Léto, jako když vyšije
Eliška Horelová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16530/bmid_leto-jako-kdyz-vysije-AfA-16530.jpeg
5
237
237
Je to příběh pražské studentky Zuzky Ledvinkové, která své prázdniny tráví místo ve vytoužené cizině, kam odjíždí většina jejích kamarádek, u své tety na Českomoravské vysočině. Pozná tu partu chlapců a děvčat z pionýrského jezdeckého kroužku, zúčastní se jejich putování kočárem taženým párem koní do Jižních Čech a na Moravu a prožije v kruhu svých nových přátel nejkouzelnější prázdniny plné romantiky, dobrodružství a veselých příhod. Do Prahy se vrací jiná Zuzka, bohatší nejen o mnoho životních zkušeností, ale i lidsky vyzrálejší. Kniha vydaná v roce 1979 jako její první vydání... celý text
Přidat komentář
Jedna z mých nej knížek v dětství, vloni jsem jí sháněla pro neteř k Vánocům a nakonec sehnala v antikvariátu (tu svou starou z roku 1988mám na půdě, ale tu nedám, čekám až jí doroste dcera :-) ), také se jí moc líbila, sama totiž jezdí na koni. Škoda, že čtvrtého vydání, které doufám příjde co nevidět, se paní Horelová už nedočká.
Povedená kniha pro dívky. Vypovídá o normální holce, která ukončuje školní rok s tím, že zažije nudné léto, nakonec si léto velmi užije ve společnosti koní a nových kamarádů. Na tuto knihu ráda vzpomínám i po několika letech po přečtení :).
Knihu jsem četla v dětství a patří k těm nezapomenutelným. Četla ji i má dcera, řadí se tak k příběhům, které osloví i dnešní generaci dětí.
Paní Horelová se jednou zamyslela, vzala si tužku a napsala příběh - příběh, který se v proudu času dokázal zarýt do srdce tisícům (nejen) děvčat. Příběh čistý a upřímný, přesto skrývající svá tajemství, příběh o lásce a přátelství, o přírodě a štěstí, příběh o tom, kde hledat opravdovou krásu.
Fráňovu básničku od prvního přečtení umím zpaměti a oči mi z ní slzí úplně stejně, jako když mi bylo třináct let...
"Kdybych byl pastevcem koní, večerním časem
stal by se jednou snad divoucí div:
až, hvizdna, koně bych svolal z ovlhlých niv,
koníček cizí, bílý a krásný, divoucí div,
stál by tu náhle a lidským mne oslovil hlasem.
Krásně by mluvil, jak v hrdle by studánku měl,
i jménem snad nazval mne: Františku, pastevče koní,
vzkazují bratři tví, jako ty pastevci koní,
u ohňů nočních že přepad je veliký žel,
už ani nepějí, hlavy jen kloní,
líto jim sebe je, líto je koní,
budeš-li zpívati, za ně bys za všechny pěl.
Já nejsem pastevcem. Noční však chvílí
na mne též padá veliký žel,
už ani nezpívám, hlava se chýlí,
smutňoučkým ržáním jak vzduch by kol zněl,
koníčku bílý..."
Nevím, která múza autorku tenkrát posedla, ale jsem za ni nesmírně vděčná.
Dlouho jsem nečetla takhle povedenou knížku.. :) autorčin styl mě naprosto oslovil a můžu ji jen doporučit. :)
Knížku jsem dostala v devíti letech, když jsem byla v nemocnici. Co se dělo v nemocnici jsem už dávno zapomněla. Na tuto knížku nezapomenu nikdy.
Tato knížka je krásná, úchvatná a nejlepší.
Čtení u mě sice není na prvním místě, ale asi až na pátém, ale i přesto jsem tuto knížku přečetla ani ne za týden!
Je úžasné, jak paní Eliška Horelová vystihla to, jak hlavní hrdinka knížky poprvé sedí na koni, jak je jí smutno, když nemůže jet na zahraniční dovolenou...
Protože já osobně mám moc ráda koně i tématikou je tato kniha úžasná!
Ale i kdyby nešlo o koně, to jak paní Horelová knížku napsala je skoro nemožné, a proto jí skládám veliký DÍK!!!
Děkuji, že mi mamka tuhle knížku vůbec přinesla, protože bych se k ní možná vůbec nedostala..
