Legie prokletých
Sven Hassel (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83635/bmid_legie-prokletych-fQC-83635.png
4
181
181
Legie prokletých série
1. díl >
Přeloženo z anglického vydání (The Legion Of The Damned, 1989) dánského originálu. Trestní tábor SS Lengries patřil k nejhrůznějším a nejsadističtějším nacistickým vězením. Byl vyhrazen pro dezertéry, politické vězně a nepřátele Třetí říše. Když führer potřeboval pro ruskou ofenzivu lidskou sílu, kterou mohl snadno obětovat, znamenalo to pro mnohé z nich jedinou šanci na únik, Svenn Hassel a muži tankového praporu, podřízeni tvrdé disciplíně 27.trestního pluku, byli posláni na jatka východní fronty. Bojovali, aby se pomstili, jejich odvetou byl odpor a zmar. Bojovali ve válce, o které doufali, že bude prohraná.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1996 , VotobiaOriginální název:
De Fordømtes Legion, 1953
více info...
Přidat komentář
Z počátku je tato kniha psána tak trochu ve stylu našeho vojáka Švejka, ale s postupem času, se humor téměř vytratí a z příběhu se stává skutečný válečný román. Nikdo nechce do války, nikdo nechce umírat za Hitlera. Ale je to opravdu pravda? Kladu si otázku, jak bych se zachovala já, kdybych měla jít do války. Ne bránit svojí zem, ale naopak agresivně útočit a zabíjet lidi na cizím území. Ne, nevěřím, tito lidé nejsou pouhými oběťmi války. To až na konci, když byla válka prohraná, tak to každý tvrdil. Z tohoto důvodu pro mě bylo složité nějak se vcítit do osudů těchto lidí. I když na živu nezůstal téměř nikdo, mně to bylo tak nějak lhostejné. Audiokniha je načtena velmi dobře a načetl ji pan Vaclav Knop.
Určitě neupírám autorovi, že prožil peklo. Ale nechápu, proč to peklo v knize "přikrášluje" až do absurdna. Zřejmé je to zvláště v úvodu, kdy např. v jednom odstavci (popis výcviku) píše, že měli z dlaní cáry masa (dokonce jim z nich visely), a hned o kus dál, že museli cídit a čistit zbraně xkrát za den. To se ale s cáry masa místo dlaní moc nedá, že. A je tam ještě pár dalších věcí, které nezní moc uvěřitelně a autor zjevně skutečnost ještě náležitě "přikrášlil".
Kniha pro mne byla velkým překvapením. Celé vyprávění na mne působilo jiným dojmem a mělo jinou atmosféru než ostatní knihy z tohoto období. Samozřejmě zde autor popisuje hrůzy války, ale také že i na německé straně nebylo vše zalité sluncem. Oceňuji, že do knihy byly přidány i lehce vtipné scénky, aby to trochu kontrastovalo a líbil se mi praktický přístup hlavního hrdiny. Nejsem žádný odborník a nevím, co všechno bylo domyšleno, ale z laického hlediska knihu hodnotím kladně.
Zajímalo by mě, jak moc je Legie prokletých psaná podle skutečných událostí a jak moc (a zda-li) si Hassel něco nepřikořenil... protože i kdyby z toho všeho zažil jen polovinu, tak by to byl román silný jako ruský boršč. A když už píšu o Rusku, tenkrát, na začátku let čtyřicátých století dvacátého, to bylo skutečné peklo na zemi. A přesně jak píše autor- doufám, že zástupy mrtvých německých vojáků pochodují s vyčítavým pohledem před zraky SS oficírů, kteří se smaží v pekle, až do skonání světů. Drsná knížka, ale neuvěřitelně čtivá. Byť je to, hlavně na jejím začátku, kdy Sven popisuje, co se dělo v zajateckém táboře německých trestanců, něco šíleného, horší než zážitky z fronty. Ale i ty stojí za to...
