Láska je len slovo
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335983/mid_laska-je-len-slovo-NFK-335983.jpg
4
1546
1546
Román, v němž autor poukazuje na palčivé problémy západního Německa šedesátých let. Děj se odehrává v prostředí soukromého školního internátu, kam většinou přicházejí děti z „lepších“ rodin z celého světa, zhýčkané přepychem, ale často strádající po citové stránce. Páteří příběhu je něžná a hluboká láska mladého Olivera Mansfelda ke krásné Vereně, manželce bohatého bankéře Lorda. Láska, která musí zůstat utajena a stane se tak předmětem vydírání – citového, ze strany některých Oliverových spolužáků, finančního ze strany služebnictva. Stále víc se zatahuje smyčka kolem nešťastné dvojice, pro kterou není v daných podmínkách východisko.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1971 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Liebe ist nur ein Wort, 1962
více info...
Přidat komentář
Tento román jsem poprvé četl hned, jak vyšel a to bylo někdy v roce 1976. V té době podobné knihy moc nevycházely, vzpomínám si, že to tehdy způsobilo v řadách studentů Gymnázia, ke kterým jsem patřil, minimálně zvýšený zájem.
Kniha a děj knihy za těch 45 let vyvanul, ale zůstala vzpomínka na to, že tato kniha byla spojena se silnou emocí, která zůstala podvědomě skryta. Když se mne tedy dostala „do rukou“ kniha znovu v elektronické podobě, neváhal jsem a začetl se podruhé do osudů hlavního hrdiny.
Je to i osobní srovnání, číst knihu na prahu dospělosti a pak v době, kdy se Váš životní osud postupně blíží k nemoci, kterou si neseme ihned po narození a to s názvem smrt.
Kniha mne opět zaujala a opět zapůsobila silným zážitkem. Vedle příběhu čisté lásky, které se hlavní hrdinové dlouho brání svým až cynickým přístupem – vždyť láska je jen slovo, má kniha řadu přesahů.
Pohled na nové Německo 15 let po válce, na novou generaci mladých Němců a jejich přístup k nedávné minulosti a vyrovnávání se s ní, pohled na vztahové problémy řádu zaneprázdnění rodiče versus jejich děti a nakonec téma věčné, kde boj o přežití a snaha uchránit svoji existenci či existenci svého dítěte převáží jakékoli emoční vztahy.
A co také zůstává a přetrvává je cynismus lidí, kteří v tomto stavu nacházejí svoji konkurenční výhodu a dovedou ji mistrně obrátit ve svůj prospěch bez ohledu na ty, kterých se to přímo týká.
Knížka krásná, svým způsobem smutná s nevyhnutelným koncem, kde moc a peníze dovedou spolehlivě zničit cokoli.
PS – je zajímavé číst hodnocení pod touto knihou, hned se vám selektuje společnost, kde mladší ročníky již vše kolem nás vidí v úplně jiném nastavení, je to až děsivé, jak se za 50 let vše změnilo a především, jak se vnímavost mladých lidí mění a otáčí do směru, kterému již nerozumím . . .
nakonec filosofii non-fungible tokens=NFT, kde je někdo schopen za vědomí, že je imaginárním majitelem "výkřiku do tmy" v podobě prvního tweetu jisté celebrity utratit miliony dolarů je pro mne naprosto nepochopitelné, myslím si, že život se má prožít v reálném světě a naplnit život dle možností skutky a zážitky, proč bych měl "vlastnit" zápis, že jsem majitelem onoho tokenu s charakteristikou NFT, no nevím . . .
ale to je jiná písnička, možná místo vypínání na hodinu všech nasvětlených míst, abych upozornil na likvidaci neobnovitelných zdrojů by stačilo vypnout těžbu bitcoinů či eteru, které ke svému životu nepotřebuji a které představují neskutečné energetické plýtvání . . .
tak to vidím já, ale dnešní mileniáni žijí ve svých imaginárních světech a bude hůř, covid a technologie nás drží pevně pod krkem a pohrdavé přehlížení nás, starších ročníků je nejen zřejmé, ale přímo nabádající - vrať se do hrobu a už tam zůstaň . . .
