Lázeňská kúra
Ivanka Devátá
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36376/mid_lazenska-kura-i5I-36376.jpg
4
244
244
Rozvod se ženskou většinou pořádně zamává. Hrdinku této knihy ovšem zasáhl natolik, že se z jeho důsledků musí zotavovat v lázních. Potkává tam spoustu nových lidí a nemine den, aby se jí nepřihodilo něco mimořádného. A protože ony veselé příhody i trapasy popisuje Ivanka Devátá, která si získala širokou čtenářskou oblibu svým úsměvným pohledem na svět, můžete si být jisti, že se nebudete nudit ani chvíli.... celý text
Přidat komentář
Už jsem mezi svými oblíbenými profláklá jako „ta, která pořád řeší jazyk“ :-). Uznávám to a kaju se. Ale nemůžu si pomoct! A přesně z toho důvodu dávám Lázeňské kúře pět hvězd. Upřímně řečeno, příběh krásné rozvedené herečky, která se jede vzpamatovat do lázní, to není nic, na co bych se klepala. Jazykově je to ale skvělé, bohaté a vtipné, čímž se i samotný děj povyšuje nad obyčejnou blbůstku. A upřímně podruhé, kromě jazykového humoru jsem ocenila v druhém sledu i ten situační. Zkrátka, autorka umí obojí a mně se to četlo bezvadně.
Když jsme později udýchaní osychali na dece, vyprávěl mi trochu o sobě. Že má skvělou, byť už ne mladou ženu, dceru Šárku a roční vnučku Adélku, ze které je zcela paf. V Českém ráji mají chalupu, kde se cítí šťasten, do lázní si jezdí oddechnout od náročné práce chirurga a život shledává venkoncem příjemným.
„A co vy? Kolik máte vnoučat?“ zeptal se tak nevinně, že by mohl být ozdobou každého hereckého souboru.
„Mládenče,“ začala jsem zeširoka třaslavým hlasem stařenky, „jsi ještě mladý a nezkušený. Jsi však srdce dobrého a rozdělil ses se mnou o deku. Za to ti dám radu. K dívčímu srdci musíš hovořit slovy medu sladšími a hlasem hedvábí hebčím. A ne se jí krucityrkn ptát, kolik má vnoučat!“ zahřměla jsem.
Docent ke mně otočil hlavu a něžně se usmál.
„Jarní, vy jste kvíteček stvořený pro potěchu duše i těla!“ A ustaraně dodal: „Bylo to dost medový?“
„No, učíte se,“ připustila jsem neochotně.
Pak jsme se drahnou chvíli smažili na dece, až se docent vymrštil do sedu a nespokojeně zahudroval: „Takhle to nemá cenu. Ležíte tu placatá a já z toho nic nemám.“
Moje první a řekla bych, že i poslední kniha od Ivanky Deváté. Nic proti ní, ale myslím, že nejsem cílová skupina. Nemám nic proti oddychové literatuře, ale k tomuhle jsem asi ještě nedospěla. Autorka umí být vtipná, ale ne dost na to, abych její kamuflované životní příběhy chtěla číst dál.
Hned bych při čtení jela do lázní, kdyby to tedy šlo. Kniha je na dnešní dobu napsaná takovým starým jazykem, jako by mi to vyprávěla babička, ale nevadilo mi to.
V lázních jsem nikdy nebyla, ale řekla bych, že takhle nějak to tam probíhá -:))).
Ivanka Devátá je pro mne zárukou dobrého čtení. Její vtipné psaní mne opravdu baví. Kniha plná humorných situací a prima čtení. Člověk se pobaví, vypne mozek a zasměje se. Super kniha na dovolenou.
Moje první knížka od paní Deváté. Knížka byla pro mne odreagováním. Krásna čeština a úžasná slovní spojení. Chvílemi jsem se opravdu nemohla přestat smát. Knihu určitě doporučuji. Teď na mne čeká - Jak jsem se zbláznila :-)
Tuhle knížku mám v knihovně už asi dvacet let a fakt vřele doporučuji, je to moje srdcovka...protože mám jet poprvé v životě do lázní, tak jsem se k ní vrátila a stále mě baví. Dnes už si při jejím čtení vybavím hlas paní Deváté, takže to mám jako úplně autentické vyprávění...:-) a fakt nevěřím, že se při čtení této knížečky nikdo ani neusměje...laskavý, jemný a přitom vtipný humor, který se neztratí napříč generacemi...a navíc obdivuju autorky vztah k češtině, takových vzácných lidí, kteří milují náš jazyk, je už dnes málo...
Velice prijemna oddechovka. Ivancin laskavy a inteligentni humor mam moc rada. Smala jsem se nahlas a urcite si Lazenskou kuru jeste nekdy zopakuju.
Moje první setkání s humorem paní Deváté. Chvílemi jsem se bavila, chvílemi jsem se nudila. Četla jsem každý den dvě kapitoly. Na jeden zátah bych to asi nedala. Velmi mě zaujaly slovní postřehy, respektive obraty. S něčím takovým jsem se ještě nesetkala. Na odreagování ideální :-)
Nelíbila se mi vrchní strana knihy. Čekala jsem víc, autorku mám jinak velmi ráda. Ale teď mám takové horší období, takže jsem asi nebyla na humor v knížce nastavena.
Lázeňská kúra je terapií i pro čtenáře. Vtipné dialogy, hrdinka je schopna se zasmát situacím kolem sebe i sama sobě. A ano, třítýdenní párečky zkrátka vždy patřily k lázeňským městům, či spíše cukrárnám, parkům a lesním zákoutím.
Paní Ivance moc děkuji za tuto knížku. Ráda se k ní vracím. Dovede snadno vyvolat smích i pláč - toho smíchu je naštěstí mnohem víc - a taky trochu smutku nad tím, že sama nemám takové vyjadřovací schopnosti a pohotovost k trefným odpovědím. V dnešní době, kdy většina lidí nejenže nezná základy pravopisu, ale čím dál víc ignoruje i čárky v souvětí, je takovéto čtení pohlazením po duši. Velká škoda, že není víc takových autorů!
Pohlazení na duši. Příjemná oddechovka, napsaná krásně česky. Musím přiznat, že některé výrazy ani nemám ve slovníku.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Jak jsem se zbláznila |
| 2004 |  Lázeňská kúra |
| 2019 | Džungle v kuchyni |
| 2004 | Rodinný podnik |
| 2000 | Soužití k zabití |
Ivanku Devátou mám ráda pro její neutuchající energii, invenci a vtip i pro její skvělou češtinu, jíž své životní příběhy píše.
Lázeňská kúra mne provázela při poslední dlouhé cestě autem a pomohla mi se lehce přenášet přes veškerá úskalí způsobená ostatními, samozřejmě neschopnými řidiči, četnými uzávěrami, kde se mnohdy povolená rychlost nesmyslně snižovala až ke 40 km/h, a nepříjemným počasím se sníženou viditelností i zvýšenou
kluzkostí povrchu...
A tak jsem se kochala vtipnými historkami, jimiž Ivance Deváté život kořenila lázeňská kúra. Předvídatelné i překvapivé příběhy z jejího pobytu v lázních, který měl opět nastartovat její psychiku, jsou veselé i lehce ironické a mně se moc líbily. I když jsem již lázně navštívila, bohužel, takových radostí jaké autorka popisuje, se mi nedostalo. Snad příště :-)
Za dobrou náladu, která z Lázeňské kúry přímo čiší, dávám plný počet.