Labyrint světa a ráj srdce
Jan Amos Komenský
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479514/bmid_labyrint-sveta-a-raj-srdce-uNi-479514.jpg
4
776
776
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Duchovní literatura Náboženství Filozofie
Vydáno: 1809 , František JeřábekOriginální název:
Labyrint Swěta a Lusthauz Srdce, 1631
více info...
Přidat komentář
Můj splacený dluh odbyté školní četbě. A ten dluh vlastně ani nevznikl: dítě nerozluští tento archaický jazyk a nepochopí do důsledku tuto monumentální alegorii. Je poučné zjistit, že to naše lidské plémě i po 389 letech bloudí v tom samém labyrintu, jak jej J. A. K. barvitě popsal. A je osvobozující zjistit, že očištění od špíny toho světa je stále možné hledat v pokoře, lásce a neochvějnych morálních hodnotách. A to zjištění (s jistým nadhledem) činí z této Komenského knihy nadčasové a transkuturní literární a filozofické dílo.
Dílo jak nadčasové, tak hluboce a bytostně barokní. Barokní je naturalismus, s nímž autor popisuje svoje tělesné děje, dynamismus (bouře na moři), vyhrocené antinomie (světla a tmy, světa a ráje) i konfesionálně univerzální motivy marnosti nad marnost či memento mori. A také citová vzrušenost, která se vybíjí častými zvoláními. Nadčasové je všechno ostatní.
Komenský dovedl být intimně osobní a zároveň poskytnout celým generacím vyznání jejich vlastních pocitů. Rýsují se tu autorovy osobní vlastnosti a víry: pacifismus, citlivost a nekonkrétní, intuitivní nelibost vůči „pohanům" stejně jako tolerance, kvietismus či tragický pesimismus, jímž se Labyrint tolik liší od Erasmovy Chvály Bláznivosti, psané lehčím perem a s veselejší myslí.
První polovina těchto svérázných duchovních pamětí, Labyrint světa, je přístupnější a čte se svižněji. Pamatuji si, že jsem jí byla jako uhranutá: tak svěží, tak aktuální, že promlouvala přímo ke čtenáři. Těžiště tkví ale ve druhé polovině, myšlenkově závažnější a hutnější. Ráj srdce je také jazykově bohatší, má větší výrazovou sílu a autor píše ještě umněji, patrně proto, že se tu konečně přibližuje k bohu. Vrchol vidím ve XXXVI. kapitole (Poutník z světa utéci chce).
[Původně jsem nechtěla tento komentář psát, jelikož uplynulo pět let od doby, kdy jsem knihu četla. Když ale vidím komentáře zdejších maturantů, mám nutkání popsat přesně opačnou čtenářskou zkušenost. Začetla jsem se do Labyrintu ve III. ročníku SŠ pro vlastní potěšení a nadchnul mě tolik, že jsem se musela přinutit, abych ho zavřela a šla spát. Druhý den ve škole jsem dostala vynadáno, že čtu Komenského pod lavicí, a byl mi konfiskován. ...České školství je nejspíš ztraceno. :D]
Konečeně jsem knihu dočetla, ale musím se přiznat, že nakonec v překladu 21. století. Se staročeštinou jsem se příšerně natrápila a utíkaly mi skvosty, které se v řádkách ukrývají! V první polovině knihy jsem si neustále opakovala, jak je možnožné, že ji nepsal dnes?! Nu, lidé jsou stejní po staletí a jejich žádosti se holt nemění. Posledních 50 stran mi utíkalo rychleji než první část knihy, poutník se tam totiž stává křesťanem a jeho víra v Boha dostává krásnou podobu. Je tu ale cítit tlak na osobní zbožnost a uzavřenost před světem. Jednota bratrská tu v J. A. Komenském zanechala svoji stopu. Ale i tak je to opravdu ohromné dílo, silné svoji aktuálností, touhou po dobrém a lepším já.
Pro me uzasne propracovane podobenstvi, ktere rozhodne predbehlo svoji dobu.
22.7.2019 - 3,5*
Začátek byl skvělý. Byla jsem z něj vážně nadšená. Plno skvělych myšlenek a postřehů, které jsou aktuální i dnes.
Střed mě začal trochu zmáhat. Plus fakt, že jsem se začala v nejednom názoru s Komenským rozcházet.
A konec? Fakt, že poslední kapitola (spíše kapitoly) byla v podstatě oslavování boha, to pro mě zabila.
Nejsem věřící a myslím, že i kdybych byla, tak to stěží strávím. Každou druhou řádku se mi úplně rozběhly oči. Oops.
Naštěstí jsem měla modernější verzi češtiny, takže se to dalo číst, ale i tak jsem si musela na jazyk zvykat.
Zprůměruji to na 3*. ^^
Srdcovka! Labyrint považuji za jedno z nejlepších děl české (i světové) literatury. Spousta alegorií. Některé pochopíte hned, některé až z vysvětlení. Úžasně vymalovaný svět se všemi svými nedostatky. :o A do toho ta krásná čeština! :3 Musíte.
Pan Komenský nebyl románopisec, jeho knihy se nehltají, jako pan Bass, nebo pan Remarque, je potřeba ho vstřebávat pomalu, po kouskách a přemýšlet nad smyslem jeho slov. Kromě toho je mi sympatický tím, že neměl rád katolíky.
