Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102257/bmid_laska-je-jen-slovo-Yo7-102257.jpg
4
1546
1546
Jeden z nejznámějších románů německého autora mnoha bestselerů se odehrává v ústavu pro děti z lepších rodin, které žijí v materiálním nadbytku, ale mnoho z nich strádá citovou prázdnotou.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1993 , Knižní klubOriginální název:
Liebe ist nur ein Wort, 1962
více info...
Přidat komentář
Je mi naprosto jasné, že dalšími řádky hodně naštvu jeho příznivce. Sorry jako.
Ale nemohu si pomoci. Pan Johannes Mario Simmel byl autor s geniálním smyslem pro kšeft. Když se objevila tato kniha a s ní "Všichni lidé bratři jsou" na pultech knihkupectví v 70-tých létech - ani se na nich neohřála. Bylo to zjevení ! Léta plynula a po listopadu 1989 nakladatelé zavětřili. A začali vydávat jednoho Simmela za druhým, až došlo k inflaci Simmelů. Beru tak ještě " Hurá ještě žijeme a Nemusí být vždycky kaviár. Tato kniha by se hodila do "Bílé edice" Harlekýnů, vydávaných před 25-ti roky.
Styl psaní autora není zrovna můj šálek kávy, ale protože zvědavost, co se s mladým Oliverem skutečně stalo byla větší, tak jsem knihu dočetla až do samotného konce. Po dočtení knihy jsem cítila smutek, bezmoc a vztek. Láska a bohatství jsou dvě velmi odlišné hodnoty. O to je to smutnější, když zvítězí peníze nad láskou a "propo" nad smyslem celého života. Pointa knihy je velmi silná (za tu dávám 5 hvězd), ale styl psaní autora mne neoslovil.
Že prý bych si měla něco přečíst od toho slavného spisovatele...
Pokusila jsem se, přečetla jsem plnou třetinu knihy, než jsem ji odložila. Nelíbila se mi, vnímala jsem ji jako přehnanou, umělou a melodramatickou hned od první strany. Neodbytně se mi vybavovala jedna mexická telenovela, kterou vysílali za mého mládí. I v mexické telenovele bývají řečeny závažné věci o stavu společnosti, ale můžete je brát vážně v tak nevěrohodném kabátě? A je to dostatečný důvod něco takového sledovat?
Možná bych autorův styl dokázala snést, kdyby mi v něm bylo naservírováno silné nosné téma - existují knihy, které čtu se zájmem a potěšením, přestože příliš tlačí na pilu. Ale ústřední milostný vztah a dějová linka tohoto románu na mě působily zcela vykonstruovaně a na udržení pozornosti nestačily.
Pan Simmel je pan spisovatel. Každá jeho kniha je něčím jiná a z každé si odnesu něco, co ve mě zůstane napořád. Tato není vyjímkou. Láska zde není tak okázalá a opětovaná jak se na první pohled zdá. Spíše mi došlo, že když už se rodiče rozhodnou mít děti, měli by se jim věnovat a milovat je takové jací jsou nebo z nich mohou vyrůst moc nepěkné zrůdičky.
Deset vydání této knihy mluví za vše. Je to - stejně jako Všichni lidé bratry jsou - nestárnoucí dílo, které má pořád co říct, s tématy stále platnými, ať jsme zavaleni technikou nebo žijeme "bio" životy. Láska, city, citové deprivace - pořád se o tom dá psát. Ale jen někteří to umí tak dobře, jako to uměl Simmel.
Musím sa priznať, že do tejto knihy som sa začítala až na druhý pokus. Prvý raz som ju zhruba po päťdesiatich stranách odložila ako nedočítanú.
Vzhľadom na jej úžasné referencie som sa do nej pustila znovu a teraz vôbec nebanujem, že som počiatočný odpor prelomila.
Príbeh, v ktorom je láska naozaj iba slovo... Detský internát, ktorý sa stal akousi "čakajúcou stanicou" plnou po láske túžiacich detí rôzneho veku, ma donútil priznať, že láska je pre ľudí rovnako k životu dôležitá tak, ako napríklad slnko. Absencia lásky a nenaplnená láska často nutí ľudí robiť také veci, ktoré sú nezlúčiteľné so životnými princípmi alebo životom samým....
Autor sa v knihe okrajovo dotkol aj traumy Nemcov, vyrovnávajúcich sa s nacizmom a jeho dôsledkami.
