Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510647/bmid_laska-je-jen-slovo-wQT-510647.PNG
4
1553
1553
Německo 4. září 1960. Do soukromého školního internátu profesora Floriana přijíždí z Lucemburska Oliver Mansfeld. Je mu 21 let a nastupuje zde do osmé třídy. Již třikrát propadl, aby naštval svého otce. Jeho otec Walter Mansfeld uprchl z Německa poté, co okradl stát o 12,5 miliónu marek. Má na svědomí také Oliverovu matku, která tráví zbytek svého života v blázinci. Shodou okolností se Oliver na cestě seznámí se 33letou Verenou Lordovou, manželkou bohatého bankéře Manfreda Lorda, stejně prohnaného jako Oliverův otec. Mezi Oliverem a Verenou vzniká něžná a hluboká láska. Láska, která musí zůstat utajena a stane se tak předmětem vydírání - citového, ze strany Oliverových spolužáků (všeho schopného zvířete Hansiho a "Superštětky" Geraldiny Reberové), a vydírání finančního, ze strany sluhy Manfreda Lorda Lea. Stále více se stahuje smyčka kolem nešťastné dvojice, pro kterou není v daných podmínkách východisko. Je láska jen slovo? Co se stane s internátem profesora Floriana, přezdívaného "šéf", vynikajíícího pedagoga a zakladatele školy? Šéf pevně věří, že v každém z jeho "dětí", kteří sem většinou přicházejí z lepších rodin celého světa, zhýčkané přepychem, ale často ochuzené po citové stránce, lze probudit něco dobrého. Děti, na které neměl nikdo čas, které vždycky cítily svou osamělost, a které špatná výchova pokřivila a zkazila, zde mají mnohdy svou pomyslnou konečnou stanici... "Co je láska? Láska je neznámá země. Žádný člověk není tak ubohý, aby nezažil tento pocit. Je velmi mnoho druhů lásek. Jen málo jich činí člověka šťastným. Ale to zřejmě taky není jejich smyslem."... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1998 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Liebe ist nur ein Wort, 1962
více info...
Přidat komentář
Když jsem knížku otevřel poprvé a vyskočil na mě specifický styl psaní, trochu jsem se lekl, že je ve stejném duchu psaná celá kniha. Pak se kniha přesune stylem k vyprávění o Lazarusovi (trefné jméno) a pak teprve do deníku. A musím říct, že postavy a události jsou vykreslené velice uvěřitelně, chvílemi člověk věří, že je to opravdu deník. Některé scény jsou dojemné, podařilo se mi u jedné z scény z internátu mít opravdu vlhké oči, spousta zvratů v ději a problémy, které se navalují jeden na druhý. I tak si myslím, že by románu prospělo proškrtání, přeci jen je to dost grafomanský počin, ale celé se to čte lehce, až na určitá těžká témata. S postavami jsem se dost sžil a těžko se mi opouštěly...
Kniha je zajímavě napsaná chvíli je to příběh chvíli deník, pěkný poopis osob a jejich životů ale ten konec ten člověka dostane tohle jsem nečekal. Kniha pokud by dneska vyšla přepsaná tak by z toho klidně byl dobrý erotický román.
Napínavý příběh, jehož milostná linie se občas zapletala tak, že mi až vadila. Naproti tomu mě upoutaly vedlejší příběhy dětí z internátní školy a historicky kontext nedávného konce války, který proplétá osudy hrdinů.
Knížka, co rozhodně stojí za přečtení. Milostných románů je spousta, s dobrým i tragickým koncem. Jenže tohle je víc než milostný román. Zaujal mě hlavně historický kontext, vztah Němců k hrůzám války, v knížce jde o dobu, kdy dospívá první generace, která válku nezažila nebo zažila v dětství. Právě v té době knížka vyšla, což je asi dost zásadní.
Možná je tím historickým kontextem ovlivněno i to, že snad všichni mladí v knížce mají nějak pokřivený vztah k rodičům a zdalela nejde jen o běžný generační střet. A s tím souvisí i to, že skoro všechny významnější postavy jsou z mého pohledu v něčem "divní lidé", jsou psychicky labilní nebo mají jiný problém,
Některé věci se mi zdají až neuvěřitelné, např, zmínka o postihu za rozvracení manželství, no je to víc jak 60 let.
Nerozumím moc Vereně, ale uvědomila jsem si, že takové ženy zcela ekonomicky závilé na manželovi vlastně jsou pořád, zkrátka lidé jsou různí.
Do téhle knihy jsem šla možná s až hodně vysokým očekáváním, ale dostalo se mi spíše zklamání.
Mladý Oliver z bohaté rodiny se zamiloval do vdané paničky Vereny, které se údajně provdala za staršího a bohatého muže proto, protože potřebovala zajistit svou malou dcerušku. Jenže její manžel není tak naivní, jak se zdá a páru dokáže hodně zavařit - bohužel s tragickým koncem.