Román se rozhodně nečte jedním dechem jako strhující drama. Naopak je to rozvleklá, rozbředlá a předvídatelná nuda. Asi je to kniha určená spíš pro čtenáře středoškolského věku, to by na mě možná tohle šroubované drama zapůsobilo.
Má citová záležitost...
Skvěle, i když vlastně velmi zajímavě napsaný příběh, kdy je konec na začátku knihy. Během čtení jsem přemýšlela, co se vlastně tak hrozně pokazí, že to skončí takovým neštěstím...
Prachy prostě hýbou světem... *blijici smajlík*
Dlouho jsem se teto knize vyhybala.Podle obsahu takovy Romeo a Julie a do toho se mi nechtelo.
Jsem rada,ze jsem si ji precetla.Bouri se ve me spousta emoci smutek,znechuceni a silna potreba vetsinu z postav poradne proplesknout.
prečítal som, bolo to zručne a chvíľami strhujúco napísané, veď už to prostredie bolo pre nás tak exotické, že hoci sme sledovali rakúsku televíziu a ö3 a semtam prelitovali úžasný katalóg quelle, vedeli sme prd o tom, ako to naozaj vyzerá za železnou oponou. a rozhodne nás to vtedy zaujímalo viac ako osudy ženy za pultom:)
Bravurne napsana kniha - psychologie postav, smerovani, dej a naprosto prekvapivy zaver. Simmel patri k mym oblibencum a tato kniha je moje srdcova... (a Verene jsem to nikdy neodpustila).
Kniha se mi velmi líbila :-) nahlédnutí do prostředí v Německu ne zas tak dlouho po válce bylo velice zajímavé.. přijde mi skvělý nápad, že se konec dozvíme v první kapitole a pak k němu celá kniha směřuje :-) a pak je vše úplně jinak :-) celou knihu člověk doufá, že název knihy bude vyvrácen, je to přece jen román :-), ale.. :-) četlo se mi to velmi dobře, ani odstavec jsem se nenudila :-) i těch poměrně dost stránek uteklo nějak moc rychle :-) postavy byly vykresleny ne vždy úplně detailně, jen ty charakteristické vlastnosti a sem to sedělo.. za mě doporučuji :-)
Dala bych tak 3,5 hvězdičky. Když jsem se dostala po pár dnech přes začátek k příběhu deníku, tak mne to chvilku mne to ohromně bavilo, pak jsem se zas musela do čtení nutit a tak pořád dokola. Spousta historek byla těžko uvěřitelných bohužel. Láska, sex, peníze, zrada, závist, zloba, smrt.
Vždy jsem si myslel, že jsem romantik, ale po přečtení tohohle jsem spíše cynik. Já se u čtení velmi často nudil. Popisovaná "vášnivá láska" mi přišla spíše jako rozmařilý vrtoch obou hlavních aktérů a jejich chování jako adolescentní. Slabé i přes občas zajímavé vedlejší příběhy.
