Labyrint světa a ráj srdce
Jan Amos Komenský
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64836/bmid_labyrint-sveta-a-raj-srdce-lKz-64836.jpg
4
760
760
Labyrint světa a ráj srdce, to jest, Světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází. Do města přichází poutník, který coby nezávislý pozorovatel dění ukazuje cestu k sobě samému. Kritizuje špatnost tehdejšího světa a z pohledu vysoké věže, čnící nad městem, vidí ideály tzv. panharmonie a Božího pořádku na Zemi. V závěru se poutník dostává do malé světničky, jež zosobňuje jeho srdce a zde se setkává s Ježíšem Kristem. Významný myslitel takto vymezuje cestu vedoucí k míru a harmonii...... celý text
Duchovní literatura Náboženství Filozofie
Vydáno: 1970 , OdeonOriginální název:
Labyrint Swěta a Lusthauz Srdce, 1631
více info...
Přidat komentář
Na Labyrint světa a ráj srdce jsem se těšila, zvláště proto, že jsem od ostatních slýchala, jak je to nečitelné. Musím uznat, že pro občasného čtenáře je to poněkud velké sousto, hlavně co se týče staré češtiny, ale já si stěžovat nemůžu. Labyrint bezesporu je skvostem české literatury a přečíst by si ho měl snad každý (a není to myšleno kvůli té hlavní teologické myšlence).
Tohle je přesně jedna z těch knih (spolu s Babičkou B. Němcové), kterou by neměli dávat číst dětem na ZŠ, ale až někdy v pozdějším věku. Aby člověk mohl knihu pochopit a náležitě ocenit, je třeba, aby měl aspoň trošku v povědomí širší kontext doby vydání a kontext Komenského coby autora + také by měl člověk na to být zralý. Jinak mám tuhle knihu samozřejmě ráda. Vzala jsem si z toho hlavně to, že je důležité, aby se měl člověk na pozoru a byl pokud možno kritický ke svému okolí. A to v tom smyslu, že by neměl naivně věřit všemu, co vidí a slyší (viz v knize brýle), ale přemýšlet o tom, s čím se setkává.
Přes 300 let, ale toto dílo neztrácí na aktuálnosti. Kdyby to nebyla součást povinné četby, asi bych si to nepřečetla. Ale přečetla jsem a nelituji.
Pravda, poslední oddíl, kde vychvaluje Boha, jsem nečetla s nadšením. Jako člověk nevěřící v jakoukoli církev s takovým vychvalováním úplně nesouhlasím, ale chápu, že pro některé je Bůh velice důležitý. Ale první část je i po té dlouhé době věrný obraz společnosi (nejen tehdejší).
Klasika české četby, pohled zkroušeného člověka na svět, jeho nástrahy, špatnosti... perfektní náhled na svět a lidi v něm. Pouze bych Labyrint asi nedoporučovala na střední škole, myslím si, že to člověk ještě moc nepochopí, o co vůbec jde.
On by ten příběh možná nebyl až tak špatný, jen kdyby to někdo přeložil do češtiny :/ :D
Kniha má krásný, pro mě zajímavý příběh, ALE nedá se téměř číst, přišlo mi, jako by byla psána uplně cizím jazykem a ten hezký příběh sem z ní jen s těží luštila, tudíž výsledný dojem z knížky je téměř nulový, škoda.
Labyrint světa a ráj srdce jsem četl až po Novém zákoně z kralického vydání (bez úprav z počátku 20 století)
a bylo to jako pohlazení.
(právě čteno)
,,...než tak mání chodili, a jednák ten, jednák onen ustrčil se, padl neb se zabil neb stloukl, až mi srdce trnulo na to hledě. Z nich však žádný žádného nepamatoval, než když kdo padl, smáli se mu."
Na jazyk jsem si zvykla hned po první stránce, je to vážně 'gurmánská' záležitost.
Nuže, uvidíme. Přes brylle? Taky.
(dočteno po dlouhé době)
I když jsem si na jazyk zvykla, na srozumitelnost už méně. Četla jsem a četla, ale s postupem stránek jsem nevěděla, o čem vlastně čtu. Musela jsem se soustřeďovat čím dál tím víc, až jsem s knihou praštila o stůl a půjčila si přepis z poslední doby.
