Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537087/bmid_les-v-dome-6629102e75287.jpg
4
4467
4467
Mládí je někdy k nepřežití… Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví… Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat. „Z otrávené půdy nevyroste zdravý strom. A rodina, v níž chybí láska, porozumění a schopnost obětovat se pro druhého, nemůže zformovat člověka tak, aby pomohl udělat svět lepším místem pro všechny.“ – Alena Mornštajnová, autorka. „Les v domě je mrazivý, je výrazný a dramaticky bolestivý. A bez jediné pochyby mohu říct, že naprosto skvělý.“ - Tomáš Fojtík, medium.seznam.cz. „Opravdu skvěle napsané. Kniha vás chytí a nepustí. Ale není to jednoduché a veselé čtení. Autorka opravdu umí vtáhnout do děje, postupně rozplétat příběh a chytit čtenáře za srdce. A ten závěr, vyrazil mi dech.“ – databazeknih.cz... celý text
Přidat komentář
Tak tohle byla síla. Z počátku na mě kniha působila depresivně, zároveň jsem ale měla touhu číst dál. Postupem času jsem nevěřícně civěla na postavy, které dokázala autorka vybarvit na svých řádcích. Smekám ... ale podruhé ji číst nechci.
Táto kniha ma zasiahla hlavne z toho dovodu, že počas toho, ako som ju mal rozčítanú, sa mi narodila dcéra. Príbeh sa ma teda veľmi dotkol a veľmi dúfam, že jej nikdy nikto nebude musieť hovoriť, že si zaslúži byť šťastná, ale že šťastnou bude.
Je neuveriteľné, ako pani Mornštajnová dokáže na pár stranách popísať tak silný príbeh. Bola to druhá kniha, ktorú som od nej čítal. S četbou jej kníh som zrejme čakal tak dlho, že som ju vnímal ako autorku ženských románov, avšak už druhýkrát mi potrvrdila, že jej knihy zasiahnu úplne každého.
Po prečítaní každej knihy si zapisujem obľubené pasáže, tu som si však žiaden citát nezapísal. Nedokážem vysvetliť prečo, dielo som však vnímal ako komplex, nešlo o silu jednotlivých viet ale o celkovú silu príbehu. Tak isto som si vlastne neobľúbil žiadnu postavu (možno vyjma Ester, ktorá ako jediná netrpela nejakou psychopatologickou poruchou), napriek tomu dielo hodnotím 5/5.
Tak tohle bylo hodně silný kafe. Snad nikdy jsem nečetla knihu, která by ve mně dokázala vyvolat tak frustrující pocity. Ale není to špatně. Příběh se mi fakt neskutečně dostal pod kůži, mohla jsem tak hodně vnímat dané postavy.
Kniha je fakt ideální na podzimní večery.
Líbí se mi, že se autorka nebála otevřít takováto témata a neskutečně se mi líbilo, jakým způsobem to do knihy zakomponovala a jak se pomalu vše začalo dostávat na povrch.
Upřímně jsem čekala trošku jiný závěr knihy... ale Mornštajnová mě dokázala překvapit.
(SPOILER)
Je to zcela jiná Mornštajnová než ta, na kterou jsem byla dosud zvyklá.
Žádné dějinné pozadí, žádná spletitá rodinná historie, sledování jejích osudů napříč generacemi. Alespoň zdánlivě.
Vůbec jsem neměla pocit, že čtu Mornštajnovou.
Vůbec jsem neměla pocit, že čtu knihu.
Nepamatuji si, kdy naposled mě něco až tak moc pohltilo. A jestli vůbec.
Knihu jsem přečetla během 24 hodin.
Přijde mi zajímavé, jak se vlastně ani nedozvíme, jak se hlavní hrdinka, nám známá jako Cácora, jmenuje. Jako kdyby to korespondovalo s jejím postavením v rodině. A ve světě obecně. Nač potřebuje jméno, když nemá kamarády a doma je pouze jakýmsi "hej ty", o nějž nikdo nestojí. Jako kdyby přítěž, jakou ona pro své "nejbližší" představovala, nestála za to, aby ji někdo vůbec pojmenoval. Naopak babiččino jméno v kontextu toho, co se o ní dozvídáme, vyznívá poněkud ironicky.
