Legenda o Ostojovi
Zdeněk Smetánka
Autor ve své práci zprostředkovává dnešní znalosti o tom, jak žili naši venkovští předkové v knížecích přemyslovských Čechách, a to na životních osudech jednoho hypotetického poddaného rolníka. Za příklad si vzal skutečně existujícího muže, uváděného mezi poplatnými sedláky v jedné darovací listině z roku 1132, jenž měl usedlost v předhradí „hradiště“ na Levém Hradci. V celkem 21 kapitolách se tak dovíme o Ostojově životním prostředí, jeho povinnostech k únětické církevní vrchnosti, jeho sociálním zařazení, dále jak mohla vypadat jeho levohradecká usedlost, jak pracoval, jak asi žila jeho rodina, čím se živil, co jedl, jak se oblékal, jak asi vypadalo jeho náboženské přesvědčení, jeho pověry, jak nejspíš prožíval sváteční dny, čeho se bál, jak stonal a čím své nemoci léčil; pochopitelně nechybějí ani partie o narození a smrti. Neobyčejně zajímavý je též popis Ostojova cyklu zemědělského roku, tak slavnostní a svátků s ním spojených. Kniha je určena všem, kdo se zajímají o archeologii a o historii středověku, především o tu kulturní a každodenní. Doplněno obsáhlým a aktualizovaným seznamem literatury. Množství náčrtů, mapek a obrázků, jichž je oproti původnímu vydání téměř dvojnásobek.... celý text
Přidat komentář
Tady není co řešit - plný počet. Budu moc ráda když si na mém blogu přečtete mou recenzi knihy viděnou z pohledu studentky Archeologie a historie...která s touto knihou začínala své studium.
https://b00kl4ady.blogspot.com/
(Povinná četba ke státnicím) Vynalézavá, interdicsciplinární kniha o člověku, z nějž se nám nezachovalo o mnoho víc než jméno. Nebo spíš o struktuře, která Ostoje (a spolu s ním středočeské rolníky první poloviny XII. století) obklopovala. Od šeré, zakouřené a nízce zastropené jizby, vybavené nějakými pěti hrnci a třemi vzácnými předměty z kovu (sekera, nůžky, nůž), po struktury mentální: pověry, rezidua pohanství, dětské hry...
Longue durée umožňuje Smetánkovi leccos o raném středověku odvodit nebo alespoň vytušit na základě pozdějších textů (třebas ze středověku vrcholného), výtvarných pramenů, ale také etnografických pozorování. Mnohdy dokonce ještě pozorování svých, z 50. let, takže v knize nechybí ani několik příběhů. Očitá svědectví v díle archeologa - není to braudelovské "dlouhé trvání" fascinující?
Ostoj žil v době katedrál, ale takřka nepochybně o tom nevěděl. Jeho obzory, jak píše Smetánka, byly bezhvězdné, zakryté listnatými lesy Povltaví. Žil také před "revolucí" XIII. století, v němž středověk vyvrcholí a poněkud zlidští a uhladí podmínky k životu. Ať už nástupem měst, vynálezem směnky či prostě tím, že v selských staveních přibývá další místnost k dosavadní jedné až dvěma. Slovem: docent Smetánka zvolil období a téma bezesporu zajímavé. Což uznávám i jako nešťastník, který si tohle období na rozdíl od něj tedy rozhodně nevybral, a stejně o něm musí číst ještě i v magisterském cyklu, uff.
Skvělá sonda do života raně středověkého člověka. V knize se dozvíme nejenom o tom, jak mohl vypadat jeho dům a blízké okolí, ale hlavně otázky každodenního života. Jak rozděloval rok, co pro něj bylo důležité, jaké otázky asi řešil? Autor velmi čtivě projde celý životní koloběh jednoho muže a jeho rodiny. Vřele doporučuji všem, které období středověku zajímá. A jako velké plus beru příjemný jazyk, kterým je kniha napsána a také ilustrace, které obsahuje.
Doporučili nám ji na jedné VŠ a v rozporu s očekáváním se četla parádně. Jedna z nejlepších sond do historie a bežného života u nás, ne-li úplně nejlepší, jakou jsem kdy četla.
