Less
Andrew Sean Greer
Arthur Less je neúspešný spisovateľ, ktorému nemilosrdne klope na dvere päťdesiatka. Vníma to ako hroznú nespravodlivosť – veď len teraz sa ako-tak naučil žiť! A akoby toho nebolo dosť, dostane pozvánku na svadbu svojho bývalého priateľa, s ktorým prežil posledných deväť rokov a dúfal v lásku až za hrob. Prepadne ho zúfalstvo a šialený smútok, s ktorým si nevie rady. Svadby sa rozhodne nemieni zúčastniť, a aby si to ospravedlnil aj sám pred sebou, prijme pozvánky na všetky konferencie, literárne podujatia a tvorivé pobyty, ktoré predtým veselo ignoroval. Naplánuje si tak cestu okolo sveta, počas ktorej oslávi aj obávané narodeniny. Veď napokon, čo už môže stratiť? Čoskoro sa však ukáže, že postrácať môže naozaj všeličo – od kufra cez zvyšky ilúzií až po dôstojnosť. Jeho cesta sa zmení na odyseovskú púť plnú šialenstva na letiskách, podivných stretnutí a tragikomických dobrodružstiev, ktoré však majú nečakane liečivý účinok.... celý text
Přidat komentář
"Tvůj hrdina je bílý Američan středního věku, co bloumá městem se svým bělošským žalem středního věku? Je dost těžký soucítit s takovým chlapem. I když je gay." Ledaže... by to nebyla tragédie, ale komedie. Není to hrdina, je to pošetilec! Je to vtipné. Často velmi, velmi trefné. Vysloveně labužnicky napsané, ale nebudí dojem samoúčelu (paradoxně mi ale styl souzněl víc s protagonistou, než s vypravěčem). And in the end, every story is a love story. Ocenění navzdory jsem nečekala nic zásadního, anotace mě zvlášť neoslovila (krize středního věku po cestě "kolem světa"), ale nakonec mi to dost sedlo. V hodnocení pořád lavíruju mezi **** a ***** (možná to bude občas skákat sem a tam), ale ve výsledku vždycky doporučeníhodný román, který dokonce potěší (přitom obvykle doporučuji spíš romány, které rozhodí). A jo, uchechtávala jsem se nahlas (ale to já dělávám, jsem taková šťastná to povaha).
Podivuji se nad tím, že takto srdíčko zahřívající a zábavná knížka dostala Pulitzerovku. Ne nadarmo se o Less říká (...aneb Napsal to jeden pán z Washington postu): "As a novel, it’s delightful. As a Pulitzer winner, it’s a unicorn."
Možná to je tím, že jsem předčasně zapšklá a utápím se v sebelítosti a marnosti, ale přestože je Less 49-50letý gay, docela jsem se s ním dokázala ztotožnit. Co však, z mého pohledu, dělá knihu naprosto skvělou je vypravěč.
Vypravěč má totiž na Lesse (miluju skloňování cizích jmen, jupíjej) střízlivější pohled než on sám, takže celé jeho zapšknutí nepůsobí jako nudná demence a bude vás bavit. Taktéž miluju, že vypravěč nechá Lesse žít svůj život a nechá ho nám věšet bulíky na nos, načež nás o pár stránek později nečekaně nahodí zpět do reality. Ještě jsem se asi nesetkala s tím, aby vyprávění v třetí osobě tak zajímavě souznělo s hlavní postavou.
Je tam spousta nenuceně zábavných situací, nejednou jsem se zasmála nahlas a i když ne každému (říkali v podcastu) to přijde jako klasická lol knížka, pro mě takovou byla.
PS: poprvé jsme použila lol jako užitečnou zkratku!
Do Lesse jsem se nezamiloval. Jeho příběh, život, bys se mi sám o sobě líbil víc jako román. Jenže Less podstupuje úmornou cestu kolem světa protkanou “laskavým” humorem a to je hlavní výplň knihy.
Netradiční milostný příběh. Pobavilo mě to, trošku mám výhrady k překladu, ale jinak celkem vtipná kniha.
Hezka knizka. Hlavni hrdina mi byl hodne sympaticky a bavilo me to. Doporucuji k precteni.
Štítky knihy
americká literatura cestování hledání smyslu života spisovatelé psychologické romány Pulitzerova cena stárnutí gayové
Autorovy další knížky
2018 | Less |
2006 | Zpověď Maxe Tivoliho |
2010 | Příběh jednoho manželství |
Kniha mě velmi zaujala svou obálkou a poté oceněním Pulitzerovy ceny. Anotaci jsem četla jen zběžně.
O této knize bych klidně řekla, že je o sobě samé. Že kniha Less je už upravená verze Swifta. Kniha se mi četla dobře, jen jsem místy měla problém na soustředění, jak mi u jiných knih zaplá tv nevadí, zde jsem se musela přesunout s knihou na tišší místo. Celou dobu na mě pak Arthur působil jako mladík lehce po třicítce, velmk mladě. Kniha mě jinak velmi bavila, líbilo se mi jak Artur cestoval, jaký měl pohled na svět a jak se sám vypořádával s osamělostí. Jen ten konec se mi moc nelíbil, kdyby se vypořádal sám se sebou a zůstal dejme tomu sám, bylo by to víc lessovské. I přesto si to však zaslouží plný počet.