Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena : úplné vydání
Karel Jaromír Erben
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252399/bmid_kytice-z-basni-karla-jaromira-erben-4gG-252399.jpg
4
9384
9384
Snad naše nejoblíbenější básnická sbírka 19. století. Dvanáct vynikajících balad uvedl K. J. Erben stejnojmennou vstupní básní. Mistr umělecké zkratky dokázal ve třech slokách zachytit báji vykládající původ slova mateřídouška. Ve zbývajících třech strofách vyjádřil obrazně svůj názor na dávný, až pohanský původ bájí, naznačil i básnický záměr díla a jeho na svou dobu odvážné věnování slovanským vlastencům. Básník poznal důvěrně české básně i pohádky, a proto toužil doplnit Čelakovského „Ohlasy“ promyšleným výběrem lidových námětů epických. Sbírka zahrnula hlavní druhy lidové epiky. Nejpočetnější skupinu tvoří báje. Ty nejvíce odrážejí názor lidu na přírodu, v níž se člověk potýká s působením tajemných sil a bytostí ( Polednice, Vodník, Vrba, Lilie, Holoubek, Svatební košile ). Pro naše předky nebylo hranic mezi živým a neživým světem. A z pohanských mýtů přechází tato představa i do zlidovělé tradice křesťanské. Místní pověsti má za základ nejstarší balada Poklad s námětem Velkého pátku, kdy se odkrývají poklady. Pohádka, a to od Boženy Němcové, byla podkladem Zlatého kolovratu. Legenda barokně romantického ladění je základem Záhořova lože. A hojná jsou právě v naší těžce zkoušené zemi proroctví (Libušino, Sibyllino, slepého mládence aj.), úryvky z ní tvoří závěrečnou, vlastenecky povzbudivou, ale i kritickou báseň Věštkyně. Tuto pestrost rozmnožují i dramatické obrazy ze života s kresbou lidových obyčejů (Štědrý den, Dceřina kletba). Sbírkou prolíná přísný lidový názor mravní. Za provinění přichází neúprosně trest. V křesťanské etice jej zmírňuje či odčiňuje pokání (Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože). Erben vysoce ocenil společenské poslání ženy, zejména matky. Všechny skladby kromě Záhořova lože mají své ženské hrdinky. A nad velikostí i úskalími mateřské lásky se kniha zamýšlí ve většině baladických písní: už v úvodní báji etymologické, v baladách poklad, Polednice, Zlatý Kolovrat, v slavném Vodníkovi, v bájích Vrba i Lilie, a velmi tvrdě v tragickém dialogu Dceřiny kletby. Erbenova poselství národu posud oslovují náš dnešek. V závěru Věštkyně čteme mj.: „Nenaříkejte, neštěstí a osud / že vás tak tvrdě potkaly, / však naříkejte, že jste jimi posud / rozumnější se nestaly !“ ... „Tisíc let ušlo, co své milé syny / svornosti učil Svatopluk, / však neproniknul dotud, do hodiny / moudrého slova zlatý zvuk !“. Výstavbě klasických balad se u Erbena učili mnozí naši epikové: Neruda, Hálek, ale i Wolker. Zpěvnost, obraznost i dramatičnost Kytice inspirovala naše největší skladatele i výtvarníky (Dvořák, Fibich, Martinů, Aleš, Zrzavý, Procházka, Tesař aj.)... celý text
Přidat komentář
Vybráno do povinné četby a nelituji toho.
Poezii teda moc nemusím, ale od Erbena ve formě balad si to nechám líbit. Hraní s jazykem, zajímavé příběhy, krátké, sem tam vlastenecké.
Klasika klasik. Miluju autorovo hraní s jazykem, verše vás vtáhnou do atmosféry. A jsou tak skvělé, že se Vám samy vypálí do mozku. Myslím, že skoro každý Čech dokáže odříkat nějaký ten verš z Kytice (nebo alespoň zná některý příběh). O kterém jiném autorovi toto můžeme říct? Navíc při každém dalším čtení objevíte další skrytý význam, příběh, náznak...
