Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537090/bmid_listopad-6629111ea54ae.jpg
4
5385
5385
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Přidat komentář
První 2/3 knihy mě vůbec nebavily. Myšlenka, "co by kdyby" listopad 89 dopadl jinak, podle mě, nepadlo na úrodnou půdu. Příběh by se mohl odehrávat v Polsku, Maďarsku,... chybělo mi větší zasazení do reálií ČSR.
Život hlavní hrdinky byl smutný a plný paradoxů, ale takové jsou všechny z této doby či režimů.
Hodnocení zvyšuji za poslední 1/3 knížky. Ta mi sedla do noty. Bohužel krásně vykreslené lidské povahy.
To byla opravdu velice smutná kniha, několikrát jsem měla co dělat, abych se nerozbrecela. Me, jako matce, bylo strašně líto jak Majy, která přišla o rodinu, jak se asi musela cítit, když nemohla být se svými dětmi, tak Magdaleny, kterou přesunuli do ,,ozdravovny,, (představovala jsem si svoje děti v téže situaci a bylo mi opravdu úzko a smutno) . Myslím si, že se snad dostatečně upozorňuje na hrůzy před rokem 89, nezapomíná se a já jsem za to ráda. Oproti tomu se setkávám s názory, že lidé vzpomínají na dobu socialismu jako na něco, kde jsme se vlastně jako lidi měli dobře, zlehčují, zapomínají, idealizují. To mě děsí. Myslím si, že komunismus je stejně velké zlo jako nacismus. Knihy s touto tématikou by měli číst povinně všichni, kdo takové věci zlehčují.
(SPOILER)
Jakou knihu od Aleny Mornštajnové nemáte rádi a jakou naopak zbožňujete?
A teď proč ta otázka. Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jestli se mi Listopád líbí nebo nelíbí. Přemýšlím nad tím už od první kapitoly.
Rozhodně se mi líbí, jak autorka pojala celou knihu. Čte se, jak už jsme u autorky zvyklí, velmi dobře. Děj mě absolutně pohltil.
Pokud by byla Sametová revoluce potlačena, tak by se to tu klidně takhle mohlo odehrát, což je naprosto šílený, ale už z dějin víme, jak byli potlačeny mnohé revoluce nebo jak dopadlo Pražské jaro.
Odebrání dětí na převychování taky není z dějin nic nového, ale líbí se mi to, jak to autorka pojala. Dětské domovy, kde se děti převychovávají a kde se jim v podstatě vymývají mozky, byly pro mě naprosto děsivé.
Celá kniha je napsaná tak realisticky, že jsem si chvílemi musela říkat, že se jedná jenom o fikci.
Umíte si představit, že by v dnešní době byl přístup k internetu jen pro “lepší lidi? Ne? No já taky ne.
Šťastný konec by se k příběhu ani nehodil, ale i tak jsem měla pocit, že prozření Magdaleny bylo pozitivní.
IG: @freya_zlaskykpribehum
Mám to šťastie, že som zažila dobu pred a po listopáde. Pani spisovateľka trochu príliš popustila uzdu svojej fantázii vo vykresľovaní doby. Síce som žila na Slovensku ale predpokladám, že ani v Čechach to také silné nebolo. Možno v určitých kruhoch, kde išlo o vysoké stoličky...
Nechcem komentovať dnešné časy, iba toľko, že tiež nie sú ideálne a prešlo už dosť času od "pádu"
Jedna z knih od mé oblíbené paní spisovatelky, která mi scházela k přečtení.
Perfektně napsaná knížka o listopadu 1989, kdyby všechno bylo jinak. Osud rodiny po listopadovém "ne - převratu".
Paní spisovatelka v každé své knize umí tak dokonale popisovat dění, okolnosti, každou dobu tak, že mě dokáže samotnou dostat do deprese.
"Listopád" je další knížka, kterou mohu jen doporučit.
Kniha s velice těžkým a tísnivým tématem, která se mi ale četla překvapivě dobře díky stylu psaní autorky. Příběh je plný ponurosti, manipulace, strachu a bezmoci, kdy člověku nezbyde nic jiného než se smířit se svým osudem. Líbilo se mi rozdělení příběhu na pohled matky a dcery, u níž bylo zajímavé sledovat jak zafungovala komunistická výchova.
