Líný cestovatel
Dan Kieran
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185898/liny-cestovatel-185898.jpg
3
40
40
Kieranova oslava líného cestování je skvělým podnětem k zamyšlení, proč a jak cestujeme. Nutí nás přehodnotit zažité vnímání světa i našeho vlastního domova. Nabízí návod, jak si cestování lépe a hodnotněji užít ‒ jak z něj mít co největší prospěch. Líný cestovatel je kniha, díky níž vaše cestování získá nový rozměr.... celý text
Přidat komentář
Knížka mi padla do noty, i když to občas byla nesourodá směs myšlenek, příběhů. Ale přinesla mi spoustu podnětů k přemýšlení a potvrzení mého přístupu: i cesta může být cíl.
Pěkné.
Autor se zamýšlí nad různorodostí, které může nabídnout tzv. Pomalé cestování. Dnes jsme zvyklí využít své dovolené k tomu, abychom navštívili místa, na kterých již před námi bylo mnoho lidí. Spěcháme za něčím, co nám nabízí průvodce, kde se musíme rychle vyfotit, abychom splnili misi. Odškrtli si na seznamu místo a vyrazili k dalšímu. Při takovém typickém cestování o dovolené dnešní doby můžeme přijít o zajímavé alternativní zážitky.
V knize se autor ohlíží na různé příběhy z historie, které vlastně byly zářným příkladem Pomalého cestování. Občas to působilo rušivě, když zrovna v kapitole vyprávěl o své cestě, kterou právě prokládal nějakými příběhy historických či jiných postav.
Tahle kniha je naprosto nesourodý mišmaš rádoby filozofických myšlenek. Místy v pohodě, místy naprosto k nečtení - to když si autor o pár stránek dál odporuje. Nevím, jestli je Dan Kieran ve skutečnosti namyšlený, ale v knize působí, že snědl Šalamounovův exkrement a jako jediný vyvolený má pravdu. Podle mého líné cestování znamená dostatek času, jen přibližný cíl s možností změny, znalost místní řeči i prostředí tak, abych si pobyt skutečně mohl užít.
Knihu zařazuji v čtenářské výzvě mezi cestopis, koneckonců obsahuje popisy několika autorových cest, proložené filozofickými úvahami. Bohužel to moc poutavé není a půvaby cestování nočním vlakem autor vyloženě přeceňuje.
Roztomilé české vydání mě dostalo! Tematicky se mi to také celkem líbilo - mišmaš myšlenek o cestování, osobní zážitky, něco z historie, literatury i filosofie.. Co mi ale vadilo bylo autorovo neustálé vnucování jeho stylu cestování, jako kdyby žádný jiný nebyl ten správný. Pořád srovnával "cestování" a "ježdění na dovolenou", kritizoval "dovolenkáře" a vyzdvihoval "cestovatele", což pro mě bylo otravné, i když bych se zařadila do skupiny "cestovatel". Přeci je možné vyprávět o svém způsobu, aniž bychom se vymezovali proti způsobu někoho jiného...
Inspirativní a příjemná kniha s filozofickým nádechem.
Laskavě poukazuje na to, že se člověk má více dívat kolem sebe a vnímat přítomnost - nezáleží, zda cestujne dny či týdny.
Pokud někdo od této knížky čeká návod na to, jak toho procestovat co nejvíce za co nejméně peněz a udělat si přitom spoustu úžasných fotek, které mu budou všichni "kamarádi" na Facebooku závidět, tak bude zklamaný. Ale pokud rádi objevujete nové myšlenky a zkoumáte různé úhly pohledu, pak by vás Líný cestovatel mohl zaujmout. Spojuje totiž tak nesourodá témata jako fungování mozkových hemisfér, putování žebravých mnichů, užívání halucinogenů a atentát na Heydricha. Obsahuje odkazy na další knížky, které si chci rozhodně taky přečíst.
