Legenda o jazyku
Pavol Rankov
Středověká legenda o svatém Janu Nepomuckém ožívá v normalizačních kulisách roku 1972. Okupační sovětská armáda se v normalizačním Československu cítí jako doma a v podnicích, úřadech a školách právě skončily stranické prověrky a nastala vlna propouštění. Zato u Státní bezpečnosti se dá vybudovat skvělá kariéra. Do Prahy se ze slovenského hornického městečka Handlová stěhuje rodina Júliuse Dobrotky, který se touží podílet na ostře sledované stavbě pražského metra. Jeho devatenáctiletého syna Tomáše však mnohem víc než metro a politika zajímá historie. Se svými novými spolužáky Táňou, Martinem a Klárou z filozofické fakulty poznávají Prahu, poslouchají bigbít, na přednáškách se noří do středověkých sporů a zkoumají legendu o Janu Nepomuckém. Dychtivě přitom očekávají, zda se ve zlatém relikviáři, který má být otevřen při rekonstrukci Svatovítského chrámu, opravdu ukrývá zachovalý jazyk tohoto středověkého světce. Dokonce kvůli tomu osloví mladého francouzského antropologa, stážistu v Národním muzeu, a chystají se s ním udělat rozhovor do univerzitního časopisu. Netuší však, že jejich pátrání zpovzdálí sleduje ještě někdo další… Propracované detaily, náznaky tajemna a silná pointa, určená pro zvlášť odolné čtenáře. - Róbert Kotian, SME Román Pavla Rankova opět potvrzuje, že slovenskou literaturu je dobré sledovat. - Pavel, Kotrla, z recenze románu Matky... celý text
Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2019 , HostOriginální název:
Legenda o jazyku, 2018
více info...
Přidat komentář
Výborně napsaný příběh se strhujícím závěrem! S autorem jsem se setkala na besedě v rámci Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě a přesvědčil mě, že jeho knihu stojí za to si přečíst. Jen mě mrzí, že zde Legenda o jazyku nemá větší počet hodnocení a zřejmě se nedostala do širšího povědomí. Přitom má určitě co nabídnout, přestože příběhů z doby normalizace bylo napsáno bezpočet, kniha má silnou výpovědní hodnotu.
Skvela kniha. Bravurne vystaveny pribeh, kde do sebe na konci vse perfektne zapadne (dejove). Jinak je to pribeh o smutne realite, kterou se prave snazim zprostredkovane poznat z knih, kdyz uz jsem mela do stesti narodit se do svodoby.
Dneska je to 30 let, co všechno začalo... Tu blbou dobu si pamatuju jen okrajově a jsem ráda, že existují takovéto knihy. Nemůžeme pak zapomenout a o to víc si snad budeme vážit svobody, kterou máme.
Autor možná místy zabrousil až do velké hloubky a detailu legendy o Janu Nepomuckém a některé rozhovory studentů byly poněkud šroubované. Jeho výpověď je ale tolik silná, že si plný počet hvězd zaslouží.
Proč dávám plné hodnocení:
- Velice věrohodným způsobem zachycená atmosféra vysokých škol v sedmdesátých letech, studium hlavních hrdinů je popsáno s překvapující autentičností (jména přednášejících na oboru historie filozofické fakulty UK, s výjimkou smutné postavy vyučujícího, jsou skutečná),
- kniha evokuje normalizační atmosféru přetvářky a malých hrdinství bez přehánění,
- velmi povedené a působivé propojení středověkého příběhu umučeného Jana Nepomuckého s hodně uvěřitelným příběhem studentů,
- dvě časové roviny (70. léta a současnost) dodávají příběhu hloubku a tragičnost, v závěru zaujme i osobní příběh utajeného vypravěče, propojeného s minulostí přes osobu Tetičky, tyto příběhy se v závěru spojí, ale jen částečně, s malým otazníkem v závěru,
- plus za československé reálie (slovenský autor, děj se odehrává ve federální Praze),
- občas lehounce ironický styl a dění okolo filozofické fakulty UK mi připomněly dalšího výborného autora, Radoslava Nenadála,
- celkově popadlo za srdíčko, a to nejen proto, že tu dobu pamatuju.
Velmi dobrá kniha a zároveň velmi smutná. Perfektně propojená středověká legenda o Janu Nepomuckém s životem čtyř studentů v normalizační Praze. A nakonec přijde náraz. Hodně velkej náraz.