Příběh je překombinovaný - rozhodně, vyústění jasné? Ano, právě proto kniha začíná tak, jak začíná. Jednotlivé osoby jsou značně nevyrovnané a tak trochu černobílé. Jistě. A ne všechny. Ale - ty čtyři hvězdy jsem té knize prostě dát musel. Zejména proto, že jsem přečetl "z první na jeden zátah" ten druhý za backgound. Od skončení komunismu je nám západní Německo dáváno za zářný příklad země, která se vzorně denacifikovala a díky tomu nás může učit demokracii. Ze stejné doby pochází mýtus o německém hospodářském zázraku a poctivosti...tahle kniha ale ukazuje, jak to doopravdy bylo a že je celkově v lidech cosi, co nelze jen tak snadno nějakým administrativním opatřením odstranit. Podobně jako Remarque popsal prostřednictvím individuálních osudů svých hrdinů Německo od konce první do konce té druhé světové války, Simmel jako kdyby na něj tady navázal. Problém Simmela ale je, že ačkoliv je kvalitní spisovatel, jeho hlavní hrdinové nejsou tak uvěřitelní a reální. Přesto obraz zdánlivě demokratického, "denacifikovaného" západního Německa i třeba obraz útěku německých "kolonistů" z východních oblastí (na útěku před Rudou armádou, ne v rámci nějakých odsunů) je pro mně vševypovídající a hlavně - neobyčejně silný. Ano, tak to bylo. A ti, co se rozčilují nad tím, že u nás neproběhla žádná "dekomunizace" nechť se laskavě zamyslí nad tím, jak to bylo ve skutečnosti u nás a díky komu nebyli potrestáni prakticky žádní skuteční političtí zločinci. V Německu alespoň ty nejvyšší špičky jakž takž potrestal Norimberský tribunál, ale je taky fakt, že otec německého hospodářského zázraku Conrad Adenauer vsadil na takové osoby, jako byl třeba Globke. Ten ale byl jenom vrcholkem ledovce. Právě proto mám tenhle obraz bouřlivě rostoucí a čím dál tím spokojenější společnosti tak rád. On je to totiž fenomén - ne jenom v Německu, tedy jeho západní části po prohrané válce...na druhou stranu, jak jsem uvedl, literárně na Remarquea nemá Simmmel ani náhodou. A je zajímavé, že i jeho druhý román co znám (Všichni lidé jsou bratři) se zabývá úplně stejnou problematikou a své rodné Rakousko nechává stranou...
Odpočinkový román ze šedesátých let. V šestnácti to byla moje srdcovka, určitě bych dala pět hvězdiček a doporučení. Mladý Oliver miluje krásnou Verenu, manželku bankéře, ale bohužel nemá finance, aby jí zabezpečil příjemný život. Teď po letech ten příběh nějak své kouzlo ztratil. Už jsem při čtení přeskakovala a horko těžko dočetla.
Příběh problémového chlapce, který nevydrží na žádné škole, neboť je z každé pro své chování vyhozen. Když ovšem po přechodu na další školu, se náhodou seznámí se starší ženou bohatého bankéře a pozná svou první opravdou lásku. Chápe, že tento vztah nemá budoucnost, přesto nejde vášni a touze k ní odolat. A i když ví, že toto dospěje k tragickému konci, tak svou lásku prožije naplno až do konce. Každý jednou pochopí, že láska vskutku není jen obyčejné slovo
Mám doma několik Simmelových knih, ale tato byla první a nejlepší. Pamatuji se, že když jsem ji před lety začala číst, nevěřila jsem svým očím. Málokterý román začíná smrtí. A proč Oliver zemřel? Pro peníze. Všechny postavy jsou více či méně zatahovány do světa peněz. Děti v internátu, Verena, Oliver, Verenin manžel, Oliverův otec - soukolí financí je nakonec semele všechny.
Knížku jsem četla jako teenager, v té době byla na mě celkem těžká, ale prelouskala jsem jí a líbila se mi.
Milostný příběh pro puberťačku jako vyšitý, ale Simmel se nečte lehce, tak se čtenář musí některými věcmi prokousat.
Uvažuji, že si knihu přečtu ještě jednou s odstupem cca 20 let, tak uvidím, jaký dojem zanechá napodruhé.
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo rakouská literatura 60. léta 20. století internát zakázaná láska rakouské romány
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
K tomuto příběhu se vždycky ráda vracím. Hltala jsem ho už v mládí a to se nijak nemění ani dnes. Řekla bych, že možná s ještě větším respektem čtu každou stránku tohoto vyprávění, kdy Johannes Mario Simmel vložil slova do úst mladého Olivera. I tato skutečnost je pozoruhodná, vzhledem k tomu, jak se slohově liší od ostatních knih autora.
Baví mne stále stejně a vždycky mne znovu dojme a naplní obrovským množstvím emocí.
Jednotlivé postavy jsou barevné jako život sám a Oliver zůstává v tomto panoptiku lidských charakterů napořád můj princ na bílém koni, bez ohledu na můj věk...