Lincolnova dálnice
Amor Towles
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507298/bmid_lincolnova-dalnice-63938fd8b175a.jpg
4
157
157
V červnu roku 1954 se osmnáctiletý Emmett Watson vrací domů do Nebrasky. Veze ho správce nápravného zařízení, kde si mladík právě odsloužil rok za neúmyslné zabití. Po nedávné smrti otce propadla rodinná farma bance, a tak má Emmett jasný plán: vzít svého osmiletého bratra a začít nový život na západě. Když však správce odjede, Emmett zjistí, že s nimi tajně přijeli dva uprchlí kamarádi z nápravného zařízení. A že mají o blízké budoucnosti úplně jinou představu…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , VyšehradOriginální název:
The Lincoln Highway, 2021
více info...
Přidat komentář
Na novou knížku Amora Towlese jsem se nesmírně těšila, protože jeho předchozí romány Pravidla zdvořilosti i Gentleman v Moskvě si mě naprosto získaly a patří určitě k nejlepším knihám, jaké jsem kdy četla.
V Lincolnově dálnici sledujeme osudy tří mladých mužů (Emmetta, Vévody a Woollyho, kteří pobývali v nápravném zařízení pro mladistvé v Salině) a jednoho malého chlapce (Billyho, Emmettova osmiletého bratra). Emmetta Watsona propustí z pasťáku předčasně a on má v plánu společně s Billym odjet na druhý konec USA (kam vede Lincolnova dálnice) a začít znovu. Situace ovšem zkomplikuje fakt, že se u Watsonových dveří objeví přátelé Vévoda a Woolly, kteří ze Saliny utekli a teď chtějí od Emmetta pomoct získat Woollyho dědictví.
I v Lincolnově dálnici se objevilo to, co se mi na autorových knihách tak líbí: jsem vždycky naprosto okouzlena jeho postavami vykreslí je jako čestné, důstojné, rozvážné, sofistikované a empatické bytosti s bohatým vnitřním životem, obrovskou fantazií, spletitými životními zákruty a velkým smyslem pro morálku (byť je ta morálka někdy malinko uzpůsobená jejich pohledu na svět).
Dále se mi rovněž moc líbí, jak Towles staví příběh, jak dělá odbočky do minulosti a vysvětluje, co se stalo, či jakou motivaci postavy mají. To vyprávění je pro mě velmi dynamické a živé, zajímavé, promyšlené, mnohovrstevnaté.
V jeho románech taktéž není nouze o překvapení, která vám občas vyrazí dech, byť jsou odhalena třeba jen jednou jedinou, na první pohled nenápadnou větou.
Lincolnovu dálnici určitě doporučuju (já ji měla přečtenou snad za tři dny, i když má skoro 550 stran), plný počet hvězd nedávám proto, že jsem maličko zklamaná z konce, a protože mi vlastně trochu vadilo, že příběh nebyl víc spjat s dálnicí a se snem, který si Billy s Emmettem vysnili. Chtěli totiž jet do Kalifornie za určitým účelem, ten ovšem zůstal neuzavřen, což mě z pohledu čtenáře mrzí.
Hodnocení: 4,5* z 5*
Užito až do poslední kapky benzínu... Billy a jeho tak trochu nýmandská crew mi úplně nejvíc uvízli pod záložkou... potřebovala jsem s nimi být každou volnou chvilku... tu a tam je pevně obejmout a jindy zase dost důrazně sprdnout... ze střídání vypravěčů jsem občas celá zoufalá lezla po lodžii, jelikož se mi jen těžce opouštěla momentální vyhrocenost okamžiku, která mi vypalovala do mysli další jedno netrpělivé COŽE... až je mi líto, že moje cesta skončila kdesi v Adirondackém pohoří a nedojedu po jejich boku až do té vysněné Kalifornie.
Díky za tak skvostný počin v dnešní možná až příliš konzumní literární době... bylo mi to moc třeba!
Koupila jsem si knížku, ale i audioknihu a ta byla skvělá. Vzpomínaný konec ... se dal očekávat. Tak hodně štěstí chlapci a kdyby bylo pokračování, vůbec bych se nezlobila.
Velmi sympatický "roadtripový" román, výborně napsaný (leč o něco méně kvalitně přeložený), vyprávěný z pohledu několika zcela mentálně, názorově i věkově odlišné čtveřice chlapců, kteří však mají jeden společný cíl: dosáhnout v životě spokojenosti a štěstí (což pro každého z nich znamená něco jiného).
Ač měla kniha 500 stran, tempo příjemně ubíhalo a během několika dní jsem ji měla přečtenou. Čekala jsem větší drama, ale nakonec bylo celkové ladění spíše pohodové a (jak už někdo v komentářích píše) téměř pohádkové. Kapitoly jsou netradičně číslované od konce, tedy poslední kapitola má číslo jedna, což ve čtenáři vzbuzuje dojem jakéhosi odpočítávání. Co se týče zakončení, kvůli jeho surrealistickému rázu jsem si nebyla úplně jistá, jak si jej přebrat. Rozhodně to však nemyslím kriticky, jelikož toto zajímavé vyústění bylo jen třešničkou na dortu celého příběhu.