Kniha na pomezí popularizace a odbornosti, řekněme velmi přístupný a víc široce než do hloubky pojatý odborný sumář interdisciplinárních (archeologických, historických, etnografických) poznatků z raného středověku, promítnutý do jednoho historicky doloženého rolníka z Levého Hradce. Smetánka probere celý život modelového zemědělce, od obecnějšího (skladba sídlišť a politická situace) po osobnější (metody práce, strava, sociální zvyky). Leccos je třeba dovozovat podle záznamů z jiných zemí, leccos se dokonce dovozuje z moderní etnografie moravské a slovenské vesnice, takže těžko říct, jak moc je rekonstrukce přesná, ale i pokud by šlo jen o hrubý nástin, pořád je to asi nejpřesnější možný pohled na život prostého zemědělského obyvatelstva ve 12. století, pro laika každopádně fascinující a obohacující. Navíc kniha obsahuje velké množství komentovaných ilustrací (vyd. z r. 2004).
Na co všechno se používal tuk?co znamenalo ostrihani vlasů nebo vousů? Jak se žilo ve 12 století? A mnoho dalších otázek naleznete v této knize odpovědi. Je to prostě skvělá kniha, kde se dozvíte dost zajímavých věci z této doby. Je velká škoda, že pan Smetánka již není mezi námi, určitě by napsal mnoho dalších dobře napsaných knih. Knihu vřele doporučuji.
Tuhle knihu jsem dostala na jednom semináři na střední jako povinnou četbu a léta na ní ráda vzpomínám. Poutavě vtáhne do života běžného středověkého člověka na základě různých historických podkladů na našem území. Zjistíte mnoho o tehdejším životě, o pohanských zvycích, o radostech a strastech. Pokud vás zajímá historie běžných lidí, tuto knihu rozhodně doporučuji.
Ostoj vychází z nízkých dveří svého domu. Překračuje vysoký práh a tak se musí hodně sklonit... Je časné ráno, svět se probouzí, temnota noci s jejími nebezpečenstvími je pro tuto chvíli pryč... Dívá se na nebe a přemýšlí, jaký bude dnešní den... A v koutku jeho mysli se skrývá otázka, která trápí zemědělce od věků až po dnešek: jaký bude tento rok? Příznivý? Bude úroda dobrá? Vystačí na zajištění povinného odvodu dvanácti denárů, na přežití zimy a i na zasetí políček v příštím roce?
Zakokrhá kohout, ozývají se slepice, zabučí kravka, jsou slyšet ovce. Ve větvích ovocných stromů v sadě u domu z plna hrdla zpívají ptáci. Ostojova žena rozfoukala žhavé uhlíky na ohništi a připravuje první jídlo tohoto dne. Nejspíš to bude kaše.
Kromě hlasů zvířat, tlumeného lidského hovoru a snad ojedinělého pláče malého dítěte, či šumění větru a zurčení vody, není nic jiného slyšet. Svět je tichý. Je teprve 12. století, Levý Hradec u Prahy... Místo žití zemědělce Ostoje a jeho rodiny...
Kdo ví... Přemýšlel někdy tento člověk o daleké budoucnosti? O předaleké? O tom, že jeho vzdálení potomci možná budou žít ve 21. století?
Asi těžko. Podíval se nahoru na nebe, vrátil se zpět do domu - dveře nechal otevřené, aby šlo dovnitř světlo, pojedl, snad prohodil něco málo slov se ženou, pohlédl na spící děti a vydal se za svou každodenní prací.
Přesně takhle si představuji ideální naučnou četbu! Výborná kniha Zdeňka Smetánky je jedinečná trpělivou a precizní rekonstrukcí každodenního života obyčejného sedláka, který mohl existovat, ale taky klidně nemusel. Důležité je, že Smetánka jeho prostřednictvím sestavil čtivou a podrobnou sondu do života ve 12. století (který v mnoha okolnostech nebyl žádný med).
