Liška
Frederick Forsyth
Začíná utajovaná válka se světovými supervelmocemi!
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2021
,
Tympanum
Originální název:
The Fox, 2018
Interpreti: Otakar Brousek ml.
více info...
Přidat komentář
Forsytha si vždycky ráda přečtu, v přehršli moderních (více či méně) špionážních thrillerů je to sázka na jistotu zejména s ohledem na solidní pozadí, takže vím, že se něco dovím, něco se mi vysvětlí a nad něčím se nechá podumat. Sází na důkladnou znalost věci a neuchyluje se ke krvavých akčním zápletkám ani dílčím scénám.
V Lišce, dle mého, sice věnoval hlavní vypravěčskou linku kyberútokům, nesmírně mocné zbrani moderní doby, která dokáže paralyzovat vůdce a vojska, stejně jako průmysl a naneštěstí běžný lid. Nicméně přitom "zúčtoval" s jasně identifikovanými nesmiřitelnými nepřáteli zahrávajícími si s budoucnosti celé zeměkoule: Ruskem, Severní Koreou a Iránem. Velmi pečlivě a přitom stručně shrnul, co je jejich cílem a jak k tomu došlo. Na straně dobra a demokracie samozřejmě neochvějně zůstává Británie, zatímco zámořský bratranec už tak ne, to vždy podle obyvatele Bílého domu. A na své straně stejně neochvějně zůstává Izrael. A ti všichni mají mocné rozvědky a kontrarozvědky a speciální síly a vojenské specialisty a spousty pečlivě vycvičených, přesvědčených pěšáků pracujících dnem i nocí, či připravených na povel vykonat rozkaz. Nejen studená válka je už dávno zpět, ale i ta skutečná, zuřící válka, jak se přesvědčujeme už pár měsíců.
Forsyth zúročil své dlouholeté zkušenosti a v poněkud pohádkovém příběhu mladého autisty, superhackera (obé trochu současné klišé), pod vedením zkušeného, ale již penzionovaného operativce MI6, povolaného zpět do služby britskou premiérkou, nahlížíme do nitra špionážní práce a zejména útoků a protiútoků, zjevných či držených pěkně pod pokličkou.
Pominu-li hotový happy end, který se ovšem naneštěstí ani v nejmenším netýká Ruska či Íránu, pak to bylo slušné čtení, protkané stroze popisnými pasážemi, s občas opakujícími se větami. Zejména úvod byl tímto trochu únavný, ale pak už se děj rozjede.
"V době, kdy dosáhl prezidentského úřadu, pochopil tři základní kameny moci v Rusku. Nezměnily se od carských dob.
Zapomeňte na demokracii. To byla jen zástěrka a klam, a ruský lid o ni ve skutečnosti stejně nestál. Třemi pilíři moci byla vláda se svou tajnou policií, mega peníze a kriminální podsvětí. Vytvořte spojenectví těchto tří a můžete vládnout Rusku navždy. Tak to také udělal."
To je Vožď (ano, i on si říká Vůdce, což jsem ani netušila, když už tu byl Führer, Duce, Velký Kormidelník...), který zanechal své původní komunistické ideály někde v minulém století, nyní je výhradně fanatickým nacionalistou, největším gangsterem a nejbohatším skřetem na zemi.