Dočetla jsem a nemám slov. V poslední době jsem sledovala rozhovory s Ninou Špitálnikovou a tady ten příběh mi silně připomněl jak žijí lidé v Severní Korei a je mi z toho smutno a úzko. Jsem šťastná že žijeme jak žijeme. A lidem kteří tady píšou že to je sci-fi a překombinovaná slátanina bych doporučila aby si zjistily něco o tom jak se žije v dnešní době lidem v zemích kde vládne komunismus.
Paní Mornštajnová to napsala skvěle bez příkras a syrově.
Dlouho se mi do knihy nechtělo, jsem velice vděčná jak ve skutečnosti listopad 89 dopadnul. Jsem moc ráda, že jsem nechuť potápět se do tak temných a bezedných vod překonala. Paní Mornštajnová jste geniální. Takovou naprostou hrůzu, která je tak uvěřitelná, vykreslenou velice realisticky, klobouk dolů bylo by dobré, aby si tuto knihu přečetlo co nejvíce čtenářů, aby si připomněli, pochopili a uvědomili, jaký žijeme život.
Vzhledem k tomu že jsem tu dobu zažila tak naprostá slátanina a výmysly coby kdyby a odpudivě vykreslení jakési scifi doby.
Nesmírně smutná, ale velmi dobře vymyšlená i napsaná kniha... No, od autorky jsem vlastně ani jinou zatím nečetla. Je to skvělá vypravěčka a v popisech postav, jejich pocitů, myšlenek a v podstatě celých životů je to zkrátka mistryně. Děkuji.
Ďalšia výborna kniha od autorky. Fiktívny príbeh o tom, ako to mohlo dopadnúť po roku 1989, ak by komunizmus neskončil.
Dost drsné, ale klidně se to mohlo stát... Každopádně nechápu proč tak depresivní konec??? Šokovat a mučit čtenáře za každou cenu??? Absolutně souhlasím s příspěvkem roxy9413
Hrozná slátanina. Snaha autorky za každou cenu čtenáře emočně vyždímat a šokovat zvítězila nad celistvostí děje. Asi není úplně nutný vydávat každý rok novou knihu.
Opět velice silný příběh, ovšem nepohltil mě tak, jako ostatní autorčiny knihy.
Pěkný smutný příběh, chvilku mi trvalo se začíst, ale člověk si rád uvědomí, že se zas tak špatně nemáme...
Trvalo mi to. Než jsem se začetla. Dvakrát jsem knihu odložila. Až napotřetí přečetla. Ale to už jedním dechem. Tíživé. Když se člověk do toho vcítil, tak pukalo srdce. Tolik nedorozumění, lží, manipulace. Ale uf, nechť si to přečte každý, kdo nadává. Na demokracii a naše životy nyní.
Mornštajnová je pro mě taková jízda na horské dráze. Chvíli jste úplně nahoře, chvíli úplně dole. Listopád naštěstí není úplně dole, ale také není bohužel úplně nahoře. Téma je stoprocentně lákavé a příběh těžký, charaktery pěkně vykreslené a veskrze lidské ( i ty nelidské). Jen se mi zdálo, že se knížka zbytečně utápí v popisu reálií. Špatně se ale nečetla.
Četla jsem tak před rokem. Představa, že by to tak klidně mohlo být byla děsivá. Retrospektivně si uvědomuji, jak jako malá jsem byla při nedostatku informací určitě hodně zmanipulovaná a idea socialistické společnosti, kde jsou všichni odměňováni rovnoměrně, mi připadala správná. Studia a další život mé nazírání na svět změnily. Při čtení této knihy jsem si na to vše více vzpomněla. Všechny knihy paní M. , které jsem četla, pro mne skvělé
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Zajímavě napsaná kniha. Je tam jasně vidět inspirace různými antiutopiemi, ale i reportážemi z KLDR, a člověku dochází, že ta hranice, kudy se v 89. ubírat, byla velice tenká. Připomene to špiclování, všudypřítomný strach, nepřetržitou masáž ideologií, nedostatek, donášení, hony na čarodějnice, jak lehko se mohl člověk dostat do problémů, jak moc a rozhodnutí straníků byly nad spravedlnost.
Myslím, že poslední část už ani nemusela v knize být. Sice je tam proměna myšlení dcera, které má být pointou, ale na druhou stranu je to celé už moc předvídatelné. Rozhodně nebudu tvrdit, že jsem to přečetl jedním dechem, to ne, ale čte se to dobře a celkem svižně.
I když moc nemám rád beletrii v duchu "co by bylo, kdyby", tady se to fakt povedlo.