Ledové sestry
S.K. Tremayne (p)
Rok po tragické smrti malé Lydie se její rodiče Angus a Sarah Moorcroftovi s jejím jednovaječným dvojčetem Kirstie odstěhují na malý skotský ostrov, který Angus zdědil po své babičce. Doufají, že v novém prostředí se jim podaří složit dohromady střípky jejich starého života. Jenže pak jejich zbývající dcera Kirstie prohlásí, že právě ona je Lydie a Kirstie je dvojčetem, které zemřelo – a jejich svět se opět hroutí. S blížící se zimou je Angus nucen odcestovat z ostrova kvůli práci. Sarah trpí pocitem osamělosti a Kirstie (nebo je to Lydie?) je čím dál tím víc nevyrovnaná. Bouře zanechá Sarah s dcerou na ostrově zcela odříznuté a Sarah se začne znovu trápit minulostí – co se opravdu stalo toho osudného dne, kdy jedna z jejích dcer zemřela?... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2017 , MottoOriginální název:
The Ice Twins, 2015
více info...
Přidat komentář
Mistrovsky napsaný mysteriózní psychologický thriller, ve kterém se nám příběh odkrývá velmi pozvolna, což udržuje čtenáře v neustálém napětí. Závěr příběhu se mi moc líbil. Autor nám nic nevnucuje a je na samotném čtenáři jak si příběh vysvětlí. Audioknižní zpravování v podání Reginy Řandová je velmi zdařilé.
Bylo to všechno zamotaný... hloupý. Rodiče, kteří ani neví,... Knihu jsem dočetla jen proto, že mě zajímalo, jaký bude rozzulení toho blázince.
Nějak nevím, odposlechla jsem jako audio, příběh rozhodně ne špatný, dobře se poslouchal, ale všichni, i pes byli tak nějak....divní......
no... nevím, co říct. Kdybych nebyla tak zvědavá na konec, asi bych ani nedočetla. Jak už někdo psal, bylo to celé jaksi divné. Neseděl mi asi styl psaní
Od této knihy jsem čekala daleko víc Zklamala mě děj byl velmi táhly , místy jsem se nudila mysteriózno nebylo až tak zajímavé
Kniha plná napětí, tajemna, záhad, pohltila mě od prvních stránek, nádherně vykreslené prostředí ostrova, až mi někdy lezl mráz po zádech. Holčičky mi bylo nesmírně líto. Líbil se mi i konec, který se dá vykládat více způsoby (ač takové konce nemám ráda, tady to sedlo). Z knihy mám dobrý pocit, ale nelíbily se mi postavy rodičů, hlavně chování matky bylo tragické.
Mě se kniha velmi líbila,bylo tam i duchovno(chvilkama jsem se i bála),ale konec...na mě moc smutný. Jinak za mě doporučuji.
Ne že by to byla špatná knížka. Chytlavý to bylo, ale hlavní hrdinka mi nějak nesedla, asi to nějakym způsobem do příběhu patřilo, ale mě osobně to nijak nenadchlo.
Já nevím, nemůžu popřít, že mě to nebavilo, to bych lhal, ale čekal jsem od celé knihy něco naprosto jiného. :D Děj se pořád zabýval jednou línií, která měla sice velmi zajímavý námět, bohužel to autorka prokládala vedlejšími linkami, které na mě byly moc zdlouhavé a nudné. Zase musím ocenit, že mi příběh dokonalé zamotal hlavu, do poslední chvíle jsem nedokázal přijít na to, jak to s dvojčaty doopravdy je. Hlavní postava mi připadala taková plochá, ničím zajímavá, ale zase to vyvažovala dvojčata a manžel. Konec mi přišel takový nedomyšlený, až mě to vedlo k úvaze, jestli takové zakončení autorka plánovala nebo nevěděla, jak to celé utnout, tak to vyřešila tímhle způsobem.
Napřed jsem myslel, že knihu ohodnotím třetí hvězdičkami, ale nakonec ji dám takové slabší čtyři.
Když už jsem se začetla, tak jsem očekávala NĚCO. To se však nekonalo a celé to bylo nějaké DIVNÉ. Asi se takové věci dějí a nikdo z nás si nedovede představit co to s rodiči a zbývajícím ditětem udělá. Tuhle knihu nejsem ani schopna doporučit.
Za mě dobré čtení i když s pár výhradami. Bylo tam napětí, psychologie, prostě vše co mě baví. Za mě jen ten konec byl sice překvapivý, ale zároveň na mě působil unáhleně.
LEDOVÉ SESTRY
Situace v této knize je opravdu šílená. Rodiče Sarah a Angus měli dvojčata. Dvě jednovaječné holčičky - Lydii a Kirstie. Před 14 měsíci jedna z nich tragicky zemřela. Nyní však přeživší sestra tvrdí, že se tenkrát spletli v identitě a zemřela ta druhá... Být rodičem a stát se mi toto, asi se zblázním. Kromě téhle "komplikace" (která je - jak jsem psala - šílená sama o sobě) se začnou dít ještě další věci...
