Láska za časů cholery
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106271/bmid_laska-za-casu-cholery-GgO-106271.jpg
4
1370
1370
Reedice populárního díla známého latinskoamerického autora. Déle než 51 let čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové vyznat nekonečnou lásku, na chvíli, až její 80letý manžel, slovutný lékař, zemře. Tehdy přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence. Než se oba staří lidé spolu vypraví po řece Magdaleně, aby nedotčeni zlobou světa vpluli do elysia své lásky, stáčí se autorův pohled do jejich minulosti plné všedních věcí i nepravděpodobné krásy. Geniální vypravěč sestupuje do nížin triviální literatury a líčí své postavy v rozmanitých podobách lásky, lásky romantické i domestikované, lásky "osamělých lovců" i lásky manželské. Na sentimentální příběh z lidové četby navěšuje vlastní vzpomínky a sny.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , OdeonOriginální název:
El amor en los tiempos del cólera, 1985
více info...
Přidat komentář
Tahle knížka mi připadá spíš jako duch toho, čeho byl Márquez schopen v dřívějších dílech. Popis stárnutí a proměn manželského vztahu v čase je skvělý, ale rozvláčné vyprávění o různých sexuálních avantýrách Florentina je k uzoufání. Obecně by se dal ten román významně zkrátit, neuškodilo by to. Poslední kapitola s popisem zneužívání malé holky jejím starým poručníkem mě stála hodně sil, chtělo se mi zvracet. A slovo sex... ani jednou se v knize nevyskytne, přitom je ho plná. Místo toho jen eufemismus "láska".
Márquez dokáže z každé situace a ze života kterékoliv postavy vytěžit tolik uvěřitelného a pravdivého, že mě jeho spisovatelský um uhranul. Příběh sám o sobě není na první pohled ani přitažlivý : zkráceně se jedná o příběh stárnoucích lidí, a přece kromě Márqueze i Márai (Svíce dohořívají) dokázali, že z každého období lidského života se dá vytvořit literární skvost.
Márqueze mám ráda. Kdo ho zná nebude zklamán. Kdo ne, tak si přečtěte můj komentář:
Je to něžné a pomalé vyprávění o životě dvou lidí. Je to občas smutné, občas velmi vtipné a občas, což jsou moje oblíbené chvíle velmi neobvyklé. Márquez má tu schopnost vám před očima vyčarovat obrázek situace, která je tak neuvěřitelná a tak nepravděpodobná, ale tak perfektně popsaná, že před očima vidíte, co měl na mysli.
Zábavné na té knížce je, že chvíli trvá, než zjistíte, kdo je hlavní postava.
Je to zkrátka ta kniha, která vás zavede do snových kraji ještě nedávných dob pod karibské sluníčko. A nemůžete si nevzpomenout na to, jaké to bylo, když jste byli nemocní omítanou láskou a vůbec se nedivíte tomu, že tento stav je podobný smrtelné nemoci.
Ale je to kniha náročná a Vy byste to měli vědět předem. Pokud se toho bojíte, doporučuji audio verzi. I přes náročnost vyplatí se zatnout zuby a vydržet.
Opravdu krásná kniha.
Velmi pěkná kniha z jazykového pohledu, příliš mi však k srdci nepřirostla postava Florentina.
Tohle bylo náročné čtení, asi jedna z nejnáročnějších knih letošního roku. Prvních sto stran boj s tím, zda knihu neodložit, ale vydržela jsem hlavně kvůli čtenářské výzvě. A vyplatilo se to. Celá kniha je vlastně o nenaplněné lásce jednoho muže k ženě, která se provdá za jiného a o jejich životě do doby, kdy se jako staříci dají opět dohromady. Jazyk knihy byl úžasný, ale často jsem bojovala s popisy a vyprávěním příběhů o láskách, které vlastně s dějem souvisely jen okrajově. Byla to již moje několikátá kniha od Márqueze, ale pro mě rozhodně čtenářsky nejnáročnější. Po dočtení mi ale zůstává zvláštní pocit, že to nebylo vůbec špatné, literárně zvláštně dokonalé ????.