xxx
"Celý život strávil tím, že se snažil vystříhat vzteku. Zatemňuje úsudek, maří logiku, znejasňuje myšlení. Když se něco pokazí, inteligentní člověk potřebuje všechny tři." (tohle už samozřejmě není o Vožďovi)
Za devatero řekami, devatero horami a devatero firewally žil, byl… hloupý Honza. Ale hloupý byl jen naoko. Díky tomu, že snědl maso z bílého hada, uměl mluvit s roboty…
„Už nemám co říci, vyčerpal jsem náměty,“ řekl v rozhovoru pro agenturu AFP (rok 2016) Forsyth. Proč tedy Liška? Tipuji – nakladatel požádá mistra alespoň o něco… Prostě něco napiš. Budou z toho nějaké peníze. A on napsal. Takovou špionážně – geopolitickou pohádku. Kterak Hloupý Honza celý svět hecknul…
Svět je ve válce. Virtuální. Digitální. Nedávné masivní útoky heckerů na státní správu jsou jen kapkou v moři. Po celém světě jsou roztroušeny trollí farmy. Skupiny „vládních“ i nevládních heckerů heckují všechno co jde. Sběratelé a následně majitelé „bigdat“ ovlivňují všechno, co chtějí ovlivnit. Válka zuří. Státy si kradou svá data. Podsouvají si data, která mají nepřítele oslabit. Kyberprostorem hřmí děla, vybuchují virtuální atomové zbraně. V temných sítích slídí tajní agenti s povolením zabíjet…
Pravdou je, že drtivá většina lidí to neví. Aktivně poskytují veškerá svá data a aktivně uskutečňují to, co jim zájmové skupiny – zejména skrze sociální sítě – nařídí udělat. Svoboda? Svobodná vůle? Svoboda slova? Zapomeňte… Data, která si jednotlivé skupiny (státy, atd.) vzájemně kradou, jsou tak obrovská, že není možné je zpracovat. Je pravděpodobné, že se skladují a čeká se na spuštění prvních kvantových počítačů. Pak teprve začne skutečnej kybermazec…
Co se knihy Liška týče. Forsyth udělal takový rychlý výcuc současných hrozeb. Načrtl, co by to mohlo znamenat a koho by to mohlo postihnout, případně komu pomoci. Trochu politiky, trochu geopolitiky. Malinko spekulací. Ždibec humoru. Špetka zbožného přání…
Možná že měl takové zadání. Od nakladatele. Ať to dobře dopadne a ať jsou „ti naši“ nejlepší. Podpořit morálku. Podpořit vlastenectví. Možná je to ale od něj takový hezký fórek na konec spisovatelské kariéry. Takhle by to vypadalo v ideálním světě. Ale všichni moc dobře víte (víme?), že svět rozhodně ideální není…
Určitě není na škodu si něco takového přečíst. V jedné recenzi jsem zaznamenal větu: takový špionážní román pro náctileté. Možná. Upřímně řečeno jsem přesvědčen, že nejen náctiletí, ale i většina starších se o svět kolem sebe nezajímá. Nezajímají je širší souvislosti. Nezajímá je politika (natož geopolitika). Volit nepůjdou, protože jejich hlas přeci nic nevyřeší.
Ne – nechci tu sklouzávat do marnotratného monologu o tom, kterak se věci skutečně mají a mohly by se mít, kdyby… Někdy je prostě milé užít si ten luxus, že za mě všechno vyřeší hloupý Honza. Ale na konci, milé děti, zazvoní zvonec, abyste se probudily a pochopily, že pohádky je konec…
(SPOILER)
Jeden z TOP Forsythových románů. Svým stylem mi to připomínalo jeho první špionážní romány. Zasazení do nedávné doby bylo skvělé.
Skvěle se to četlo, chvílemi mi to připomínalo silnou Británii v 60. a 70. letech. Putin jako Vožď a Trump jako POTUS - dobrý nápad.
Od Ruska přes Írán po Severní Koreu spolu s geniálním hackerem vedeným vysloužilým špionem.
Jen ten závěr to zkazil. Aspergův syndrom vyléčen a k tomu pád severokorejského režimu. Myslím, že Forsyth by zvládl konec mnohem lépe s takovým “wau efektem”, jak třeba v Žoldácích.
Do poslední stránky jsem to ale hltal, tak odpouštím i hollywoodský happy end a hodnotím plným počtem hvězd.
