Legenda Emöke
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64319/bmid_legenda-emoke-nqQ-64319.jpg
4
307
307
Legenda Emöke je lyrická novela Josefa Škvoreckého o rodícím se milostném vztahu, který je ihned v zárodku rozbit lidskou tupostí. Milostný příběh, ve kterém se vypráví, jak byla promarněna příležitost k veliké lásce, k opravdovému, čistému citu. Pražský redaktor se na rekreaci seznámí s mladou Maďarkou Emöke z Košic, která prožila neradostný život s hrubým statkářem, kterého zastřelili při pokusu o překročení hranic. Emöke hledá útěchu u Boha, v náboženském fanatismu. Redaktor ji pozvolna přesvědčuje o smyslu života v reálném světě, rodí se mezi nimi vzájemný cit... celý text
Přidat komentář
Pro mne, osobně, nejlepší věc, kterou autor napsal. Jsem asi poněkud emotivní, knížku jsem četla někdy počátkem normalizace.
Byla jsem mladá a uchvátilo mě, jak to dal Škvorecký v závěru sežrat tomu hnusnému učiteli.
;-)
A jak uctivě se vyjadřoval o té tlusté paní, co dobře vařila.
Jasně, Kundera je Velikán, uznávám. Ale moje srdeční záležitost jsou Škvorecký a Salivarová.
Chvílemi jsem si říkal, že hlavní hrdina prožívá podobné pocity, jako kdysi já. Vzápětí ale jsem si říkal, že to je jenom zcela cizí příběh. A tak se to opakovalo až do konce této krátké knihy.
Smutná knížka o promarněné šanci. Nikoli šanci získat ženu, ale šanci změnit svůj život k podobě důstojné člověka, přestat si volit lži. Není to příběh o nepřejících okolnostech, ale o lidské ubohosti.
Je to kratičký příběh, na první pohled docela banální. Škvorecký, mistr pronikání do duší svých hrdinů, ho však povýšil na něco, co ve mně vyvolalo potřebu se zamyslet. Jaký je vlastně rozdíl mezi chováním mladého redaktora a stárnoucího učitele vůči zklamané a nedůvěřivé Emöke? Pravda, primitivnost a pitomost učitele je zřejmá a intelektuální nadřazenost redaktora také, ale oběma vlastně šlo o jediné. A Emöke, jako žena a člověk, to nebyla...
Pro mne krásný, typicky Škvoreckého příběh, který je radost si přečíst.
Plný počet a doporučuji.
Kniha,kterou jsem četl v šedesátých letech. Už jsem se k ní nevrátil, ale je v mé knihovně. Považuji ji za skvělou knihu
No nijak mě nenadchlo. Autora si občas ráda přečtu, ale tohle romantické dílko tedy nic moc. Kdyby to mělo být delší, asi bych ani nedočetla...
Co ovšem oceňuji je vykreslení postav. Každý účinkující byl velmi živým charakterem.
Díla pana Škvoreckého čtu velmi ráda, ten styl, kdy ponechává na čtenáři z těch dlouhých vět, někdy složitých (Nevěsta z Texasu) někdy zpřeházených (Scherzo caprioccioso) pobrat příběh, který zaujme. I když jsem na vážkách, zda by vztah Emöke a vyprávěče vytrval, to sladké okouzlení bylo mámivé a postavy, které autor vykreslil, více než pravdivé (učitel je ukázkový).
To je přesně ten Škvorecký, který mě nebaví číst, příběh mě chytne a pak se vleče k pointě, která mě nějak přestane zajímat. Televizní adaptace čehokoli od Škvoreckého vždycky v pohodě, nějak mi nesedí jeho literární styl. Otázka je, jak dlouho ho vůbec někdo bude číst...
Za mě zlatý střed .. chvílemi mě bavila a na druhé straně dlouhá souvětí mi dělala problém s lehčím pochopením děje ...
Výborná knížka.V mládí pro mne určité jednání hrdinů trochu nepochopitelné, ale člověk musí prostě dozrát....Věřte mi, že v průběhu života jsem se setkala se stejně neuvěřitelnými příběhy a vztahy. Pan spisovatel to ale napsal moc hezky.
Pro mě zatím nejlepší Škvorecký.