Kniha, ktorá čitateľa donúti zamyslieť sa nad životom.
Srážka naivního mladíka s láskou, který vůbec netuší nebo možná ani nechce vědět, jak to v reálném světě chodí. No, takoví jsme většinou byli v tomto věku zřejmě také a proto se nám asi román tak líbí, i když bychom přivítali optimističtější závěr. Obdivuji úžasně živý a psychologicky zajímavý popis konání různých duševních mrzáků.
Četla jsem ji před 15 lety... a nechala ve mě velmi silné emoce. Určitě se k ní za pár let vrátím a jsem zvědavá, k jaké změně dojde. Na to, jak je knížka obsáhlá se čte jedním dechem.
Knihu jsem četla tak před dvaceti lety. Je to o věrné lásce až za hrob(a to doslova). Brečela jsem tenkrát celé odpoledne. Před pár lety jsem jí četla naposledy(asi po páté) a má pro mě stejně silný příběh. Tentokrát jsem brečela hned na začátku, protože jsem věděla jak to dopadne :-). Román je romantický a smutný, ale je o lásce a to máme my holky rády :-).
Knihu jsem četla na základě čtenářské výzvy, takže opravdu výzva k přečtení a hlavně k dočtení ...
Kniha se mi moc líbila! Nevadilo mi, že vím, jak to skončí, pořád jsem stejně doufala…ten konec je ještě mnohem smutnější. Líbilo se mi vyobrazení poválečného Německa, odkazy na literaturu, hudbu. Překvapilo mě, jak je tato kniha nadčasová, připadala mi jako by byla napsána v současnosti. Hlavního hrdinu jsem měla od začátu ráda, ovšem jeho láska Verena mi byla velmi nesympatická. Samozřejmě, měla to v životě těžké, ale to její činy neomlouvá. Nejhorší mi přišlo, jak využívala svoji dcerku. Je to opravdu velmi smutná kniha, která zasáhne.
Oceňuji, jak autor dokázal měnit styl a způsob vyprávění, podle toho, kdo vypráví. Od nádherného popisu oběšence na začátku, složitých souvětí k jednoduchému popisu v knize hlavního hrdiny.
autor je prostě přesvědčivý vypravěč, napsal knihu, která se v mnohém podobá velkým milostným románům 19. století, jen zasazená do kontextu přízemního Německa 60. let,
hltám kýčovitý děj (nekonečná láska až za hrob, hrdina je romantický rozervanec), fantastické zápletky (neobejde se to bez zakuklených nacistů), nechybí ani děsivý mrzák z gotických románů (Hanzi) a skončí to obligátním soubojem na pistole (pardon pěsti, ale Oliver to vzdá dopředu). Celé to vypráví hypochodr, který si hraje na dr. Schweitzera.
Zkrátka velmi čtivá kniha, ale žádné kulturní veledílo.
Knížka, ke které jsem se po letech vrátila. Knížka, která mě nikdy nezklame.
Četla jsem to tak před 15 lety... A stále si pamatuju, jak emocionální zážitek to byl.
Prešlo hádam 30 rokov, čo som ju čítala. Zostalo mi už len rozhodnutie, že ju viac čítať nechcem.
Také silné emócie, ktoré vo mne autor majstrovsky podaným príbehom vyvolal (v puberte mladý človek pocity prežíva ešte niekoľkonásobne silnejšie), sa mi zažívať už nežiada. Nebudem predsa pichať do osieho hniezda, no nie!
Ano, je to romantické, ano, může to být naivní - stejně jsem brečela, jak mě to dojalo.
Úžasný román. Už dlouho mě kamarádka překecávala, ať si to přečtu, teď se na to konečně dostalo a byla jsem nadšená.
Krásný román, četla jsem plna očekávání..tak jako jiné autorovy knihy. Osudy lidí jsou spletité. Moc jsem Oliverovi držela palce, jeho láska byla silná, ale tak naivní. Verenu jsem odsuzovala. Superštětku jsem nenáviděla..tak sugestivně je román napsaný.
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo rakouská literatura 60. léta 20. století internát zakázaná láska rakouské romány
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Tak to byla síla! Ani si neumím představit takové množství zlých lidí na jednom místě. Hrozně smutné. Vlastně ten závěr byl docela logickým vyústěním beznadějné situace.