Láska je len slovo
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94613/laska-je-len-slovo-94613.jpg
4
1546
1546
Román, v němž autor poukazuje na palčivé problémy západního Německa šedesátých let. Děj se odehrává v prostředí soukromého školního internátu, kam většinou přicházejí děti z „lepších“ rodin z celého světa, zhýčkané přepychem, ale často strádající po citové stránce. Páteří příběhu je něžná a hluboká láska mladého Olivera Mansfelda ke krásné Vereně, manželce bohatého bankéře Lorda. Láska, která musí zůstat utajena a stane se tak předmětem vydírání – citového, ze strany některých Oliverových spolužáků, finančního ze strany služebnictva. Stále víc se zatahuje smyčka kolem nešťastné dvojice, pro kterou není v daných podmínkách východisko.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Liebe ist nur ein Wort, 1962
více info...
Přidat komentář
Hezký, čtivě napsaný příběh. Knihu jsem četla poprvé skoro před čtyřiceti lety a I dnes jsem jičetla jedním dechem.
Překvapilo mě, že již v prologu se vlastně dozvíte vyústění příběhu a trochu jsem váhala, zdali číst dál, protože již mi bylo jasné, že se nebude jednat o úplně jednoduché čtení, ale přece jsem jen ze zvědavosti četla dál, abych se dověděla veškeré souvislosti. Musím uznat, že je kniha velmi čtivá, i když mi nejspíš vlastně žádná z postav nepřirostla k srdci a ani se mi nejevili jako sympatičtí hrdinové.
Kniha je rozdělená na 9 delších kapitol a dále rozčleněna vždy na větší množství podkapitol.
Z počátku čtení se mi Oliver jevil jako dost namyšlený machr a Verena jako ukňouraná osůbka, která si vlastně neví, co počít s vlastním životem. Do toho Geraldina a Hansi... Musím uznat, že autor si s příběhem dost vyhrál a obsahuje snad vše od napětí, drama až po romantiku, která vás chytne za srdce.
I když je jasné, jak to s naši dvojici nakonec dopadne, stejně na konci knihy tak trochu očekáváte, že se přece jen stane nějaký zázrak, ovšem díky tomu by nejspíš kniha sklouzla do nudného a předvídatelného průměru.
Přesto, že se kniha odehrává okolo roku 1960 vůbec to na mě nepůsobilo, že je kniha zastaralá, navíc se zde dozvíte zajímavé informace o dávné době, i o tom, jak to chodilo na internátní škole pro bohaté.
Díky výzvě jsem si knihu po cca čtvrtstoletí přečetla znovu… Úplně nejhorší pro mě byl ten začátek, který jsem si zcela živě pamatovala z 1. čtení a na který se snad nikdy nedá zapomenout…
Je to velmi silná kniha plná beznaděje, protože během četby doslova cítíte ty těžké údery, které jakoukoli naději zatloukají hlouběji a hlouběji...
Dnes na mě dýchla podobně zoufale jako třeba Norské dřevo… Uff, jdu si dát nějaký životabudič ;-)
Tato kniha, svým žánrem, zrovna nepatří mezi mnou vyhledávané. Vzal jsem ji náhodně kvůli výzvě, ale byla to bomba. Není snad žánr, (napětí, drama, láska, pohádka a td,), kterou by tento skvost neobsahoval. Strhující příběh. Jen k málo které knize se někdy vracím, ale tato bude určitě na pořadí.
A já četla a četla:)V té knize je všechno,napětí.láska,špionáž,vydírání,pokus o vraždu....Je v ní prostě vše,co mají i desítky současných románů,které proletíte a brzy nevíte,že jste je četli. A tady přichází ten podstatný rozdíl,zde je mnohem víc,tahle kniha je poctivá,postavy jsou plastické,žijí svým vlastním životem,atmosféra doby je skvěle vystižená spolu se zajímavým prostředím internátní školy pro bohaté.Příběh lásky je uvěřitelný a sentimentu je zde tak akorát.
