Labyrint světa a ráj srdce
Jan Amos Komenský
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479414/mid_labyrint-sveta-a-raj-srdce-ZxH-479414.jpg
4
760
760
České vydanie podľa posledného amsterdamského vydania z roku 1663 z edície Knihovna Českobratrské Rodiny.
Duchovní literatura Náboženství Filozofie
Vydáno: 1922 , Josef ŠtifterOriginální název:
Labyrint Swěta a Lusthauz Srdce, 1631
více info...
Přidat komentář
Variace na téma starozákonních knih ... nejde ovšem o žádný náboženský spis, ale o alegorii ... kde symboly pomáhají Komenskému vytvořit jeho popis světa ... a taky odpovědět na otázku o člověku: Kdo jsem? ... Komenského slova krásně zní ... jazyk textu je příjemný na čtení ... je poetický :-) ... příběh Vám před očima krásně ubíhá ... stejně jako Poutníkova cesta ...
Co přiměje Poutníka jít do světa? ... "Abych nejdříve všecky lidské věci, co jich pod sluncem jest, prohlédl, a teprve jedno s druhým rozumně srovnávaje, jistý sobě stav vyvolil a své sobě věci k užívání pokojného na světě života pěkně nějak spořádal." ... a tak se Poutník vydá na cestu, protože se chce začlenit do lidské obce a nalézt v ní své místo ... provází ho lidská zvědavost v podobě Všudybuda ... a Vy spolu s Poutníkem ucítíte touhu ... po poznání všech věcí na světě ... a taky neklid ... který Poutníka pohání stále vpřed ... jen si musí dát pozor na svého druhého průvodce, protože Mámení je původcem klamu ... a pro našeho Poutníka je pak těžké nevidět svět skrze brýle mámení ... ale vidět svýma vlastníma očima, ... co je pravda ... zvlášť, když se mu do cesty postaví taky Osud ... který přiděluje a rozděluje ... podle vlastního uvážení ... tak náš Poutník poznává, že se nemůže spolehnout pouze na vlastní, lidské síly, ... moudrost se pak lehce jeví jako marnost ... a našemu Poutníkovi samozřejmě pomáhá Bůh ... najít správnou míru všech věcí ... a Poutník přestává být vydán na pospas manipulaci ...
... líbilo se mi ... že příběh má více vrstev ... a že si každý může najít tu svou ... já četla příběh o povaze lidského poznání ... o snaze odhalit překážky pro pravdivé poznání ... ukázal se mi příběh o tom, jak se na člověka hrne záplava nepodstatných povrchních a těkavých informací ... a jak je obtížné v ní neutonout a najít ... a pak, že těch „pravdivých“ poznatků ... je asi celkem nedostatek ... a není zrovna jednoduché je od sebe oddělit :-) ...
... k Poutníkovi přijde Pavel z Tarsu a říká mu: „…Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: ‚Nachytá moudré na jejich vychytralost;‘ a jinde: ‚Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.“
... máte před sebou inspirativní čtení ... doporučuji :-).
Wow. Po několika kapitolách to vypadalo na suché předávání mravokárnosti. A pak začal mluvit o sobě, prostě to nakonec mělo říz! Tím si u mě vyžehlil to, že někdy mi připadal až moc demotivující.
Interpretace biblické knihy Kazatel, všechno lidské je úplně na nic... Mám pocit, že když si můžu přečíst právě Kazatele, tahle kniha trochu ztrácí smysl a působí spíš dojmem, že si její pomocí Komenský stěžoval na nepříjemnosti života. Nu, ale kniha je to fajn.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Nadčasová, že se člověk ještě po 400 letech zasměje. Kniha pro lidi, kteří v životě touží po něčem větším a hlubším.
"Labyrint" jsem přečetla už kdysi dávno a dodnes jej vnímám jako jednu z knih, které zásadně ovlivnily moje myšlení a vnímání světa. Komenský v něm sdělil důležité poselství. Myslím, že kniha má hodně, co říci nejen křesťanům, ale každému, a je dokonale nadčasová. Hlavní myšlenky platí i dnes.
Chápu, že někdo nedokáže rozumět staré češtině a je mi jasné, že některé věci je třeba vnímat v kontextu doby, kdy je Komenský napsal. Přesto je škoda, že jej dnes tolik lidí nechápe, protože má co řici i nám o 400 let později.