Snad nejkrásnější romantický příběh, jaký jsem kdy četla. Florentinovi jsem fandila, a i když měl spoustu žen, stále miloval jednu jedinou. Krásný konec u kterého jsem brečela :-D
Romantika od mládí do hlubokého stáří.
Občas moc nymfomanie a pedofilie.
Ale popis klystýru při souloži, to je vrchol.
Díky, stačí :D
Ten příběh byl tak prostinký, že se vůbec nebudu obtěžovat jej tu popisovat. Zato popíšu to, co mě nadchlo, přece jen se jednalo o mé první setkání s Marquezem a latinskoamerickým spisovatelem vůbec.
Nadchlo mě přelévání děje. Tu vypráví jedna osoba a najednou se děj přeleje úplně jinam, k někomu jinému, aniž by to působilo jakkoliv rušivě. A děj se tak střídavě a zcela plynule přelévá mezi třemi hlavními hrdiny a to se mi moc líbí.
Nadchlo mě to, že i když je příběh banální, na hranici těžko uvěřitelné platoničnosti, jedná se o tu četbu, kdy skončíte a máte pocit, že horkotěžko opouštíte v tomto případě Kolumbii z přelomu 19. a 20. století, kdy není třeba velkých zvratů a mnoha detailů, abyste většinu řádek s požitkem převalovali na jazyku a dozvěděli se mnoho zajímavého o koutu světa i době pro mě ne moc známé.
Nadchlo mě, jak významnou úlohu v knize hraje stáří a jeho podoby. Až při čtení mi došlo, jak málo knih jsem četla o starých lidech, stárnutí, jak mu čelit a už vůbec by mě nenapadlo, když jsem vzala knihu do rukou, že lásku tu budou nejsilněji prožívat hlavně staří lidé.
A na závěr mě nadchly momenty vzbuzující ohromení, na které čtenář nemůže snad nikdy zapomenout. Smrt kvůli papouškovi ("jistý věhlasný mistr štětce, který se ve městě náhodou zastavil cestou do Evropy, vytvořil obrovité plátno, pojednávající s patetickým realismem klíčový výjev smutné historie, totiž doktora Urbina na žebříku, kterak se v okamžiku smrti napřahuje po papouškovi"), dámu cumlající dudlíky, aby dosáhla milostného vyvrcholení ("Florentinu Arizovi se nejvíc líbilo, že při milování musela cumlat dětský dudlík, aby dospěla k výsostem slávy"), Arizova vedlejší kariéra písaře milostných psaníček ("...překypovalo jeho nitro takovou láskou, že nevěděl, co si s ní počít, a tak ji štědře rozdával milencům, kteří nevládli perem, a zdarma jim v Písařské dvoraně sepisoval milostná psaníčka".)
Zkrátka a dobře, tomu, kdo chce, nabízí tato kniha strašně strašně moc.
Ne a ne se do toho dostat. Vše bylo jasné, ale nějak jsem se nedokázala vžít do postav. Možná jsem ji četla v nesprávné době, časem se na to podívám znovu.
Nejvíc mě na této knížce mrzí to, že člověk ví jak to dopadne hned na začátku. Příběh sám o sobě je až příliš předvídatelný. Mám pochopení pro lásku až za hrob, ale místy se děj příliš táhnul, dokonce natolik, že jsem sama sebe přistihla některá místa přeskakovat, aby už tomu konečně byl konec. Za mě zatím nejslabší kniha od Marquéze.
Čekala jsem od toho víc. Bezesporu je to krásný příběh, ale přece jen poměrně dost rozvláčný, s dosti hluchými místy. Ale ta základní myšlenka je pěkná. Bohužel se obávám, za což autor nemůže, že v dnešní době, s tituly obdařenými zlatými plackami a chrlícími tak tři denně, se takové knihy čtou hůř a hůř. Alespoň pro mě. Což je opravdu škoda.
jedna z kníh, ktoré čítam opakovane...magický realizmus sa dá iba doporučiť..k raňajkám, večeri, pred spaním...
krásny príbeh Florina a Ferminy... po tom, čo si obaja prežili bohaté a povedala by som že i naplnené životy, (i keď Florino ma občas udivoval , ba svojim bohémskym a nezodpovedným (pre mňa) prístupom až štval), nájdu konečne i jeden druhého a spoločný koniec...
a ako píše Siwan nižšie - tá atmosféra :) tá je to , čím ma kniha dostala...
