Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537090/bmid_listopad-6629111ea54ae.jpg
4
5385
5385
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Přidat komentář
ČRo - bolavé poslouchání, pro mne až apokalyptické. Nesnáším ten pocit z vykachličkovaných místností. Pro mne doba prožitá a o to víc strašidelná, když si uvědomím, jak málo stačí, aby byla zpátky. Příběh dvou ženských postav, které na první dobrou spojuje víc, než by se možná na první pohled mělo zdát. Připadá mi, že autorka záměrně nic moc nechce zatajovat, aby bylo jasné, že to v čem vyrůstáme, žijeme a je nám stále vtloukáno, nás ovlivňuje víc, než bychom si přáli a hlavně přiznali.
Kniha je velice krásně napsaná i pro člověka, který tento režim nezažil. Ukazuje jak daná doba byla zvrácená, ačkoliv její ideály nebyly až zase tak špatné, ale jsem ráda, že dějiny proběhly tak jak proběhly.
Četla jsem jedním dechem, samým blahem...
(čtenářským blahem, děj je náročný a těžký a smutný)
A klidně bych knihu použila jako zbraň na ty, kteří vzpomínají na zlaté časy před listopadem 89.
Musím říct, že myšlenka celého příběhu je velmi zajímavá. A tím, že je zasazena do skutečných událostí naší historie je i uvěřitelná. Navíc si autorka hraje s motivem mateřské lásky, odloučení od dítěte a strachem o jeho život. Což na mě působilo vlastně nejvíc.
Hlavní zápletku jsem celkem rychle (a bez vší skromnosti i přesně a bezpracně) odhalila a tím jsem nezažila takové to wow. Kniha ovšem zahrála na mou mateřskou strunu. Velmi ve mně rezonovaly scény a kapitoly s dětmi v kontrastu s ukázkou vojenské síly.
Navíc jsem knihu četla v pro mě nelehkém životním období, tudíž jsem se neubránila osobní projekci do příběhu.
No nebudu lhát. Určité části mě semlely…
Celkově bych dala cca 75%.
Další rozhodně né odpočinková četba :-)
Z tohoto co by kdyby mě až mrazilo a i přes všechny problémy s naší politickou garniturou jsem ráda, že nic podobného nenastane. ( aspoň doufám ).
Další úžasná kniha z pera A. Mornštajnové. Odstrašující příklad toho, jak mohly věci dopadnout. Ještě že jsem tehdy nepochybovala.
Super...je to fikcia ale ako Slovenka sa bojím, aby to na Slovensku nebola o chvíľu realita :(
Ukázka jak to všechno mohlo být a naštěstí se tak nestalo. Měli by jsme si vážit toho co máme.
Tak to bylo opravdu něco pro mě, další kniha od Mornštajnové, která mě po citové stránce úplně odrovnala. Děj se odehrává v alternativní realitě následující po sametové revoluci - po takové, která socializmus nezahnala, ale ještě více podnítila. Hlídky na každém rohu, strach z toho, co kde a komu můžete říci, kdo vás udá byť jen za špatně volená slova, třeba i z vlastní rodiny. Někteří jsou bez soudu uvěznění, někteří zmizí beze stopy, děti jsou vytrhávány z vlastních rodin a přetvářeny na pilíře socialistické vlády, které nepokládají otázky a státu pevně věří. Marii jsem vroucně přála alespoň o špetku více štěstí, než kolik ho dostala. Magdalenu vlastně chápu, byla v tom všem vychovávána a až do dospělosti odtržena od hrůzné reality, ještě, že nakonec také dospěla ke své svíci.
Soudružky, které nejsou schopné ani doručit poštu, bych profackovala. Taková škoda.
Na konci jsem si pěkně pobrečela, výborná kniha, kterou všem doporučuji.
Dnes jsem díky této knize úspěšně složil ústní maturitní zkoušku z jazyka českého. Kniha Listopád patří mezi mé favority. Námět a zpracování je excelentní. Ačkoliv jsem knihu četl mnohokrát, kdykoliv když se k ní vrátím, slzám i vzteku se neubráním. Ano, někdo kdo si potrpí na vyumělkované knižní výrazivo nebude příliš potěšen, ale v této knize je něco víc, a to je schopnost vyvolat pocity. Hrozné je, že popisované události se skutečně mohly stát, a to je to, co mě osobně děsí.