Tak nevím - mé dojmy z tohoto díla jsou rozporuplné. Měl jsem vysoká očekávání a zprvu přišlo velké zklamání. První, delší část knihy, mne brzy začala nudit a musel jsem se občas nutit, abych vůbec pokračoval - opakuje se totiž donekonečna stále stejné schéma: poutníku je představeno další světské zaměstnání, povolání či cíl snažení, poutník přistupuje s nadějí, odhaluje však nešvary, klam a pokrytectví a znechucen se odvrací. Celá první část by se tak dala při troše nadsázky shrnout jako celý svět je prohnilý, marnost nad marnost. V druhé části pak poutník nalézá své štěstí v Kristu - Komenský tu pak pronáší mnohá moudra (nejen křesťanské) mystiky. Osobně na mne působí mírně rušivě onen křesťanský kontext (Bibli jsem nějak nikdy úplně nepřišel na chuť), ale to je hodně subjektivní; celkově je druhá část celkem milá, ale nijak objevná.
Nechápu ta relativně negativní hodnocení. Podle mého je to myšlenkově nejhlubší dílo české liratury. Svět je zde alegoricky popsán jako labyrint a poutník v něm putuje a velmi vtipně popisuje celou lidskou společnost. Doporučuju číst verzi v jazyce 21. století, přeci jen ta staročeština dělá trochu problémy.
(Recenze puberťačky, kterou dějepis nijak zvlášť nebere.)
Tuhle knihu jsme dostali jako povinnou četbu. Prokousala jsem se předtím i Dantovým Peklem, které mě vůbec nebavilo, a Komenský se tím nechal hodně inspirovat, takže moje prvotní obavy byly docela oprávněné. A sotva, co jsem se podívala na úryvek z téhle knihy, měla jsem chuť se na to vykašlat, jelikož ten starý jazyk mi naháněl hrůzu, Jenže ten příběh není jen o tom jazyce...
Rozhodla jsem se proto najít si online vydání z roku 2011, které je napsané současnou češtinou (trochu podvod, ale nebýt toho nejspíš bych knihu nikdy nedočetla). Poté mě kniha naprosto dostala. Byla vtipná, přehledná a nutila člověka se taky zamyslet. Číst ji bylo jakoby se mi v hlavě odehrávaly dva příběhy najednou. Například když poutník potkal své dva průvodce. Jednalo se jen o dva docela výstřední pocestné, opravdové lidi z masa a kostí, a zároveň o vlastnosti, které (jak je známo) žádný určitý tvar nemají (třeba já si vlastnost "mámení" do té doby představovala jako růžovou opar vzduchu XD).
Dost jsem ocenila i záchytné body na okrajích odstavců a vysvětlivky pod čarou (ne až někde na konci knihy, kde je vždycky najdu až po dočtení...). Zatímco v Peklu bylo spousta jmén, které mi absolutně nic neříkali, zde bylo vysvětlení vždy hned na dosah.
Jediné, co vážně musím vytknout je ten konec. V momentě, kdy se dostaneme z "Labyrintu světa" a začne "Ráj srdce", kniha dostává přílišný náboženský ráz a věci přestávají dávat smysl. Jakoby všechno zlé, co je na světě, bylo najednou dobré, když se to dělá ve jménu víry. Pokud jsem to blbě pochopila, tak se omlouvám, ale takto to na mě působí...
Přesto si klidně dokážu představit tuhle knihu na pultech mezi knížkami nějaké dystopie nebo fantasy. Pomineme-li tu filozofickou stránku věci.
...alegorický filosofický román-traktát, je pokládán za jedno z vrcholných děl barokní literatury.....OK
Kniha má myšlenku, je zajímavá, ale dost rozvláčná ... Dnes je zajímavý snad už jen její titul.
Knihu jsem přečetl, ale jen proto, že byla povinnou maturitní četbou. Obsah jsem nepochopil, asi proto, že jsem jí četl strašně dlouho, po rozboru ve škole jsem jí částečně pochopil, ale už nikdy více.
Z knihy jsem si odnesla snad jen Komenského schopnost zkritizovat negativně cokoli na co se podívá. Možná proto mě překvapilo, že Bůh vyvázl zcela nedotčen. Dokonce byl vychválen až do nebes. Komenský tímto vyzval celé lidské pokolení, aby se uchýlili k lásce Boží a zapomněli na svou vlastní maličkost, na svět, na lidi kolem sebe, protože jen skryti ve vlastním srdci jsme v pokoji a bezpečí.