Napsat komentář k téhle knížce, není pro mě vůbec jednoduché. A tak napíšu moje pocity.
Já se na její čtení moc těšila. A nemůžu napsat, že jsem zklamaná, ale nadšená taky ne.
Řekla bych, že tady forma zvítězila nad obsahem. Je to krásně napsáno, moc mě bavilo tu knížku číst, ale její děj mě skoro nezajímal.
Něco jako písnička s úžasným textem a nudnou melodií, nebo naopak.
Bylo to jak koukat na život u sousedů. Každý týden sečou trávu, dneska věší prádlo, zítra ho sundají, děti jim odrůstají, pak přibývají vnoučata. Ale není to můj život a tak to vnímám jen okrajově. Proč o tom psát knihu.
Ano, stála za přečtení! Na Márqueze nezanevřu!
A krásný citát přidám: "Člověk by nevěřil, že se tolik let dá prožít tak šťastně v samých pranicích, samých hloupých tahanicích a nevědět ksakru, jestli to je láska, anebo ne."
Marquézovi nemohu upřít nádherný styl psaný i dechberoucí příběh, od kterého jsem se chvílemi nemohla odtrhnout. Oceňuji, že jsem se do postav dokázala vcítit, i když mi ani jedna z nich nebyla bůhvíproč sympatická. Na druhou stranu, kdyby knize chyběla půlka stránek s vedlejšími postavami a jejich příběhy, myslím, že by to knize neuškodilo. Příběh se díky dlouhým kapitolám a nepřerušenému textu četl špatně.
Knížka je psána v dřívějších dobách, asi proto jsem měla problém se do ní začíst. Čekala jsem od této knížky drobet víc. Samotný příběh není až tak špatný. Přece jenom udržet si lásku k jedné ženě po celý život dokáže málo kdo a je to až neuvěřitelný. Přesto některé pasáže bych osobně vynechala.
Štítky knihy
láska zfilmováno milostné romány magický realismus ságy Kolumbie historické romány kolumbijská literatura hispanoamerická literatura zakázaná láskaAutorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 |  Na paměť mým smutným courám |
Jen málokdy se spisovatel odhodlá popsat celý život jednoho člověka. Je to úkol nanejvýš obtížný a pracný, ke kterému je potřeba spousta představivosti a zvlášť umění se do všech těch informací nezamotat a schopnost dát celému tomu dlouhatánskému příběhu hlavu a patu. Tato kniha ovšem představuje životy hned dva a k tomu pěknou řádku útržků dalších.
Příběh zachycuje, jak se dva lidé za celý život změní. Ne moc, ale přece jenom je vidět pokrok, jaký učiní v rozhodování svých životních priorit. Jediné, co zůstalo stále stejné, ačkoliv se projevuje jinou podobou, je láska.
Kniha mi svou upřímností často přišla oplzlá a nechutná. Ale tento pravdivý sloh bez předstíraného závoje kýče jsem si brzy oblíbila. Bylo zde mnoho okamžiků, které mi náhlou odpudivostí vyrazily dech. Například popis hřbitova, kde bylo pohřbeno tolik mrtvých, až zem čvachtala. Nebo mrtvoly plovoucí po řece. Popis stáří na posledních pár desítkách stran... To vše ale k příběhu, který chtěl nastínit život takový, jaký je, zkrátka patří.
Pokud nejste uspěchaný čtenář, který v knihách hledá napínavé dobrodružství, ale rádi spíš nad větami hloubáte a vychutnáváte si pomalu jednu po druhé, tohle je kniha, kterou byste si měli přečíst. A nejspíš ne jen jednou.
Hodnocení: 10/10
Poslední věta (která neuvěřitelně vystihuje celou knihu): ,,Celý život,'' řekl.