Tohle není moje parketa v knihách, proto dávám jen čtyři hvězdičky. Četl jsem to pouze jen kvůli Výzvě.
Poprvé jsem si tuto knížku půjčila od mé mamky, když jsem chodila na střední školu a hned tenkrát mě hrozně vzala. Dnes je mi čtyřicet, mám svůj vlastní výtisk ve své knihovně a mám to s ní stále stejně. Moje srdcovka a zároveň něco, co se bojím číst znovu, pokaždé totiž doufám, že dopadne aspoň maličko jinak. Ale možná právě proto, jak dopadne, ji tak miluji. Tohle je příběh, na který se nezapomíná a s jiným si ho nespletete.
Jediné slovo - tak zvláštní a neobyčejné až naprosto boží. Knihu jsem četla několikrát v rozmezí 13let a pokaždé jsem si našla něco pro mě nového. Za mě velmi netradiční příběh jedné lásky.
Takovéto romány nečtu často. Jsem na vážkách, které z postav mi byly sympatické. Nejspíše žádná, jelikož se ani jedna nezachovala morálně správně. Jsem moc ráda za takový konec a rozuzlení příběhu. Bylo hodně reálné. Bez tohoto ukončení by to totiž byla jen obyčejná červená knihovna.
Musím přiznat, že jsem se knížkou ze začátku špatně prokousávala a chtěla ji odložit, ale s každou další stránkou jsem se postupně začítala. Musí se uznat, že knížka je opravdu poměrně čtivá. Také jsem byla zvědavá, jak nakonec celý příběh dopadne. Trošku jsem doufala, že jinak, ale inu, bohužel dopadl reálně, a to se mi velmi líbilo a zvedlo to můj celkový dojem ze zpracování knihy.
Velké překvapení, nechápu, jak mě tento autor mohl doposud míjet. Určitě stojí za přečtení, autor skvěle vykresluje dobu, místo, morálku i různé charaktery postav.
Kniha, od které se těžko odchází. Čte se to jedním dechem, zajímavý děj a ze života. Výborně a trochu netradičně vystavěný příběh. Autor navíc zakomponovává mnoho v té době aktuálních politických a společenských otázek, které už dnes nejsou tak žhavé, ale za historické připomenutí rozhodně stojí. Prakticky není co vytknout. 5*, 30. 1. 2022.
Zatím má jediná přečtená kniha od J. M. Simmela. Kdoví, jak by mě oslovila třeba na střední škole - myslím, že hodně, asi by mě i zasáhla. Teď mě tolik nedojal samotný příběh, jako mě spíš nadchla celá nálada knihy od prvních okamžiků na zasněžené staré věži až k úplnému konci. Spojením různých prvků (atmosféra 60. let, prostředí luxusního internátu, nastupující německá poválečná generace, která se musí vyrovnat s břemenem předchozích pokolení) a vykreslením postav Simmel vytvořil zajímavý román, jehož dějová linie by sama o sobě mohla působit banálně, ale ve výsledku strhne a nepustí čtenáře, dokud ho nedočte.
Tuto knihu jsem četla již před více než třiceti lety a vzpomínám si, že se mi moc nelíbila. Ale byla jsem tenkrát ještě hodně mladá, proto jsem předpokládala, že nyní budu mít názor jiný ;-). Tentokrát mi ji přečetl Richard Honzovič a přestože kvalita nahrávky byla nevalná, tak já jsem si poslech opravdu užila :-). Nemohu sice říct, že bych byla knihou nějak nadšená po obsahové stránce, protože není (a ani nikdy nebude) můj šálek čaje. Postavy, které zde vystupují, jsem si nedokázala oblíbit ani po delší době, dokonce ani Oliver s Verenou mi k srdci úplně nepřirostli. Kromě toho takovou kreaturu, jako byl Hansi, čtenář musí z duše nenávidět - a i mně z něj bylo špatně. A internát, kde se Oliver seznámí nejen s Hansim, ale také se Superštětkou, profesorem Florianem a spoustou dalších, je doslova svět sám pro sebe - a já pevně doufám, že takováto zařízení (aspoň v tomto stylu) už neexistují... Dějově je kniha poměrně předvídatelná, lehce se dá očekávat, že vztah Olivera a Vereny nebude mít žádnou budoucnost. Zvlášť, když autor po celou dobu nezapomíná zdůraznit, jak moc manžel Verenu miluje. A úplný závěr je doslova tragický, přestože je čtenář hned na začátku příběhu obeznámen s násilnou smrtí Olivera...
