Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311521/mid_laska-je-jen-slovo-7A7-311521.jpg
4
1553
1553
Německo 4. září 1960. Do soukromého školního internátu profesora Floriana přijíždí z Lucemburska Oliver Mansfeld. Je mu 21 let a nastupuje zde do osmé třídy. Již třikrát propadl, aby naštval svého otce. Jeho otec Walter Mansfeld uprchl z Německa poté, co okradl stát o 12,5 miliónu marek. Má na svědomí také Oliverovu matku, která tráví zbytek svého života v blázinci. Shodou okolností se Oliver na cestě seznámí se 33letou Verenou Lordovou, manželkou bohatého bankéře Manfreda Lorda, stejně prohnaného jako Oliverův otec. Mezi Oliverem a Verenou vzniká něžná a hluboká láska. Láska, která musí zůstat utajena a stane se tak předmětem vydírání - citového, ze strany Oliverových spolužáků (všeho schopného zvířete Hansiho a "Superštětky" Geraldiny Reberové), a vydírání finančního, ze strany sluhy Manfreda Lorda Lea. Stále více se stahuje smyčka kolem nešťastné dvojice, pro kterou není v daných podmínkách východisko. Je láska jen slovo? Co se stane s internátem profesora Floriana, přezdívaného "šéf", vynikajíícího pedagoga a zakladatele školy? Šéf pevně věří, že v každém z jeho "dětí", kteří sem většinou přicházejí z lepších rodin celého světa, zhýčkané přepychem, ale často ochuzené po citové stránce, lze probudit něco dobrého. Děti, na které neměl nikdo čas, které vždycky cítily svou osamělost, a které špatná výchova pokřivila a zkazila, zde mají mnohdy svou pomyslnou konečnou stanici... "Co je láska? Láska je neznámá země. Žádný člověk není tak ubohý, aby nezažil tento pocit. Je velmi mnoho druhů lásek. Jen málo jich činí člověka šťastným. Ale to zřejmě taky není jejich smyslem."... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Liebe ist nur ein Wort, 1962
více info...
Přidat komentář
Bohužel kniha se mi špatně četla, už na začátku se dozvíme, jak to dopadne, spousta omáčky okolo, nesympatická hlavní hrdinka. Víc se mi líbily pasáže z internátu než samotný příběh lásky. Ale na druhou stranu, tím jak jejich láska dopadla autor přesně vyjádřil, že ,,Láska je jen slovo,,.
Má neoblíbenější kniha autora, tedy i pro mě nejlepší a doporučuji ji k přečtení.
Tato kniha na mě před těmi několika desítkami let silně zapůsobila. Spolu s Všichni lidé bratry jsou tvoří pár velmi dobrých Simmelových knih. Díky nim jsem si koupil i ty ostatní, na které se snažím zapomenout.
Oliver na to, kolik měl mít holek a žen je neuvěřitelně naivní a Verena je vypočítavá až to bolí. Nevěřila jsem jejich lásce, takže mi to přišlo hrozně ploché. Jediné postavy, co mě zaujaly, byla Geraldina a Hansi.
Kniha předčila má očekávání, nebyla jsem schopna ji odložit a přečetla jsem během pár dní. Líbil se mi příběh, zvraty, napětí. Kniha byla místy depresivní - smutná, což nevadí. Někdy mě otravovaly rozporuplné dialogy hlavních hrdinů (asi bylo záměrem takto předložit zamilovanost), na mě toho bylo trochu moc. Knihu vřele doporučuji.
K dílu jsem bohužel přistupovala jako ke klasice typu Tři kamarádi. Celou dobu jsem v ní hledala to Ono, co knihu pasuje na nadčasové dílo a nenechala jsem jí unést do oné radosti prostého čtení. Neříkám, že tato kniha brzy zanikne, jen prostě nemá na to překlenout století. Pořád ale musím pochválit, jak lehce se četla, navzdory tloušťce jsem ji přelouskala za pár dní a určitě se chystám a těším na další autorovy knihy.
Láska je jen slovo - krásný název, i když se nás autor celou dobu snaží přesvědčit o opaku. Paradoxně mám radči knížky co nepřečtu hned, takzvaně na jeden zátah, protože se mi stejně rychle vytratí z paměti...raději čtu knížku dýl, premýšlím o tom co se tam děje, jak to asi bude dál a otvírám ji s tím, že se shledám se starými známími - taková byla i tako kniha. A i když každý, kdo přečetl aspoň první kapitolu ví, jak příběh skončí, stojí za přečtení..
,,Svírá se kruh. Štvoucí smečku nic už nezmýlí
blíží se lovci a smrt jak chvíle za chvílí..."
Tento citát, který v knize zazněl, v podstatě celý příběh krásně vystihuje.
Stále nechápu, proč tolik lidí Verenu odsuzuje...kdo zažil bídu a hlad, tak asi dobře ví, že láska je jen slovo, které člověka neuživý, zvlášť když měla ještě malé dítě...