Nádherně pochmurné verše doplňují naprosto se hodící depresivní obrazové výjevy. (Vydání od Omegy). Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Vodník a Dceřina kletba, jsou baladické klenoty, to že zlidověly o to se spolu s autorem, z velké části zasloužilo i filmové zpracování, které taktéž bere dech.
Viděla jsem nejdříve filmové zpracování, to mne zaujalo, tak jsem sáhla po knize. Je to fascinující, jak autor dokázal dát všechny povídky do veršů.
V příbězích jsem se trochu ztrácela, takže jsem se musela podívat na filmy, ale jinak fajn příběhy.
Tragické a morbidní básně (balady), ale krásné a melodické. Při čtení mě často přejel mráz po zádech. Moje nejoblíbenější báseň je Vodník. Doporučuji. :)
Básně ani balady nejsou můj šálek kávy, i přesto mě většina Kytice bavila. V některých momentech jsou knihy až moc morbidní, ale na druhou stranu to pomáhá udržovat napjatou a temnou atmosféru.
Balady, skoro všechny krvavé, tragické. Některé znám celé zpaměti ještě ze školy. Přesto mne překvapilo, jak jsou hezké a melodické.
Citát:
"Nenaříkejte, neštěstí a osud
že vás tak tvrdě potkaly,
však naříkejte, že jste jimi posud
rozumnější se nestali,"
Kdysi mi při jednom rozhovoru utkvěl v paměti výrok, že "Erbenova Kytice je domácím stříbrem národa.".
Je to tak. Asi každý národ má ve své kultuře něco, co je ikonické, slavné a klíčové kulturní dědictví. Může to být jídlo, může to být historická osobnost,může to být kniha. V našem případě je to kniha, která je však tak úzce provázána s českou lidovou kulturou, už proto, že z ní vychází, že se jí v tom málokteré literární dílo vyrovná. A navíc, což je nejdůležitější, je pořád čtená...
Zkrátka myslím, že Kytice je jedno z nějvětších děl, které Čechové vytvořili.
Jako dítě, nenáviděl jsem učení se básní na nazpaměť, ale její obsah, mne už tehdy fascinoval.
Je tomu už řádka let, co jsem si ke Kytici našel znovu cestu a ty chvíle u čtení jsou jen a jen radostí...
Nádherná klasika s nádechem hororu, pro mě i krásná vzpomínka na dětství, kdy to maminka mně a bráchovi na naše vyžádání četla.
Básně nebo balady nejsou úplně můj šálek kávy, ale tohle je nesmrtelná klasika. Nejradši mám Svatební košili, kde si přestavuji Karla Rodena jak se umrlčím hlasem ptá: "Co to máš má milá za pasem?". Některé balady byly trochu nudné a těžko čitelné. Třeba Záhořovo lože.
ČV 2020 - 14. Kniha básní.
Básně nepatří mezi mé oblíbené knihy, ale Kytice je klasika, kterou si znovu ráda přečtu.
Doma mám toto vydání Kytice a stále se k básním ráda vracím. Tato kniha je nadčasová, předpokládám, že dokáže zaujmout i mladou generaci.
Knihu jsem četla poprvé. Čtení je trošku morbidní a naivita hlavních postav až moc do očí bijící, začnete-li však číst sbírku balad, nepředpokládáte, že to neskončí "a žili spolu šťastně až do smrti". Jazyk je krapet kostrbatý, ale srozumitelný.
Nejvíce se mi líbilo Záhořovo lože. Možná také proto,že dějová línie se lišila od ostatních balad.
Ikdyž kdybych měla dílo hodnotit dle vnějších aspektů, tak bych knihu odložila už jen kvůli ilustracím Pavla Růta.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 2016 | Komiksová Kytice |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Mám ráda kvalitní poezii a horory. Když to spojím, vznikne mi balada. ... Kytice je kvalitní dílo. Četla jsem se zatajeným dechem. Nejvíce si pamatuji Polednici, Kytici a Zlatý kolovrat.