Moje první kniha od Frederika Forsytha. Začátek mne zaujal. Rychle jsem se ponořil do děje, který byl po chvíli přerušen záplavou informací o tajných službách a speciálních jednotkách. Pár akčních a špionážních filmů jsem už viděl, takže zkratky jako SAS, MI6, Delta force, CIA, FBI, SEALs, Specnaz, Mosad jsem dobře znal, ale chápal jsem, že chce spisovatel seznámit i méně informovaného čtenáře. Potud v pořádku. Ale pak se vše začalo opakovat. Pořád stejná šablona miniaturního příběhu, kdy se hacknul cizí počítač a provedla se nepříteli nějaká sabotáž a on se neúspěšně snažil pomstít, doplněná spoustou nudných informací o nepříteli. Jednou Rusové, pak Íránci pak Severní Korejci, ale pořád to samé. Takže knihu jsem dorazil jen z povinnosti.
Další věcí co mne iritovala byla ničím nevysvětlená a naprosto nepodepřená genialita mladého hackera. Jediné vysvětlení je, že má Aspergerův syndrom. To jako vážně? Na nic jiného se spisovatel nezmohl? A k prolomení jakékoliv firewallu mu stačí osobní PC? A nejlepší počítačový specialista Velké Británie co ho sleduje, úkoluje a studuje jeho práci nechápe jak to dělá, přestože mu kouká přes rameno? Tak ještě, že na konci chlapce z Aspergerova syndromu vyléčí úder do hlavy skotským kamenem... Možná by si spisovatel měl příště pomoci tím, že hlavní hrdina má nadpřirozené vlastnosti, protože je z planety Krypton to by neznělo tak neuvěřitelně.
Poslední část kritiky by mohla mířit na to jak jsou všichni Britové super schopní a chytří a zbytek světa je banda neschopných trotlů, ale to zřejmě patří k tématu, takže to kritizovat nebudu. Navíc toho se zde v komentářích ujímají místní rusofilové, mezi které se zařadit rozhodně nechci.
Vzhledem ke zdejšímu hodnocení knihy jsem si byl vědom toho, že mě tentokrát příběh možná nezaujme tolik jako ostatní politické thrillery Mr. Forsytha. Omyl! Absolutně nechápu, kde se těch 71 procent vzalo, jelikož tohle je pro mě jasná pětihvězdičková záležitost, natolik strhující, že jsem se od ní nemohl odpoutat. Ano, v porovnání s předchozími díly Forsyth zdaleka nejde do hloubky, vše se odehrává ve značné rychlosti, dialogy a vůbec jednotlivé kapitoly jsou ořezané na kost. Kdyby autor opravdu chtěl, mohl být obsah v klidu o 50 stránek větší. I když ona stručnost je u Forsytha něco nového, na škodu v žádném případě nebyla.
A jasně, samozřejmě je vše rozdělené na my vs. oni, přičemž druhá strana je vylíčena v extrémně negativním světle. A co má být? Proč bych se měl jakkoli zastávat Ruska, Iráku a Severní Koreje? Tohle není dílo, v němž bych očekával nestrannost nebo vyváženost.
Stejné je to i s hlavními hrdiny, Liškou a sirem Adrianem Westonem. Vše jim vychází a vždy jsou o krok napřed před svými protivníky. A pokud ne, pomůže jim náhoda. Jenže je to jako s Bondem nebo Mission Impossible, resp. s jakýmkoli akčním filmem, kde jeden muž všechny přelstí. Podobné příběhy zkrátka nejsou reálné, což však neznamená, že se jimi nemůžeme bavit. A přesně to je případ Lišky.
Před lety bych tu knihu označil jako průměr. Ale nyní jsem nadšen! Konečně kniha, kde demokratická část světa dává na prdel zemím jako je Rusko a Írán. A hlavní hrdina je v pohodě, nemá výčitky svědomí, že jeho země je bývalá koloniální mocnost. Netrpí výčitkami, kvůli hladovějícím dětem v Africe. Prostě pracuje jako tajný agent. A jeho nadřízení i podřízení s ním spolupracují, poslouchají ho a nejsou to idioti. A některé dedukce alá Sherlock Holmes jsou taky moc dobré. Jak osvěžující mít hlavního hrdinu, který netrpí depresemi!!!
Zajímavé byly hlavně informace o mezinárodní špionáži a vůbec vztazích různých států, ale co se týče děje a způsobu vyprávění, moc mě to nezaujalo.