Ta retrospektiva je velmi účinná. musela jsem si nejdřív trochu zvyknout na ten přítomný čas, ale pak už jsem to dala za víkend. Je tam obrovská množství epizodních postav a každá si zasluhuje být tou hlavní. Na mě je to také dost brutální, žádná velká romantika, což by člověk od názvu očekával.
Hodně silný příběh. Podle mě je to jednoduše: skvělá kniha. Vzbudila ve mě velké emoce, které jsem ze sebe ještě dlouho setřepávala. Člověk nad ní musí dlouho přemýšlet. Autora velmi obdivuji za to jaký příběh dokázal vykouzlit. Na tuhle knihu jen tak nezapomenete.
Příběh kluka, co se kvůli lásce přestal ku*vit, a ženy, co na tak riskantní podnik od začátku takříkajíc neměla koule. Takhle bych knížku popsala bezprostředně po přečtení. Nemám té knize prakticky co vytknout. Naivní láska, což vůbec neznamená, že nereálná. Synek nechvalně známého otce. Krásná, životem zklamaná žena, provdaná za vládce zeměkoule. Kupodivu mě právě láska Vereny a Olivera zajímala nejméně. Přesto žasnu, jak mi mohla Láska je jen slovo tak dlouho unikat. Objevila jsem ji až tady, díky četným komentářům. Co jen můžu vytknout? Forma mě oslovila hned na začátku a naprosto mi vyhovovala. Vynikající psychologie postav. Příběh se schovává za prvotinu, i když jí není. Schovává se za deník, a taky to není úplně pravda. Přesto to báječně funguje! Láska, intriky, přetvářka, moc. Neodtrhnete se až do konce. Já zde našla svůj největší čtenářský zážitek letošního roku.
Co napsat, silný příběh. Láska je jen slovo, málokterá láska může být šťastná, málokterá naplněná. Naráží se zde na věčný problém této společnosti, kde málokterá duše a srdce najde lásku. Příběh je emotivní. Verena a Oliver jsou literární postavy, které naplnili příběh o zlomeném srdci a zrazené lásce.
Výborná kniha, velmi silný příběh, nikdy na něj nezapomenu. Jak už tu někdo napsal, ještě tři dny jsem nad tím přemýšlela.
Dobře napsaný román, který si uchovává napětí do poslední stránky, ikdyž čtenář už na začátku tuší jak asi dopadne.
Tuto knihu mi zapůjčil otec. Je má nejoblíbenější. Je to jediná kniha, ke které se praktický vracím a prožívám jí tak, jako kdybych jí četla po prvé. :-)
Dávam 5 hviezdičiek,lebo nad tou knihou som po jej dočítaní ešte potom rozmýšlala tri dni:)
Simmel je výborný vypravěč a popis vážně umí. Ale možná až moc. Kniha je neuvěřitelně rozvláčná, mnohokrát jsem měla chuť pasáž prostě přeskočit. Dejte mi do ruky tužku a po seškrtání vznikne něco, co má mnohem větší švih. Potom bych uvažovala o té poslední hvězdičce.
Jinak je příběh zajímavý a konec realističtější, než by nabídl prostý happyend. Důvody vzájemné lásky hlavních protagonistů mi ale od začátku přišly poněkud plytké a dá se tak říct, že pokud by oba měli v závěru odejít do zapadajícího slunce, nějakou zvláštní radost bych z toho neměla.
Poslední věc, co mě tak trochu mrzí, je Simmelova zjevná inspirace Saganové knihou Máte ráda Brahmse? (1959), spíš tedy pak Bergmannovým filmem podle ní - Goodbye again (1961). V tomto filmu také zaznívá Verenina nejoblíbenější píseň Love is just a word.
I tak ale beru v úvahu, že kniha je napsaná slušně a tři hvězdičky by byly nespravedlivým ohodnocením. Za přečtení stojí.
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo rakouská literatura 60. léta 20. století internát zakázaná láska rakouské rományAutorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Jedná se o celkem typický příběh nešťastné lásky, ale je vložen do netypické formy. Čtenář již od počátku ví, že tento milostný příběh nebude zakončen happy-endem (což je dobře, protože by kniha jinak ztratila veškeré kvality a byla by pouhým tuctovým, plytkým milostným příběhem). Tento přístup autora k příběhu si, dle mého názoru, zaslouží jednu samostatnou hvězdičku.
Název knihu opravdu vystihuje. Je láska pouze slovo? Je láska víc než jen slovo? Je láska? Příběh nám na žádnou otázku jasně neodpovídá, ale ukazuje, jak v dnešní době tak čistá věc, jako je láska, musí ustupovat realitě všedního dne...přestože nás dělá šťastnými, naplňuje nás, tak jsme ochotni ji obětovat. Znamená to tedy, že je láska pouze slovo?