Kniha je to katastrofická, nikoli však obsahem, ale literární kvalitou. Mnoho středoškolských slohových prací je na vyšší stylistické úrovni. A tohle je naše nejčtenější autorka, bída a zase bída.
Kniha se od jejích předešlých liší, není založená na pravdivých informacích. Moc se mi líbí, mám ráda její styl psaní.
Zajímavý smyšlený příběh, ještě že to tak opravdu neskončilo. Dobré čtení co by kdyby...
Osobně mám knihy od Aleny Mornštajnové velmi ráda a všechny bych ohodnotila pěti hvězdičkami, ale u Listopádu musím jednu hvězdičku odebrat. To ovšem nemění nic na kvalitě knihy, která je opět nepřekvapivě vysoká. Jedná se o příběh alternativní historie, ze kterého mi chvílemi mrazilo v zádech (patřím do generace, která již komunistický režim nezažila, tudíž některé situace jsou pro mě náročné na představu). Příběh se mi moc líbil a knihu doporučuju
Výborná kniha... Sice jak už je u autorky tradicí, nejedná se o nic veselého, ale mě osobně se líbila hodně. Baví mě styl autorky i její příběhy.
Zbytečná kniha? Poměrně dlouho jsem si to myslela. Alternativní historie má u mě velmi malou šanci vyvolávat nějaké emoce. Navíc jsem se těchto demonstrací jako studentka aktivně účastnila. A tak mi to připadá hodně přitažené za vlasy. I kdyby se opakoval rok 1968. A jsem u toho. Proč se autorka snažila zasadit příběh takto nešikovně do neexistujícího období, když to mohlo zcela věrohodně zapadnout někam do let, kterými si naše republika již prošla. Těsně po válce, 50. léta, nebo již zmíněné období po roce 1968. Když odhlédnu od prostředí ve kterém se příběh odehrával, tak to byla "stará" dobrá Mornštajnová. Těch emocí ze mě tentokrát moc nedostala, protože jsem si pořád říkala, že je to dějově pěkná pitomina. Kříženec Příběhu služebnice a našich prožitých dějin. Audiokniha je znamenitá. OneHotBook je naším nejlepším vydavatelem. Na načtení se podílejí: Eva Elsnerová, Veronika Khek Kubařová, Vilma Cibulková
Jde o alternativní historii, ale nedělám si iluze o tom, že kdyby v '89 byl SSSR v lepší kondici, tak by to tak dopadnout mohlo. Každý, kdo vzývá Russko a vzpomíná na "staré dobré časy" by se měl ideálně sebrat a jet se do své země vyvolené podívat. A nejlépe tam zůstat už napořád. Z Ruska nepřišlo nikdy nic dobrého. Tato kniha ve mě od počátku vyvolala pocit hnusu, kterého je těžké se zbavit. Jsem šťastná, že '89 dopadl tak jak dopadl. A to říkám s vědomím všech různých přešlapů, Ruskem ovládaných prezidentů, vzestupem slovenského nevzdělaného makaka... To je jen důsledek vlády jedné strany, která otrávila mysl lidí na dalších x let.
„Probuďte mě za 100 let a zeptejte se, co se děje v Rusku, a já okamžitě odpovím - pijí a kradou.“ — Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin
"Odjel jsem do Ruska jako Slovan a vrátil jsem se jako Čech. Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu". - Karel Havlíček Borovský
Komunismus je svinstvo a bolševici jsou svině. - Pupendo - a pod tohle se velkým písmem podepisuji.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Poslechnuto jako audiokniha. Pěkné ale smutné. Tohle bych navrhovala na povinnou četbu pro dnešní mladou, roztaženou, nic nemusící a žijící v blahobytu a svobodě generaci. Ti by čuměli v čem lidi museli žít! A mohlo by se jim to i líbit jakou formou je to napsané. Já osobně skládám poklonu paní autorce.