Tak to zase byla jízda. Jestliže první knihou si autor nastavil laťku vysoko, pak Gentleman ji zvedl ještě výše, tak i nyní ji udržel stejně vysoko.
Od samého začátku jsem byl udržován v nejistotě, co se stane, trnul jsem, co neřízená střela Vévoda zase provede a jaký to bude mít dopad na Emmetta, případně miláčka Billyho. Každý z hrdinů byl věrohodně vykreslen, líbilo se mi, že nikdo nebyl čistě kladný či záporný. Všechno tak do sebe nějak zapadalo, konec byl takový, jaký byl, ale za mne spokojenost.
Doufám, že další knihu Amor napíše dříve než za 5-6 let.
Třetí kniha tohoto autora a opět plný počet hvězdiček!
Jedlá a výtečná, abych použila označení, které kdysi na vše povedené aplikoval náš autistický syn, t.č. milovník Atlasu hub. Už jen číslování jednotlivých oddílů téhle knihy bylo zvláštním oříškem, podobně jako střídání vypravěčského hlediska u jednotlivých aktérů. Vévoda, produkt svého otce, resp. jeho (ne)výchovy, jak ten mě vytáčel! Profesor Abacus Abernathy a jeho červená kniha; naprosto jsem přemoudřelého Billa a posléze i Ulyssese chápala . . .
Ovšem mou favoritkou byla jednoznačně Sally - poslušná (až do bodu zlomu), výkonná a velmi schopná osoba, která se rozhodla vzdorovat mužskému světu, reprezentovanému na jedné straně autoritářským otcem, na druhé straně tolerantním, ale přesto konzervativním kamarádem Emmettem.
Pravda, konec mírně teatrální, ale mně to k té chatě v Adirondackém pohoří docela pasovalo a nijak mě to nezarazilo, spíš naopak. Takže určitě doporučuju!
P.S. V tomto případě by mi určitě nevadilo pokračování, jakkoli vícedílné knihy nemusím.
"Věřím, že milosrdný Bůh má záměr pro každého z nás - poslání, které je shovívavé k našim slabým stránkám, šité na míru těm silným a stvořené s ohledem jen na nás samotné. Pánbůh nám ale možná nepřijde zaklepat na dveře a naše poslání nám nepředloží i s polevou jako nějaký dort. Možná, zkrátka jen možná po nás chce a od nás očekává, abychom stejně jako jeho jediný Syn vyrazili do světa a zjistili to sami."
Krásná kniha, která tak příjemně pohoupe, uklidní svým tempem a zabrnká na lidské stránky každého čtenáře, ale na druhé straně umí i potemnit a ukázat to nejhorší, čeho jsou lidé schopni.
Skrze zajímavé postavy vypráví příběh o hledání svého místa na světě, o odvetách a nevyřešených záležitostech, o tom, že někam směřovat je mnohem lepší než stát na místě. A nad to všechno vám nabídne ještě poctivou exkurzi do USA padesátých let.
Towles píše nádherným jazykem a jeho hlas mi kolikrát připomněl Steinbecka a Salingera.
Dobrý, zaujímavý a silný príbeh. Trochu je zavádzajúce, že kamaráti putujú Amerikou, oni síce putujú, ale len určitou časťou Ameriky, zatiaľ, putovať sa len chystajú. No to je vedľajšie. Mnoho je ponechané na domyslenie čitateľom, čo mi neprekáža. Bolo by zaujímavé dozvedieť sa, ako to bolo ďalej s Emmettom, Billym, Sally, či našli ich stratenú matku.
Čekala jsem trochu něco jiného, ale příběh čtyř kamarádů, kteří putují Amerikou padesátých let za štěstím, mě zaujal i pobavil. Autor prostě umí psát a vtáhnout čtenáře do příběhu. Skvěle vykreslené postavy, které si musíte oblíbit. Konec mě hodně překvapil.
Kniha mě zlákala svým přebalem, názvem a v neposlední řadě vábivou anotací. Dobrodružství a cestování - to je moje slabost, to je můj snový život.
Číst Lincolnovu dálnici je jako lehnout si do člunu na klidnou, líně plynoucí řeku a nechat se unášet jejím proudem do neznámého cíle, přičemž člověk hluboko v podvědomí tuší, že na konec své cesty se dostane v pořádku, aniž by jedinkrát zavadil o skrytý kámen pod hladinou.
Lincolnova dálnice je road trip, je to "pohádka pro dospělé", která neurazí ani mladší čtenáře. Začátek... no, začátek, řekněme že až tak do poloviny se mi příběh jevil hodně pomalý. Popravdě se toho moc nestalo, kniha celkově není o zvratech nebo napínavých pasážích. Nakonec jsem se na vypravěčské tempo adaptoval a užíval si jeho vláčnost a nechal se unášet tím proudem líné řeky. Kniha je napsaná bravurně, jde vidět, že Amor Towles to s jazykem a perem umí, po slohové stránce nemám téměř co vytknout.
