Láska za ostnatým drátem
Hana Radulić
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488480/bmid_laska-za-ostnatym-dratem-faA-488480.jpg
4
230
230
Skutečný příběh židovské dívky a osvětimského dozorce Šťastné milostné příběhy, v nichž spolu zamilovaní nezůstali, jsou vzácné. Ještě vzácnější jsou válečné milostné příběhy se šťastným koncem, v nichž zamilovaní stáli každý na jiné z nepřátelských stran. A zcela výjimečné jsou milostné vztahy mezi příslušníky židovského národa a stoupenci nacismu během druhé světové války. Příběh Židovky Heleny a dozorce Franze Wunsche je víc než to všechno.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , XYZ (ČR)Originální název:
Ljubav u Kanadi, 2010
více info...
Přidat komentář
Těchto knih na téma Osvětim a druhá světová válka poslední dobou čtu opravdu hodně,tato kniha byla sice z této hrůzné doby,a proto ji nechci ničím zlehčovat...A ani nebudu...Jen bych řekla,že by si tuto knihu klidně mohli přečíst mladší čtenáři kolem 15ti let
Pěkný příběh - myšleno to, že kniha pojednává o lásce mezi židovskou dívkou a nacistickým důstojníkem. Nevídané a přesto podle skutečné události. Avšak mě zrovna tohle dílo nic nedalo. Kniha byla sice čtivá, ale příběh byl spíše takový strohý. Vůbec mi nesedl styl vyprávění. Sama autorka na konci knihy (v epilogu) píše, že se jedná o dokumentární román., což by odpovídalo. Ale evidentně nic pro mě...
O to více by mě tento příběh o Heleně a Franzovi lákal v jiném podání - "Dívka v pruhovaných šatech" nebo "Černá a purpurová".
Četla jsem Černá a purpurová(což je skvělá kniha), takže příběh znám. Tohle je opravdu velmi odlehčená verze. Verze, která mně nestačila po žádné stránce, ale s klidem bych ji doporučila své dceři která neví nic o lásce, nepřečetla žádnou válečnou knihu, je ještě dítě. Na rozjezd, seznámení s 2.sv. válkou.Někomu, kdo už má něco načteno tohle jednoduché vyprávění za mě nemůže stačit. Snad jen jako totální oddychovka na dva večery.
Knížka psaná spíše takovou dokumentární formou..tento milostný příběh mě nepřestává fascinovat, takže jsem si ho ráda znovu přečetla.. krásně románově je vystavěn v knize Černá a purpurová, doporučuji
Milostný příběh nacisty a židovky mě úplně za srdce nechytil. Jsou lepší knihy s touto tématikou.
Brečela jsem od začátku až do konce. Tato minulost nesmí být nikdy zapomenuta !
"vikendovka"
Byl to okamžik, kdy se už necítily ženami. Jako by ani nepatřily k lidskému rodu. "
Mrazivá výpověď opět podle skutečné události je příběhem slovenské Židovky Heleny Citrónové a nacisty Franze Wunsche.
Láska se zrodila na místě mezi lidmi, kteří ji buď jako vězni neměli šanci poznat nebo neměli pro milostné vzplanuti cit , protože jako nacisté byli osoby bezcitné rozhodující o životě jednotlivých vězňů na základě ideologie a touze po ovládnutí území. Jejich činy jsou neodpustitelné a mnohé z nich byly naštěstí potrestané , ale v přežívšch navždy zapsané. Helena si po zbytek života pamatovala zimu, pruhované mundury, třídění oděvů a setkání, které ji změnilo život. Její sestře také, protože obě jako jediné z rodiny přežily díky člověku, který za ně byl zodpovědný.
Silný a dojemný příběh dnes už také ve formě opery.
Skvělá kniha, kterou jsem přečetla na jeden nádech. Styl psaní je opravdu čtivý, v postavách se člověk snadno vyzná, je založen na pravdivé události. Jediné co mi chybělo v knize jsou nějaké poznatky o čase, který zrovna plyne.
No, čekala jsem od knihy trochu více. Konkrétně obsáhlejší vyprávění. Nebo alespoň na konci nějaké co bylo pak, když to bylo dle skutečné osoby. Tohle bylo takové přijeli jsme, viděli jsme, odjeli jsme.. Docela mě to zklamalo, čekala jsem srdceryvné lovestory, když to v podstatě o tom mělo být..