Jedna věc je příběh, sám o sobě smutný, ta zmařená naděje na něco krásného; hloupý závistivý učitel nakonec nebyl tím, kdo rozhodl, sám vypravěč neunesl ten strach z odpovědnosti, z toho, že by už nemusel životem jen tak lehce bez závazků proplouvat, ale že by musel být jiný, lepší…
Druhá věc je neuvěřitelný jazyk, dlouhá souvětí, která připomínala nekonečné houpavé verše, nebo možná i nekonečnou hudbu. Škvoreckého jsem znala jako někdy až nemilosrdného ironického pozorovatele, tady ta dojímavá lyrická stránka a smutné závěrečné vyznění o pomíjivosti lidských příběhů mě vzaly za srdce.
Příběh nenaplněného potenciálu milostného vztahu...jeho protagonisté mi moc k srdci nepřirostli, ale popis myšlenkových proudů mladého intelektuála (či se jím spíše cítil být) nad vztahem k Emöke byl každopádně zajímavý a zřejmě i naprosto reálný, ze života. Vítězství pragmatismu a pohodlnosti.
Jen nevím, proč spisovatelé občas tak zbytečně házejí klacky pod nohy čtenářům...v té formě jsem se tak strašně ztrácela...
První tři recenzenti tj. kap66, jprst a také de_baques napsali asi vše podstatné, takže bych se opakoval. Kromě obligátních "pěti hvězd" mně zaujala absolutně jiná čeština, než na jakou jsem u Škvoreckého zvyklý, ale která je pro mě ukázkou, jak dokázal pracovat s rodným jazykem. Možná, že je "angloamerické" zaměření a jistě perfektní znalost angličtiny ovlivnila jeho rodný jazyk v literární podobě později. Ale i ta dlouhá souvětí dávají smysl, protože nejsou spekulativní, jako třeba čeština u vychvalovaného Vančury. Když píše jprst o bezpáteřním, myšlenkově tupém a omezeném člověku (kteří skutečně rozhodně nevymřeli), nicméně - dodal bych - přesvědčených o své velikosti, intelektu, vzdělanosti a neomylnosti (viz. přezíravé zmínky o buranech...), napadlo mě, že to je obraz typického představitele dnešních samozvaných elit. Zrovna těch, které Josef Škvorecký tak skvěle popsal v souvislosti s osmašedesátým v Miráklu nebo ve Lvíčeti. Jinak je škoda, že takhle fascinujících novel (ve smyslu ani ne povídky, ani ne románu) je obecně v naší literatuře tak málo. Inu, ono se asi vydávat ty tenké knihy moc nevyplácí :-)...
Tohle je až zajímavě čistý případ knihy o ničem. Respektive ty žalostné zbytky "něčeho" o čem by to snad chtělo být, jsou tak dokonale ohrané a profláknuté, že se z nich nic, ale opravdu nic originálního vycedit nedá. A to dokonce i včetně toho slaboučkého pokusu o jakési politické pozadí.
V jednoduchosti je krása. Poezie povznáší. Život je nejlepší vypravěč.
Nedokážu dobře vyjádřit proč vlastně, ale tenhle příběh mě hluboce zasáhl nejen svou upřímností, ale i pravdivostí.
Doporučuju.
Kniha mě nezaujala, teda možná jen chvílemi. Škvorecký používá dlouhá souvětí a chvilkama mi unikal i smysl a musela jsem si to přečíst znovu...
"Emöke, ten příběh, ta legenda, ta báseň, ta minulost, ta budoucnost."
Škvoreckého image, hrabalovské věty, amadeovský příběh, v roli Salieriho dědic Komenského myšlenek dvacátého století, láska v hořkém světě, vším samozřejmě prostupuje hudba. Galerie odporných chlapů versus křehká, nedostupná, krásná elfka Emöke.
Před lety to byl pro mne jeden z nejkrásnějších knižních příběhů, často jsem na Emöke vzpomínal. Dělám to málokdy, ale dal jsem se do čtení znovu, vždyť jde jen o 80 stran. Příběh pořád dobrý, s formou a s arogantním vypravěčem jsem se ale při druhém čtení musel sem tam trochu poprat.
85 % (170 hodnotících, průměr 74 %).
Kniha se odehrává na podnikové rekreaci a cestě vlakem z ní. Jde o dvoření se staršího pána mladší paní, jeho vnímání jí samé a jeho vlastních pocitů.
Kniha krásná. Jen mi vadila ta dlouhá souvětí třeba i na tři strany. Docela jsem se v tom ztrácela. Ale jinak příběhově je to pěkné.
Štítky knihy
rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Zajímavá útlá knížečka. Stojí za přečtení.