Postupem do příběhu vklouznou nové postavy. Ačkoliv jsem na začátku trochu frflal, protože jejich množství se mi jevilo nadbytečné, nakonec se ukázalo, že všichni měli důvod se v knize ukázat. Nevěřil jsem, že je Towles dokáže ukočírovat a zvládnout tak, aby to všechno dávalo smysl a nestala se z příběhu překombinovaná slátanina, ale mile mě překvapil. Každá hlavní postava je ohromná osobnost s propracovanou minulostí.
Co dokáže nemile překvapit je fakt, že v knize není použita přímá řeč, jak je na ni člověk zvyklý - prostě neexistují uvozovky, dá se na to rychle adaptovat, nicméně důvod tohoto počínání bych rád znal. Důvod pro zdvižení obočí je také ten, že Vévodovo vyprávění je z pohledu první osoby, zatímco kapitoly ostatních jsou vyprávěny třetí osobou.
Kolem a kolem Lincolnova dálnice není nijak zvlášť hluboká kniha. Není ani dokonalá. Ale její čtení hřeje u srdce. Je to příběh o snech, touhách, odpouštění, srovnávání dluhů, příběh, který v mysli zůstane.
Ze začátku jsem byl s hodnocením nakloněn ke dvěma hvězdičkám, nakonec jsem se dostal až na slabší čtyři. Proč slabší? Kvůli závěru, který však nechci a nebudu prozrazovat. Dočtěte se k němu a uvidíte.
Tak toto bol krasny pribeh, bavilo ma to od uvodu skoro az po uplny zaver (kvoli tomu zaveru aj hviezdicka dolu). Bavil ma pribeh, vsetky postavy, obdobie, prostredie. Po dlllhom case som sa naozaj zacitala do knihy
Pro náctileté i pro dospělé, velmi příjemný exkurz do duší 5 hlavních postav a jejich cestě za štěstím. Je to takový milý roadtrip, kde při vyprávění skrz různé vypravěče chápete motivace i jednání postav díky precizně vykresleným zážitkům, které je formovaly. Zároveň je to psáno velmi čtivě, příběh odsýpá. Konec jsem +- nakonec uhodl, ale na celkovém dojmu to nic neubírá.
Užasna jazda po Lincolnovej diaľnici . Pribehy styroch kamaratov, plne dobrodruzstiev na ich ceste...Emmetta, Billyho, Duchessa i Wollyho si zamilujete
(SPOILER) Neviem,či to bolo spôsobené mojimi vysokými očakávaniami,alebo tým,že som si ma tento autor získal knihou Džentlmen v Moskve,ale Lincolnova diaľnica bola za mňa teda celkom průšvih. 500 strán,ale ja mám pocit,že úplne zbytočných a zmätočných. Každá kapitola bola rozprávaná iným protagonistom knihy a navyše v inej osobe (Ja-rozprávanie,On-rozprávanie). Stávalo sa teda,že tie isté okolnosti boli zopakované minimálne dvakrát. Načo,pýtam sa? No najviac ma ale nahnevalo,keď sa kniha skončila,bez toho,či by som zistil,alebo mal aspoň náznak,že dvaja hlavní hrdinovia dorazia do cieľa (konkrétne do Kalifornie) a zvítajú sa s ich matkou. Lenže z nejakého dôvodu prišlo autorovi vhodné knihu zbytočne naťahovať a nezmysluplne ju zakončiť. Plusom ostávajú aspoň pekné,úderné, humorné i dojemné myšlienky. Summa summarum-kniha stojí za prečítanie,ale priveľmi by som jej význam nepreceňoval.
Od Towlese další trefa do černého. Ze sovětského Ruska "Gentlemana v Moskvě" se tentokrát přesouváme do poválečné Ameriky padesátých let (která je skutečně tou starou dobrou baštou amerického snu) plné nekonečných možností, stejně jako nelehkých výzev. Příběh je tentokrát mnohem dynamičtější, což jaksi přirozeně koresponduje s jeho "americkostí" a klasickým stylem "on the road", Ameriku v něm přejedeme doslova z jednoho konce na druhý, jak už je ostatně patrné z názvu. Výborné postavy, na které člověk hned tak nezapomene. Stejně jako v "Gentlemanovi" osobní drama(ta) smísené s typicky towlesovským humorem. V současné nadprodukci literatury, ale i jinak, jednoznačně klenot.
Štítky knihy
sny americká literatura dospívání Amerika nový začátek cesta, roadtrip
Autorovy další knížky
| 2018 |  Gentleman v Moskvě |
| 2017 | Pravidla zdvořilosti |
| 2022 | Lincolnova dálnice |
| 2024 | Stůl pro dva |
Čtenářská parádička.