Jelikož jsem si matně pamatovala na kontroverze po vydání knihy, tušila jsem, kam bude děj spět. A jaké bude to velké tíživé tajemství. I přesto mě s každou další přibývající stránkou, jež nám odhalila další fragment minulosti, víc a víc mrazilo.
Ona zmiňovaná kontroverze týkající se provolání, že AM příběh sexuálního zneužívání dítěte vykradla, mi trochu vztah k autorce kalí, jelikož mi přijde, že je ta podobnost opravdu do nebe volající, ale vzhledem k tomu, že nevím, kde je pravda, se k hodnocení knihy snažím přistupovat čistě řemeslně, a v takovém případě nemohu paní Aleně nic vytknout.
Ať už je ta pravda kdekoli, myslím si, že je jedině dobře, že o tom někdo píše.
A když už je ta kniha napsaná, doufám, že v někom, kdo se v ní, želbohu, našel, nastartuje odvahu mluvit. Jako jednoho dne začala mluvit i Cácora...
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, nenáviděla jsem všechny dospěláky v té knize. Mrazivé od prvního řádku do posledního. Tak strašně smutné a bolavé, na druhou stranu velice čtivě napsané. Velice těžké téma, o kterém je ale nutno mluvit.
V dřívějších recenzích Mornštajnové jsem uváděl obavu, že už autorka nemůže přijít s ničím novým. No, mýlil jsem se!
Zvolila ožehavé téma, které odkrývala jen pomalu a s patřičnou gradací, citlivě a přitom bez obalu.
Hodně mě přitom zaujal motiv viny, který hlavní hrdinka postupně rozkrývá a nakonec překonává, byť velmi svérázně.
Jen mě trošku mrzí, že poslední kapitola, kde vše vrcholí, mohla být delší s hlubším popisem niterných prožitků hlavní postavy. Tam se autorka mohla více ponořit.
Přesto velmi oceňuji nevšední téma, jeho postupné budování a konečné rozuzlení!
Knížka s velice negativním dějem. Mně osobně se moc dobře nečetla, asi i z důvodu tématu. Konec byl zvláštní, ale chápu potřebu na tyto závazné činy poukazovat
Příběh byl zajímavý přesto hrozný a jako celek strašně negativní. Nemám pochopení jak se může někdo takhle chovat k dítěti.Je to mrazivý hnus.
Tohle ve Vás prostě něco zanechá, nedá se od čtení odtrhnout, neskutečné. Přečetla jsem za den.
Nevím no. Po Haně a Slepé mapě je to zklamání. Do poloviny knihy to ještě nějak šlo, ale pak mně ta záplava deprese a beznaděje nějak utloukla. Autorka prostě není Stanislav Rudolf, aby vytvořila uvěřitelnou dívčí hrdinku. Kniha mi dlouho ležela v knihovně, po přečtení jsem jí odnesl do knihobudky, kde jsem jí před časem našel.
Po dlouhé době nedočtená kniha. Několikrát jsem se k ní vrátila, ale pak jsem usoudila, že život je příliš krátký a nebudu plýtvat časem na něco, co je mi odporné. Paní Mornštajnová kouzlí s jazykem, ale manipuluje se čtenářem. V každé mnou dosud čtené knize stejně jako v životě byla a je alespoň jiskřička naděje, alespoň malý proužek světla, alespoň jeden trochu pozitivní hrdina. Tady je jen zmar a hnus. Dosud jsem přečetla všechny knihy od autorky a velmi se mi líbily. Po Lesu v domě asi už nebudu.