Pro některé to bude srdcovka, ale já se nějak nedokázala vcítit do Vereny, která na mě působila jako pěkně mazaná potvora...
Poprvé jsem tuhle knihu četla v 15 letech, když jsem ji dostala od táty. Je to asi moje nejoblíbenější kniha.
Láska je jen slovo...úžasná kniha o věrné lásce až za hrob. Pro někoho by mohli být hlavní hrdinové naivní a nevyzrálí. Já pro mě však mám pochopení. Zamilovaní lidé se mnohdy chovají tak, že je to racionálně nevysvětlitelné. To k lásce prostě patří. Kdybych mohla dát deset hvězdiček, dám je. Takto musí stačit pouze pět.
Moje druhé setkání se Simmelem a i tentokrát musim smeknout klobouk i když ho nenosím.
Skvěle sepsaný a příjemně utíkající příběh, který se četl skoro na jeden zátah. Název sice trošku zavání červenou knihovnu, ale zdání, aspon v mém případě, klame. Můžu jen doporučit
Moje první seznámení se Simmelem. Byla jsem unešená. Ještě dneska skoro po 40 letech na ni nostalgicky vzpomínám. Rozhodně si ji musím přečíst znovu, jsem zvědavá, jak ji budu vnímat teď.
Ještě nikdy se mi nestalo, že bych dočetla a měla chuť pustit se do knihy okamžitě znova. Kniha je psána absolutně nezaměnitelným stylem. Co mě na knize asi nejvíc bavilo, bylo právě to, kolik vedlejších postav se tu vyskytuje, které knize dávají přidanou hodnotu a jak se autorovi podařilo vystihnout jejich charakter jedním odstavcem a vy máte pocit, že je znáte celej život.
Autor vytvořil naprosto skvělý vztahový propletenec na několika úrovních.
A ano, nejlepší kniha jakou jsem kdy četla.
4,5* Silný příběh, který ve mně ještě dva dny po dočtení doznívá. Kniha není jen o zakázané lásce, ale také o tom, jaký vliv mají činy a osudy rodičů na jejich děti.
Ačkoliv je příběh svižný, plynulý, žádné hluché stránky, stejně jsem se přistihla, že knihu odkládám častěji, než je u mne zvykem. Rozhodně to není chyba knihy, ale moje - mého pudu sebezáchovy. Jelikož od prvních stran je jasné, že happyend se konat nebude, intuitivně jsem se bránila dobrat konce. Každopádně doporučuji přečíst, stojí za to.
Bravurně napsaný příběh vyprávějící o jedné tragické naivní lásce. Knihu jsem četla už kdysi a přesto mě opět úplně dostala. Dokáže vzbudit neskutečně silné emoce a po dočtení ji jen tak z hlavy nevyženete. Rozhodně doporučuji.
Opravdu silný příběh zakázané lásky. Knihu sem dočetla se smutným pocitem z toho, jak kniha skončila, nespravedlivě. Přála bych si jiný konec, ale pak by to možná nemělo takovou sílu. Za mě plný počet hvězd, zaslouží si to.
Tak už zase jedna kniha, kterou mi vnutila paní knihovnice. Jde sice mimo žánry, které čtu obvykle, ale nakonec se mně líbila dokonce tak hodně, že jí dávám pět stars :). Zajímavé čtení a naštěstí to není žádná červená knihovna, kterou fakt z duše nesnáším! Takže příště zkusím dát na paní knihovnici častějc :))).
Přiznám se, že mě Simmel minul, dlouho jsem odolávala, ale protože to je oblíbená kniha mojí dcery, a hodí se do výzvy, pustila jsem se do toho. Chvilku mi trvalo , než jsem se začetla, ale nelituji, opravdu je to silný příběh a velmi čtivá kniha.
Opět po letech a po několikáté. V rámci Čtenářské výzvy 2023 to byla jasná volba. Vrátila jsem se k této knize po 10 letech, jak jsem si našla zde a nelituji. Nadčasová kniha. Vzpomněla jsem si okamžitě jak mě chování a charaktery některých postav až děsily a musím potvrdit, že mě děsily i nyní a to myslím, že již mám něco odžito. Hrůza jak se na některých postavách podepsal jeden nebo oba rodiče. Pro mě až nepředstavitelné. Věřím, že za několik let se k této knize opět vrátím, minimálně až ji budu dávat přečíst dceři. Rozhodně doporučuji a skoro bych řekla, že by to mohla být povinně nepovinná četba pro všechny.
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo rakouská literatura 60. léta 20. století internát zakázaná láska rakouské rományAutorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Do knihy jsem se nemohla začíst. A v polovině jsem vzdala