Slabé. Čekala jsem víc, než jen často-ani-ne-tak-zajímavé zážitky/historky prokládané klišoidními citáty ("S životem je to jako s cestováním - o jeho kvalitě nerozhoduje délka. Nepoměrně důležitější je hloubka prožitků"). Autor mi byl nesympatický, přišel mi namyšlený, arogantní. Bojí se letadel a místo toho, aby se hecl, tak ze sebe dělá mistra světa jen proto, že jezdí vlakem a tolikrát vyvolává, že mu to nevadí a že se mu to líbí, až je to násilné a nemůžu tomu až tak úplně věřit. (Jo, chápu, že tohle má být cíl pomalého cestování a sama když cestuju, tak pomalu, na vlastní pěst, bez cestovky, ale chce to s rozumem, ne jet z Británie do Polska na svatbu a ze svatby týden! A plán do Maroka na 12 dní vlakem? A co pak zažije tam? Přestup na vlak zpátky?).
Poslední třetina knížky už je psychologicko-neurologicko-filozofická slátanina a nezvládla jsem udržet nit.
Hvězdičky dávám za cestu v mlékárenské dodávce.
Pár zajímavých myšlenek, ale většina nic moc, autorovy příběhy jsou nezajímavé, často příliš natažené, zbytek je jen kompilace něčeho, ale vlastně pořád dokola totéž. Normálního Čecha možná potěší zmínky o Havlovi a atentátu na Heydricha, stejně jako autorova cesta do Prahy, ale ve skutečnosti je to o ničem. Navíc – autor o něčem mluví, ale často sám (tedy alespoň podle informací, jež o sobě přímo či nepřímo v této knize prozradil) se tím neřídí. Nechci tu knihu nijak odsuzovat, určitě stálo mnoho úsilí ji napsat, ale jednoduše mi nesedlo spojení tohoto člověka s tímto tématem (ale jak jsem uvedl, beru to podle toho, co o sobě prozradil v této knize, předtím jsem jej neznal a nic o něm nevěděl).
Příručka o cestování pro ekologického začátečníka:
http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/liny-cestovatel-prirucka-o-cestovani-pro-ekologickeho-zacatecnika
smesice vsemoznych myslenek, vzpominek a zazitku, prislo mi, ze to nemelo ani hlavu, ani patu a o linem cestovani bylo jen par odstavcu
Velmi rád cestuji na "vlastní pěst" takže kniha mi nepřinesla nic úplně nového a objevného do života. Řekl bych, že je spíše určena lidem, kteří by rádi vyrazili na odvážnější cestu, avšak potřebují ujištění, že se nejedná až o tolik nebezpečný podnik. Kdo by ji měl určitě číst, jsou "cestovatelé" do hotelových resortů, kteří už 5x byli ve stejném hotelu na stejné pláži. U nich však pochybuji, že po této knize sáhnou.
Koncept pomalého cestovania, ako ho propaguje v tejto knižke Dan Kieran je objavovaním niečoho už dávno poznaného. Že cestovať za dáždnikom delegáta, či sprievodcu cestovnej kancelárie človeka zásadne nijak neobohatí, že pri naháňačke od pamiatky k pamiatke si človek sotva oddýchne, že poznávať okolie svojho bydliska môže byť často zaujímavejšie, ako vysedávanie na pláži...
Viaceré myšlienky mi pripadali úsmevné (cestovanie vlakom, ako dobrodružstvo, plné neočakávaných nástrah) až nekonzistentné (niekoľkodňový výlet Viedeň - Budapešť - Praha, či vlakom z Londýna do Marakéša a nazad za 12 dní, ako príklady pomalého cestovania). Výber vzorov, ktoré autora inšpirujú je občas vážne divný (pani, čo napísala knihu, ako odišla do amazonského pralesa liečiť svoje depresie halucinogénmi miestnych šamanov).
Prvá polovica knihy sa celkom dala čítať, no neskôr sa autor mení na instantného psychológa a neurológa, dáva do súvislostí odniekiaľ vyčítané múdrosti o fungovaní mozgu s individuálnym cestovaním bez vopred stanovených plánov. Rozumiem, čo chcel svojimi hemisférami povedať, no skutočný zmysel mi to nedáva. Navyše je v celom texte veľké množstvo odbočiek, len okrajovo súvisiacich s rozoberanou témou, ktoré pochopenie rozhodne neuľahčujú.
Napriek tomu, že autor vie písať naozaj vtipne, môj celkový dojem z tejto knižky je rozpačitý. Tri hviezdičky, že má tak pekne spracovanú obálku.
Kniha měla zajímavé myšlenky, chvílemi mě bavila hodně, chvílemi nudila a četla jsem spíše z povinnosti - přece už to dočtu.