Les kostí

Pěkný příběh, docela strašidelný někdy překvapil, ale nezaujal tak abych si koupila pokračování.

08.03.2012

Pěkné odreagování od jiných knih. Přece jen je psaná asi pro mladší ročníky a ty určitě taky potěší. Pro mě jen příjemná změna a když se mi náhodou dostane pokračování do ruky tak si jej přečtu...

06.10.2011

Hned se musím pochlubit-konečně přečteno!
Po téhle knize jsem sáhla z velice neznámého důvodu. Odložila jsem jí asi už po třicáté stránce a vrátila jsem se k ní jen díky nesmírnému nutkání: "Holka, už si tu knížku rozečetla, tak jí koukej dočíst."
Byl to vysilující a dlouhý boj, ale je to tu, velkolepé finále: Dočteno.
Fantasy mě poměrně bere, ale tahle kniha byla na mě pojata trochu zvláštním způsobem. Musím přiznat, že hlavní myšlenka mě zrovna moc neoslovila. Navíc mi dost lezlo na nervy neustálé blábolení o Oceánu.
Některé poměrně dobré nebo aspoň zajímavé pasáže, ale celkově.. Řekla bych, že kniha tolik neoslní.
Zajímavé osudy postav, ale nejvíc asi zaujme grafická část knihy. I když.. Mě už pak ty všechny obrázky také otravovaly.

31.08.2011

Kniha je kouzelná a příjemná změna od upírských sérií.
Jediné,co se mi trochu nelíbilo,přijde mi,že je psaná velmi jednoduše,malá slovní zásoba,ale jestliže je to určeno předevšim náctiletým,tak se to dá pochopit. I tak jsem nadšená a těšim se na pokračování. :)

03.08.2011

Na první pohled je knížka opravdu krásná a uvnitř taky krásně upravená... Dějově se mi ze začátku nijak zvlášť nelíbila, nudila mě...
Avšak od asi tak 80. stránky už nebyla tak nudná a dala se číst... Druhá polovina mě pak začínala opravdu bavit...
Konec se mi líbil, žádný vyloženě úžasný a šťastný, jako jsem od toho čekala...
Zkrátka musím říct, že je to celkem povedená kniha, ale myslím, že slečny kolem 14 - 16 let potěší víc.

10.07.2011

Okouzlující kniha! Přinejmenším, co se týče typografie a výzdoby vůbec. Vevnitř je osrstěna listnatými ornamenty, písmo je vybráno s citem a grácií... takže četba je téměř fyzickým potěšením. Pokud se tedy zrovna náhodou nesoustředíte na obsah. Možná vám připadne zvláštní vybírat si materiál k duševnímu obohacování zrovna podle těchto kritérií, ovšem každý máme právo okořenit se pár kapičkami povrchnosti, ne?

Dobrá, tak jsme si řekli, že les má krásné listy a roztomile štíhlounké kmeny. Jaký však je, když do něj vstoupíme? Kdybych tvrdil, že průměrný, asi bych knize přece jenom trochu lichotil, a to i v rámci žánru četby pro náctileté dívky. Chybí nějaký výraznější nápad, který by knihu odlišil od davů jiných. Na atmosféře by bylo také možné popracovat ještě trochu důkladněji, myslím si.

Hlavně zpočátku jsem hodně vzpomínal na film Vesnice, do kterého jsem svého času vkládal velké naděje a který je naneštěstí z velké části nenaplnil. S velmi slibným prostředím vísky zapomenuté uprostřed lesa temnoty a hrůz (a zubů a kostí) si však ani Carrie Ryan neporadila tak, jak by se mi to líbilo. Vlastně se jí podařilo popsat některé docela děsivé scény tak, že jsem se vůbec necítil ohrožený, což je svým způsobem také umění.

Abych jen nehaněl, musím pochválit jistou nepředvidatelnost, co se osudů hlavních postav týče. Jsou to prostí lidé, z masa, kostí a inkoustu. Dopředu jsem neuhodl, kdo přežije a kdo ne. Orákulum ze mě tedy asi nebude. Výtku nepropracovanosti lze ale uplatnit i zde - je sice krásné (ba přímo nádherné), že se mají či nemají rádi, ale trochu lidštější motivace by občas neuškodily. Možná trochu chyběla přímá řeč - bylo jí vlastně docela málo a téměř vždy se týkala otázek hlavního děje. Většinu samotného textu zabírají úvahy hlavní hrdinky, ty jsou ale jalové jako kráva před otelením a neustále se točí kolem několika nepříliš objevných myšlenek.

Les rukou a zubů mohu tedy doporučit jen jako velmi oddechovou četbu. Smrt ani psotník z toho asi mít nebudete, ale na světě je spousta jiné literatury, která dušinku potěší víc.