Kniha je psáná jiným stylem, více popisným než akčním, přesto mě velice zaujala, jak to v dnešní době ve světě špionáže a kybernetických válek chodí. Přesto mám dojem, jako bych četl jakousi špionážní pohádku, hlavně ten závěr. Vše rázem skončilo, jako nějaké kouzlo, které pominulo. Kdo má rád Forsytha, zklamán nebude.
Páni... Já čekala literární bombu a ona to parodie na Stoletého staříka... A ten konec jak ze špatné pohádky... Tedy skutečně zklamání.
Vtipné momenty:
- prolnutí délkových systémů - "... centimetr za centimetrem, stopu za stopou..."
- trapná záměna Fort Mead s Ford Mead :-)
Zatím jsem toho o skutečných kybernetických válkách či soubojích v počítačovém prostoru věděl málo. Žil jsem v nevědomosti a byl jsem tomu rád. Domnívám se, že obrazy v této knize nejsou příliš vzdálené realitě - a o možných důsledcích při vypuknutí celosvětového konfliktu se bojím přemýšlet , co by se mohlo stát, kdyby se vše vymklo kontrole. Je dobře, že většina obyvatel planety netuší, o čem je současná špionáž.
Tak dlouho jsem čekal na novou knihu Fredericka Forsytha až jsem dočkal, vzhledem k předchozím knihám slabší, ikdyž hackerské útoky na zabezpečovací systémy USA se dějí neustále, příběh je tedy aktuální a má reálný základ, přesto se čtenář nemůže zbavit dojmu, že autor straní USA a Anglii oproti Rusku, Íránu a Severní Korei. A z těch dělá mnohdy naprosté diletanty.. viz útoky zabijáků na autistického génia..
Četl jsem od Forsytha prakticky vše, ale tohle byl otřesný komiksový brak se superhrdiny a superpadouchy. Na pár stranách vyřídíl Irán, Rusko a KLDR:-).
Psáno zřejmě v rychlosti na vlně šoku a potupy ze Skripala a dlouhodobé absence jakýchkoli úspěchů britských služeb. Esence primitivního britského přezírání zemí na východ od Berlína, jako zkorumpovaných, neschopných chudáků. Totální nepochopení dějin po roce 1990 v bývalém SSSR.
A schvalování státního ekonomicky motivovaného terorismu proti plynovodům ? To se opravdu zbláznil ?
pribeh nebol zlí, ale prišlo mi to ako keď moje deti na seba žalujú ... za všetko zlé môže ten druhý, tak neviem, skutočne je ten svet taký čierno-biely.
Dobrá oddechovka, pro mě s trošku pohádkovým dějem a koncem. Ale nakonec, proč ne? Alespoň v knížkách vítězí ti správní. V textu bylo pár narážek na otravu bývalého ruského agenta Skripala a tyhle pasáže byly obvzláště zajímavé s přihlédnutím k tomu, co se teď děje u nás s případem Vrbětice a kolem vzájemného vypovídání členů ruské a naší ambasády. Absolutní pecka jako Boží pěst, Vyjednavač nebo Ikona to není, ale z mého pohledu ani žádný propadák. Dávám tři a půl hvězdy, takže zaokrouhluji na čtyři celé.
A přidávám jeden pěkný citát:
Zamýšlela se stát příští paní Williamsovou a bylo jasné, že proti pohledné ženě, pevně rozhodnuté, vypadá těžká raketová střela Exocet vždycky jako špatně navržená rachejtle.
(SPOILER) Tak jsem tu knihu dočetl a marně hledám přesné slovo pro vyjádření pocitů, které ve mně zůstaly. Lítost? Zmatek? Naštvání? Aby bylo jasno, Forsytha mám rád, přečetl jsem od něj skoro vše, ale tohle? Přesně jak píše "Hromdočepice" níže - je to naprosto hloupá knížka s předvídatelným a naivním dějem, napsaná plytce, bez prokreslení postav i událostí. Osobně mi vadí i zoufale černobílé vidění světa naprosto nerespektující to, že třeba popisovaná kauza Skripal proběhla zcela jinak, než se snažila prezentovat UK vláda a její tajné služby. Velmi často jsem při čtení měl pocit, že čtu nějaký propagandistický leták. Nijak nechci popírat to, že Forsythovy knihy byly vždycky trochu černobílé, ale aspoň to byl dobrý čtenářský zážitek. Tohle je ale zoufalé. Čirou náhodou jsem před krátkým časem četl "Jeden musí z kola ven" (J. le Carré) a ten kvalitativní skok (= propad) je nestkutečný.