Knížku jsem měla letos v povinné četbě a jen tak jsem ji dočetla. Nebavila mě.Poutník si stále stěžoval všude a na vše.
pokus cirkvi vymyteho mozku pretahnout na stranu cervenocepickaru jeste vic hloupych lidi. pokud je to v povinne cetbe, doufam, ze proto, aby ctenar okusil tehdejsi styl. pokud ma tato povinna cetba nekomu dat neco jineho, pak je treba ty, co toto do povinne cetby umistili, gumovymi nuklearnimi projektily i s poutnikem rozehnati. ps druha cast popira do zakladu tu prvni.
Poslouchala jsem jako audioknihu, jinak bych to nedala - přiznávám bez mučení. Nicméně jsem chtěla vědět, co je na ni tak zajímavého. První část se mi líbila, avšak jak se to přelilo do roviny čistě křesťanské, tak jsem to musela vypnout, přišlo mi to dost přitažené za vlasy. Určitě se ale najdou tací, kteří v tom onu křesťanskou moudrost najdou s radostí :).
Je to těžkej kalibr, ale plnej moudrosti. Kniha a to co je v ní potřebuje čas...A taky být na ni připraven.
Toto dílo jsem četla kvůli maturitní otázce J.A.Komenský. Byla jsem asi jedna z mála (ne-li) jediná ze třídy, kdo toto dílo opravdu přečetl :-). Bylo to velice náročné, ale když jsem se začetla, líbilo se mi. Když jsem si ho ale chtěla přečíst po letech, vzdala jsem to po pár stránkách: nemohla jsem se vůbec "začíst". Ale chtěla bych to ještě jednou přečíst :-).
Určitě nikoli lehká kniha ke čtení. Komenský nás v ní zvláštním způsobem uvádí do hlubin své filosofie. Mnohé jeho postřehy udivují nadčasovostí.
V rámci povinné četby na SŠ jsem si vybrala Komenského. Kniha se mi četla lehko až do chvíle, kdy příběh začal kolísat a přišlo na debatu o náboženství. V té chvíli jsem knihu odložila a už nedočetla. Snad ji někdy dočtu úplně.
Četl jsem kdysi na střední škole kvůli povinné četbě a moc se mi líbila. Nedávno jsem se dostal k namluvené verzi a znovu celé poslechl. A ještě víc dnes vidím, jak perfektní a současná alegorie to je, i když je jí skoro 400 let...
Labyrint světa je stále stejný, všichni máme i dnes nasazené brýle mámení a tak vidíme věci zkresleně... vlastně to bez nich ani nejde. Pořád se snažíme dostat do hradu Fortuny a pachtíme se, i když nevidíme tu marnost. I typy povolání jsou výstižně vykreslené (učenci, soudci, vojáci... ).
Ráj srdce je příliš dlouhý a poplatný době svého vzniku, je tam příliš církevní "omáčky" a rozebírání detailů. Podle mne se dá vystihnout jedinou větou - tou, kterou tato část knihy začíná (pozor, spoiler) :
"Vrať se, vrať se do domu srdce svého."
To podle mne vyjadřuje vše, co je potřeba. Trocha pokory, přemýšlení nad vlastními skutky... v dnešní době moderní slovo "meditace" :-)
Rozhodně doporučuji !
Labyrint světa je v podstatě současný, ráj srdce, pro mě, místy trochu dogmatický. Ale i tak jde o knihu, kterou by měl znát (a zamyslet se nad ní) každý.
Je až neuvěřitelně jak stále aktuální kniha je.
Moc se mi líbila a určitě stojí za přečtení.
Složitější kniha, to bezesporu. O to větší byla ale výzvou, protože dneska chceme, aby nic nebolelo a všechno bylo snadné. Takže toto je takový dobrovolný návrat do myšlenkové zátěže. Mnohé myšlenky jsou (ne)překvapivě stále aktuální, jako lid jsme vpodstatě pořád stejná. Jsem hrdá, že jsme Komenského měli.
Autorovy další knížky
| 1955 |  Labyrint světa a ráj srdce |
| 1972 |  Informatorium školy mateřské |
| 2007 | Obecná porada o nápravě věcí lidských |
| 1930 | Listové do nebe |
| 1942 | Orbis sensualium pictus |
Další klasika kterou jsem se rozhodl dohnat. Dojmy jsou rozporuplné. Jednak je nutné se připravit na to, že jde o knihu starou přes tři století, takže je jasné, že jazyk i struktura vyprávění je úplně někde jinde než jsme zvyklí. To ale nevidím jako problém, naopak to považuji za zajímavé. Náhlednout trochu do života a hlavy někomu kdo žil před dávnými časy. Problém vidím spíše v tom, že ačkoliv kniha začne jako docela zajímavá satira/kritika/podobenství lidského pachtění se za něčím tak se v poslední třetině překlopí do docela tvrdé křesťanské "propagandy"a hravý příběh o poutníkovi kterému není nic dobré je ta tam. Ano, náboženství hrálo v životě tehdejších lidí obrovskou roli ale celý příběh se tedy poté dá shrnout jednou větou - Všechno v životě stojí za prd, jediné důležité je absolutní víra v Boha a od narození se prakticky jen promodlit ke smrti, vlastně v nejlepším případě umřít hned při porodu protože pak poputujete do nebe jako nezkažená čistá duše. Super, tomu říkám motivace do života:-) Pár přirovnání je tam trefných a nadčasových, jinak se ale o dílo které by mě nějak výrazněji oslovilo bohužel nejedná.