Sven Hassel byl jednoduše smolař. Ještě před 2. sv. válkou si zavdat s Wehrmachtem, se zkušeností s 1. sv. válkou, to chce holt už fištróna. Tady nejspíš platí mladý ale hloupý. I když Dánům se hrůzy 1. sv. války zas tak moc nedotkly díky jejich kolaboraci s nacisty. S veškerou úctou. Anabáze, na kterou se Sven v roce 1936 dobrovolně nedobrovolně vydal, vzdáleně připomíná Švejka, u Svena má ale mnohem, mnohem tragičtější podobu a mnohem delší putování, kde je smrt na denním pořádku. Odsouzení k těžkým pracím v Sovětském svazu obsahuje hodně zajímavé informace z ruského týlu. Stejně tak jsou zajímavé ruské praktiky, jak se Sověti za druhé sv. války snažili přetáhnout na svou stranu již nalomené a boji znavené vojáky nacistické armády. Historka o opušťáku pro německého vojáka od sovětského důstojníka je pak tak pikantní, že je až neuvěřitelná. Sven popisuje útrapy svého vojančení spíše střízlivě než emocionálně , i když bohatě na hrůzné detaily války. V tomto ohledu je autobiografická linka zřejmá. Přesto zůstává kniha čtivá a osloví zejména svým hlubokým lidským poselstvím.
Nemyslím si, že má smysl zjišťovat, jestli to vše prožil přímo on nebo to má z vyprávění. Je vidět, že ve válce byl a jako protiválečná kniha to funguje skvěle.
Obzvlášť si cením toho, že konečně taky vidíme pohled z druhé, nacistické strany a ne jen hrdinné opěvování spojeneckých sil, papírově těch hodnejch. Jestli nesedí některá fakta, to je mi docela jedno - nejsem žádnej military odborník (třeba jednotky horských "myslivců" na mě působily dost podezřele, ale přesto asi existovaly).
Hlavní je to vyobrazení hrůz, které působí reálně a v kombinaci s kritickými názory autora je jasné, kam by si měli všichni ti generálové a politici takové války strčit. Jediné, co mě zarazilo, bylo líčení toho, jak všichni vychcípali a je jich už málo a v další kapitole se opět bojuje ve velkém, pak zas vychcípají a zas boj - bylo to takové nejednoznačné. Pak mám dojem, že se kniha hodně zaměřuje na Portu a ostatní tak nějak upozaďuje. Ale to jsou jen menší chybky na této parádní napínavé knize.
Já knihu četl už kdysi dávno (plus několik dalších "hasselovek") a teď jsem si poslechl audioknihu interpretovanou Václavem Knopem. Proti němu nemůžu mít křivého slova, ale rovného slova taky zrovna ne - tak něco mezi. Asi mi trochu vadí jeho tón hlasu, ale za to on nemůže. S přednesem jsem byl spokojen. Dále nevím, jaké vydání četl, ale já mám prostě postavy zafixované jako Dědka a né Starýho, Drobečka a né Prcka, takže to bylo pro mě trochu zklamání.
Z válečné literatury jsem toho moc nepřečetl, ale jsem rád, že zrovna Hasselova díla mi neunikla. Legie prokletých jako jeho prvotina nastavila solidní laťku a doporučuji všem, co od něj ještě nic nečetli.
Ach jo, tak děsivě smutnou a věrohodnou knihu jsem snad nečetl. Mám pocit, že jsem v pocitech hlavního hrdiny alespoň trochu prožil tu hrůzu. Navíc z pohlednu německého vojáka. Výborná kniha od začátku do konce, bez patosu, bez příkras, bez sebemenšího milosrdenství vůči válce jako takové.
Další vynikající kniha od "Svena". Zejména v počáteční fázi je vyprávění dost drsné. V pozdější části autor sem tam téma trochu i odlehčí, ale ne moc, a děj se stane víc epizodní. Autor nešetří hořkou kritikou války ani vlastní strany, za kterou bojuje. Autenticita je tam znát opravdu hodně. Vřele doporučuji.
Celý život se zajímám o historii. Především o období druhé svět. války.
V knize Legie prokletých mi vadí věcné chyby.