Náročné téma, zajímavé zvraty. Paní Mornštajnová tohle umí, ví na který hřebíček uhodit, tak aby to čtenáře pohltilo. Je to těžké téma a není to žádná oddechová kniha. Ale stejně Vás to donutí číst dál, i když vlastně nechcete, protože je to na Vás moc.
Po přečtení knihy mi bylo trochu nevolno. Příběh velmi negativní, ale myslím že přinesl dobrou myšlenku porozumění prožívání těch, kterým se v životě neděje nic dobrého, kam až to může vést a co všechno to může nechtěně ovlivnit.
Kdyby v té knížce bylo aspoň pár pozitivních momentů a taky kdyby to nevygradovalo v takovej konec,tak by to bylo za plný počet. Tohle byl hnus,ale čtivej.. a to se blbě hodnotí.
Za mne jedna z nejvíce depresivních knih, které jsem četla. Dobře napsaná, o tom žádná, ale nic pro nás optimisty.
Co to jako má být? Listopád byl vynikající, Hana skvěla, ale tohle je těžkej omyl. Pokud paní Alena měla snahu vytvořit dílo s nejvyšší koncentraci nesympatických osob, tak se jí to povedlo. Všichni byli zralí na pár facek včetně té malé hlupky. Emoci to zanechalo, nesnášel jsem je úplně všechny a navíc všichni si za svůj osud mohli sami, takže lítost ani soucit tam není... Špatný, slabé 3 hvězdy. 55%
Tahle kniha mě chytla za srdce. Jeden večer jsem se do ní ponořila a druhý dočetla. Velmi poutavé čtení.
Máma, bába, obě tyhle postavy mě tak neskutečně vytočili. V mojí hlavě je tolik otázek, a jedna je teda nejsilnější. Jak to sakra mohli dopustit? Pro mě jako mámu je taková situace úplný tabu, v životě bych svoje dítě nenechala v takových podmínkách. A jelikož jsem dítě které taky opustila máma, příběh mě fakt sebral.
Občas jsem si i u cácory říkala, proč to sakra dělá? Ale byla jen dítě, snažící se nějak vypořádat se situací a se vším co jí život nadělil.
Po delším přemýšlení jsem ale došla k závěru že se nemůžu zlobit na mámu, bábu ani cácoru. Každá se s tím nějak chtěla vypořádat, každá krvácela jinak. A ač je za mě jejich chování nepochopitelné, nikdy nesuďte člověka pokud to nezažijete.
Celý příběh je hrozně čtivý a díky jeho pochrmurné náladě se hodí právě do tohoto počasí.
Nejvíc mě ranilo, když jsme měli možnost číst cácory myšlenky a pocity. To pro mě bylo silný kafe.
LES V DOMĚ mě překvapil svým obsahem, protože jsem si chtěl hlavně přečíst knížku od českého autora do Čtenářské výzvy a o knize jsem si předem nic nezjistil. Směr, jakým se vyprávění ubíralo mě tak překvapil. Téma bylo silné, mrazivé, ale sepsané velmi dobře, čtivě. Zajímavá kniha s příběhem, který by se neměl stávat skutečností, ale bohužel se tak děje.
P.S.: 48 čtenářů mě zmátlo svým zařazením knížky k tématu - Kniha poprvé vydaná v ČR/SR v posledním čtvrtletí 2023. Zde musím najít jinou knížku, protože Les v domě byl vydán již v dubnu 2023.
No nijak mě to nenadchlo, takové neuvěřitelné, nikdo nic pořádně nevyšetřuje, všichni lžou, a ani v dospělosti se to nijak neřeší...
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Autorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Velmi silný příběh. Měla jsem na začátku sto chutí cácoru z té knihy vytáhnout a obejmout. Typický případ situace, kdy se do rodiny narodí nechtěné dítě + velmi smutné okolnosti. Tohle se bohužel děje i mimo knižní příběh. Měla jsem slzy na krajíčku. Také se mi líbí, jak je kniha vytvořena. Je tam spousta místa i volné stránky na poznámky. Ideální kniha na knižní štafetu.