Ateista, buddhista, hinduista, muslim... ti všichni jsou tedy špatní, hodni kritiky a pekelných hrůz? Života ve lži, života bez cti a se srdcem na špatném místě?
Obávám se, že kniha aplikovatelná do hodin češtiny už zase tak aplikovatelná není, pokud vezmeme v potaz, že se nacházíme ve 21. století.
Také budu nazvána barbarem...knihu jsem četla naopak proto, že jsem věřící a Komenský je velice uznávaný. Nicméně mě neoslnil. Toto vše již bylo napsáno v Bibli v knize Kazatel a pro mě velice srozumitelně, takže mi čtení Labyrintu nepřišlo ničím novým.
Kniha mě bavila asi hlavně proto, že mám ráda Komenského. Věřím, že pro spoustu lidí bude nezáživná, nezajímavá, zdlouhavá.
Ale viděla jsem skvělé divadelní představení, kde hrál pouze jeden člověk, jednoduché kulisy a rekvizity - výborný zážitek. Škoda jen, že nevím, co to bylo za herce.
Stane se ze mě asi barbar českeré literatury, jenž nese skutečnou hodnotu, avšak tato kniha pro mě představuje dílo, ke kterému se již dobrovolně nikdy nevrátím. Příliš nábožensky založené, špatně srozumitelná čeština...
Jestli sem zabloudí někdo, kdo knížku dostal jako "referát - prudu" - nenechte se otrávit předem, že je to "ten Komenský z roku XY"! :)
Knížka je nepochybně rozdělená na dvě části. Ta první, věnovaná labyrintu, je velmi dobře srozumitelná a dost poutavá i pro znuděného studenta. Kolik věcí zůstává po staletí stejných... a kolik se jich zdá být dokonce akutálnějších než dříve. Krásné, výstižné, srozumitelné alegorie.
Velmi zajímavé je pak srovnání s druhou částí, kde v určité pasáži vidí poutník svět znovu, tentokrát jako věřící. Druhá část, silně orientovaná na víru, už se mi nezdála tak poutavá a atraktivní jako první, ale přesto stojí za přečtení. Ne vše, co je spojeno s vírou, má totiž smysl a význam jen pro věřící. :)
A co kdyby byl Komenský ateista? Co by lidé četli? Víra člověka kultivuje a inspiruje k umělecké tvorbě ve všech oborech. Bez víry by byly jenom šibenice a popraviště.
Dielo mi prišlo nesmierne zaujímavé. Očarilo ma, ako pekne zaobalil Komenský info, o ktorých si myslel že sú to najväčšie múdrosti ľudstva, do pútavého príbehu.
Absolutně největším skvostem této knihy je jazyk. Neskutečně bohatý a pestrý, skutečný poklad českého jazyka. Sice jsem musela skoro nad každou větou trochu přemýšlet, abych pochopila správný význam, ale o to je ta kniha lepší, když se nad ní přemýšlí. Dobře popsaný svět, o světě ti řekne víc než jakákoliv jiná kniha. Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 1955 |  Labyrint světa a ráj srdce |
| 1972 |  Informatorium školy mateřské |
| 2007 | Obecná porada o nápravě věcí lidských |
| 1930 | Listové do nebe |
| 1942 | Orbis sensualium pictus |
Na úvod bych rád vyjádřil svůj vděk nad tím, že se v národě Komenského našlo několik osvícených hlav, které dostaly nápad vydat některá (alespoň doposud) Komenského díla v jazyce 21. století. Ono číst nábožensko-filozofické knihy psané barokní češtinou opravdu není pro každého.
Je až k neuvěření, jakým způsobem Komenský dokázal v první polovině popsat společenské neřády - lži, faleš, přetvářku, pokrytectví a další. Připadáte si, jako byste četli knihu ze současnosti a zároveň žasnete nad tím, že se společnost za těch 400 let prakticky nezměnila.
Autor nachází řešení v Ježíši Kristu, ve své víře a ve svém nitru. Já jako ateista jsem si toto vysvětlil po svém - nejdůležitější je zůstat věrný svým zásadám, těm morálním pravidlům, kterým nás učili rodiče a život sám - že lhát a krást se nemá, že toto je dobré a tamto špatné, že to dobré se nám vrátí v tom dobrém a to špatné v tom špatném. Těchto zásad se držet i za tu cenu, že zůstanete sami. Nejsem filozof a možná se mýlím, ale řekl bych, že takhle nějak to tenkrát Komenský myslel. Já mu za to děkuji a hluboce se před ním skláním.