Duchové... To se mi moc a moc líbilo. Opuštěný mrazivý ostrov, drsná a nelítostná příroda + taková znepokojivá atmosféra (která se prolínala celou knihou) to všechno ještě více umocňovala...
Příběh je psán převážně v 1.osobě (z pohledu Sarah - která mi mimochodem tedy moc sympatická nebyla:D) a některé kapitoly jsou ve 3.osobě (jakoby z pohledu Anguse).
Anotace (ta, která je psána vzadu přímo na knize) podle mě úplně 100% s dějem nesedí. Každopádně jsou to spíš takové odchylky a drobnosti, vlastně to ani není podstatné, ale všimla jsem si toho. No to je vlastně jedno:).
Tato knížka je hooodně psychologická, popisná a svým způsobem pomalejší. Na čtení jsem se musela krapet více soustředit a možná pro mě bylo trošku složitější plně se do něho ponořit - ale zase když se to potom stalo, stálo to za to.
Každopádně lidem, kteří nemají rádi kombinaci psychologických knih a duchařin bych Ledové sestry asi nedoporučila. Pokud však tuto kombinaci rádi máte, pak doporučuji všema deseti :-).
Ale je pravda, že tahle kniha je svým způsobem zvláštní...
Co se týká konce, hodně věcí zůstalo tak trošku "v mlze". Myslím si, že jsou vlastně možné různé verze a je tak trochu na čtenáři, kterou si vybere a které bude věřit. Já si konec vyložila po svém, "hororově" - a hodně se mi to líbí. Ale i tak zůstává pár otazníků... i když vlastně... :-)
Ledové sestry se mi líbily. Momentálně čtu Dítě ohně a to se mi zatím líbí snad ještě víc, uvidíme, však potom budu informovat.:-)
Děkuji své mamince, díky které jsem po knížce sáhla už teď!! (PS: jí se taky moc líbila, ale to asi víte:)).
Podle anotace jsem čekala trochu jiný příběh, než přišel. I tak to ale bylo docela dobré. Co mě nudilo, byly matčiny někdy až zbytečné výlevy. Konec mě docela překvapil. Vracet se ke knížce nebudu.
Tuto knížku hodnotí mezi 2,5 - 3*. Knizka se četla dobře, poměrně rychle, ale když bych to měla napsat jedním slovem - nenadchnula. A ten konec? Pořad jsem si v průběhu čtení říkala, ze ten mě překvapí a celou knížku “zachrání” a vuuubec, ba naopak, což mě mrzí. Chvilkama jsem měla pocit, ze čtu až nějakou ducharinu a to mě moc nebere. Ani jedna z hlavních postav mi nebyla sympatická. Detailní popisy krajiny mi nevadily, ale celkově vím, ze ke knížce se už určitě znovu nevrátím.
Očekávala jsem psychologický thriller s hororovymi prvky. A místo toho to byl spíše příběh o nevyřešenych, nevyřčených problémech všech, ale nejvíc matky. O napětí nebylo nouze to jo, ale nikam to nevedlo. Spíše všichni byli zmateni svou identitou. Krásná jednohubka.
Tohle mě moc nezaujalo. Ale pustila jsem se do toho kvůli prostředí skotských Hebrid a těšila se, že si připomenu atmosféru Ostrovní trilogie.
No. Jednak to byla dost duchařina, což úplně nemusím, a zřejmě díky tomu mi některé pasáže připadaly dost neuvěřitelné. Potom atmosféra - mistrovství Maye ve vykreslení atmosféry místní krajiny, lidí, přírody atd. to opravdu zdaleka nedosáhlo. A nakonec je tady provedení audioknihy - už jsem zapomněla jméno herečky, ale pardon, byla dost hrozná. Melodramatická, dramatická, přehrávala... až jsem měla několikrát chuť s tím seknout. Tohle mi prostě nesedlo.
Napínavá, čtivá,mystery-psychologická se skvělým koncem. Hodně dobrá kniha, líbila se mi, autora budu dál vyhledávat.
Tohle mě vážně nebavilo. Téma jako takové špatné není. Ale první třetina knihy mě vůbec nebavila. Sice se mi líbilo prostředí ostrova s majákem a planinami, ale to bylo na celé knize tak nejlepší. Druhá třetina...v podstatě nevím co tam bylo...a ta poslední, dobře, ta byla dobrá, i trochu hororová, duchařská, zajímavá...ale čtete z knihy jen posledních 60 stránek...
Za mě určitě nic, co by někdo měl číst, respektive je spousta děl, která jsou lepší a čtení hodnější. A nebo čtěte jen ten konec :o)
Štítky knihy
nevěra anglická literatura thrillery dvojčata psychická traumata psychologické thrillery thrillery pro ženy smrt dítěteAutorovy další knížky
2017 | Ledové sestry |
2018 | Dítě ohně |
2020 | Než jsem zemřela |
2009 | Tajemství Genesis |
2011 | Kainovo znamení |
Naopak to bolo príjemné prekvapenie. Konečne som nemusel rozmýšľať nad množstvom postáv.