Původně jsem knize plný počet dát nechtěla, ale je tak neskutečně dobře napsaná a čtivá, že jsem nakonec nedokázala odolat ;-). Kromě toho autor všechny postavy vylíčil tak plasticky a dokonale, jakoby se pohybovaly mezi námi. Za to všechno tedy nemohu hodnotit jinak a je možné, že se za pár let ke knize opět vrátím...
Láska je jen slovo byla první knížka od Simmela, kterou jsem přečetla, bylo mi asi šestnáct. Četla jsem ji tolikrát, že jsem některé pasáže znala zpaměti... a pořád ji mám.
Od Simmela jsem toho od té doby přečetla spoustu. Knížky jsem kupovala především v antikvariátech a jeho příběhy doslova hltala... i když jsem asi u třetí knížky zjistila, že dobrý konec není právě autorův styl...
Nicméně tu první knihu od Simmela už žádná jeho další kniha překonat nemohla... a i když jsem při každém dalším čtení znovu fandila Oliverovi, nic to nezměnilo na tragickém a nešťastném konci. Olivera jsem milovala... a zároveň mu fandila, aby mohl být s Verenou.
Wau! - musím říct i po těch letech od prvního přečtení. Vlastně i po těch více než dvaceti letech mi je ho líto.
PS: Taky jsem si strašně přála mít Diorissimo od Diora, tu konvalinkovou vůni, a když jsem ni před lety narazila v Německu v parfumerii, neváhala jsem...od té doby patří i na moji toaletku (i když už je několikátá).
Moje první setkání se Simmelem prostřednictvím Olivera proběhlo v prváku na lyžáku a dodnes si pamatuju, jak strašně mě vzalo. Později jsem od Simmela přečetla skoro všechno a skoro ze všeho byla nadšená, ale tomu silnému dojmu z Lásky se úplně nevyrovnalo nic.
Krásná kniha od mistra poutavého čtení. Myslím, že pokud by téma zpracoval někdo jiný, trochu by balancoval na hraně sladkobolných béčkových příběhů. Simmel ale dokáže i takovou věc napsat se vkusem.
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo rakouská literatura 60. léta 20. století internát zakázaná láska rakouské romány
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Je to na první pohled banální příběh lásky vdané, krásné a bohaté, ale na svém muži úplně závislé ženy, a dvacetiletého mladíka bez zázemí, vzdělání i bez peněz. Kam takový vztah povede, je snadné si domyslet. Jenže Láska je jen slovo není žádná harlekýnka.
Příběh s tragickým koncem se odehrává v Německu na začátku 60.let minulého století, nepříliš dlouho po válce. Společnost se stále vzpamatovává z fatální prohry nacismu a zdaleka není s novou situací vyrovnaná. Za nitky stále tahají ti, kteří za Hitlerovy vlády prosperovali a kteří nic na svém myšlení a vlastně ani chování nezměnili. Podnikají a skrytě i otevřeně se druží a hrají si do karet. Pro naivní zamilované tu prostě není místo a pomsta musí dříve nebo později tak jako tak přijít...
Je to přehlídka neuvěřitelně lhostejného a krutého chování k vlastním dětem, ke svým partnerům, přehlídka osamocení, nedostatku mravnosti, sobeckosti a pomstychtivosti, a hlavně pokroucených a nechutných charakterů. Vyústění je tak bezvýchodné a tak málo optimistické, až se srdce svírá. Nejen to Lazarusovo...
Doporučuji.