No, jak mi knihovnice tuto knihu chválila až do nebe, tak jsem byla ale opravdu dost zklamaná... Kniha je čtivá a jak tu v jednom komentáři zaznělo, člověk čte pořád dál a dál, protože se chce dozvědět, jak to celé dopadlo, ale oproti jiným knihám věnujícím se tomuto tématu, je to prostě nemastné neslané. Představa této knihy zpracované jako hollywoodský film, tak bych opravdu nedokázala vydržet ani do poloviny... A je to škoda, protože tento příběh napsal život, byla to realita a prožívání bylo možné popsat jakýmkoliv synonymem... Jen si říkám, že právě proto by se o některých příbězích vlastně nemělo psát... Vždyť jaké my máme právo soudit nebo posuzovat životy a činy těch, kteří se ocitli v lágrech? A to z obou stran... Protože válka, holocaust a koncentrační tábory zničily i životy těch v uniformách...
Miluji a doporučuji- knihy založené na pravdivém příběhu a přitom žádné zbytečnosti navíc. Doporučuji shlédnout film Liebe war es nie/Love it was not.
Kniha mi více přišla jako příběh faktu než román. Nicméně mě osobně to bavilo, zvykla jsem si na za mě trochu strohý styl psaní a když pominu, že celý příběh je shrnut v prologu, tak to bylo čtivé a za mě dobré.
Co mě překvapilo, byly vždy vysvětlivky pod čarou. Tohle byl jeden z mála románů, ve kterém jsem se s tím setkala.
Jsem trochu v rozpacích. Příběh ubíhal, člověk chtěl číst dál a dál, stále čekal, co z “TOHO” teda nakonec bude a dočkal se brzkého a nedovysvětleného konce. Všechno to tak klouzalo po povrchu. I když bylo opět strašné představovat si hrůzy, které se děly, očekávala bych asi víc vykreslený děj kolem Heleny a zároveň i jednotlivých postav.
Protože jsem nejdříve četla Esterčini otcové, očekávala jsem víc :)
Knížka nebyla špatná, ale chvilkama mně přišlo jakoby se příběh nikam neubíral a pořád se motal dokola. Líbilo se mi, že kniha byla napsána podle skutečného příběhu, ale něco tomu prostě chybělo.
(SPOILER)
O tomto "podivném párečku" jsem se dozvěděla poprvé z nějakého článku, takže jsem se na knihu celkem těšila, bohužel jsem se z ní nedozvěděla nic objevného. Což by nebylo na škodu, kdyby byla kniha řemeslně dobře napsaná, ale tady byly krkolomné věty, špatný překlad, gramatické chyby a na spoustě míst absolutně zbytečné poznámky - opravdu si myslíte, že potřebujeme vysvětlit pojem SS? Což mě vede k otázce: "Pro koho je kniha určená?" Protože tohle bych zvládla i ve svých 16, a to jsem byla hodně neempatickej spratek, co se týče 2. sv. války... Také zmínky o vedlejších postavách, které se v ději objeví jen na chvíli působily jen jako výplň. Místo popisování každodenních pocitů hlavní postavy, mohla autorka Helenu a její spoluvězenkyně víc psychologicky přiblížit, omlouvám se, ale žádná smrt mě v knize opravdu nezasáhla, protože pesimistickou Leu vzápětí vystřídala stejně pesimistická Sára. Možná to na čtenáře mělo působit jako každodenní táborové náhrady. Na jednu stranu nám autorka vysvětluje banalitu, kterou každý známe, ale pak skutečnost, že Helena byla vlastně při tom, když se Osvětim rozšiřovala a měnila, aby "pojala" co největší počet lidí, to už opomenula. Také nechápu tu překladatelskou gulášovku - Osvětim, ale Birkenau, Theresienstadt...
Tato kniha pro mě měla stejnou vypovídající hodnotu jako Elizino tajemství, akorát, že Franzův a Helenin příběh byl skutečný.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) láska holokaust, holocaust podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2021 |  Esterčini otcové |
| 2012 | Láska za ostnatým drátem |
| 2023 |  Ani ne pět minut |
| 2024 | Utajený život: Příběh pražského odbojáře |
Od autorky jsem četla Esterčiny otcové, která mě nadchla. Pak jsem šla v knihkupectví a viděla, že vyšla kniha Utajený život, tak jsem si ji hned půjčila a souběžně jsem si půjčila i tuto knihu aniž bych četla, o čem má být.
Z Utajeného života jsem byla zklamaná a to zklamání jsem si přenesla i do této knihy a navíc mám pocit, že o tomto příběhu jsem četla v jiné knize. Vyvolané emoce nula.
Tady mi chyběly popisy postav a okolí. Byl to vlastně jenom výčet toho, kdo umřel a situace, jak umřel a co mě od začátku štvalo byly vysvětlivky, které většinou vysvětlovaly všeobecně známé věci.