Zalíbilo se mi to, sice ne nijak oslnivě, ale autorova přirovnání a názory jsou mi sympatické. Třeba si to ještě jednou přečtu.
A ano, opravdu se teď cítím jako hloupý čtenář.
Kniha by se četla úplně úžasně, nebýt jazyka, kterým je napsána, ale takhle jsem se s tím po celou dobu čtení prala. První část je skvělý alegorický filosofický román, perfektní alegorie a skvělá přirovnání jsou místy opravdu vtipné (když jsem četla, jak popisoval filosofy dostala jsem záchvat smíchu) a to co chtěl říct, je poselství nadčasové, přesně to co Komenský kritizoval tehdy, by kritizoval i teď a k tomu spoustu dalších věcí, které v té době (naštěstí?) nebyly. Takže za mě první část super i přes ten, pro současného člověky, mnohdy téměř nečitelný jazyk, ale druhá část mě teda nezaujala vůbec. Z alegorického románu se stává spíše traktát o tom, jak by mělo vypadat křesťanství a jak by se měl chovat pravý křesťan, ktarý by se dal stručně shrnout asi do věty: Bůh je všemocný, dobrý a milostivý a lidé by měli dělat vše jen pro něj a kvůli němu.
Dobrá - není průhledná...je všudypřítomná. Něco mi říká, že Komenský se uměl narodit.
Skvělá kniha, výborně rozebírá člověka a jeho podstatu. Jen škoda, že v zápalu doby a náboženství se poutník tak snadno obrací k Bohu.
Když se řekne "alegorie", vybaví se mi jako první toto skvostné dílo české literatury. Koho zaujala Orwellova Farma zvířat či Exuperyho Malý princ a kdo se nebojí přechodníků a složitých souvětí, tomu tuto odysseu lidskou společností a lidskou myslí doporučuji.
Labyrint světa jev zásadě dobrodružný alegorický román. V části věnované putování Komenský přiléhavě, nekompromisně a přitom s velkým vtipem pojmenovává nešvary lidského hemžení. Nešvary existující zřejmě vždy a všude, nutno podotknout. Například již tehdy mu přišlo, že spousta lidí se věnuje zbytečným, nesmyslným a malicherným pracem. A to přitom neznal reklamní průmysl!
Nezůstává ovšem u povrchního proklínání lidské blbosti, ale je schopen nahlédnout i mnohem jemnější než očividné souvislosti a jevy, obvykle navíc povedenou metaforou (knihovna jako apatyka): v těchto ne právěřídkých momentech je nejsilnější. Poutníkova / Komenského cesta je cenná tím, že ji podniká někdo s očima otevřenýma. Že je to člověk bystrý a pravdivý, schopný i ochotný viděné svědomitě uspořádat a zhodnotit. Konec konců tato otevřenost vůči pravdě (neustále napadaná autocenzurou = Mámením, jeho brýlemi a sofistikou) je základním pilířem celého díla, které je velkou obhajobou a zároveň důkazem toho, že člověk může (a musí) rozlišovat mezi tím, co je dobré a co zlé.
Na síle přidává také výrazná literární stylizace, vštěpující knize groteskní náladu: Komenský vše ukazuje v nadsázce, v šklebící se masce. Je to místy až démonická četba se scénami přirovnatelnými k ostrému hororu (v dobrém míněno). Literární i myšlenková působivost se výborně mísí. Což má ale i svá úskalí: nepodlehnout pocitu marnosti ze všeho toho kolotání je místy celkem náročné, protože Poutníkova smutná anabáze se zadírá hluboko pod kůži.
Problematická, ovšem pobízivě provokující je druhá část, odehrávající se v ráji srdce. Pestože (vezmeme-li líčené křesťanství jen jako model pro popis světa a principů života) i zde lze zachytit mnoho výborných postřehů (ovšem již metafyzičtěji zaměřených), je Komenský až příliš zatížen odporem ke světu. Byť ji ne vždy sleduje důsledně (přeci jen ho cosi táhlo ven ze sebe), rýsuje příliš ostrou dělící čáru mezi pravdou (Bohem) a světem vezdejším, přirozeným. Sklony uzavírat se do sebe jsou ale vzhledem ke Komenského osudu pochopitelné. Jenže ona tu slábne i literární složka, jako by stylizace byla pro líčení pravé víry nedůstojná. Závěr tak ztrácí na zajímavosti.