Nejkřiklavější z nich - autor opakovaně v celé knize tvrdí, že lili do jejich tanků naftu. Ale tanky Panther, stejně jako všechny ostatní německé tanky jezdili na benzín.
Při popisu bitvy u Kurska píše o ukrajinských stepích. Ale Kursk je ve středním Rusku.
A tak bych mohl pokračovat.
Nevyčítám autorovi, že to, o čem píše sám neprožil (jinak by takové věci samozřejmě věděl). Ale že se při psaní knihy ani neobtěžoval si zjistit základní, všeobecně známá, fakta.
Myslím, že nezáleží na tom, jestli popsané zážitky skutečně prožil autor nebo zda-li je posbíral od dalších vojáků. Faktem zůstává nesmyslnost a marnost druhé světové války. Tolik zbytečně zmařených životů... Kniha obsahuje spoustu autorových filozofických myšlenek.
Skvělá kniha! Je mě upřímě jedno nakolik je to sci-if a nakolik je to podle reality. Hasselovky mě prostě baví. Strhující, čtivé, napínavé.
Nevim, jestli všechno popsaný moh prožít jeden člověk, řek bych, že ne, ale to neni podstatný. I kdyby to byly příběhy více lidí sjednocený do jedný osoby, tak hlavní myšlenkou zřejmě bylo poukázat na hrůzy a nesmyslnost války, což se podařilo. Místy dost brutální
Knihu jsem přečetla jen díky čt. výzvě (dánský autor). Měla jsem strach, že je psána v dnešním duchu o hrdinném německém vojákovi, kterému zabránila hnusná Rudá armáda zničit bolševika. Naštěstí je poplatná době vzniku (r. 1953). Její poselství (podle mne): Válka je vůl. Dělali jsme hnusné věci, krutě jsme zabíjeli, ale také jsme hodně trpěli. Válku a Hitlera jsme nenáviděli, ale museli jsme poslouchat. Odpusťme si, co jsme si, ale už nikdy více! Vždyť jsme všichni lidé!
Zajímavý pohled na válečné běsnění. Do jaké míry to má vypovídající hodnotu z té "druhé" strany válečného konfliktu si netroufnu odhadnout,ale je to dobře čtivé.
Zajímavý válečný román který poukazuje na krutost války. Osudy party vojáků jsou někdy až neskutečné, ale to jen zvyšuje napětí v knize. Určitě stojí za přečtení.
Štítky knihy
válečné rományAutorovy další knížky
| 2002 |  Legie prokletých |
| 2005 | Generál SS |
| 2008 | Gestapo |
| 2010 | Kola hrůzy |
| 2003 | Komisař |
Černí baroni/Švejk v (dánsko)německém podání, okořeněno některými příspěvky tohoto národa naší civilizaci: zdokonalenými koncentračními tábory a nejkrvavější válkou v dějinách. Psáno jednoduchým dokumentárním stylem, ovšem v krátkých válečných epizodách je čtenář víc a víc utvrzován v protiválečné náladě a v nesmyslnosti zdánlivě velkolepých bitevních masakrů. Při podobné četbě mi pravidelně naskakuje jeden citát, zapomněl jsem od koho:
Ve válce se vzájemně zabíjejí lidé, kteří se neznají a nic proti sobě nemají, ve jménu lidí, kteří se velmi dobře znají, ti ale proti sobě nebojují a nezabíjejí se.
80 % (zatím 181 hodnocení se průměrem 85 %).
…
Než jsme opustili Charkov navždy, naši technici ho naprosto zničili. Charkov byl veliké město; rozkládal se na ploše veliké stejně jako Kodaň a při vypuknutí války měl dobrých osm set padesát tisíc obyvatel. Charkov byl jedním z nejpůvabnějších měst v Sovětském svazu a měl to samé renomé jako Moskva nebo Oděsa.
Tři sta tisíc jeho obyvatel bylo zabito. Generál Zeitzler napsal do denního hlášení hrdě: Zničeno beze zbytku.