Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102257/bmid_laska-je-jen-slovo-Yo7-102257.jpg
4
1546
1546
Jeden z nejznámějších románů německého autora mnoha bestselerů se odehrává v ústavu pro děti z lepších rodin, které žijí v materiálním nadbytku, ale mnoho z nich strádá citovou prázdnotou.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1993 , Knižní klubOriginální název:
Liebe ist nur ein Wort, 1962
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu mi před lety vnutila knihovnice a zanevřela na mě, když jsem ji při vracení nepochválila, protože mi ji schovávala pod pultem.
Dodnes jsem nezapomněla, že jsem nechápala tu "tragédii". Ten příběh měl docela jednoduché řešení - když se tak milovali, proč prostě neopustili ty zlaté klece a nežili jen pro svou lásku? Protože by se pak ukázalo, že mají raději své pohodlí a přepych? Tím svým postojem fakt potvrdili, že v jejich podání Láska je jen slovo. A celý ten příběh romantická limonáda.
Moc krásný a neuvěřitelně proplánovaný příběh!
Po jeho přečtení sem byla smutná, ale zároveň hrozně naštvaná a zhnusená morálkou některých lidí.
Čtení mě bavilo od první stránky a objevují se zde i moc krásné pasáže.
Určitě doporučuji :-)
Několikrát jsem knihu odložila než jsem si jí vzala a opravdu přečetla celou...ale, ALE!!! Udělala na mě velký dojem a ještě dlouho jsem nad ní musela přemýšlet. Je napsaná tak úžasně, že vás doslova vtáhne do děje a vy vše prožíváte s hlavními hrdiny. Škoda, že mám k dispozici jen 5 hvězdiček, téhle knížce bych jich ráda dala víc.
Velmi silný krásný příběh, klobouk dolů pane Simmel. Očekávala jsem klasickou červenou knihovnu a to jsem se rozhodně přepočítala, má to svoji hloubku .... Tuhle knížku si rozhodně koupím do své knihovny ....
Knihu jsem četla k maturitě a musím říci, že ze začátku jsem se velmi obávala poměrně vysokého počtu stran. Ale z hodin literatury jsem na příběh byla tak zvědavá, že jsme se do čtení přece jenom dala a vůbec toho nelituji. Do knihy jsem se začetla velice rychle a přečteno jsem měla za pár dní. Příběh čtenáře sice rozesmutní ale zároveň naprosto uchvátí.
Rozhodně se nedá upřít čtivost, takže i poměrně hodně stránek je brzy zhltnuto. Také je zde vyjádřeno pár zajímavých myšlenek, ale větší hloubku jsem v románu jako celku bohužel nebyl schopen najít. Nelituji času stráveného čtením, ale pravděpodobně již tuto knihu do ruky nikdy nevezmu.
Knihu jsem četla ve slovenštině, ale to vůbec nevadilo. Všem ráda doporučuji...607 stran jsem četla doslova jedním dechem
Kniha, která mě zasáhla do srdce. Nejen svým obsahem, ale taky díky člověku, který mi ji dal číst. Přečetla jsem ji jedním dechem asi za dva dny. Strhující děj o lásce dvou mladých lidí, která skončí tak, jak skončí...
Toto byla první kniha od Simmela, kterou jsem četla a díky které jsem se do tohoto autora zamilovala a od té doby hltala každé jeho další vypravování. Bylo to asi před deseti lety a já si stále pamatuji tu touhu a doufání, že příběh skončí jinak a smutek po otočení poslední stránky a přečtení posledního slova. Děkuji všem, kterým se stejně jako mně zachvělo srdce a Simmelovi,že to dokázal.
Velmi krásná a čtivá kniha. Jen ten konec ve mně vyvolal depresi a zklamání. Ale takový je život.
Prostě ženský po třicítce jsou potvory a láska hory nepřenáší....
Simmel mě zkrátka DOSTAL.
Je půl jedný ráno... musela jsem ji dočíst. Teď vím, že nedokážu usnout, pocity doznívají. Tak dlouho jsem čekala na knihu, která se mnou udělá právě tohle.
„Můžou kořeny opustit strom?“
„Jsme z takové látky, z jaké jsou sny, a naše malé bytí obklopuje snění.“
„Zbabělče, chop se zbabělcovy ruky!“
K této knize mě přivedla postava Hansiho, o které mi někdo vyprávěl. Z tohoto vyprávění jakoby se vytratila milenecká dvojice i cokoliv jiného: Hansi je neobyčejný, hrůzu nahánějící charakter, jakýsi zmnohonásobený obraz toho nejodpornějšího, co je v naší společnosti, co je malilinko v každém z nás. Hansi byl doslova zdeformován svým okolím, duševně i fyzicky. A to samé se mělo stát i Vereně a Oliverovi, jen do kolotoče událostí vrhli s trochu lepšími vstupními podmínkami nežli Hansi. Co v nich bylo opravdu upřímné a ryzí, nemělo šanci se rozvinout. Název by mohl zavádět, nejde jen o červenou knihovnu, řeší se tu mnohem více - otázka postojů a vzpoury vůči zavedeným stereotypům, generační konflikt, osudy pokřivené prožitkem války. Doporučuji.
O této knize jsem neměla valné mínění, dokud jsem ji nezačala vnímat jako bych prožívala každý moment s hrdiny tohoto románu...není radno zlehčovat téma lásky, které je v této knize podáno z mnoha úhlů...stejně jako i jiná velmi hluboká témata. Tato kniha je smutně strhujícím zážitkem.
Knížka, o které hned od začátku víte, jak skončí. Přesto je děj výborný. Postavy jsou prokreslené do posledního detailu, zejména Oliver a jeho pozice "uprostřed mlýnských kol" je parádní. Vedle samotného milostného příběhu mě hrozně bavilo vše okolo školy - jednak byly všechny postavy něčím hrozně zajímavé, jednak je to školní prostředí vykresleno víc než umně. Hlavně ďábelský Hansi...! Co je ovšem trestuhodné, je změť pravopisných chyb (chybějící interpunkce, hlavně čárky), edičních nedostatků (špatné uvozovky) atd. Hanba!
Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už dávno, a kdybych věděla, že mě tak dostane, tak bych se do ní pustila mnohem dříve. Vlastně to všechno do sebe neskutečně zapadalo, a ten konec jen umocnil emoce celého příběhu.
Tahle kniha ve mě zanechala tak silný zážitek, že po dvou letech kdy jsem jí přečetla stále cítím napětí a takové to zamyšlení nad každým slovem, které tam bylo napsáno.. Jedna z nejkrásnějších knih jaké jsem o lásce četla a dostala mě právě tím, že jsem tragicky konec vůbec nečekala ..
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo rakouská literatura 60. léta 20. století internát zakázaná láska rakouské romány
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
I když při pohledu zpět musím uznat, že příběh není až tak nový, ani zajímavý, musím uznat, že kniha je psaná krásným jazykem. Úplně jsem si vychutnávala a vyžívala se v tom, jak je děj vykreslen. Některé pasáže jsem si znovu a znovu musela pročítat (především pak tu, jak oběšenec visí a přitom sníh pokrývá dopis pod jeho nohama), protože to bylo tak barvitě a skvěle vylíčeno, že jsem vše viděla reálně před sebou. A tedy před tímto dílem smekám a oceňuji knihu jako jednu z nejlepších, co jsem kdy četla.