Mé systematické já se radovalo z přehledného členění knihy - každé složce každodenního života byla věnována jedna kapitola. Ještě se mi nestalo, že bych během načítání studijní literatury nějakou knihu tak hltala a se zájmem sledovala Ostojovo lopotění, jako by to byl hrdina nějakého románu. Doporučuji lidem nejen z oboru, ale každému, koho zajímá, jak skutečně žili naši předkové.
Tak tohle je naprostý základ pro milovníky historie, kteří to s ní myslí aspoň trochu vážně.
Sice napsané odborníkem na slovo vzatým, ale určené i poučeným laikům.
Kdyby takto čtivě uměli zprostředkovat své poznatky normálním lidem i ostatní medievalisté, či jiní historikové, tak by to bylo skvělé!
Pokud chcete pokročit o level výš (ohledně odbornosti textu), tak doporučím od Jana Klápště: Proměna českých zemí ve středověku
Historii jsem měl vždycky rád a četba knih Zdeňka Smetánky mě přivedla ke studiu archeologie (žel, na další Smetánky jsem již nenarazil, a tak studia zase zanechal). Jeho přehled, důraz na propojování znalostí a metod více oborů, trpělivé skládání obrazu doby, to je úžasné.
Kniha o tom, jak se z mála dá vykřesat hodně aneb o naprosto fascinující práci historika raného středověku, který nemaje takřka žádné písemné podklady dokáže přesto rekonstruovat život našich předků. Velmi zajímavé a metodologicky inspirativní. Pro laika považuji za nejčtivější druhou polovinu knihy, která pojednává o běžném každodenním životě a s ním spojených rituálech - je až omračující, kolik z něj v pozměněné či zjednodušené podobě setrvalo do naší nedávné minulosti (a občas i dodnes).
Zapomenuti jako jednotlivci, ale ne nevýznamní jako lid. Kniha je zajímavá sonda do našeho raného středověku. Nebylo to pohodové a ubíhající čtení. Pro mne jako středoškolského laika, to bylo spíše hledání pevných bodů v takřka slepé mapě historie. Jsem ale po dočtení spokojen s rozšířením svých vědomostí. Díky za tuto knihu pane Smetánko. Konečně vím co je to oboroh.
Legendární kniha známá všem studentům historie UHK. Informací mnoho - zajisté fundovaných, ale čtivá mi moc nepřišla. To je asi dáno tím, že jsem ji číst musel.
Pro toho, kdo se o téma zajímá, je to vynikající kniha erudovaného autora. I ten, koho zrovna nebere historie raného středověku, ocení čtivost a lehkost stylu pana Smetánky.
Skvěle podané! Musím souhlasit s kolegy, kteří vložili svoje výstižné komentáře přede mnou - moc dobře napsaná knížka, čtivě, vtipně a s přehledem.
Úžasná sonda do mysli i života raně středověkého člověka. Kniha je velice dobře napsaná a čtení přímo odsýpá. Pokud Vás zajímají všední věci života středověku, tak takhle kniha Vám toho hodně řekne…
Krásný exkurz do hlavy obyčejného člověka žijícího ve 12. století. Ne vždy si uvědomujeme, že vnímání lidí se časem proměnilo. Co znamenal pro středověkého člověka les, do kterého my dnes chodíme kvůli relaxaci, jak ho vnímal, proč se ho obával? Na jaké úrovni byla medicína a co z ní dodnes využíváme. V knize je mnoho skvělých poznatků z života naprosto obyčejného muže 12. století, které jsou sepsány tak čtivě, že si ani neuvědomíte, že se vzděláváte.
Autorovy další knížky
2010 | Legenda o Ostojovi |
1987 | Hledání zmizelého věku |
1988 | Život středověké vesnice : zaniklá Svídna |
1997 | Archeologie na Pražském hradě |
2016 | Archeologické eseje a mikropříběhy |
2024/17
Perfektní knížka nejen pro přijímačky na archeologii. Krásně zpracované, hrozně moc zajímavostí o životě, který si ani neumíme představit. 'Archeologie obyčejného života' je úžasný koncept.