Láska je len slovo
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335983/mid_laska-je-len-slovo-NFK-335983.jpg
4
1538
1538
Román, v němž autor poukazuje na palčivé problémy západního Německa šedesátých let. Děj se odehrává v prostředí soukromého školního internátu, kam většinou přicházejí děti z „lepších“ rodin z celého světa, zhýčkané přepychem, ale často strádající po citové stránce. Páteří příběhu je něžná a hluboká láska mladého Olivera Mansfelda ke krásné Vereně, manželce bohatého bankéře Lorda. Láska, která musí zůstat utajena a stane se tak předmětem vydírání – citového, ze strany některých Oliverových spolužáků, finančního ze strany služebnictva. Stále víc se zatahuje smyčka kolem nešťastné dvojice, pro kterou není v daných podmínkách východisko.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1971 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Liebe ist nur ein Wort, 1962
více info...
Přidat komentář
První kniha, kterou jsem od autora četla, byla krásná, dojemná a smutná. Lidi jsou opravdu zvláštní tvorové.
Jak ohavný může člověk býti?
Láska je jen slovo je jednou z mých nejoblíbenějších knih. Jak od Simmela tak obecně...
Kniha, ač má přes 400 stránek, se mi četla velice dobře. Začíná opravdu "optimisticky", takže čtenář hned ví, že to nebude žádná selanka. Je to příběh jednadvacetiletého kluka Olivera, který se zblázní do dobře provdané děvky Vereny . Ona má sice heslo Láska je jen slovo, ale v případě Olivera to na čas pozmění. Jejich vztah ovšem nemá šanci dospět k happyendu, protože láskou poblázněný mladík se nemůže rovnat protřelému manželovi Vereny , jehož rafinovanému nátlaku podlehne i možné chudoby se bojící žena. Láska je v mnoha případech opravdu jen slovo ...
Velmi poutavě napsaný příběh. Od začátku člověk ví jak příběh skončí, a přesto mě závěr dostal. Moc zajímavá kniha. Jsem ráda, že jsem si ji díky dědovi, který mi ji doporučil, přečetla.
Výborná kniha, smutný příběh o lásce, určitě doporučuji přečíst!
Na příběhu mě strašně štvala postava postíženého, ale přechytralého Hansiho! a i přesto, že víme již od začátku, jaký bude osud hl.postavy, nutí to čtenáře číst až do konce..
První kniha, kterou jsem četla od JMS. Od té doby jsem ji přečetla již potřetí. Pan Simmel je mým oblíbeným autorem.
Knihu jsem objevil v mládí. Ležela na nočním stolku moji kamarádky. Díval jsem se na ni a říkal si :"...strašná bichle..." Pak jsem se do ni začetl.... a četl a četl až na poslední stránku. Tuto knihu jsem si tenkrát zamiloval. Roky letí a kouzlo mizí. Člověk se mění, vyvíjí, ale rád vzpomínám na chvíle, kdy se mi prvně oči rozběhli po řádcích a já prožíval příběh a lásku Olivera s Verenou.
Osmá kniha JMS, jedna z mých nejoblíbenějších a nejčtenějších, o čem svědčí vazba v havarijním stavu. Úžasná kniha, která vás stále nutí přemýšlet nad láskou, lží, smutkem, strachem. Všechno se zdá tak jednoduché a přece je tu jeden velký strach, strach z chudoby. Vše se děsně zamotává a člověk si říká, že se z toho už nedá vymotat a přece, nebýt toho hrozného strachu z chudoby, vše by nakonec snad i skončilo happy endem. Je to jedniná kniha, kterou si pomatuju přesně od JMS, ne že bych nevěděl o čem jsou knihy, které už jsem přečetl, ale vždycky když čtu knihu od JMS podruhé, nikdy si nepamatuju, jak nakonec skončí pointa děje, u této knihy si pamatuju vše, jak to začalo, jak to pokračovala a jak to skončilo. Opravdu doporučuji, zasněte se do mladické fantazie o životě a o jeho procitnutí do reality.
Kniha má zvláštní atmosféru a musím říci, že se mi líbila moc, navíc podle mne má jeden z nejpůvabnějších názvů - Láska je jen slovo. Olivera mi bylo líto, vždyť za pár let by se mu už třeba to co se stalo jako taková tragédie nezdálo. Jenže v dané chvíli prostě neviděl jiné východisko. Líbí se mi. jak je kniha propracovaná, vždyť když se na počátku seznamujeme s Oliverem, nikdy by nás nenapadlo, že takový kluk by si někdy mohl sáhnout na život. Dá se říci, že pokud běhal nezávazně z postele do postele, žádný průšvih to nebyl (tedy až na ty vyhazovy z internátů) a jakmile se doopravdy zamiloval, svým způsobem ho to stálo život.
Ano, je to milostný román. Nic mu nechybí, nic mu nepřebývá a rozhodně to není kýč. Má všechno, co by milostný román měl mít. Forma vypravěče je navíc velmi přijemná a rychle vás vtáhne do děje.
Po přečtení jsem zůstala docela otřesená, ale ne kvalitou díla. Naopak myslím, že je to nejlepší vizitka pro autora, když dokáže vyvolat jakoukoliv silnou emoci. Super.
Tak k této knížce se se vracím hodně často, přestože vím, že budu brečet jako želva, že budu naštvaná na Verenu a jejího manžílka a budu nenávidět toho skřeta Hansiho. A pokaždé se znovu zamilovávám do Olivera a tak moc bych si přála, aby autor neměl pravdu, že: "láska je jen slovo".
Jedná se o celkem typický příběh nešťastné lásky, ale je vložen do netypické formy. Čtenář již od počátku ví, že tento milostný příběh nebude zakončen happy-endem (což je dobře, protože by kniha jinak ztratila veškeré kvality a byla by pouhým tuctovým, plytkým milostným příběhem). Tento přístup autora k příběhu si, dle mého názoru, zaslouží jednu samostatnou hvězdičku.
Název knihu opravdu vystihuje. Je láska pouze slovo? Je láska víc než jen slovo? Je láska? Příběh nám na žádnou otázku jasně neodpovídá, ale ukazuje, jak v dnešní době tak čistá věc, jako je láska, musí ustupovat realitě všedního dne...přestože nás dělá šťastnými, naplňuje nás, tak jsme ochotni ji obětovat. Znamená to tedy, že je láska pouze slovo?
Bohužel kniha se mi špatně četla, už na začátku se dozvíme, jak to dopadne, spousta omáčky okolo, nesympatická hlavní hrdinka. Víc se mi líbily pasáže z internátu než samotný příběh lásky. Ale na druhou stranu, tím jak jejich láska dopadla autor přesně vyjádřil, že ,,Láska je jen slovo,,.
Má neoblíbenější kniha autora, tedy i pro mě nejlepší a doporučuji ji k přečtení.
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo rakouská literatura 60. léta 20. století internát zakázaná láska rakouské romány
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
V mých sedmnácti jsem jí byla uchvácena. Od té doby jsem na ni narazila ještě jednou, ale taková "síla" jako poprvé to nebyla. Asi to bylo tím bouřlivým obdobím citů...číst znovu už ji nebudu. Zakonzervuji si ji jako nejlepší knihu o lásce, jakou jsem v během dospívání četla (ještě teda od Lanczové Počkej na mě, Radko, ta mě drtila asi o rok dříve, ale ...je neuvěřitelné, kam se člověk může za rok posunout :D)