsem o vhodnosti teto literatury pro žáčky základních škol. Vždyť každá balada špatně skončí, někdo umře nebo se utopí, nebo ho zavraždí. Ovšem dnešním dětem vybaveným Fortnitem, Hardcorem a dalšími akčními hrami obsah krutý vůbec nepřipadá. Jejich roztrpčení spíš plyne ze ztráty času, který musí věnovat archaickému jazyku básníka misto oblíbené střílečce.
K těmto veršům je třeba dozrat. To zařídí čas.
Mě do nostalgie vrhl i pobyt na druhem konci zeměkoule a vsudypritomna směs úplně jiných jazyku. Tento komentář píšu daleko od naší zemičky, která je tak malá, ze když se mě tady někdo zeptá odkud jsem, musím odpovědět, ze z Evropy, jinak se neorientuje. Kdybych si přibalila i tento útlý svazek, moc rada bych ho teď otevřela a nechala se unést melodií veršů.
Kytice je jedním z korunovačních klenotu naší literatury. Právem.
Je neohodnotitelná hvězdičkami.
Toto obdivuhodné dílo by u našince mělo vzbudit respekt a možná i závist, protože tak, jak uměl používat češtinu Karel Jaromír Erben už bohužel nikdo z nás neumí. Škoda.
"Z pravěku"
Mají to číst ještě děti na základce (Matka do hrobu dána..), ale jde spíš o horor stories než o klasicke a vtipné básničky jinak je to slavný český autor právě kvůli Kytici.
Kytice...kniha, kterou jsem četla poprvé v dětství a dnes jí opět otevřela,, s úctou a pokorou se k ní vracím a v pokoji svého dět ství, nerušena okolním světem otvírám...Možná, že si o ní řekla moje trochu pošramocená dušička, která právě nyní tu ponurost prostě potřebuje. Skláním se před Erbenovým dílem, jeho Dceřina kletba mi nahání hrůzu, vnímám tu neskutečnou zoufalost lidského života , Svatební košile mi vhání slzy do očí, protože.ať člověk chce nebo ne...vnímá tragičnost lásky, která dokáže fyzicky bolet. Erbenovo dílo je neskutečně živé... dokonalé a i když ne vždy se čte lehce, stojí za to ho číst.
Lilie bílá – kdo jí uviděl,
kaţdého divný pojal srdce žel;
lilie vonná – kdo jí pocítil,
v kaţdém se touhy plamen roznítil.
Až je škoda, že jsem se Kyticí poprvé setkala v tak mladém věku, neuměla jsem ji docenit. Pak přišlo takové to "Jo, kytice. Jasně, znám.".
Poezie není můj silný literární bod. Nechápu proč. Je to skvělé. Díky znovu čtení Kytice mám o poezii větší zájem.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 2016 | Komiksová Kytice |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Prostě klasika, kterou miluji. Temné příběhy s jedinečnou atmosférou a pocitem neodvratitelnosti osudu, kterými si nechávám zas a znovu rozechvívat své nitro, zvláště o zimních večerech :-)