Zkrátka knížka je úchvatná!!!
Na tuhle knížku si vzpomínám i po letech moc dobře. Bylo to mé letní čtení, příjemná atmosféra příběhu. Především to byla má první přečná kniha s "koňskou" tématikou.
Tuhle knížku mi doporučila knihovnice ve 14 letech a můžu říct, že jsem ji přečetla jedním dechem. Nakonec jsem si přála zažít podobná prázdninová dobrodružství jako Zuzka. V příběhu je zakořeněný smysl pro vlastenectví, ekologii, přátelství i lásku. Vyloženě mě pobavili nenažranej Karel, nebo uštěkaná Vladěna, naopak mě dojala básnička o koních, kterou Zuzka přednesla při rozlučkovým táboráku na puťáku. Každopádně mohu doporučit každýmu, kdo má rád zvířata, přírodu a nebude mu vadit sem tam nějakej ten komunistickej název.
Nejspíš moje uplně první knížka, kterou jsem četla jako dítě a která mě opravdu nadchla. Doporučuji nejen milovníkům koní.
Tak tahle kniha mě opravdu nadchla. Jsou tam tak nápadité slovní obraty, k tomu ještě koně... Přišla jsem si na svý. Opravdu se mi moc líbila :-)
[032/10] Přiznávám. Četla jsem to už nejméně 15x a dokonce si vzpomínám i na případ, kdy jsem na horách onemocněla a celou knihu zvládla během pár hodin abych se zabavila. Celé to bude nejspíše mlžit můj úsudek, ale jednoduše se nedokáži zbavit pocitu, že se jedná o jednu z těch opravdu lepších knih s koňskou tématikou, která se mi kdy dostala do ruky.
Zezačátku to může působit po slohové stránce až naivně, ale dobře se to čte a nedá se tomu upřít bod za styl klasického dívčího deníčku z 13-15 let, čímž to získává - zvláště pro něžnější pohlaví – jakousi sentimentální jiskřičku, při které si člověk ještě s chutí zavzpomíná na ty staré, dobré časy, plné snů o koňských očích a výhledu ze zvířecího hřbetu.
(168) ,,Vždyť na tom v životě neseděla," vynesla nakonec svůj největší trumf.
,,Ale seděla," ozval se správce klidně. ,,Včera a předevčírem. A možná i předtím. A i kdyby neseděla, co na tom? Všechno dělá člověk jednou poprvé. Nevím o nikom, kdo by se v sedle narodil."
Další plus je i vývoj hlavní postavy, která se z pitomé městské husičky přeměňuje na inteligentní objektivní labuť a dokonce se tu setkáváme i s prvními láskami, které děvčata pozorovávají zpoza křoví a při ústním kontaktu si rády z rozpačitosti otevřou prořezané dr(š)tičky. Je to tak nějak ze života a není vyloučeno, že by se to nemohlo někomu doopravdy stát.
(267) ,,Nebude ti tu samotnému smutno?"
,,Se žádnou holkou mi není nikdy veselo," prohlásil Karel ponuře.
Příběh je provázen i menší dávkou akce a dobrodružství, které dozajista spoustu děvčat pobaví, ale u mužů by se spíše jednalo o uspání po pár řádcích. Každopádně si kniha udržuje jakýsi distanc od klasických knih "s koníčkama“ a jedná se spíše o výchovu charakteru a rozvíjení se v inteligentní slečnu. Možná by se to dalo považovat za jakousi morální nápravu všech lhářek, žhářek a udavaček s tím, že o hlavní hrdince platí pouze lhářka a udavačka jen v rámci každodennosti.
Autorovy další knížky
| 1979 |  Léto, jako když vyšije |
| 1989 |  Nemožná holka |
| 1985 | Štěstí má jméno Jonáš |
| 1985 | Tománek je rád na světě |
| 1980 | Stěhovaví ptáci |
Kniha je dívčí román. Je o koních, mých oblíbených zvířatech. Líbí se mi proměny povahy a cílů hlavní postavy. I když to není fantasy, kniha mi sedla svým stylem. Myslela jsem si, že to bude zase něco nečitelného, ale kniha mě příjemně překvapila zápletkami. A je též tlustá-další plus. Dávám pět hvězdiček.