(SPOILER) Přiznám se, že nechápu ty oslavné ódy řady recenzentů na toto dílo... Forsyth bohužel zestárnul a jeho nejlepší dny jsou dávno pryč. Příběh je plytký, předvídatelný a naivní, daleko od kvality děl jako Vyjednavač, Ikona, Spis Odessa, o Dnu pro Šakala ani nemluvě. Nevadilo by, že je příběh vystavěn na černobílém vidění světa, horší je, jak naivně je to všechno podáno a obhajováno. I pohádka, má-li být dobrá, musí být aspoň trochu chytrá. Tohle chytré není, vlastně to ani nemá žádný pořádný narativ, je to víceméně jen sled vždy úspěšných hackerských útoků jedním mladým géniem ve službách dobra. Forsythe, Forsthe, cos to provedl?
Napínavé a velmi čtivé jako vždy, rozhodně jsem nebyla zklamaná, i když jsem se toho trochu obávala, přece jenom v tolika letech se pustit do příběhu s tak moderní tématikou - už za to patří autorovi nejmíň jedna hvězda. A v některých komentářích zazněla výčitka happyendu a černobílého vidění světa - ale kdo by si to aspoň v pohádkách tohoto typu nepřál..? Vyčítá to někdo agentovi 007...? Za mě rozhodně doporučuji!
Je úctyhodné jak se Forsyth ve svém věku ponořil do tématu IT špionáže, přesto je tato knížka slabým odvarem jeho předchozích děl. Líbilo se mi atraktivní téma. Naopak nelíbila se mi autorova naprostá happyendová naivita. Ti "hodní" vždy vyhrají, ti "zlí" mají pokaždé smůlu. Chvílemi jsem si připadl, že poslouchám J. Rollinse. Také se mi nelíbí tendenční vykreslování světa černobíle. Je jasné, že Severní Korea je určitě špatný režim, ale posadit Rusko na podobnou úroveň a přitom nepokrytě adorovat západ v čele s USA? To bych od Forsytha nečekal.
Forsythovy romány jsou jako řeka. Rostou z mnoha vedlejších proudů a přítoků a slévají se v mohutný proud. Tahle aktuální řeka však má spíš četná slepá ramena a také hlavní tok se líně vleče.
Autor pořád umí psát, ale už moc nedrží krok s dobou. Jeho popisy technických detailů jsou jako ze semináře "internet pro seniory". Děj je natolik rozbíhavý, nepravděpodobný a uměl propojený (Rusko, Izrael, Írán, Sev. Korea), že ve výsledku připomíná Stoletého staříka.
Autorovy další knížky
| 1975 |  Den pro Šakala |
| 2004 | Boží pěst |
| 2008 | Vyjednavač |
| 2005 | Ikona |
| 2014 | Seznam smrti |
Napínavý špionážní thriller, který však trpí jedním neduhem a to tím, že zatímco americkou a britskou stranu (a jejich spojence) líčí de facto jako schopnou vojenskou a špionážní elitu, která se prakticky nedopouští chyb, tak oproti tomu jejich protivníky líčí jako neschopná nemehla, která kupí jednu chybu za druhou a tím pádem je dopředu jasné jak jednotlivé střety mezi znepřátelenými zeměmi dopadnou. Na druhou stranu musím pochválit svižný děj knihy, zajímavé zápletky a autorovu erudici ve světě špionáže a vojenské techniky. Celkově si kniha zaslouží dle mého soudu kladné hodnocení, nicméně díky výše jmenovaným neduhům a lehce nahodilému závěru nemohu udělit plný počet hvězd.