Kniha o studentech historie z doby normalizace, která od začátku pěkně plynula. A závěr mě rozsekal. Určitě zkusím další autorovu knihu.
Knihu jsem kupovala se zvědavostí, že se dočtu něco o Janu Nepomuckém. Tento příběh byl pozvolný, až se postupně moje zvědavost začala vytrácet a přeorientovala se na studenty historie 70. let a na tehdejší způsob výuky. V tom si mě kniha získala. S napětím jsem očekávala propojení s kapitolami "Tetička". A konec knihy - ten měl takový spád! Nebudu nic prozrazovat, ale nečekala jsem takový závěr a jsem jak opařená.
Podle mě naprosto úžasná kniha. Čtenářsky by se mohla zdát trochu náročnější, protože se nejedná o děj v dnešním slova smyslu. I když je kniha čtivá, postupuje kupředu jen velmi pomalu. Příběh je postaven na dialozích o české historii, zejména o dění kolem Jana Nepomuckého, a o politické situaci roku 1972.
Právě toto spojení dvou témat bylo pro mě mimořádně přitažlivé, ale pro čtenáře, bez zvláštního zájmu o historii, může být smrtící.
Legenda o Janu Nepomuckém je v knize krásně rozpracována, ale postupně - s legendou se čtenář neseznámí naráz během prvních pár stránek (není to styl "Teď si řekněme, jak to bylo, aby všichni věděli, o čem je řeč.").
Kladně hodnotím i kapitoly Tetička 1, 2, ..., které doplňují hlavní příběh a stylem psaní dokonale demonstrují průběh psychické nemoci této dámy.
Závěr knihy pak najednou přejde z loudavého tempa do poklusu a připoutá si čtenáře až do posledního slova.
V neposlední řadě oceňuji, že kniha nesklouzla do romantického patosu - drobné náznaky lásky se ani nesnažily pronikat do hlavní linie příběhu, která byla sama o sobě po emocionální stránce bohatá.
Kniha se četla skvěle - jednoduchý jazyk, velmi uvěřitelný děj, pravděpodobné dialogy a dobře vykreslená atmosféra komunistických a estébáckých sedmdesátek.
Rankov byl nesmírně zajímavý, úžasné propojení dvou historických období. Každopádně koncem mě totálně převálcoval. Čekala jsem leccos, ale tohle ne. Naprosto přesvědčivé, a o to víc mrazivé, smutné, děsivé.
Velmi dobrá kniha. Rychlá, především přímočará, ale i hravá. Spojení středověku a tuhé normalizace funguje v knize velmi dobře a, ač je to fikce, kniha je velmi reálná.
Začalo to laskavě, s chutí diskutovat o přečteném, dohledávat a poslouchat zmíněné skladby..ale to podivno se nenápadně jemně omotalo kolem řádků, "přiškrtilo" dychtivý proud sdílnosti a najednou nebyl čas se rozhlížet okolo...a pak už si to samo vyžádalo nevěřícné a dusné TICHO...
Kdybych to měla popsat jedním slovem : arcidílo.
A tím bych to ukončila. Ta kniha s vámi zacloumá jako málo co. A pokud budete tak odvážní a dáte ji po přečtení znovu hned další šanci, rozlomí vás na více kusů a je už jedno ( úplně) jestli jste před tím o něco zájem projevovali nebo ne, nebo jestli vaše vědomí spalo. Prostě už spát nebude.
Arcidílo.
Výborná, čtivá kniha. Relativně pozitivní studentský příběh přechází do otřesné zprávy o tom, co bylo možné za normalizace. Smysl pro atmosféru i tragikomický lom, výrazná práce s analogiemi, uvěřitelné postavy. Info o (dez)interpretacích legendy o Johanovi z Pomuku či Janu Nepomuckém prima bonus.
Autorovy další knížky
2010 | Stalo se prvního září |
2013 | Matky |
2018 | Legenda o jazyku |
2011 | Farby strachu |
2001 | My a oni / Oni a my |
Musím se přiznat, že čtení pro mě bylo občas náročnější pro velké množství faktů, ale určitě jsem si rozšířila své znalosti. Ke konci knihy mi bylo zle z toho, jak vše dopadlo. Doufám, že historie se nebude opakovat.