Co se týče jazyka, ten mi přišel až pekvapivě srozumitelný. Nenarušoval nijak spád a čtivost většiny knihy, s výjimkou závěru, který je ale slabší i tak.
Komenský jako pedagog tělem i duší nám připravil takovou malou příručku typu "život pro začátečníky". Popasovat se s ní, byť kriticky, může být hodnotné pro každého o životě přemýšlejícího člověka.
Je to jedna z knih, kterou jsem si musel po precteni koupit, ackoli bezne si knihy pujcuji nebo stahuji v elektronicke forme. Je to nejvetsi prinos, ktery mi povinna cetba ve skole dala. Rozhodne doporucuju precist pred maturitou!
Jj, Komenský předběhl nejen svou dobu, ale mám takový dojem, že i tu naši současnost o pár set kilometrů. Poselství, které autor zakomponoval hluboko do této knihy, je těžko rozluštitelné i dnešnímu průměrnému čtenáři, přesto vřele doporučuji a radím vykašlat se na "pojem" Komenský a na nějaké oficiální výklady a brát tuhle knihu jako ryze osobní obohacení ducha...nic víc, nic míň...mně to alespoň prospělo.
Tato kniha pro mě byla velmi těžkou zkouškou, protože její jazyk je pro mne neuvěřitelně nepřehledný (četla se mi přibližně stejně těžko jako kniha anglická) a nečitelný.
Komenský se snažil donutit člověka přemýšlet o životě, což se mu nepochybně daří. Jak bloudí světem jeho duše, tak bloudí i duše čtenáře, a společně nalézají východisko.
Jedná se o chronologické vyprávění, zapsané jako scénář/dialogy. Na konci se změní v traktát (úvaha o věci křesťanské).
Autorovy další knížky
| 1955 |  Labyrint světa a ráj srdce |
| 1972 |  Informatorium školy mateřské |
| 2007 | Obecná porada o nápravě věcí lidských |
| 1930 | Listové do nebe |
| 1942 | Orbis sensualium pictus |
U této knihy jsem si ověřila, jak užitečné jsou komentáře na tomto serveru. Pomohly mi pochopit hned ze začátku podstatu knížky. Přečíst si knihu od Jana Ámose Komenského mě napadlo až po vyslechnutí několika rozhovorů s Alfredem Strejčkem, ve kterých našeho učence velebil - měl pravdu! Jsem opravdu ráda, že se můžeme pyšnit takovým filozofem a pedagogem.
Opravdu mistrovsky dokázal vystihnout problémy nejen své doby, ale i té naší a vlastně všech ostatních dob.
Jako velice trefný popis shledávám návštěvu poutníka u historiků, kteří se koukali na minulost různě zahnutými kukátky a každý tedy viděl historii úplně jinak. Zjistil, že není jenom jedna verze historie, ale záleží na tom, kdo jí vykládá. To má i podobnost s Orwelovým 1984, kde bylo celé oddělení na neustálé přepisování historie.
Také se mi moc líbilo, jak k hradu úspěchu vedlo plno cest. Hlavní cesta "Ctnost" byla ovšem zarostlá trny a nedalo se skrz ní skoro projít. Daleko průchodnější byly ostatní cesty "násilí", "patolízalství" a další....Všichni se také chtěli dostat na hrad "Fortuny", ale museli čekat, až je vyzvedne pomocnice Fortuny "Náhoda", vybírala je bez ohledu na to jak se snažili, kolikrát vybrala ty, který si to vůbec nezasloužili... a tak dále a tak dále.....
Líbil se mi i závěr, kde popisuje důvod svého kladného vztahu k náboženství. Pro mě jako pro ateistu je toto vysvětlení přinosné.
Myslím, že je to typ knihy, kterou by měl člověk číst až v dospělosti. Také k pochopení alegorií je zapotřebí dalších znalostí z filozofie, historie a života celkově.